Tři vyvolení
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270/bmid_tri-vyvoleni.jpg
4
1565
1565
Temná věž / Temná veža série
< 2. díl >
Roland pokračuje ve svém pátrání po věži. Tentokrát se na výpravu vydává s dvěma lidskými společníky: mužem, který se v tomto novém světě, kde není ani dávka drogy, velmi rychle napraví a schizofrenickou ženou, která jim oběma ještě přichystá nemálo horkých chvilek...
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 1999 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Drawing of the Three, 1987
více info...
Přidat komentář
Traja vyvolení majú oproti Pištoľníkovi jasnejšiu predstavu o svojej identite (možno okrem Detty a Odetty, hah). Pretavuje sa to do priamočiarejšieho a explicitnejšieho deja, ktorý nemá až takú silnú tendenciu k mystifikácii. Stále sa síce vynárajú nové a nové otázky, no postupne sa na niektoré začína aj odpovedať, čo uspokojivo sýti zvedavosť.
V knihe je množstvo napínavých situácií, počas ktorých som bol vo vytržení a nevedel som sa dočkať, ako dopadnú. Do takýchto vyhrotených momentov autor zasadil komplexné postavy. Každá s vlastnou identitou a osobnými motiváciami prispela k okamihom, ktoré boli pútavé, inteligentné, zmysluplné, a niekedy aj citlivé. Mnohé skvelé situácie pramenia z kultúrneho šoku, ktorý postavy zažívajú. Myslím tým predovšetkým Rolandov ponor do cudzieho sveta, ktorý je čitateľom dobre známy. Na druhej strane však tento fakt možno vnímať aj ako negatívum, keďže Roland zo svojho sveta odišiel trikrát, a vždy na to isté miesto, hoci do iného času. Možno by bolo pútavejšie, ak by navštívil aj iné svety, no viem si predstaviť, že by bolo omnoho problematickejšie všetko skĺbiť tak, aby to dávalo zmysel. Ono už prienik dvoch svetov je dostatočne komplexný na to, aby sa v tom zamotal nielen čitateľ, ale aj autor.
Traja vyvolení sú stále „len“ akýmsi úvodom k celej sérii, keďže zmyslom knihy je dať dokopy družinu, ktorá sa vyberie k tej bájnej veži. Dalo by sa to prirovnať ku skladaniu tímu na bankovú lúpež. Viem si predstaviť, že niekoho by to mohlo odradiť, no vzhľadom na rozsah celej série je pomalší rozjazd úplne v poriadku, najmä ak už aj ten rozjazd je napínavý a plný nečakaných situácií. Teším sa na samotnú „lúpež“.
A veža je stále bližšie...
Po prvním dílu dost zklamání. Děj samotný nebyl špatný, ale tak polovinu, možná dvě třetiny obsahu knihy tvoří nekonečná originální a unikátní přirovnání něčeho k něčemu, co je jako něco... Celé to působí, jakoby si autor chtěl dokázat, že má neskutečnou představivost. Což zjevně má, a jednou za čas by to bylo super, ale v téhle frekvenci to působí neskutečně rušivě a zdržuje to od děje. Nemohl jsem se dočkat, až bude konec... ale ne v dobrém, bohužel.
Bude to možná znít jako svatokrádež, ale Pistolník mě bavil o chloupek víc. Tři vyvolení mají hned několik opravdu napínavých pasáží, které jsem zhltnul na první dobrou, ale také mají pasáže zdlouhavé, kde se jen povídá a za mě se to nikam neposouvalo. Podobně jako kolegu Slezadava mě navíc šokoval začátek a až do konce sem se s tím nebyl úplně schopen srovnat. Předpokládám, že knihu docením až budu mít za sebou i zbytek, ale teď bych druhému dílu dal na desítkové škále tak sedm bodů.
