Deň trifidov

07.11.2017

Tak tuto knížku jsem přečetla poprvé v roce 1982 a spadla mně brada, a zůstal příběh teto knížky v hlavě, známí a kamarádi o teto knížce moc nevěděli, až na jednoho kolegu, ten chodil na stejný gympl jako já, a to se nepočítá, minuly týdnem jsem se stáhla na audiotece p. L ichého, a stále je to příběh, který mě chytnul

06.11.2017

Moc pěkná kniha, její nadčasovost a tím i kvalita je dána, podle mne tím, že ukazuje celou katastrofu z pohledu jedince, který hledá řešení a musí se v omezeném čase rozhodovat. Rozhodování však není černobílé, buď zlo, nebo dobro. Rozhodování je bolestné, má spoustu odstínů, spoustu možných dopadů a následků. Člověk předem neumí všechny konsekvence posoudit, natož říci které zlo je menší. Kniha zajímavě ukazuje hledání člověka, jak se s katastrofou vyrovnat a jaké všechny možné scénáře se mohou vyskytnout. Ať už jsou nakonec rozhodnutí jakákoli, největší sílu a největší roli má naděje a chuť žít.

02.11.2017

Skoro sedmdesát let stará kniha, ale není to vůbec znát. Neskutečně napínavé, s uvěřitelnými charaktery a spoustou chodících masožravých kytek. Být v kůži hlavního hrdiny, asi bych se bál i uprdnout.

31.10.2017

Přečetla jsem jedním dechem, nějak krátká knížka :) Hodně k zamyšlení, ale zároveň tak napínavé, že není čas přemýšlet ...

31.10.2017

Jedna z těch klasik, kterou jsem měl roky na seznamu k přečtení, ale nikdy jsem se do toho nijak moc nehrnul - ňáký kytky, co z toho, žejo. No ale teď jsem se k tomu dostal a zhltnul jsem to jako dlouho nic - a Wyndhamovi i Trifidům se v duchu kaju za to, jak jsem jim křivdil. Ono totiž o nějaký trifidy vůbec nejde, je to naprosto zástupnej příběhovej prvek - gró tý knížky je v reakci společnosti na kataklyzma; a to nezpůsobený nějakejma emzákama, mystickym zásahem shůry nebo kdovíčim, ale prostou a obyčejnou nehodou nebo lidskou blbostí, třeba i v tom poslednim stádiu bez konkrétního záměru něco podobnýho vyvolat. Tady lidi oslepli - resp. 99,9% populace osleplo... Nic "víc" - a přitom to stačilo k tomu, aby se celá naše civilizace složila jako domeček z karet. Den trifidů vůbec neni o nějakejch zlejch nebo hodnejch nebo jakejchvlastně kytkách, je to o tom, jak člověk (už ne společnost, ale jednotliví lidi) na takovuhle změnu reagujou. Co se asi děje s těma 999 z tisíce, který si najednou ani nenamažou chleba, a co bude dělat ten jeden, kterej to všechno vidí. Co bude dělat deset vidoucích, jakej kdo bude mít názor na nastolení novejch nebo zachování starjech pořádků atd. - a to jsou všechno věci tak strašně zajímavý, že člověku (nebo aspoň mě) vyrazej dech i přesto, že zdánlivě o nijak revoluční nebo šokující myšlenky nejde. Nebo možná právě proto: Jedině pak můžou myšlenky, který kvalitu maj, vyniknout s o to větši intenzitou. Wyndham totiž dokázal s těmahle hypotézama v knížce pracovat tak, že pro mě to bylo maximálně autentický a uvěřitelný. Nic, co by na mě působilo vystřeleně nebo šroubovaně - s šokující prostotou vlastně vypráví, jak "jednoduchý" to začne všechno bejt; a to včetně černobílejch přístupů konvencema zatěžkanejch přeživších, kteří samozřejmě nakonec taky budou sami sobě největšíma nepřítelema. A trifidi? Pokud něco, tak jen využili situaci. A čekaj. Až to zase posereme. Oni maj času dost... Větší roli jim Wyndham v příběhu nedává, a budiž mu za to chvála - je to přesně jeden z těch dalších střípků, díky kterejm je to všechno zas o něco autentičetější. Každej civilizační růst v historii zatím předcházel pádu; a řiká to v knížce i Bill: bylo by nepřirozený, kdyby jedna éra čehokoliv měla trvat věčně. Kdy čeká pád naší civilizaci? Já doufám, že za hodně dlouho, protože doby, kdy jsme si sami uměli postavit barák, vykopat studnu, pěstovat brambory a chovat dobytek (a odborníky jsme tak k životu nepotřebovali), ty už jsou dávno pryč.
Den Trifidů je jednoznačně jedna z nejzajímavějších, nejpodnětnějších a nejintelegentnějších sci-fi, co jsem čet. Jedinou drobnou výhradu bych možná našel u občas až moc knižních a podezřele sofistikovanejch dialogů.

