Deň trifidov

30.12.2016

Mason, Coker a Bradley ... do těchto postav vtiskl autor sve myšlenky a životní moudra ..."Neschopnost používat rozumu není žádná přednost, která by si zasloužila chvály, ale povážlivá mezera, ať už u chlapa nebo u ženské." Kniha se četla takřka sama, nepotrpim si na dlouhosahle popisování vseho možného, zde je více prostor k fantazii. Vřele doporučuji!

29.12.2016

Nemůžu jinak, než dát pět z pěti a čestné místo v mojí knihovně.
Příběh se čte opravdu skvěle a donutí vás přemýšlet, jak byste se v takové postapokalypse zachovali vy sami. Donutí vás uvědomit si, jak důležitá vůbec společnost je. A trošku vás i donutí uvěřit, že někteří lidé se prostě nezmění.
John Wyndham, stejně jako trifid svým žahadlem, zasahuje přesně tam, kam chce a to je přímo do srdce. Alespoň do mého se trefil.

26.12.2016

Skvělé sci-fi, napínavé, originální a zábavné.

15.12.2016

Výborná kniha, napínavá téměř až do konce, moc dobře se čte. Pro milovníky sfi-fi a utopií vřele doporučuji. Dobrá je i další Wyndhamova kniha Kukly.

Nicméně, když jsem ji teď četl podruhé, trochu mě tam zarazily dvě věci: za prvé, kam zmizelo tolik lidí - trifidi by je nedokázali "sníst" během pár dní a pochybuji, ze v tehdy možná 10 milionovém Londýně by všichni osleplí zůstali doma. A za druhé se mi nelíbilo, že nevidomí byli bráni jako naprosto neschopní.

10.12.2016

Kniha se mi moc líbila. Vždy jsem se do ní začetl a nemohl jsem jí odložit z roky. Chybělo mi snad jen na konci nějaké "velké finále" nebo závěrečná pointa. Škoda, že John Wyndham nenapsal nějaké přímé pokračování..

28.10.2016

Knížku jsem dostal od bratra k Vánocům a koukal jsem na to jako kdyby mi dal tepláky po dědovi. Bylo to způsobeno tím, že jsme ve škole o literatuře "za odměnu" sledovali prvních 45 minut "filmové" anglické adaptace, kdy si Mason nestihl ani sundat obvaz z očí a Trifidi vypadali spíš jako divizny u nás za barákem. Pak jsem se ale začetl a do rána to dotáhl do půlky a do večera dojel celé.

Vynikající kniha (navíc napsaná v době, kdy toto téma nefrčelo a v televizi neběžely pořád pohádky o zombících) v perfektní barvitosti a s detailem pro popis vnitřních pochodů hlavního hrdiny líčí "co by kdyby" s takovou bravurností, že dnešní popcornová "postapo literatura" je vedle ní spíš pro zasmání. Měl by si ji přečíst každý "postapo romantik" aby ztratil iluze o tom, jak pěkné by bylo, kdyby byl jedním z posledních přeživších na planetě.

28.10.2016

Spolu s Malevilem od Roberta Merleho jsou tyto dvě knihy mé nejoblíbenější v rámci kategorie kolaps civilizace.

27.10.2016

Kniha se mi velmi dobře četla. Nevím, zda je to obdobím, ve kterém vznikala, ale tyto starší kousky jsou přímo bohaté na atmosféru. Mám v plánu přečíst i Noc trifidů, od kterých, byť je napsal někdo jiný, očekávám aspoň z poloviny takovou parádu, jako byl tento skvost.

16.10.2016

Jak již bylo řečeno, tak autor předběhl svoji dobu. Precizně popsaný konec společnosti a s ním spjaté změny morálky. Autor se s ničím ''nemaže'' a vše popisuje s novinářskou precizností. Pořádné sci-fi o konci společnosti bez ''přiblblých'' zombie. :) Věřím, že si po letech knihu přečtu znovu a leč nejsem fanoušek tohoto žánru, má místo v mé knihovně. :)

14.10.2016

Skvělá knížka. Tak civilně napsaná o tak depresivním tématu. Představa slepého lidstva, které je ohrožováno agresivní flórou. Autor v mnoha ohledech dost předběhl svou dobu. Děj je krásně zakotven v Anglii, ale člověk cítí, že to není jen problém Anglie. Krásně se to táhne přes několik let a vše působí uvěřitelně a nepřehnaně.

13.10.2016

Další kniha o tom, jak člověk dosáhl své pomyslné hranice vyspělosti a už neví z kterých do kterých. I na pokraji krize celé civilizace, myslí jen na peníze a vlastní prospěch. Jak typické, hlavně vydělat, na čem se dá.. A jako ve většině případů tento hon za blahobytem přeroste člověku přes hlavu. Většina vynálezů jsou totiž dobří sluhové, ale špatní páni. Většina lidí si také myslí, že jsou páni tvorstva, ale příroda s nimi nakonec zatočí. Celý příběh mi trošku připomínal komiksovou sérii Živí mrtví, tam jde také na první pohled o velkou tragédii přeživších zbytků lidského společenství, která je ohrožována chodícími mrtvolami, respektive chodícími květinami. Ono to ale bude o něčem jiném.. Třeba o tom, že největší zrůdy jsou sami lidé, a to ohrožení je jen takové pozadí, na kterém se zrůdnost promítá. Kdo ví, třeba se Robert Kirkman nechal od Johna Wyndhama inspirovat..

