Tři vyvolení
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270/bmid_tri-vyvoleni.jpg
4
1570
1570
Temná věž / Temná veža série
< 2. díl >
Roland pokračuje ve svém pátrání po věži. Tentokrát se na výpravu vydává s dvěma lidskými společníky: mužem, který se v tomto novém světě, kde není ani dávka drogy, velmi rychle napraví a schizofrenickou ženou, která jim oběma ještě přichystá nemálo horkých chvilek...
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 1999 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Drawing of the Three, 1987
více info...
Přidat komentář
Zakiaľ čo bol Pištoľník underground, pri Troch vyvolených cítiť niečo ako osnovu. Autor chce byť priateľskejší k čitateľovi a ten si môže dať od dverí k dverám pokojne pauzu, nadýchnuť sa a znovu sa ponoriť do tejto vyčerpávajúcej prechádzky po pobreží. To sa pri predošlej knihe nedalo, tam som sa musel zakaždým kapitolu-dve vrátiť, aby som bol trochu v obraze. Nedá sa nevšimnúť, že Roland charakterovo povyrástol. Je tu viac kladný ako záporný hrdina a jeho družina nedobrovoľníkov, partička, akú by ste si do albumu asi nedali. King si neberie servítky a niekedy vie byť až odporne explicitný, inokedy sa s ním smejete, aby vám za pár chvíľ vbehol do hlavy a keď z nej vylezie, tak sa vám ju snaží odhryznúť akýsi dod-a-čok. Pred pustením sa do série o temnej veži som premýšľal, prečo vlastne nebola sfilmovaná a tuším už poznám odpoveď. Ono by to sfilmovať ani nešlo. Čo je ale prekvapivé, tak táto podivná zmeska paralelne prelínajúcich sa svetov, v ktorom mi vlastne stále uniká motivácia hlavnej postavy, tak táto zmeska akýmsi záhadným spôsobom funguje a ja mám chuť v ceste pokračovať.
Jak mi tenhle díl po dočtení celé série chybí. No, kdo se už dostal až k Dark Tower pochopí. Myslím, že s knihou Čaroděj a sklo bude toto moje oblíbená část. A když "ka" dovolí, ráda se k ní ještě vrátím.
Po Pistolníkovi se příběh pomalu rozjíždí a dostává jasnější cestu. Kniha je obsahově mnohem větší a bohatší na příběh. Postavy King umí, to je myslím bez debat. Originální pojetí fantasy, kde se místo koní, mečů a draků prolévá krev olovem, cestuje se tajemnými dveřmi do jiných časů i prostorů i do jiných těl.
Musím říct, že kniha je to rozhodně dobrá, ale trochu více se mi líbil styl vyprávění Pistolníka. Tam to byl temný western a i když hodně lidí říká, že jednička se musí mnohdy přetrpět, tak já jsem si ji užil. Navíc se mi strašně u Pistolníka líbilo vydání knihy, ty tlustší listy knihy jsem pořád ohmatával a i to dávalo větší atmosféru příběhu. Něco jako kdybych držel vydání vzácné knihy napsané na pergamenu, které jsem našel ve světě, který se hnul.
Trosku mě zklamalo, že jsem byl na sebe pyšný a byl jsem přesvědčený, že vím, jak vyřeší Dettu a on to nakonec udělal úplně jinak...
Potěšila mě poznámka o Fleggovi, i když bez velkého významu pro příběh, King tak spojuje své různé knihy do světa, kde kousek po kousku do sebe zapadá.
Celkově hodnotím dvojku jako netradiční a velmi povedenou knihu. Raději bych byl, kdyby se příběh pohyboval v dikci Pistolníka, ale třeba budu v dalších díle mile překvapen. Dávám 4,5/6
Viděl jsem hada srát, stíhačku couvat a přesto zůstávám ohromen tím, jaký veletoč se udál mezi prvním a druhým dílem. První díl pro mě byl největším literárním zklamáním roku 2020. Druhý díl je úplně jiný, lepší. Z neuchopitelných sfér roztříštěného časoprostoru se přesouváme do světa s jasnými obrysy. Přesto nechybí napětí, mystika, tajemno ani atmosféra rozkladu. Děj je navíc ucelený a postavy pevně zakořeněné v reálném světě.
