Tři Sekery
Kateřina Surmanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533537/bmid_tri-sekery-65e5c73aca0cf.jpg
4
379
379
Michal tráví dny i noci tím, že navštěvuje hřbitovy, opuštěné domy a místa, na kterých údajně straší. Svět ho zná jako úspěšného youtubera a „lovce zázraků“. Když se pak dozví, že kněz z jeho rodného města skončil za mřížemi za brutální vraždu, která navíc proběhla za velmi podezřelých okolností, vidí v tom dokonalou příležitost, jak získat další zástupy fanoušků. Jenže jakmile dorazí domů, zjišťuje, že s knězem toho měl v dětství společného víc, než si myslel. Teprve když se s otcem Václavem po dekádách znovu setká, odhalí šokující události, které kněze k vraždě vedly, a okolnosti, jež rozumem pojmout nedovede. A zatímco čelí démonům vlastní minulosti, dozvídá se, že Václav možná nakonec není padouchem, ale hrdinou.... celý text
Přidat komentář
Od autorky jsem četla již knihy Šepot z lesa a Zvedá se vítr, které se mi líbily, a tak jsem byla samozřejmě zvědavá i na její novinku Tři Sekery. No a bohužel jsem zažila poněkud nepříjemný náraz - tuto knihu jsem nedočetla. :-(
Nevím, jak k tomu došlo, ale já se bohužel za boha do knihy vůbec nemohla začíst, ale jakože vůbec. Trápila jsem se, nešlo to. Úplně mi neseděl ten květnatý jazyk, který autorka nasadila hned v první kapitole ("pod chodidly jim láteřily křížaly uschlého jehličí" nebo "ojínila se mu mícha"). Připadalo mi to trochu na sílu, ne zrovna přirozené a hlavně si nejsem jista, jestli zrovna tento jazyk ocením v thrilleru/hororu - spíš bych to hledala v jiném literárním žánru. Což mne celkově vlastně docela mrzí, protože předchozí autorčiny knihy se mi četly velmi dobře.
Taky ten hlavní hrdina mi nebyl příliš sympatický, byl to pro mne takový frajírek, jehož povaha mi nebyla příliš blízká, a s každou stránkou jsem ztrácela chuť si o něm číst dál.
Moc mne to mrzí, protože jak uvádím výše - předchozí autorčina tvorba mi seděla a bavila mne. Ale tady jsem se s tou knihou bohužel prostě nepotkala. :-( Nicméně určitě nechci nad autorčinou tvorbou lámat hůl - jestli Kateřině Surmanové vyjde něco nového, určitě tomu dám šanci. Třeba se skutečně v případě této knihy jedná jen o výjimku, že mi to prostě nesedlo, no...
Já pořád nevím, který názor ve mně převládá.
Buď že kniha měla opravdu netradiční téma, byla krásně napínavá, strašidelná, mysteriózní, i když na mě občas už moc, no prostě super horror, thriller a asi i detektivka.
Anebo že jsem celou dobu při čtení nemohla opustit myšlenku, proč je vlastně zajímavý vymyšlený příběh postavený na reálné nechutné události, o které všichni četli, všichni ví, že se to opravdu stalo, že někdo opravdu dokáže být tak perverzní a ještě při tom dělá povolání jaké dělá. V tisku byly fotografie dotyčného faráře a rozhodně mi nebyl sympatický, i kdybych to nevěděla. Jenže obrázek tohohle faráře já pořád viděla, když jsem četla o Václavovi, který byl ale zcela jiný člověk. Takže se to při čtení ve mně mlelo, super děj, ale pořád ty vykřičníky v hlavě, proč je vytahován tento případ, který je reálný a opravdu se tak stal a ten člověk je hajzl a v knize to tak není.
Také nějak nevím, proč byla v knize zmiňovaná Otýlie, no prostě mám nějak asi problém s reálnými zločiny zasazenými do vymyšlených příběhů. Zapracuji na tom Ale Imbus tomu pomohl, stáří známí jsou vždycky fajn.
Tudíž se mi tato kniha líbila nejmíň že všech třech, které autorka napsala. Ale je fakt, že Šepotem z lesa nasadila laťku hodně vysoko Těším se na čtvrtou
Překombinované, prázdné, nenutilo mě to číst dál, nutit jsem se musela já.