Druhý díl je mnohem lepší a přehlednější než předchozí díl :) Má svůj děj a hlavně příběh za kterým jde... Těším se na třetí díl a rovnou se do něj začtu, dokud jsem plná zvědavosti, jak bude Rolandova pouť pokračovat ;)
Tři vyvolení jsou pro mě velmi problematická kniha ke zhodnocení. Některé pasáže byly napínavé a strhující, jiné jsem četl zcela bez zájmu a jen čekal, až budou za mnou. Stále nevím, jak se postavit k události na začátku knihy, která mě šokovala a mírně vzala vítr z plachet. Celý zbytek knihy tím pocitem pak byl ovlivněn. Pro spoustu lidí jeden z nejlepších dílů série, pro mě však patřil k nejslabším. I tak se ovšem jedná o dobré čtení, které mě neurazilo a jsem přesvědčen o tom, že až budu číst Temnou Věž po druhé, tak si Tři Vyvolené vychutnám daleko více, než při prvním čtení.
(SPOILER) Celou sérii Temné věže čtu už asi počtvrté, tentokrát jako třešničku na dortu po přečtení celé tvorby geniálního autora. Jako vždy doufám, že Roland prsty uhájí, ale vždy je to stejné. Celý díl je opravdu kvalitnější než jednička, jde vidět, že i sám King v mezidobí vyzrál a hlavně věděl, co vlastně chce psát. Už teď se nemůžu dočkat Pustin, i přesto, že vím, co mě v putování za Věží čeká. Celá série je naprosto perfektní a všem doporučuji překonat případnou nechuť a dát šanci aspoň třetímu dílu, který já osobně mám asi úplně nejradši. Svět se hnul, ale Temná věž zůstává jako jistota.
Po pitoreskním rozjezdu Pistolníka je druhá kniha mnohem svižnější. Tři vyvolení, tři portály do jiného světa, tři drsné příběhy, každý z nich drsnější než ten předchozí. A jako bonus humroidi a pan Mort. Krásná nechuťárna.
Magický štrúdl od Kinga.
Základní kostra děje není zdánlivě vůbec příliš složitá. A přesto to je docela vše složitě popsáno :) Mnohovrstevnatost jedničky pistolníka se obrací v prach na pobřeží západního moře. A přesto mnoho vstev najdete i tady.
Ostatně se to dalo očekávat,další díly tu mají červená hodnocení i všeobecně přijímaný jásot :)
Přímočarý děj má však grády. Autor si tak přidává do štrúdlu rozinky a ořechy.
Prolínání času a prostředí.
Z toho by jeden byl paranoidní, ostatně i na to tu je zaděláno.
( zdravíme - :-) - P.K.Dicka )
Postav a jejich podvědomí. Barvitě vylíčené a zajímavé přednosti i neřesti všech zúčastněných ,to je ta správně přidaná ingredience se skořicí do předem ostrouhaných Kingovských jablek. Dělá to tak neodolateným způsobem,že mu i lescos odpustíte. Jemnounce slabší třetí vchod dveřní by chtěl promáznout.
Čtivost a to i v rámci neutuchající tvorby je závratná.
O napětí samozřejmě není nouze. Kopec originálních nápadů.Vizuálních vjemů prostupují ze stránek do čtenářské mysli. Pokaždé se těšíte až se vrátíte do tohoto světa a necháte se jím obklopit.
Pistolník rozhodně přilnul k srdci. Mirek Dušín si dává vagace,nic není černobílé. Jako on i ostatní si vytrpí své. Metafora putování za lékem na svoji nemoc a všech jejich strádání i soužením.
Vždycky je na místě vzdát hold a to i spisovatelům všeobecně, jak jenom udržet prazvláštní změt (bordel) a hodit to na papír.To je to umění co nás nepřestává fascinovat. Obzvláště u takových mohutně rozjetých sérií podobně jako u této s věží temnou v nedohlednu.
Stephen a jeho štrúdl jako o babičky.