Po více jak roce jsem se dostal k druhému dílu Temné Věže na který jsem se už nějakou dobu těšil..
Tak jsem si odškrtl rest, který jsem začal vloni, nemohl jsem se k němu dostat kvůli šílenství okolo Vánoc a musím říct, že jsem spokojený.
Příběh pokračuje tam kde skončil díl první a hned jsem si říkal, sakryš, co to ten Roland vyvádí, takhle se nechat přepadnout partou humrouidů? Ale po dalších pár stránkách se vše uklidnilo a přríběh začal dávat smysl, i když tu máme pořád spoustu wtf momentů, které k této sérii od mistra hororu Kinga podle mě patří.
Když bych měl Tři vyvolené hodnotit jako celek, jedná se o takový mezidíl, který nás seznámí s dalšími hlavními postavami, protože kdyby se Roland plahočil sám, nebylo by to určitě ono, rád bych udělil plný počet, ale druhá část - Paní stínu mě moc nechytla a už teď vím, že Eddie bude společně s Rolandem mým oblíbencem.
No, nebudu se tu vypisovat, protože už nehodlám vytvořit další šílenou mezeru jako mezi prvním a druhým dílem, kterou jsem si chtěnechtě vytvořil a vrhnu se na Pustiny:)!
Tři vyvolení jsou důstojným pokračováním Pistolníka a zároveň jakousi mezihrou (intermezzem chcete-li) umístěnou mezi úvod a zápletku. V případě druhého dílu se jedná čistě o výběr hrdinů, kteří se, jak předpokládám, po boku pistolníka postaví čaroději. Tito hrdinové nejsou mýtickými bytostmi, nýbrž lidmi se všemi jejich slabostmi, bolestmi, šrámy i chybami. A o tom vlastně celá kniha je: o chybách a o jejich nápravě, o tom, že ocel ukrytá v nás nemusí být vždy patrná na první pohled.
Jak už jsem několikrát zmínila King je výborný vypravěč a Temná věž je (podle mého názoru) jeho životním dílem, a to ne ve smyslu nejlepší knihy/ série, ale tím, že je mu nejbližší a stává se tak nejvěrnějším odrazem jeho samého. Což můžete pozorovat zejména na postavě Pistolníka a jeho postoji ke světu.
Nebudu lhát, po dočtení jsem byla trošku zklamaná. Ne, že by byl výběh „šampionů“ pro další boj špatným příběhem, to vůbec ne, jen jsem doufala, že se dozvím více o Pistolníkově minulosti. Naštěstí už mám všechny knihy koupené, a tak nemusím dlouho čekat.
Hurá na další díl.
Za mě jeden z top tří dílů celé série - v porovnání s prvním dílem je to snad až neporovnatelně lepší. Jasně, už máme za sebou úvodní seznamovačku, takže děj může mít o něco větší spád - ale King se s tím opravdu nemaže a na jeho poměry je tenhle díl opravdu hodně napěchovaný dějem, protože té vaty okolo tam skutečně moc není. Eddie je skvělá postava, což se projevuje už tady. Naopak Susannah (respektive dvě ženy, kterými je ze začátku) mi k srdci nikdy nepřirostla. S dalšími díly jsem ji začal mít celkem rád, ale ze všech postav se mi dohromady líbila asi nejméně.
Tak tohle je jízda! Jízda na kolečkovém křesle kamenitým terénem s lidožravou příšerou v zádech! (Mrk, mrk) Pistolník nám naznačil, v jakém světě jsme a že tam bude hodně podivností. Ale tohle? Tohle tedy nečekáte, i když už Kinga trochu znáte. Nemůžete si být jisti ničím. A nikým. Možná ani Pistolníkem. Ani sami sebou. Nedá se to odložit a jestli tam je nějaké hluché místo, já jsem ho nenašla. (Poslouchala jsem jako audioknihu a těch 14 a půl hodiny jsem dala ani ne za týden.)