Třetí díl - Tři sekery - volné pokračování série přečten. Jsem neskonale vděčná, že jsem se tento rok rozhodla pro koupi všech knih. Jsou skvělé (i obálky). Inspirace Kingem je patrná a jelikož několik posledních mých přečtených knih jsou právě od Kinga, tak mi to vůbec nevadí. Mile mě překvapila v doslovu i inspirace seriálem Twin Peaks, to mi ušlo - ale jo, zapadá to do sebe - Bob a třešňový koláč. Začátek knihy týkající se Michalova dětství byl pro mne dost těžký a daná obvinění - no nečetlo se to lehce. Celou knihu jsem si pokládala otázku - co to je proboha za matku?! Celý ten příběh měl tolik rovin, návratů do minulosti a tolik příběhů, že to bylo chvilkama složité. Mne zvláště mátly ty změny času, i třeba v rámci jedné kapitoly se to dost těžko drželo jen v té jedné linii. Tohle byl případ i u ostatních knížek, jen tady mi to připadalo dost rušivé. Obecně mám ráda střídající se minulost-přítomnost, jen tady jsem z toho byla krapet tumpachová. Taky mi autorka rozšířila slovníček o nové výrazy. Třeba výraz sanovat vůbec neznám a do kontextu mi nezapadal. K hlavním postavám jsem si vytvořila stejné pouto jako k postavám v Kingovkách. A ta myšlenka, že svět je oblé místo apod., tohle jsem teď často četla i v Panu Mercedesovi. Jo a co se mi líbilo úplně úplně nej, bylo to propojení s Radkem a nakonec i s Petrem, Květou a Imbusem. To bylo prostě boží načasování. Doporučuji.
Nemohla jsem se začíst a pořád čekala, kdy mě příběh chytne. Bohužel se tak nestalo. Mrzí mě to, ale příběh z Tří Seker mě nezaujal, nebavil, přišlo mi to zbytečně překombinované a zároveň nijaké. Nesedlo mi to, ale časem se k autorce chci vrátit a přečíst si Šepot z lesa.
Začátek byl trošku zmatený, ale pak příběh nabral spád a bylo to skvělé. Zatím nejlepší autorčina kniha.
Velká rozpačitost první pětinu knížky. Nutila jsem se ke čtení, pak přišel zlom. A nemohla jsem se od knížky odtrhnout, čekala jsem, jak bude děj gradovat, a doufala jsem v pořádné vyvrcholení na konec. Tady přišlo menší zklamání, asi jsem tentokrát čekala víc ve srovnání se Šepotem z lesa, který byl skvělý od začátku do konce.
K obsahu je zde myslím řečeno vše (a moc dobře!) v dalších komentářích - lépe bych děj asi nepopsala. Vyjádřím se tedy k mému osobnímu prožitku z této knihy. Poslouchala jsem opět audioknihu (stejně jako Šepot z lesa) a opět výborně zpracované a namluvené. Musím se přiznat, že tím, jak jsem měla velká očekávání po Šepotu, tak jsem byla cca do třetiny knihy malinko zklamaná - stále jsem čekala, kdy se začnu aspoň trochu bát. Záhy jsem konečně pochopila, že tato kniha má být trošku o něčem jiném...ihned mě to totálně vtáhlo, děj jsem si zamilovala a s napětím poslouchala, jak to celé dopadne a zda bude zlo potrestáno.
Kniha dle mého není hororem ani thrillerem ve smyslu, který člověk očekává. Horor je zde v něčem jiném a mnohem horším, než nadpřirozené věci (zneužívání dětí, sadismus a další zvěrstva). Pokud s tím čtenář od počátku počítá, kniha se mu bude líbit.
Hodnotila bych ji úplně stejně jako Šepot z lesa. Každá kniha je jiná, nedají se tedy srovnávat. Stejný je pouze styl vyprávění autorky a její květnaté fráze a různá přirovnání. To je opravdu nádhera. Mě osobně to strašně sedí!
Doporučuji, doporučuji, doporučuji.
Zvedá se vítr si musím samozřejmě přečíst/poslechnout. Tentokrát však s očekáváním toho, že to bude žánrově zase něco úplně jiného. Jsem zvědavá, hodně.
Michal je lovec záhad. Navštěvuje strašidelná místa a na internetu je hvězda. Když zjistí, že kněz z jeho rodné vesnice spáchal opovrženíhodný zločin, rozhodně se to probádat a natočit další díl svého pořadu. Vše je jinak. Michal zjišťuje, že s otcem Václavem je jeho minulost spjatá víc, než si dokázal vůbec představit. V Michalově svědomí začínají hlodat červi. Musí stůj, co stůj znát celý příběh, otce Václava. Když konečně dostane příležitost kněze vyslechnout, nestačí se divit. Je Václav padouch nebo hrdina? Jde o báchorky nebo je svět místo plné bolesti a temnoty, která není slučitelná se zdravým rozumem? A co když čiré zlo je natolik hmatatelné, že vám může klidně zaklepat na rameno? Brzy se Michal přesvědčí na vlastní kůži…
Od autorky jsem četl Šepot z lesa, který mě nadchnul. Její nová kniha Tři sekery tedy byla povinnost. A byl jsem nadšený znovu. Nadšený je slabé slovo. Já byl příběhem doslova uhranutý.