"Je fakt, že dobře vědí, jak nejjistěji člověka zneškodnit - jinými slovy vědí, co dělají. Zkus se na to podívat takhle. Za předpokladu, že jsou skutečně obdařeni jistou inteligencí, máme proti nim jen jednu jedinou výhodu - zrak. My vidíme, kdežto oni ne. Zbav nás ale zraku a naše převaha je tatam. A co je horší - ocitneme se dokonce v podřadnějším postavení, protože oni na rozdíl od nás jsou k životu bez očí přizpůsobeni"

11.10.2016

začátek správně vtáhne do děje, který téměř až do konce plyne.

10.10.2016

Krásně napsaná kniha, která se skvěle čte a ihned čtenáře vtáhne do děje. Vše je vyprávěno z pohledu sympatického hlavního hrdiny.
Nevím proč, ale čekala jsem akční sci-fi a kupodivu se jedná spíše o psychologický román.
Moc doporučuji!

09.10.2016

Pro mě osobně jednoznačně nejlepší scifi kniha co jsem kdy četl.
Skoro nikdy nepřečtu žádnou knihu 2x. Ale Den trifidů jsem četl již 3x.
Opravdu velmi dobře napsané.
A škoda že tak hnusně natočili dvoudílný film.
Již po pár minutách jsem zjistil, že tam jsou věci které v knize prostě nejsou.
Takže jsem musel ten film vypnout. Grrrrrr

08.10.2016

Pochodující vražedné kytky, které pomalu získávají nadvládu nad světem díky zvláštnímu astronomickému jevu, jehož následkem přijde o zrak asi tak 90% populace lidí i zvířat. Tak to zní dost šíleně, to si prostě chcete přečíst :D! I když jsem chtěla číst spíše o vražedných kytkách, příběh se zaobíral vývojem společnosti po apokalypse a spoustou etických problémů. Příběh k zamyšlení.

05.10.2016

Po 25-ti letech opět přečtěno a opět perfektní

03.10.2016

ke knize je tady toho napsáno víc než dost, takže z mé strany není třeba nějakých dalších pitev a dalekosahlych filozofickospolecenskych rozboru, ktere jsou stejne ve finale o nicem (pardon) - je to proste top5 scifi a ani to, ze Cesi maji GMO Adelu, ktera jeste nevecerela, na tom nic nemeni.

Nicmene, pokud existuje nejaky zanr resici apokalypsy a postapokalypsy bez ucasti priblblejch zombie a smmmrrrrrrticich viru, je na prvnim místě přes 100 let stará Válka světů od Wellse. Den trifidů je ale hned na druhém místě. A na druhém místě je jen věkem, nikoli obsahem, myšlenkou, či zpracováním.

Prostě klasa nad klasy, čtěte!

PS: Trosku podezrivam pana Cílka, že si i sem chodi pro inspiraci:)

02.10.2016

Ako tak pozerám, o Dni Trifidů už boli popísané stohy komentárov. Som na pochybách, či príspevok odo mňa prinesie nejaké nóvum, ale pre úplnosť...

Nebola som ohúrená. Môj názor silne ovplyvňuje fakt, že som k tejto tematike už niečo čítala aj videla, sama som o tom premýšľala – nie o tvoroch typu trifidov (inak tí na tom celom boli najlepší a pravdupovediac som sa nazdávala, že sa im v príbehu ujde viac miesta... hoci sa kdesi v pozadí kolísali a šelestili stále), ale o možných scenároch zániku (konkrétne nášho pohodlného) sveta a o tom, aké kritické inzulty by sme mohli ako ľudstvo očakávať.

Inými slovami, zisťovať kto komu ukradol a inak prerozprával nápad, resp. či bol Wyndham prvý či nie, nepovažujem za podstatné pre svoj život. Verím že je to klasické sci-fi dielo, u mňa ale nebolo prvé tohto zamerania, a to je určujúce. Príbeh však mal šťavu, spád a znel vierohodne, aj keď mi nepripadal nejako špeciálne prepracovaný a výnimočný. Na druhej strane ma motivoval prečítať si časom aj ostatné knižky z pera tohto autora.

Dovolím si malú poznámku na okraj. Celkom rada by som vedela, čo by si pán Wyndham, keby žil, pomyslel o nás, totálne závislých od zbytočností; o súčasnej mladej generácii vyspelých zemí, prepytujem osprostenej z počítačových hier, sociálnych sietí a neviem čoho ešte. Rozmaznanej výkonnými grafikami, tabletmi, všadeprítomnou wifi. Bez nabitého smartfónu s pripojením na internet pomaly nevieme ani vysypať smeti. Ja nehodná okolo seba vidím úpadok, ktorý sa tvári ako pokrok. Nenamáhame si mozgy, premýšľajú za nás aplikácie.
Ako veľmi reálnu vidím možnosť, že sa zahubíme sami. Otázka nie je „či“, ale „kedy“ (a ako veľmi to bude bolieť).

Slovo na záver – vďaka! ;-)

25.09.2016

Přestože byla tato kniha poprvé vydána před více než 60 lety dokáže i teď velmi dobře konkurovat těm nejlepším knihám sci-fi žánru. Kniha stojí na celkem reálných možnostech, co by se mohlo stát, kdyby se na zemi objevil nový druh nebezpečné rostliny a lidstvo by bylo oslabeno katastrofou, se kterou by nebylo schopno se vypořádat. Ne nadarmo se toto dílo řadí mezi nejpřednější sci-fi romány, kdy s napětím čtete osudy hlavního hrdiny. Autor se nebojí poukázat na pragmatickou stránku, kdy lidstvo musí změnit normy chování „civilizovaného“ člověka, aby v novém nebezpečném světě bylo schopné přežít jako druh.