Tady to teprve začíná! Pistolníka považuji jen za milý úvod k této druhé části. Poprvé se setkáme s Eddiem, Odettou, Dettou a Susannah? Samozřejmě nejde o hrdiny, jak je známe z jiných příběhů, ale jako hrdiny od Kinga. Takže drogový závislák a invalida. Roland by tomuto týmu dodal to, co mu chybí, ale pro jistotu ho mistr hned v úvodu připravil o nějaké ty prsty, protože pistolník se přece obejde i bez nich. Jak to celé dopadne, dostanou se společně k Temné věži? Nečtu to poprvé, tak uvidíme, třeba to teď dopadne jinak.:)
Po Pištoľníkovi, ktorého som čítal cca pred tromi rokmi, som nemal chuť pustiť sa do Osudovej trojice a dlho som prečítanie odkladal, hoci som sa v komentároch dočítal, že po prvom diele netreba sériu Temná veža zavrhnúť. Komentujúci mali pravdu - v tomto diele je to už typický Stephen so všetkým, čo k jeho tvorbe patrí - nepredstaviteľne dlhé naťahovanie deja a mnoho kudrliniek a odbočiek v ňom. Veľmi podarené pokračovanie, ktoré je stále len akýmsi úvodom na ceste... ...na ceste niekam, ktorá je sama sebou tým, čo robí Kinga skvelým rozprávačom a nás čitateľov dokáže zaujať. To až tak, že sme na jeho knihách jemne závislý - ja určite.
Skvělé pokračování. Slouží k dobrému napětí a položí základ pro zbytek série.
Tak tohle byla naprostá jízda. Rozdíl mezi kvalitou Pistolníka a Třemi vyvolenými je opravdu markantní. Zatímco v jedničce sledujeme fanatického suchara Rolanda, tady je jeho postava spíše upozaděna a vystupují zde jeho noví best friends. Odetta je fajn, ale Eddie - ten je prostě skvěle napsaný, první půlku knihy která je věnována převážně jemu, jsem četl fakt jedním dechem. To prolínání mezi světy je opravdu nápadité a kapitoly, kde se Roland seznamuje s naším světem a jeho obyvateli jsou hrozně vtipné. Pokud mě Pistolník nedokázal vtáhnout do děje, tak Tři vyvolení už určitě ano.
Ucelenější dílo jak první díl, lépe se to čte, je tam víc děje. Stále je to ve skutečnosti pouze úvod a na 424 stranách se dozvíme něco o Třech a jak je získal. V jiné knize by na to stačily tři kapitoly, ale i tak, čte se to dobře.
Tak mám za sebou třetí rande se Stephenem Kingem a přemýšlím, jak to s tímto pánem budu mít dále. První díl Temné věže Pistolník byl zvláštní, ale na to jsem byla připravena. U Třech vyvolených jsem však na základě hodnocení 90% očekávala, že se to teď určitě rozjede a já budu ohromena. Sám King přeci Temnou věž považuje za své magnum opus, tak to musí být super. A ono nebylo.
V Pistolníkovi jsem měla problém se samotným Rolandem. Úplně jsem si ho neoblíbila a v jednom momentě jsem k němu měla i dost negativní vztah. Čekala jsem, že tady se to zlomí. Že Roland udělá něco, proč budu mít důvod mu fandit a začnu jeho příběh prožívat. Místo toho se ale choval stejně bezohledně jako předtím. Nemůžu si pomoct, ale vadí, jak je ochoten při cestě za cílem jít doslova přes mrtvoly a čtenář vlastně absolutně netuší, proč tak nutně za tím cílem potřebuje. Místo toho je tady spousta otazníků a neurčitých náznaků, které mě úplně nenavnadily a nevysvětlily jeho počínání.