Příběhy otce Václava, stejně jako hlavního záporáka byly dechberoucí, temné a mrazivé jako lednová cesta do práce. Střídání současnosti a minulosti bylo zvládnuto bravurně a krásně pomáhalo odhalovat slepá místa na mapě. Autorka umí krásně a květnatě popsat místa a situace, vypravěčský talent má od pána Boha. Co ale musím vypíchnout snad nejvíc, jsou fantasticky vykreslené postavy, které na papíře ožívají. Zde jistě obstojí srovnání s mistrem S.Kingem, na jehož tvorbu je v knize hned několik odkazů.
Sečteno a podtrženo nemám knize absolutně co vytknout. Za mě byla zkrátka dokonalá. Atmosféra hustá tak, že by se nedala ukrojit snad ani ostrým skalpelem. Závidím všem, co ji ještě nečetli. Já mám sice paměť akvarijní rybičky a po několika měsících klidně zapomenu o čem kniha byla, zde však vím, že se to nestane. Tahle kniha ve mně něco zanechala.
(btw. Akvarijní rybička má ve skutečnosti prý skvělou paměť)
Od Kateřiny Surmanové mám zatím načteno vše. První kniha, Šepot z lesa, mě bavila velmi - hlavně strašidelná atmosféra a napětí, které celou knihu provázelo. Druhá kniha, Zvedá se vítr, pro mě byla zklamáním (hlavně v porovnání s knihou první). Námět byl skvělý, zpracování mě ale moc nebavilo. Od novinky Tři sekery jsem proto měla velká očekávání - bude spíše inklinovat k hororovému Šepotu nebo nadpřirozenému Větru? A bylo to tak nějak od obého něco.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze :) #spoluprace
Hlavní hrdina je Youtuber, který se živí natáčením nadpřirozených jevů a duchařin. Jednoho dne se k němu dostane případ kněze, který byl odsouzen za brutální vraždu. Když se influencer Michal dozví, že má s knězem užší vztah, než si myslel, začne pátrat po tom, co se doopravdy stalo.
Děsivých scén v knize bylo pomálu, spíše se opět dost točila okolo nadpřirozena. Kombinace kněze, duchů, influencera a těžkého dětství mi ale moc nesedla, celé to na mě působilo, jako by se autorka snažila z knihy vytřískat co nejvíc, dohromady to ale prostě nehrálo. Kapitoly mi občas připadaly zdlouhavé, pořád jsem čekala, co z toho bude, až byl najednou konec a já byla zklamaná.
Škoda. Po dočtení jsem knize dala 3 hvězdy, při psaní příspěvku ale bohužel snižuji na dvě, jelikož při zpětném pohledu ve mně kniha bohužel nic moc nezanechala..
Mám teď sto chutí přečíst si znovu Zvedá se vítr - zajímá mě, jestli je kniha opravdu o tolik lepší, než ty další dvě, nebo jestli se prostě jen mění můj čtenářský vkus a jsem mnohem větší kritik :D
Za mě zklamání, vůbec mě to nechytlo, žádné emoce, napětí, nic...nebavila mě ta historie kolem. Prostě zvláštním stylem napsané, pro mě však neuchopitelné.
Skvělé!!! Knihu jsem poslouchala jako audio a moc jsem si to užila (a hodně se i bála). Jiří Vyorálek, který příběh namluvil, je perfektní. Plně se do příběhu položil a chvílemi jsem snad ani nedýchala napětím. Autorka patří mezi mé TOP autory a hodně mě těší, že jde o českou spisovatelku. Její styl psaní mi vyhovuje a dokonale sedí. Popisuje vše velmi příjemně a s citem, nechybí napětí, zápletka, láska, vše je velmi, velmi uvěřitelné i co se bodláků týká (až mě to děsí) a úplně nejvíc mě fascinuje jak se v příběhu opět prolnul alespoň kousek s postavami z předešlých knih. Radek, Petr, Květa, Imbus.. a vše do sebe skvěle zapadne. Žádná postava v příběhu není "hluchá", všechny jsou reálné a skvěle popsané. Nechybí ani zakončení příběhu, což hodnotím velmi kladně. Za mě moc fajn čtení, po kterém mám i chuť Tři Sekery navštívit. Věřím a doufám, že se od autorky dočkám brzy dalšího, podobně příjemného čtení! Za mě velká spokojenost a plný počet hvězdiček. Díky!
