Tu žila Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333904/bmid_tu-zila-britt-marie-Sjm-333904.jpg
4
1695
1695
Šesťdesiattriročná Britt-Marie naozaj nie je pasívne agresívna osoba. To len špina, neporiadok, škrabance a nesprávne uložený príbor ju nútia kričať, aj to iba hlboko vo svojom vnútri. Práve teraz odchodom z domu ukončila svoje štyridsaťročné manželstvo a život ženy v domácnosti. Jediná práca, ktorú sa jej podarilo zohnať, ju zavedie do Borgu. Je to zapadnutá obec postihnutá finančnou krízou, v ktorej skrachovalo všetko okrem pizzerie páchnucej pivom. Britt-Marie odjakživa nenávidí futbal, ale Borgu nezostalo okrem neho nič. To, prirodzene, nepredznačuje ideálny začiatok nejakej vrúcnej obojstrannej náklonnosti. Lenže tunajšie mládežnícke futbalové mužstvo tak zúfalo potrebuje trénera, že je ochotné ponúknuť príležitosť komukoľvek. Športovcov z Borgu nemôže odradiť ani taká maličkosť, že Britt-Marie o tento post vôbec nestojí. No a keď ešte dostane pozvanie na rande od miestneho policajta a v soláriu si zlomí ruku, niet pre ňu cesty späť. Román Tu žila Britt-Marie je príbehom o láske a vyznaní. O žene, ktorá celý život čakala na jeho skutočný začiatok, o mnohých nenápadných obciach pri hradskej, v ktorých zlyháva všetko – až na futbal a pizzeriu, lebo tie človeka nezradia.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Páni, já tuhle knihu úplně zapomněla hodnotit! A to ji miluji úplně úplně (hned po Ovem). Je pravda, že vzorec knihy je v podstatě totožný jako u Oveho, ale pořád je to ještě bezva, protože Britt-Marie čtenáře zpočátku štve, ale dohromady se spoustou absurdit, vzpomínek i malých epizodek to ladí. A člověk při čtení dostane i dávku humoru a občas se uchechtne nahlas. To už mi v medvědínské sérii chybí (tam zbyla - hlavně v druhém dílu - jen ta citová ždímačka a hromada moralizování a zobecňování). Tohle je ještě ten Backman, který mě baví číst a kterého každému doporučuji.
100% hvězd je nejen proto, že jde o skvělou knihu se zatraceně aktuální tématikou, ale rovněž za autorovu odvahu vzít jednu z nejprotivnějších postav předchozí knížky (Babička pozdravuje ...) a uvěřitelně ji přetesat na sympatickou klaďačku. Klobouk dolů.
Krásný příběh. Líbí se mi, že autor pracuje s takovými povahovými rysy a osobnostmi, které opravdu v životě potkáváme.
Pro mě zatím nejslabší kniha od Backmana. Babička byla skvělá, stejně jako Ove. Tady ale bohužel za celou knihu nepřišlo takové to TO. I tak se kniha výborně čte. Možná ještě na ten příběh nemám věk a spoustu toho, co chtěl autor říct jsem nepochopila. I tak se ale jedná o dobrou knihu. Bohužel ale jen dobrou.
Pribeh starnouci zeny, ktera se po ctyriceti letech konecne odhodla opustit manzela. Moc jsem ji drzela palce.
Tahle kniha se mi trochu těžko hodnotí. Kdybych nečetla Muže jménem Ove, byla by to s pár výhradami (rozhodování mezi Kentem a Svenem bylo poněkud příliš zdlouhavé a tragických úmrtí bylo trochu moc - nemám ráda ždímání citů) velmi příjemná kniha. Nicméně když jsem Oveho přečetla, cítím trochu pachuť z recyklace. Autor našel vzorec, který na čtenáře funguje a teď jen vyměňuje proměnné, takže opět je tu zpočátku nesnesitelný hrdina, z něhož se vyklube člověk se zlatým srdcem, opět jsou tu návraty do minulosti, které vysvětlují přítomnost, je tu přátelství se zvířetem, které hrdina nejprve nemohl vystát, vyhraná bitva s úřady, chlapec s otcem ve vězení... prostě těch paralel je moc. A teď babo raď, protože mně se Britt-Marie líbila jako celek víc než Ove... Takže nakonec hodnocení není špatné, ale doufám, že autor nevyplácá svůj talent na psaní pořád stejných knih...
Příběh mne doslova zasáhl, připomněl mi trojnožku. Jednu nohu tvoří starší žena Brit-Marie,ořech s tvrdou skořápkou, pod níž je sladké jádro plné dobroty. Druhou nohou je mini městečko s nejobyčejnějšími obyvateli, jaké může mít a třetí pomyslnou nohu tvoří "kulatý nesmysl", fotbalový míč, který je pojítkem mezi obyvateli všech věkových skupin a jehož prostřednictvím se navazují dobré vztahy. Na těchto třech bodech vystavěl autor působivý příběh,plný krásných myšlenek, z jehož každé stránky kouká lidskost, jemný humor i nenásilná satira.Musím uvést jeden citát z knihy, hluboce pravdivý: "Tohle je Borg. Tady v Borgu si vzájemně odpouštíme. Ani nemáme na výběr. Kdybysme to nedělali, nezbyli by nám žádný kámoši, na který bysme pak mohli bejt nas..ný."
