Trojkráľový večer
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56351/bmid_trojkralovy-vecer-7hi-56351.jpg
4
462
462
V slávnej Shakespearovej komédii Trojkráľový večer sa doslova klame telom - zamieňajú sa dvojčatá Viola a Sebastián, Viola je navyše preoblečená väčšinou za muža a volá sa Cesario - a to všetko len preto, aby na konci vyšla najavo pravda a prišla si na svoje čistá láska
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2005 , Ikar (SK)Originální název:
Twelfth Night, or What You Will, 1602
více info...
Přidat komentář
Svižně napsaná komedie. Četl jsem překlad Antonína Přidala vydaný Větrnými mlýny. Velký klad tohoto vydání je v úvodu, který pomůže pochopit některé dobové narážky a hru zasazuje do kontextu doby a celého Shakespearova díla. Docela by mě zajímalo, zda je i v originálu odkaz na Romea a Julii, nebo jde o překladatelskou licenci.
Roztomilá je pak závěrečná, Antonínem Přidalem přidaná, scéna Šaška a Překladatele.
(SPOILER)
To je tak hezky propletené a zamotané, prostě skvělé.
Jde vlastně o velmi pěknou zápletku dvou sourozenců, která je nám na úplném konci vysvětlena.
Orsino je zamilován do Olivie, ta ho však odmítá a zamilovává se do Cesaria, který je však Viola v přestrojení, zmatek vznikne v okamžiku kdy se nám zde vyloupne Sebastiano (Violin bratr, o němž si Viola myslí že zemřel a on to samé o ní). Jsou si totiž velice podobní vzhledem a tak nám zde vyvstávají komické situace.
Viola je v službách Orsiniho jehož tajně miluje ale on neví že je žena.
Pak tu máme vykutálené rytíře Tobiáše a Ondřeje a společnici slečny Olivie, Marii, kteří pro své pobavení se snaží ze správce domu Malvolia udělat blázna všech bláznů, jestli se jim to povede nebo ne, nechám na zjištění Vám....
Bylo to velmi úsměvné, pěkné dílo. Jen mě trochu mrzí kostrbatý překlad pana překladatele Saudka.
Jinak u Shakespeara, nelze než doporučit všem čtenářům, kteří se k němu ještě nedostali...
Jedno z mých nejoblíbenějších Shakespearových děl, u kterých miluju i filmové adaptace. Rozhodně doporučuji.
Zamilovat se do někoho, kým on není a vzít si toho, kdo jím je - to je promyšlená zápletka autora! Autor "zneužil" lásku na první pohled a spoustou vtipných situací a slovních hříček potěšil nejen středověké publikum, ale i mne.
Ak sa nemýlim, Večer trojkráľový je poslednou Shakespearovou hrou, ktorú "mi zostáva" okomentovať a spolu so Snom noci... ide o moju najobľúbenejšiu komédiu. V tomto prípade síce nevstupuje do hry tak radikálne príroda a až akési živočíšne volanie, ale o to silnejšie sa tu otvára otázka rôznych spôsobov hereckého bytia. Sledujeme tu herectvo ako stratégiu prežitia, herectvo ako tanček lásky, herectvo ako pokrytectvo (Malvolio, Ondrej) a herectvo ako omyl (dvojičky). Skrátka, sledujeme tu všetky možné spôsoby javenia sa, z ktorých následne prirodzene vyplývajú omyly, nedorozumenia, travestie a iné komické prvky. Opäť je však všetko podriadené základnému bodu, ktorým je práve dvorenie a láska ako istý typ performatívneho prežívania, stávania sa iným, zdvojovania. Opäť tu tak nejde len o klam a prázdnu hru, ale o hru, ktorá akoby bola podmienená, pretože človek bytostne tiahne k druhému a vzdáva sa pritom sám seba.
Súčasne je to však aj hra silne moralistická, pretože uprostred tohto herectva, ktoré tiež môže byť istou vedomou stratégiou s možnosťou pokryteckého klamania, sa ukrýva aj možnosť prostého "prezliekania kabátov". Pravda a lož tu potom má základ v tom, čo považujeme za prosté javenie sa a odhaľuje sa pri herectve buď ako na manipulovaní alebo ako odovzdaní sa. Shakespeare bol v tomto zmysle pragmatik (vo filozofickom zmysle-slova). A odovzdanie sa je okrem samotnej lásky k opačnému pohlaviu, ktoré prichádza na záver, prítomné práve aj v rodine, ktorá má (podobne ako v Komédii omylov) schopnosť prekročiť priúzku individuálnu interpretáciu a dosiahnuť k nadindividuálnej interpretácii a odhaliť pravdu. Až keď sa Viola stretáva so Sebastiánom, môže nastať celistvé rozprávanie príbehu, dovtedy ide len o neucelený fragment, ktorý spôsobuje komplikácie. Indivíduum je bez spoločnosti v tomto smere nič, pretože ak nehrá s druhými a hrá len sám so sebou, dostáva sa do solipsistického šialenstva, samo-onanie (Malvolio).