Na knihu velmi těšila a možná o to víc jsem byla zklamaná. Příběh byl zbytečně zdlouhavý… ke konci jsem byla vyloženě otrávená a to mi zbývalo ještě 30 stran.
Postavy Václava a Michala a jejich příběh se mi zase naopak líbil. Dávám 2.5/5*.
Lepší než zvedá se vítr, ale šepotu z lesa to nedosahuje. Ten byl perfektní. Když se tam objevil Petr a Květa, moje srdce zaplesalo. Myslím že by bylo dobré kdyby měli vlastní sérii.
Za přidání Kinga, mám taky radost. Bylo to super.
A ještě prostředí Chlumu. Moc dobře to tam znám a chodím tam často. I v kukuřičném bludišti u Rozbřezic jsem bloudila (teď si asi pokaždé vzpomenu na bodláky).
Chlum je pro mě srdcovka. Strašně ráda se tam procházím.
Začátek vypadal slibně, rozjížděla se docela zajímavá atmosféra. Dějová linka z Michalova dětství mě bavila.
Bohužel pak se to zvrtlo. Bob a Václavova křížová výprava to hodily úplně jiným směrem a z mého pohledu to velmi uškodilo. Konec jsem četla spíš jen ze setrvačnosti. Bylo to spíš nechutné, než mrazivé.
Šepot z lesa mě nadchnul. Zvedá se vítr ani Tři sekery mu bohužel za mě nesahají ani po kotníky. Škoda. Doufám, že autorka chytne druhý dech a další kniha bude zase pecka.
Kniha by potřebovala zkrátit. Miluju autorčin cit pro jazyk, píše krásně, je to jazyk jak z básní, ale oproti prvním dvěma knihám mi tady přišlo všeho prostě moc. Několikrát jsem si říkala, že forma trochu vítězí nad obsahem, kvůli popisům nachových mračen vypadajících jako cválající koně jsem místy ztratila nit v příběhu. Trochu ubrat na lyričnosti a počtu slov a bylo by to na pět hvězdiček. Příběh sám o sobě je skvělý, překvapivý, mrazivý, někdy možná až trochu krutý. Chytne a nepustí.
Líbí se mi autorčin styl psaní, ale to bylo asi všechno. Prvních 50 stran knížky bylo tak strašně nudných, že jsem měla chuť knížku odložit a to se mi často nestává. K čemu byl ten začátek pro příběh vlastně dobrý?
K tomu postava Ester. Ta byla fakt otravná. To je tak strašně nepřípustné napsat příběh bez osoby, co bojuje za trans, změnu pohlaví a já nevím co? K čemu to je v ději potřeba? K ničemu. Jen snaha autorky zapracovat do knihy téma, které je teď in.
Víceméně za mě zklamání. Čekala jsem thriller. Ne boj s rádoby upírem a vymítáním duchů.
Dějová linka otce Václava a Michala se mi líbila, což bylo vlastně asi to jediné.
Nejenže má autorka výborný styl a vytříbený jazyk, ale taky žije v podobném světě jako já (přiznané a zřetelné poklony Kingovi a Lynchovi, ale také poezii Erbena, Sládka a Březiny to dokazují více než jasně). K tomu příběh otce Václava a Roberta s černou vlnou, prostředí Chlumu a Tří Seker, bodláků v kukuřici, krabice od tenisek vyměněné za tabatěrku a koženého váčku s organickým obsahem - to jsou ingredience, ze kterých autorka usnovala děj spojený postavou Michala, úspěšného lovce zázraků. Svět je oblé místo... a toto čtení mne uhranulo víc než dvě předchozí knihy (což zejména v případě Šepotu z lesa je co říct).
Hurá! Autorka se naučila napsat konec!
Knihu hodnotím jako nejlepší ze tří vydaných. Napětí tentokrát vydrželo celou knihu a příběh byl víc než uvěřitelný.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Šepot z lesa |
| 2023 |  Zvedá se vítr |
| 2024 | Tři Sekery |
| 2024 | Osiřelo dítě |
| 2025 |  Slepé cesty |
Strašně moc jsem se na knihu těšila, šla jsem do ní s velkým nadšením a to mi vydrželo až do konce. Jako jo, možná to bylo místy už trochu moc překombinované, lehce zmatené, pokud jste se nesoustředili, ale pořád byl ten příběh tak výborně vymyšlený, že mi to nevadilo. Evidentně mi u Kateřiny nevadí nic. I věci, které některým lezou na nervy, já jsem s nimi v pohodě. Bylo to temné, mělo to tíživou atmosféru, táhlo mě to dál a dál, prostě jsem musela vědět, jak to všechno bylo. Sakra, mrzí mě, že už je konec .
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.