Třináct měsíců

16.06.2016

Toto je moje třetí kniha, kterou jsem od Davida Mitchella četl. A můžu na rovinu říci, že je nejpřístupnější a také se nejlépe čte, i tak je z těch tří nejslabší, což je jako porovnávání Ferrari, protože i slabší Ferrari je pořád Ferrari. Atlas mraků je dost složitý a komplexní, Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, zas velký román, kde se odvíjí několik příběhů, které se pak protnou a celé to má velký sociální přesah, kritiku a zajímavý příběh, který mile překvapí. A Třináct měsíců je na tom dost podobně. Mile mě překvapilo, jakým způsobem si mě příběh získal a vyprávění omotalo kolem prstu. Někdy se stává, že se do některých nudnějších pasáží musím trochu nutit, ale tady tomu bylo pomálu. Každá kapitola je napsaná hravě a zábavně. Překvapuje svojí syrovou realitou a věrohodným popisem denních událostí třináctiletého chlapce, kterých chce mít prostě klid a být oblíbený. Kniha nádherně vystihuje desítky okamžiků, které se jistě staly každému klukovi, když se začala projevovat puberta. Navíc má kniha sociální a informativní přesah, od událostí roku 1982, hudbu, myšlenkové pochody nebo pop kulturu. Jediné co mě nesedlo je samotné zakončování kapitol, které mnohdy končí zvratem a my se skoro nikdy nedozvíme jak to celé skončilo. Je to o to nepříjemnější, že se v tu chvíli mění i tempo vyprávění s další kapitolou, která nenavazuje na tu předchozí dějem a ani časem. A ty přechody nejsou úplně nejlíp podaný a někdy kazí dojem. Když si, na tohle čtenář zvykne, tak je Třináct měsíců špičkové čtení.

PS: Za to propojení s Atlasem mraků, velký palec nahoru.

22.02.2016

Nevím, jestli bych tuhle knihu zařadil do úsměvné literatury. Ano je prodchnuta humorem hl. hrdiny procházejícího složitým obdobím dospívání, ale celkové pozadí a scenérie již tak humorné nejsou. A smysl pro humor je u štvané zvěře spíše patetický - alespoň tak jsem to cítil.
Ač je kniha psaná v ich formě třináctiletého klučiny, oplývá hlubokými myšlenkami, které jsou sice demonstrovány na dětských příkladech, nicméně jsou tak hluboké, že působí v mysli puberťáka poněkud cize.
Oceňuji krásné svázání a nostalgii v osobě Evy.
V závěrečných pasážích knihy jsem měl pocit, že budu svědkem brakovitého schématu "a díky souhře šťastných náhod se z ošklivého kačátka stal král večera," ale úplný závěr byl nádherně dvojsečný.

P.S. Připadal dialog Cynthie a Jasona zvláštní jenom mě?

06.02.2016

Naprosto "boží" kniha. Vypravěčským umem mi připomíná příběhy Marka Twaina. Jako holku mě fascinuje složitost klučičího světa, a to se říká, že ženám nelze porozumět. Atlas mraků jsem odložila, teď mu dám druhou šanci.

07.11.2015

Postavit se trýznitelům chce fakt odvahu. Smekám klobouk, že Jason to dokázal. Klobouk dolů. Nevím, jestli bych takovou odvahu v sobě našla...

21.10.2015

Opět skvělý a parádní David Mitchell - mistr příběhů a popisu.....a jeho třináctiletý "obyčejný" puberťák Jason Taylor alias tajemný básník Eliot Bolívar alias třídní práskač alias Červ... A hlavně: třináct neuvěřitelných Jasonových příběhů, které jen tak někde začnou, chvilku se nenápadně vznášejí kolem - člověk ani neví, která část je pravdivá a která snivá a pak zase zničehonic skončí, jako by se vůbec nestaly.....

Skvělé čtení, skvělý Jasonův pohled na okolní svět....... Tohle bych asi mohla číst pořád dokola.... Tak skvělé to je... (použila jsem 3x slovo "skvělé" ve 3 větách, takže to fakt je SKVĚLÉ! :-) )

A Eva Crommenlycková jakožto dcera skladatele Vyvyana Ayrse z Atlasu mraků -- to už je prostě jen třešnička na dortě. :-)

".....Já, já bych si přál kopat tenhle zatracenej blbej svět do zubů dokola a dokola a dokola, dokud zatraceně nepochopí, že neubližovat lidem je sakra desetitisíckrát důležitější než mít pravdu."