30.10.2017

Přestože moc nemusím sci-fi, tato kniha se mi moc líbila. Začala jsem ji číst díky čtenářské výzvě a rozhodně nelituji. Co mě zaujalo nejvíc, je fakt, že i v takové době, kdy lidé bojují o holé přežití, se najde někdo, komu jde o moc. Nadčasové.

29.10.2017

Pro mě obrovské překvapení! Mám pocit, že jsem po 66 letech od vydání téhle knihy "objevil Ameriku". Samozřejmě jsem věděl, že Den Trifidů existuje, že je to sci-fi a že tam jsou nějaké květiny, ale žil jsem v přesvědčení, že to musí být nuda. Tohle přesvědčení ve mě přetrvalo někdy z pubertálních let zřejmě proto, že jsem o Dni Trifidů slyšel poprvé ve škole a tím pádem jsem jej automaticky zařadil do kolonky "nuda", kde v podvědomí zůstalo mnoho let. Jsem rád, že jsem se k téhle knížce nakonec dostal a byť to píšu bezprostředně po přečtení, kdy prvotní nadšení ještě nestihlo opadnout a já náležitě vystřízlivět, posouvám Den Trifidů na první příčku žebříčku mých nejoblíbenějších knih.

Tímto svým příběhem bych chtěl říct všem, kteří zatím odkládají Den Trifidů na druhou kolej podobně jako já, ať si rozhodně přehodí výhybku, aby si tenhle klenot nenechali ujet.

Příběh se mi líbil tím, že popisoval globální problém z pohledu jednotlivce, který se musí vypořádat s každým nově příchozím problémem po svém, aniž by tušil jak správně postupovat. Celý děj si drží rovnoměrné tempo a ukazuje lidskou stránku i v nelidských dobách.

Teď je mi jasné, že všechny novodobé zombie apokalypsy jsou jen slabým odvarem Wyndhamova díla. Chybí lidský faktor všudepřítomných tápajících nevidomých, kterým přece musíme pomoct a číhající nebezpečí z trpělivě vyčkávajících Trifidů.

24.10.2017

Moje nejoblíbenější a opakovaně čtená scifi kniha. Neotřelý příběh, výborný konec...doporučuji.

21.10.2017

Ještě za minulého režimu jsem viděl Den trifidů, jako jeden z prvních zahraničních sci-fi filmů na nějaké 10x zkopírované VHS. Kniha je ještě lepší, Wyndham je vážně dobrý.

19.10.2017

Dokonalé!!

18.10.2017

Moje první sci-fi a tím i nezapomenutelná, ještě teď se mi vybavuje, jak jsem se tenkrát bála, prožívala děj a přitom četla jedním dechem. Když si uvědomíme rok, kdy byla napsaná, její aktuálnost je až neuvěřitelná, nikdy nevíme co na nás číhá "za rohem". Doporučuji.

18.10.2017

Na knize mě neuchvátil až tak děj, který byl ale velmi zajímavý a jedinečný. Co mě uchvátilo, byly myšlenky autora. Kniha je jeho myšlenkami nabytá. Stále jsem knihu odkládal, abych se zamyslel. Do toho fakt, že kniha je přes 60 let stará...! WOW! Doporučuji!