Krásná kniha, která mě donutila smát se i trochu slzet. Ze začátku, než jsem poznala Britt-Marie, mě ta knížka hrozně štvala (stejně jako její hlavní hrdinka). Ale čím víc jsem poznávala ji i obyvatele Borgu, tím víc se mi dostávali pod kůži. Škoda, že v životě nejde na všechny problémy použít Faxin a jedlou sodu.
Nejdriv jsem si myslela, ze mi ja hasteriva babizna poleze na nervy snad celou knihu. Ale nakonec si vcelku nevtirave nasla, jak se tomu nadava, cesticku! az k memu srdci, stejne jako cela knizka a vsichni obyvatele Borgu.
Zpočátku se mi kniha líbila, pak jak došlo na fotbal, se příběh táhl jak štrúdl. Strašně mě štvalo Britino "HA". Poslouchala jsem jako audio knihu a tak mi některé pasáže utekly, nesedím u knihy jak u TV a proto se tolik nedokážu soustředit. Britina naivita si nakonec získala pozornost lidí okolo a myslím si, že ji měli upřímně rádi. Dnes jsem na Britin popud vyštrachala ze šuplíku na úklid jedlou sodu :) Levné, účinné a tolik nechemické. Nakonec dám plný počet bodů, právě pro tu její naivitu, přátelství a pracovitost.
První část se mi četla hůř, opakující fráze ,,jak se tomu nadává" mi vážně lezla krkem, ale celkově kniha nebyla vůbec špatná. Zasmála jsem se i zapřemýšlela nad osudy jednotlivých postav. Líbil se mi netradiční příběh i nečekaný konec.
Na začátku jsem se přemlouvala slovy: "ještě tomu dám šanci". Několikrát! Až jsem zjistila, že se mi po Britt-Marie stýská. A představa, že by vygruntovala náš byt, se i líbí natolik, že klidně koupím jedlou sodu na kila!????
Kniha má v sobě to kouzlo, že dokáže ve čtenáři probudit různé pocity. V této knize jsem našla krásný příběh plný smíchu, slz a fotbalu.
U soumraku bohů! Ačkoliv se tohle rozhodně nedělá (jak by mě promptně poučila Britt-Marie, skoro ji slyším), mít ji naživo vedle sebe, chvílemi bych měla chuť ji třeba zaškrtit... nebo shodit ze schodů... či tak něco. Takovou pedantku a sucharku suchou, otravu otravnou, aby pohledal...
Člověk čte a postupně se dozvídá víc o ní a o jejím životě... a pak neví, jestli se má smát, nebo nad ní plakat... Dělá si naděje, že příběh skončí tak, či onak... a on skončí úplně jinak... a Britt-Marie nakonec udělá ten nejlepší krok, jaký mohla udělat - vykročí do světa a už kvůli ní, mistryni světa v leštění oken a uklízení, a nejlepší fotbalové trenérce, doufám, že šťastnou nohou...
Jenom jedna věc mi vrtá hlavou: jak se vlastně jmenovala Osoba? A ještě něco: když Britt-Marie odjela v bílém autě s modrými dveřmi, našel se někdo další, kdo chystal paní kryse večeře?
I když by člověk řekl, že tématika starší ženy, nevydařeného vztahu, krachující vesnice a fotbalu (alespoň pro ty, kdo mu nefandí) - není zrovna lákavá - opak je pravdou. Kniha se četla skvěle a čtenář chce vážně vědět, jak toto dopadne. A ačkoli se hlavní hrdinka ze začátku jevila jako značně protivná osoba - zkrátka "hašteřivá babizna", tak si rychle získala mé sympatie.
U soumraku bohů tak tahle kniha mě bavila hodně..Ove byl více k zamyšlení, Brit - Marie byla dle mě více vtipná..rozhodně doporučuji..
Mozaika byla vyskládaná dokonale. Začalo to pohrdavými odsudky, přišlo chápavé porozumění, soucit, souznění a dolepilo se to steskem, lítostí ...a poslední kousíček byl z hrdosti a dojetí. Zdálo se, že vrcholem byl závěr samotný, ale ještě ho předčila pokora v poděkování autora.
P.S.: Zatímco Oveho manželka mu hrála ve vzpomínkách všemi barvami, tady jsme je mohli vidět naživo.
"...a je to ryčný a srdečný smích, teplý jako oheň, o který se dají ohřát ruce."
Pan Backman mě osobně opět nezklamal! Je úžasné, jak mladý muž (myšleno autor) dokáže geniálně popsat i život a emoce starší ženy. Jen mě trochu mrzel konec, kdy jsem napjatě čekala, jak se Britt- Marie rozhodne!....... a ....... nakonec je na mě, kterou cestu si vybrala.
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopanáAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Ani nevím co mě na ději tak zaujalo, ale knížka se mi opravdu líbila. Má spád, smysl, humor i napětí …. Po přečtení si jdu koupit jedlou sodu :))