Co se ale Kingovi určitě nedá upřít, je originalita. Propojil náš a fantasy svět dost zajímavým způsobem, se kterým jsem se dosud nesetkala. Celý příběh a děj se od Pistolníka dost zásadně změnil. Westernové prostředí mizí, setkáváme se s novými postavami a prožíváme jejich pohnuté osudy. Nejzajímavější byl pro mě příběh i proměna Eddieho. Tématika drog mě vždy bavila, takže tady si King nahnal nějaké ty plusové bodíky. (O)Detta mi tolik nesedla, nezaujala…nevím. A když už nemáte v lásce dvě postavy z těch několika málo, které se tam objeví, není to ono. Naštěstí je kniha dost čtivá, takže to i tak docela ubíhalo. O akci tady také není zrovna nouze. Jen jsem měla pocit, jako kdybych to všechno nezúčastněně sledovala zpovzdálí.
Jsem ale docela trpělivý čtenář, takže dám Temné věži ještě šanci a další díly si přečtu. Koneckonců už je mám doma. Budu si ale muset na chvilku dát od Rolanda pohov.
Po úvodním Pistolníkovi jsem byla poněkud zmatená a rozpolcená, a proto jsem neváhala a hned jsem se pustila do tohoto druhého dílu, abych se tak nějak z toho zmatku probrala. Trochu jsem se bála, to přiznám, ovšem bylo to naprosto zbytečné!
Rolanda jsem si docela oblíbila; je svůj, s ničím se nemaže a naprosto skvěle odvádí svou roli posledního pistolníka (a to za každou cenu). Kromě toho, že je tento díl mnohem, mnohem lepší než minulý, jsou nám zde představeny i nové postavy, které jsou perfektně vykreslené a trochu si tu „zaskáčeme“ mezi velmi rozdílnými světy - a tenhle kontrast rozdílnosti se mi hrozně líbil, stejně jako Rolandovy reakce, jeho nechápání výrazů či povolání.
U Pistolníka jsem se vyjádřila, že kdybych od Kinga nikdy nic jiného nečetla, asi bych nepokračovala... a vážně by to byla škoda. U Třech vyvolených už jsem byla hodně spokojená, stránky ubíhaly velmi rychle a příběh je čím dál zajímavější. Ale pozor, jestli si myslíte, že po přečtení druhého dílu budete mít ve všem jasno, tak to rozhodně ne! Jistě, víme zase o něco víc, ale vyvstaly otázky nové, a to znamená jediné... hurá na třetí díl! Čeká nás ještě dlouhá cesta...
Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Řekl bych, že od Pistolníka se trochu polepšil, ale pořád mám často zmatky v přímé řeči, dokonce jsem zaznamenal i přeřeknutí, a... není to prostě ono. Představoval bych si víc strukturované a ne tak monotónní vyprávění. Možná kdyby trochu měnil hlasy, chch. Jak autor uvedl v Doslovu, moc otázek zde zodpovězených nebylo a některé ještě přibyly (a láká tak na další knihy). Jsem ale rád, že se už všechno neodehrává v tak abstraktní rovině a často si jde i něco představit. Pravda, často taky ne. Každopádně ale jde o velmi zajímavý svět a propojení do toho našeho je jedna velká ujetost. A to nemluvím o té trojce, kterou najdeme ve dveřích...
Pozor pozor, trošičku prozrazuji děj, ale jen trošičku !!
Dala bych 4,5 * kdyby to šlo. Pokračování se mi líbilo a už se těším na další díl, ale přeci jen mi přišlo, že je tento díl trochu utahaný. A abych pravdu řekla, tak mi také moc nesedl vztah Eddieho s Odettou, taková trochu červená knihovna...
Štítky knihy
New York dveře americká literatura jiné světy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
To byla opravdu velká úleva, že je druhý díl o temné věži tolik jiný než první díl. Až během čtení tohoto dílu jsem začal chápat co se to proboha v tom prvním díle odehrávalo. Je to taková čtivá směs akce a fantasy. Určitě budu pokračovat a seženu si třetí díl. Pátou hvězdičku si nechávám pro další díly.