".......Cikáni se otočí ke mně, jako by byl Jason Taylor velvyslancem země cihlových domů, drátěných plotů a realitních agentů. "Oni se vás bojí. Nic o vás nevědí, to máte pravdu. Kdyby jen mohli.... Nebo.... Stačilo by, kdyby se pro začátek mohli posadit tady. Ohřát se u vašeho ohně a jenom vás poslouchat. Tím by se dalo začít." Oheň prská jiskry vysoko k borovicím na okraji lomu, vysoko k měsíci. - "Víš, co je oheň?" Kašel brusiče nožů je kašlem umírajícího muže. "Oheň je slunce, který se rozlívá ven z lesa."

17.07.2015

Jsem nadšená a chtěla bych vypsat tisíc pocitů, jako třeba: je tam Eva, ta Eva, která nerozezná c-moll od výmolu, Mitchell doopravdy zadrhává, ..., jedním slovem ÚŽASNÉ

22.03.2015

Trvalo mi si zvyknout na tento téměř povídkový styl vyprávění ... musíte se zorientovat v postavách... klaďasů i záporáků... jména a příjmení... příjmení a jména... každý měsíc se ocitáte v jiném příběhu z Jasonova světa... ale už někdy v dubnu jste lapeni do pasti nelítostného dospívání... ocitnete se najednou sami na té nechvalně známé emoční centrifuze, jako tenkrát... když vám samotným bylo 13/14 a jste sakra rádi, že nemusíte druhý den vstávat do školy...
Musím říct, že jsem se i dost nasmála trefným puberťáckým postřehům. A na druhou stranu si užívala sledování těch nenápadně se tvářících a přesto důležitých linií Jasonova vyprávění... drobné nacházení se a uspořádávání se... konec byl už jen dokonalou třešinkou na dortu ke čtrnáctým narozeninám... prostě jasná pětihvězda jako vyšitá! Krásné to bylo...

25.01.2015

Nikdy by mě nenapadlo, že mě tak chytne vyprávění třináctiletého kluka. Skvělá kniha, která mě utvrdila v názoru, že bych už nikdy nechtěla být dítětem. Maj to strašně těžký!

24.01.2015

Kdyby to bylo možné, dala bych třináct hvězdiček z pěti. A i to by bylo málo. Fantastická kniha, pro mě o trochu náročnější (a také zajímavější) než slavný Atlas mraků.

03.01.2015

Po delší době mě kniha dokonale vcucla.

Strasti i slasti dospíváni v naprosto autentickém duchu.

Každý kdo přečte tuto knihu se nevyhnutně musí alespoň v myšlenkách vrátit do tohoto období svého života.

Humor s jakým Taylor dokáže popisovat je téměř uhrančivý.

30.12.2014

Během dvoudenního čtení (Třináct měsíců se čte samo) jsem se vrátil do svých 12-13-14 let a obdivoval, jak trefně dokáže někdo ten klukovský věk vystihnout.

Ze začátku mi trochu dělalo problémy odlišné kulturní prostředí (pořád si nedokážu představit, že se kluci mezi sebou oslovují jménem i příjmením). Potom už jsem se s Jasonem naprosto sžil, včetně hysterických hádek mezi rodiči, břitkou sestrou, partou "drsňáckých" kluků a divných starých babek.

Vlastně jsem si ani problematiky zadrhávání moc nevšiml, mohla by jít být jakákoli "vada", která vybočuje z řady.

19.12.2014

Kdyby se jedna z postav románu zeptala místo hlavního hrdiny mě, kdo je můj učitel (myšleno umělec, jehož si hluboce vážím), mezi jinými bych uvedl jméno Davida Mitchella. Kdyby to nebylo teploušský, řekl bych, že Třináct měsíců je krásné dílo a taky boží, kdyby to ještě někdo říkal.

Co však říci mohu, je, že Mitchellova genialita spočívá především v tom, jak živoucí světy dokáže stvořit a jak dokáže střídat rytmy v promyšlené kompozici. Sám autor se v jednom letošním rozhovoru nechal slyšet, že nedávno zjistil, že není v podstatě romanopisec, ale autor novel, kdy novela A se tříští o novelu B, vzájemně se jedna odráží v druhé, třpytí se v sobě a vytváří něco dalšího – a zároveň tuto metodu připodobňoval k hudebnímu kontrapunktu. Tato teze se dá výborně přenést na Třináct měsíců, kde (jak český název napovídá) každý měsíc v roce je samostatnou kapitolou, s odlišnou náladou, tématem, rytmem, kdy dohromady utváří třináct měsíců kaleidoskop různorodých vjemů, pocitů a nálad; úvodní kapitola si nezadá co do snovosti se zmiňovaným Kouzelným dobrodružstvím, zatímco v dalších kapitolách jsme uzemněni bezmála sociálním dramatem, abychom dále prožívali vnitřní boje hlavního hrdiny a jeho tradiční více či méně úsměvné peripetie dospívajícího začínajícího básníka. Motto knihy o tom, „že svět nikdy nenechá věci na pokoji a vždy vstřikuje konce do začátků“ lze pomocí různých náznaků vyčíst okamžitě, zároveň si stojí za to povšimnout, jak jsou využívány různé výpustky ve vyprávění, kdy kapitoly nemají přímo uzavřený konec a následná kapitola začíná už zcela samostatně a k nedořečeným záležitostem se dostaneme jen tak volně mezi řečí nebo si je musíme domýšlet.