Když se ohlédnu za Třemi vyvolenými, tak obstojí velmi vysoko i v rámci celé Kingovy tvorby ( mnou zatím přečtené ) i jako samostatná kniha velmi vysoko.
Zatím se daří udržet propečenou pozornost. Doufejme,že ji udrží i nadále.
Už se těším na babčáky bramboráky zmrazky kramfleky sejkory cmundy striky.
V Pustinách.
Oproti prvnímu dílu pro mě daleko čtivější a záživnější díl. Parádní mix prolínajících se různých literárních žánrů s dost ujetými postavami. I když Eddieho část byla super, tak kapitolu Ten, co postrkuje jsem přečetl jedním dechem... Jack Mort takový trochu Dexter Temné věže. :-) Nejslabší část mi přišla s Paní stínů - úvod do její části byl o něco delší, než bych si představoval a také mi vadila výraznější absence Rolanda v našem světě. Ovšem v momentě, kdy se ke kormidlu dostala ta čarodějnice, co by ráda řezala bílé svíčičky, tak to nabralo ten správný směr.
(SPOILER)
Zjištění, že je druhý díl o tolik jiný než první, pro mne bylo potěšující. Je to vlastně jen tragikomická fantasy roadmovie, kde raněný pistolník a abstinující feťák tlačí invalidní vozík se schizofrenní beznohou černoškou po břehu moře (dle požadavků dnešní doby na korektnost tomu chyběl asi už jen někdo, kdo řeší svou genderovou identitu). Mělo to šmrnc a líbilo se mi to.
Žánr se nedá určit, bujná fantazie autora vytvořila dystopickou gangsterku říznutou fantasy westernem, která má spád a je opravdu čtivá.
Druhý díl Pistolnika už člověk čte o něco pomalejší je tam více osob co se do příběhu přidávají stojí za to číst.
Pokud první část Temné věže byla taková... trochu wtf, tak Tři vyvolení už měli konečně ten drive, který jsem očekával. King zde úplně odhazuje veškeré zábrany a nebojí se kombinovat různé žánry, což kupodivu funguje velmi dobře. Děj má svižný spád a doufám, že se stejně dobře budou číst i další díly a nesklouznou zpět k rozvláčnosti Pistolníka.
Po psychedelickém Pistolníkovi se hned od začátku rozjíždí přímočarý příběh, který má již podle názvu jasný směr a cíl. Jde o tři vyvolené, které musí pistolník kontaktovat a zapojit je do svého počínání, které ho má dovést k Věži. Samozřejmě nemá ponětí, kdo jsou ti tři zač a co s nimi bude nutné provést. Je to dechberoucí a napínavé dobrodružství. Tři dveře a tři různí lidé. Každý svým způsobem vyšinutý, každý něčím zvláštní a neobvyklý. Je těžké se zorientovat, je náročné odhalit, co je potřeba udělat. Pistolník často tápe. Nerozumí, co se po něm chce, často musí jednat rychle a intuitivně. Ve světě, který je pro něj cizí a neznámý. Gangsteři, feťáci, narušené osobnosti, neznámé psychické poruchy - opravdu na něj nečeká trojice kladných postav. Nicméně pistolník má za sebou cenné životní zkušenosti a výcvik jako nikdo jiný. Ač je to mnohdy na hraně, umí si poradit. Lítost nad sebou samým či ostatními je mu prakticky neznámá. Důležitý je cíl. Svět se hnul a on jediný může zjistit, jak to napravit.
O něco lepší než první díl, ale pořád tak nějak neosobní a podivné. Jediná zajímavá postava je tam Edie, díky němu hvězdička navrch. Doufám, že vzestupná tendence bude pokračovat a další díly už budou zajímavé. Na to, že to psal autor 12 let mi to přijde dost slabé.
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu číst dystopický western s příchutí gangsterky a scifi a že mě to bude tak moc bavit, klepala bych si na čelo, jestli se nezbláznil.
