Tu žila Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333904/bmid_tu-zila-britt-marie-Sjm-333904.jpg
4
1695
1695
Šesťdesiattriročná Britt-Marie naozaj nie je pasívne agresívna osoba. To len špina, neporiadok, škrabance a nesprávne uložený príbor ju nútia kričať, aj to iba hlboko vo svojom vnútri. Práve teraz odchodom z domu ukončila svoje štyridsaťročné manželstvo a život ženy v domácnosti. Jediná práca, ktorú sa jej podarilo zohnať, ju zavedie do Borgu. Je to zapadnutá obec postihnutá finančnou krízou, v ktorej skrachovalo všetko okrem pizzerie páchnucej pivom. Britt-Marie odjakživa nenávidí futbal, ale Borgu nezostalo okrem neho nič. To, prirodzene, nepredznačuje ideálny začiatok nejakej vrúcnej obojstrannej náklonnosti. Lenže tunajšie mládežnícke futbalové mužstvo tak zúfalo potrebuje trénera, že je ochotné ponúknuť príležitosť komukoľvek. Športovcov z Borgu nemôže odradiť ani taká maličkosť, že Britt-Marie o tento post vôbec nestojí. No a keď ešte dostane pozvanie na rande od miestneho policajta a v soláriu si zlomí ruku, niet pre ňu cesty späť. Román Tu žila Britt-Marie je príbehom o láske a vyznaní. O žene, ktorá celý život čakala na jeho skutočný začiatok, o mnohých nenápadných obciach pri hradskej, v ktorých zlyháva všetko – až na futbal a pizzeriu, lebo tie človeka nezradia.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Mírný úsměv v nitru a občas i na tváři - díky hlavní postavě. Svou originalitou se spolupodílela na srážce dvou světů, jejichž původní vzdálenost byla celé dvě generace. Obě strany tentokrát setkání určitým způsobem obohatilo a úvodní žertovné oťukávání se pozvolna zahustilo do očekávané backmanovské citovky.
Ale kde to jsme? V nějaké vybydlené vesnici našeho pohraničí nebo snad na Sibiři? Cože? Tohle je to dokonalé Švédsko, které by nám mělo být svou sociální uvědomělostí a spravedlivým dělením bohatstvím příkladem? Obecně oblíbený omyl?
K takové ideální společnosti zatím ani tam nedošli, upozorňuje autor skvělých dramat Medvědín a My proti vám, které se také opírají o sportovní tématiku a na mém žebříčku literárních hodnot stojí o malinko výš.
85 % (aktuálně 1027 hodnotících s průměrem 87 %).
Luxusní. Má druhá nejoblíbenější od Frederika Backmana (těsně za "My proti vám"). Opravdu mě chytla za srdce. Hodně věcí jsem si uvědomila - třeba jak si člověk občas nenápadně nechává protékat život mezi prsty aniž by ho opravdu žil...
Tahle knížka byla zpočátku boj, první čtvrtka mě vůbec nebavila, některé fráze mi přišly spíš trapné,říkala jsem si že tohle nebude šálek mého čaje a to věčné "ha" mě vyloženě iritovalo. Ztrácela jsem pozornost, kdyby to nebyl Backman asi bych se na čtení vykašlala. Zhruba od půlky se kniha změnila,začala jsem chtít vědět co bude další a další stranu. Příběhy několika postav které byly skvělé pro mě zachránili situaci ,závěr dojemný,pár krásně řečených myšlenek nechybělo a na konci si může každý vložit tečku dle vlastního přesvědčení.
Do půlky 2* od půlky 4*
Pri tejto knižke som mala tendenciu smiať sa cez slzy... Absurdnosť niektorých udalostí (napr. kŕmenie krysy snikerskou), mi vháňala na líca úsmev, ale za ním na mňa doliehal aj smútok, či nostalgia.
Autorovi sa umným spôsobom podarilo zachytiť dôležté okamihy života Brit-Márie, ústrednej postavy, ktoré významne dokázali ovplyvniť jej osobnosť.
Svojim postojom, chovaním a správaním sa vyčnievala z radu, skrátka bola iná a to jej dávalo záruku, že bola nepriehliadnuteľná !!!
Tento citlivý, láskavý a nezabudnuteľný príbeh s množstvom krásnych myšlienok môžem iba odporúčiť.