Shakespeare tu zároveň dosahuje istý jazykový vrchol. Už tu nie sú tie horúčkovité výtrysky mladíckej kreativity, ale ešte to nie je ani neskorý Shakespeare. Básnictvo tu potom získava podobu bez ozdôb a ornamentov, akoby sa zvnútornilo a plynulo ako zdanlivo pokojná, ale pritom mohutná a pod povrchom prekvapivo mocná rieka. Obrazy sú tu akési celistvejšie, zaberajú väčšie plochy, jazyk nie je síce ornamentálny, ale pritom sa hrá so slovami na sofistikovanejšej úrovni. Toto je vskutku vyzretý, vrcholný Shakespeare a jeho dramatické majstrovstvo (čo sa komédii týka) tu dosiahlo vrchol.
Trojkráľový večer je hra, ktorá človeka zabaví pri ceste vlakom. Osobne uprednostňujem iné Shakespearove komédie ale aj táto si zaslúži moju pochvalu.
Po několika letech se vracím k Shakespearovi a jde o návrat velmi milý. Postavy jsou vesměs sympatické, děj hezky svižně plyne a jazyk je skvěle rozdělený mezi šprýmaře a vyšší společnost. Nemám prostě co bych vytkla.
Klasika do výzvy. Nejenom, že neurazí, ale vysloveně potěší. Klobouk dolů za překlad.
Můj první Shakespeare :)
Vybrala jsem si vydání z Levných knih, protože obálka je moc pěkná, ale teď musím říct, že vybrat si vydání podle vzhledu, byla hloupost. Mně totiž absolutně nesedl překlad. Dobře, nezkusila jsem ještě Shakespeara v jiném překladu a přesto jsem přesvědčená, že ten nejoblíbenější, tedy od Hilského, by se mi líbil víc. Tohle bylo neskutečně kostrbaté, no prostě špatné. Takže i taková tenká knížečka se mi blbě četla. Teď si ještě hodně budu rozmýšlet, zda nakoupit i další knihy v tomto překladu od Saudka a Sládka.
Co se týče žánru divadelní hry, nemám s tím problém. Tohle byla taková ta jednodušší komedie s "romantickou" zápletkou podobná třeba Noci na Karlštejně nebo Jak je důležité míti Filipa. Za sebe mužů však říct, že co se týče dramat, stále vede Oscar Wilde...
Příběh už je takový evergreen... Vztahový mišmaš a osoba vydávající se za opačné pohlaví. Moc mě to nebavilo, ale párkrát jsem se zasmála. Tohle bych ovšem moc ráda viděla v divadle.
Asi by se mi to více líbilo v divadle. Kniha mi nepřišla vtipná. Ale děj se mi docela líbil. Četla jsem spíš kvůli Čtenářské výzvě.
Tak som sa po rokoch (vďaka výzve) opäť dostala k Shakespearovi a spríjemnila som si pár večerov. Aj som sa nahlas zasmiala, aj som si vychutnala nadčasové výroky v replikách postáv, ako aj tradične vtipnú hru (v podobe preoblečení) s postavami ako takými.
Ide o klasickú komédiu, pre ktoré boli divadlá stvorené. Zodpovední v týchto inštitúciách by si na to pri zostavovaní repertoárov mohli aj spomenúť... radšej nech sa hrá dobrá klasika, ako vnucuje súčasný, duchom prázdny paškvil.
Už když nám to učitelka převypravovala na hodině češtiny, tak mi to přišlo skvěle humorné, po dalších letech jsem měla tu čest na tom být v divadle a bavila jsem se neskonale. Tohle dílo je prostě skvost, na to se nedá říci víc. Ten pohled na Malvolia v jeho žlutých punžocháčích s podvazky křížem z hlavy nikdy nevytřepu. Nádhera!
Musím říci, že tuhle hru bych snadněji skousla v divadelním provedení. Vidím nádherný potenciál na úžasnou komedii. Bohužel, samotná kniha pro mě byla těžkým oříškem. Na můj styl jsem jí četla opravdu dlouho a musela několikrát odložit.
Ráda bych shlédla divadelní zpracování. Kniha se mi četla docela obtížně a ani mě nijak zvlášť nebavila. Ale jak tu zaznělo už několikrát, dovedu si představit, že na divadelních prknech je příběh atraktivnější.
Četl jsem jen skrz čtenářskou výzvu, archaický jazyk mě dělal problémy, dřívější divadelní provedení mně přišlo srozumitelnější a vtipnější...
Štítky knihy
láska anglická literatura komedie William Shakespeare, 1564-1616 renesance (literatura) anglická dramataAutorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Výborná klasika, která neomrzí.