King měl v předmluvě prvního dílu pravdu, takový příběh tu opravdu ještě nebyl.
Druhá zastávka na cestě k Temné věži byla ještě víc strhující, než ta první. Ronald si konečně našel kamarády, tak jen doufám, že tihle mu chvíli vydrží, než je obětuje pro vyšší dobro.
V této knize se cestuje mezi světy - včetně toho našeho, aby si Roland vybral své společníky, nové pistolníky, kteří ho budou na cestě provázet. Nové postavy jsou jedna horší a živější než druhá - feťák Eddie, černoška s rozštěpenou osobností a bez nohou Odetta (a ty druhé) a chlapec Jack. Každá má ale v příběhu nezastupitelné místo a kolotoč událostí se teprve rozjíždí.
O dost zajímavější pokračování cesty k Temné věži. Roland na svou cestu potřebuje tři společníky a jejich výběr se zpočátku nezdá příliš šťastný. Prostupování mezi světy napříč časem se objevuje ve více knihách SK, což jen dokládá, že Temná věž je stěžejním průsečíkem celé jeho práce. "Vykročení vpřed" byl dost zajímavý koncept a také někdy hodně zábavný. Všechny nové postavy jsou výstřední a rád s nimi strávím, doufejme, celou cestu k Temné věži.
(SPOILER) 85% - příběh navazuje na předchozí knihu s odstupem několika hodin - vyčerpaného Rolanda na pláži vážně zraní humroid, ale ani to Rolanda neodradí v pokračování své poutě k Temné věži za záchranou světa. V jeho světě příběh pokračuje poněkud nezáživně pouze po břehu moře. Tam ale nachází troje dveře do světa, odkud k němu v prvním dílu přišel chlapec Jake. A nejen do světa, ale především do mysli tří lidí, kteří by se k němu měli připojit na jeho cestě. Jde tedy ve finále víc o jejich příběhy - je tu mladý feťák Eddie Dean převážející drogy a pak Odetta Holmesová, u níž kdysi po pádu cihly došlo k rozštěpení osobnosti na Odettu a zlou Dettu Walkerovou. A následně po pádu do kolejiště metra přišla ještě o nohy. A nakonec "postrkovač" Jack Mort, který je spjatý s předešlými a dokonce i s Jakem víc, než by se dalo tušit. A tak často až tragikomická roadmovie, kde se zraněný Roland a absťákem zmítaný Eddie střídají v tlačení invalidního vozíku, pomalu pokračuje... Knihu jsem četla už asi před deseti lety, teď jsem se k ní vrátila a musím říct, že pro mě i po těch letech zůstává jedním z nejsilnějších momentů ten "obrácený" rasismus černošky Detty Walkerové, která svým bělošským "věznitelům" jadrně spílá, dělá naschvály a celkově ten souboj s ní je dost výživný. Dost mě proto mrzí, že jestli někdy v Hollywoodu natočí toto pokračování Pistolníka, tak o tyhle momenty asi s ohledem na obsazení postavy Rolanda jinak výtečným a charismatickým Idrisem Elbou logicky přijdeme.
Štítky knihy
New York dveře americká literatura jiné světy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Čtenářsky přístupnější, příběhově konzistentní a přitom stále mystickou mlhou zahalený druhý díl série Temná věž.
Pokud se měl váhavý čtenář této série prvním dílem jen "prokousat" , zde už se musí najisto rozhodnout zda pokračovat. V tomto rozhodovacím procesu mu autor pomůže a zapojí do díla akční pasáže, naturalistický jazyk a svižné tempo. To vše přidává na čtivosti a verbuje nové fanoušky, přitom ty již prvním dílem vytvořené neztrácí.
Oba mnou přečtené díly zatím zdobí příjemně hutná atmosféra, zde dotvořena perfektní psychologií postav, takže další díl na sebe jistě nenechá dlouho čekat.
Laťka je vysoko a nezbyde než doufat, že vydrží.