Opäť skvelé. Po "Babičke" som sa ďalšej knihy trochu obával, lebo tá ma nebavila tak, ako Ove. A zároveň som si veľmi nevedel predstaviť knihu o Brit-Marie, ktorú sme spoznali v spomínanej "Babičke".
Som však rád, že sa moje obavy nenaplninli. Kniha bola naozaj úžasná, výborne sa čítala, sympatické postavy a Brit-Marie mi trochu pripomínala Oveho :)
Teším sa na ďalšiu.
Tak tohle byla vichřice.... Nečekané seznámení s tímto autorem. Knihu jsem slyšela v podobě audioknihy. Z počátku jsem si říkala jako vážně kniha o nepříjemné staré bábě? Ale pak... Nešlo přestat poslouchat a rázem tu máme jednu z nejlepších knih mého života. Milá, vtipná, jiná. Nenáročná, a ne pitomá.
Bohužel se asi neshodnu s ostatními, ale musím knihu odložit. Osoba Britt- Marie má na mě pomalý rozjezd a nemůžu se začíst. Její,, ha". Mě rozčiluje. Po knize ,, Muž jménem Ove" to nedám.Ta se mi moc líbila, možná je to tím že normálně čtu jiný typ knih.
Moje první knížka od tohoto autora, a byla jsem z ní unesena. Bohužel, jeho styl je tak výrazný, že další knihy mě už tak nenadchly a působily repetitivně...
Hašteřivá babizna mi nejprve pila krev jako asi každému. Ale postupně jsem ji začala mít ráda. Já sama bych v Borgu asi nevydržela ani jeden den. Jsem totiž z "velkoměsta". Doma mám nepořádek, takže jdu koupit jedlou sodu a Faxin.
ČV 2020 - Kniha, jejíž hlavní hrdina trpí psychickou poruchou.
Není to typ knížky u které máte nervy jak to skončí, protože to tušíte po pár stránkách co začnete číst. Ale i tak se nenudíte, bavíte se nad každou stránkou a máte pocit, že to je tak trochu i váš příběh. Laskavé literární pohlazení, které se ideálně hodí na víkendové lenošení. Pátou hvězdu v hodnocení dávám za hlavní postavu Britt-Marie, která se mi dostala pod kůži.
Krásná a úžasná je tahle kniha. Příběh Britt-Marie chytí za srdíčko. Mísí ve vás úsměv a slzy, mísí ve vás emoce. Nelze si nezamilovat Britt-Marii a celý Borg. Skvěle vykreslené postavy dětí, úplně v knížce ožily... Vega, Omar, Pádlo, Max a jiní. Skvěle podané postavy podivných dospělých, kteří sem ale prostě patří ... Osoba a Tutovka, Sven a Benova máma. A Sami? Nemám slov.
Backman opět nezklamal, kniha se četla skvěle a postavy si člověk oblíbí i když jsou trochu jiní a třeba i protivní. Skvělá knížka k oddechu ale také i k přemýšlení.
Já toho Backmana prostě miluju.
Britt Marie mi stejně jako Ove neskutečně sedla.
Skvělá oddechovka, kdy se člověk nenuceně zasměje, ale zároveň se zamyslí.
Žijte svůj život jen pro sebe, to bych si z téhle knihy odnesla já. A taky že příště pořádně kopnu do balónu, protože tak se to přeci v Borgu dělá, ne?
Nádhera. Něžná a dojemná. Už navždycky mám novou kamarádku. A prosím, pokud někdy narazíte na ztraceného člověka, nalajnujte mu to. Protože to je to nejlepší, co pro něj můžete udělat. Každý má mít přece právo prožít svůj “sluníčkový příběh”.
Pokračování ze života Britt-Marie, kterou jsme měli možnost potkat v knize Babička pozdravuje a omlouvá se.
Nevím, zda bylo hlavním cílem autora na tohle poukázat, ale příběh Britt bych dala přečíst všem (hlavně teda ženám!), kteří svůj život nežijí, ale žijí pro někoho jiného, nemají žádné cíle, koníčky a jejich hlavním smyslem života je starání se o partnera, uklízení a vaření.
Nenechte to dojít tak daleko, zastavte se, zamyslete se, jaké jsou vaše sny a přání a běžte si za nimi!! Muži taky zvládnou navařit a uklidit, i když mnozí úspěšně předstírají opak.
Osoba povzbudivě poplácá Britt-Marii po rameni.