17.10.2017

O knize jsem věděl vlastně jen jako o naprosté klasice sci-fi. A tak, když jsem na ni narazil v Levných knihách, jsem si ji i na tátovo doporučení pořídil. Byl jsem velice překvapen, jakým způsobem mě kniha vtáhla do děje, i tím, že něco takové vyšlo před více než 60 lety. Autor se zbytečně nezdržoval dlouhými popisy a děj svižně odsýpal. Postavy byly velice, jak jen to říct, "obyčejné", i přes své charakterové rozdíly. Ale bylo to jen dobře. Díky tomu byly velice uvěřitelné a snadno se dalo vžít do jednotlivých situací a třeba i přemítat nad tím, jak bych se v daném okamžiku zachoval já sám. Koupě tudíž rozhodně nelituji a doporučil bych tohle čtení i nečtenářům sci-fi.

17.10.2017

Velké překvapení. Sci-fi jsem si představoval docela jinak, a proto jsem se tomuto žánru dlouho vyhýbal. Tahle kniha je nesmírně lidská, "sci-fi" příčina apokalypsy a trifidi tam figurují jen jako jakási kulisy, na jejichž pozadí se autor zamýšlí nad rozmanitostí lidských charakterů, nad jejich projevy za extrémních podmínek a nad potenciálem lidstva k přežití. Mimochodem, kniha z roku 1951, ale stále zatraceně děsivá a varovná...

15.10.2017

Námět a atmosféra nesou zejména v první půli knihu výrazně kupředu, aby hned v druhé Wyndham selhal a přes jakési pseudo-pitvoření o přežití a hlásání o etice a základech civilizace, přiznal, že vlastně neví, co s příběhem dál. Je to spíše jako TV epizoda nějaké sci-fi show. I s ohledem k ročníku, přeceňovaná žánrovka, na kterou jsem se mohl klidně vykašlat a přenechat ji všem ostatním honimírům.

13.10.2017

Skvělé. Namluveno panem Lichým mne donutilo přečíst si celou knihu a jásám. Katastrofa jako souběh špatných událostí, apokalyptický Londýn. Boj o přežití a různá východiska. Do toho trifidi jako symbol člověkem vytvořeného škoditele Nr. 1. A vztah dvou lidí, kteří se dokáží sladit i najít napříč okolím Londýna. ALE. Škoda, že závěr je trochu useklý.

08.10.2017

Vynikající, skvělá sci-fi, tento žánr mě baví, doporučuji

02.10.2017

Dlouho jsem váhala si knihu přečíst, ale na doporučení táty jsem tak učinila a rozhodně jsem nelitovala. Přesto, že doba studené války už je dávno pryč, alespoň v té podobě, která nám byla po druhé světové válce předkládána, tak je příběh zajímavý a poutavý. Řadím knihu mezi ty nadčasové. Je totiž úplně jedno jestli by to to přišlo ze sovětského svazu, z vesmíru nebo třeba ze sousedovi zahrádky. Úžasné na tom bylo, že se sešlo několik navzájem nepropojených (nebo možná ano, ale to už je na představivosti čtenáře) událostí, které zasáhly svět a lidstvo. Představa, kdyby ze dne na den 99% obyvatelstva najednou osleplo, je dost šílená sama o sobě. A když si představíte že se v tom všem zmatku pohybují inteligentní masožravé květiny, které se pohybují doslova, máte před očima hotový armagedon. Akorát že nikdo kolem vás ho nevidí. Říká se, přišel k tomu jako slepý k houslím. Po přečtení této knihy už vám toto rčení nikdy nebude připadat obyčejné. Přiznávám, že mě z ní svým způsobem stále mrazí.

29.09.2017

Chystá se audiokniha načtená Norbertem Lichým. Velmi se těším na tento návrat ke knize, která mne v mládí velmi oslovila. Nemůže být lepší zprostředkovatel než p.Lichý.