Jedinečnost tohoto bildungsrománu spočívá také v tom, a) s jakou lehkostí dokáže Mitchell vytvořit z jednoduchého gesta cosi, co vás přenese časoprostorem do let protagonisty Jasona Taylora, kdy nejste „ani dítětem, ani mladíkem“, b) v popisu se utvářející, doposud křehké a rodící identity, vězněné nemilosrdným katem, který zasekává na povrch deroucí se slova, a stejně tak nemilosrdným okolím omezených spolužáků a konvencí, c) a v zachycení „ducha doby“ na pozadí jak velkých událostí (válka o Falklandy), tak těch intimních, přičemž obě tyto roviny jsou navzájem propojené; k evokaci konkrétního roku 1982 také slouží množství narážek na hudbu, filmy, televizní pořady či komiksy, stejně tak politiku a vládu Margaret Thatcherové, ovšem dojde i na otázky sociální a etnické ohledně romské enklávy, na které se odhaluje vesnická předsudečná letora, s kterou je Jason neustále konfrontován.

Bylo by ale mylné vyvozovat z mého poněkud vážného textu, že románový text je z podobného těsta. Musím tedy zdůraznit, že přestože jsou některá témata dosti závažná, celým románem prostupuje brilantní a nezaměnitelná komika, jemná nadsázka i kousavá ironie. Nadchlo mě také částečné propojení s Atlasem mraků a zmínka o mém oblíbeném Robertu Frobisherovi, stejně tak jako debaty Evy o umění. Pokud bych ji parafrázoval, prohlásil bych Třináct měsíců za jedinečné dílo, brilantně napsané, vtipné, jemné i drsné, s hlubokým vhledem a empatií, a přesto nesentimentální, nesebedojímavé, otevřené čtenáři, a hlavně krásné (už to můžu říct, ale slovy to stejně nedokážu vyjádřit). Přesně tak, jak je.

11.11.2014

Kniha je o dospívání. Kdo na tyto roky vzpomíná s láskou? Nejspíš málokdo. Hlavní hrdina Jason mě na první pohled moc nezaujal. Vypadal jako puberťák, který nechce vyčnívat. Trápí ho hádající rodiče a začínající šikana ve škole. Pozvolna jsem sledovala jeho vykuklení. Z nenápadné housenky se stal krásný a silný motýl. Kluk, který se nebojí a stojí si za svými názory. Úžasné. Kéž by takových motýlů bylo mezi mládeži co nejvíc. Celkově se kniha dobře četla, ale od vykuklení jsem jí přímo hltala. Konec byl jak ohňostroj, jen jsem s potěšením zírala a těšila se z něj.

02.06.2014

Četla jsem v době, kdy vyšla - musím se k ní určitě vrátit znovu a oživit si ten hezký dojem, který z ní mám.

23.01.2014

Kniha se dobře četla, pohled puberťáka byl uvěřitelný. Dávám 80%.

10.06.2013

Zdánlivě obyčejný příběh třináctiletého Jasona Taylora, který prožívá své útrapy mládí v různých podobách a přitom, tak běžných. Běžné není např. jeho nadání pro básně, které publikuje v místní plátku pod pseudonymem a rovněž není běžné, že trpí vadou řeči, kterou mu dává jeho "kat" náležitě zabrat. Ztotožnění s Jasonem je téměř jistá věc...

26.03.2013

Další knížka vyprávěná očima kluka, která mě naprosto dostala. Jason a jeho alter ega, jeho zadrhávání a typické problémy dospívání podané upřímně a opravdově, zcela uvěřitelně a krásně. Na první pohled možná nepostřehnete to vše moudré, co se v knize ukrývá, ale pro tenhle případ, se stačí podívat ještě jednou :-).

16.02.2013

Jasona Taylora bych chtěla mít v dětství za kámoše. Taky věřím ve své nenarozené dvojče.
Skvělá kniha, úžasně popsaný vnitřní svět a denodenní boje hlavního hrdiny -kat, červ, dvojče....Několikrát jsem se u čtení řehtala nahlas, příště si ji nebudu jen půjčovat, ale rovnou ji koupím.