“Serte na něj. Karl už je takovej, jak to říct. Má v prdeli citrón, víte?”
Po špíně, temnotě a krutosti “Vlka a drába” jsem zůstala ve Švédsku, ovšem potřebovala jsem vychutnat výrazně lidštější podobu této země, civilizovanější, milejší. Zkrátka postavy a situace, které vlídně hladí po srsti, místo aby mou duši po hrstech škubaly na cucky. A kdo jiný by mě uvedl zpátky do pohody, vrátil mi úsměv, nechal mě pochechtávat a občas i nahlas vyprsknout smíchy, stejně jako zvážnět a zaslzet, než právě Fredrik Backman? Hrát na city tenhle chlápek vážně umí, naprostý emoční virtuoz! Jasně, používá podobnou osnovu a čtenář už dost přesně ví, jaký bude styl a obsah jeho knih - bez ohledu na název. Pro mne to zatím znamená jen tolik, že musím autorova díla opatrně dávkovat, abych se jimi nepřesytila.
Sociálně nekompetentní Britt-Marie mě možná nevzala za srdce tak silně jako bručoun Ove, díky živějším a zajímavějším vedlejším postavám se však tento “nedostatek” stírá. Návštěva Borgu (jakož i Úřadu práce předtím) byla úžasně osobitá a okouzlující, tamní obyvatelstvo jsem si až na pár výjimek zamilovala. Všem jsem držela palce, ať jim štěstí přestane ukazovat zadnici a otočí se k nim čelem.
“Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.”
Leč navzdory nelehkým i tragickým situacím jsem se většinu románu zubila. A vůbec nejvíc, když se do mě pustila zapšklá uklízečka s averzí k mé usměvavé nadřízené i naší profesi (údajně komplikující práci kosmetiček podlahových krytin a sanitární keramiky). Díky roušce ta zhrzená žena naštěstí nepostřehla mou hubu od ucha k uchu, zatímco jsem si říkala: “Ser na ni. Ona už je taková. Má v prdeli celou citronovou plantáž.”
85-90%
Náhled do uvažování lehce střelené Britt-Marie. Epizodami z pracovního úřadu jsem se bavila velmi, pak už to nebylo ono.
Britt-Marie vás zbaví předsudků a dodá odvahy pro radikální životní změny. Naprosto si mě omotala, babizna :) je skvělá!! Za nejvtipnější scénérie považuju ty z prostředí pracovního úřadu, kdy jsem se řehtala jak kobyla :)
Trochu jsem se knihy bála - přečtena necelý týden po Ovem, který nasadl laťku proklatě vysoko. Nicméně musím konstatovat, ze jsem podlehla Backmanovu stylu psaní a už mi tu leží další kus z jeho dílny, a to "A každé ráno je cesta domů delší a delší". Jsem plna zvědavosti a obávám se, že jsem odsouzena přečíst všechno, co Backman dosud vydal.
Společensky nekompetentní Britt-Marie je další z Backmanových postav, které se sice naprosto vymykají normálu, ale o to více si je zamilujete. Pod jejich skořápkou najdete rozbité, malinké kousky nás všech, kteří jsme se někdy cítili na dně a vzdorovali ze všech sil světu valícímu se na nás jako balvan. Abychom nakonec zjistili, že jsme obklopeni něčím dobrým. Backman české čtenáře okouzlil už svou knihou Muže jménem Ove (jen ve Švédsku se románu prodalo přes šest set tisíc výtisků a práva byla prodána do dvaceti pěti zemí). Následoval titul Babička, která pozdravuje a omlouvá se. Už tam, v příběhu Elsy a její babičky, měla Britt-Marie svou malou premiéru. A byla natolik zajímavá, že si vysloužila vlastní knihu. Milou, naléhavou, citlivou, vynikající. Příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že soda vyčistí skoro všechno teď leží před vámi, přijměte ho. Britt-Marie do vašeho života vnese humor a – trochu sody.
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopanáAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Moje druhá kniha od autora (Úzkosti a jejich lidé), takže už jsem si zvykla na autorovo styl - opakující se fráze a jiné které ve mně budily rozporuplné emoce. Každopádně tato kniha mě opravdu bavila! První půlku jsem se jenom smála, druhá polovina byla už víc na zamyšlení s úsměv a nadhledem. Autorův styl je jedinečný a myslím že buď ho milujete nebo nenávidíte.. Každopádně si myslím, že podšálek je důležitý. :-)