Tu žila Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333904/bmid_tu-zila-britt-marie-Sjm-333904.jpg
4
1695
1695
Šesťdesiattriročná Britt-Marie naozaj nie je pasívne agresívna osoba. To len špina, neporiadok, škrabance a nesprávne uložený príbor ju nútia kričať, aj to iba hlboko vo svojom vnútri. Práve teraz odchodom z domu ukončila svoje štyridsaťročné manželstvo a život ženy v domácnosti. Jediná práca, ktorú sa jej podarilo zohnať, ju zavedie do Borgu. Je to zapadnutá obec postihnutá finančnou krízou, v ktorej skrachovalo všetko okrem pizzerie páchnucej pivom. Britt-Marie odjakživa nenávidí futbal, ale Borgu nezostalo okrem neho nič. To, prirodzene, nepredznačuje ideálny začiatok nejakej vrúcnej obojstrannej náklonnosti. Lenže tunajšie mládežnícke futbalové mužstvo tak zúfalo potrebuje trénera, že je ochotné ponúknuť príležitosť komukoľvek. Športovcov z Borgu nemôže odradiť ani taká maličkosť, že Britt-Marie o tento post vôbec nestojí. No a keď ešte dostane pozvanie na rande od miestneho policajta a v soláriu si zlomí ruku, niet pre ňu cesty späť. Román Tu žila Britt-Marie je príbehom o láske a vyznaní. O žene, ktorá celý život čakala na jeho skutočný začiatok, o mnohých nenápadných obciach pri hradskej, v ktorých zlyháva všetko – až na futbal a pizzeriu, lebo tie človeka nezradia.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Skvělá knížka (jsem v letech hrdinky), jen ke konci to už nebylo ono. Ale jinak jsem se smála nahlas, i když to vastně bylo k pláči.
Citát:
"Rozdíl mezi bydlištěm a domovem... ten rozdíl spočívá v péči."
"Někteří lidé ve dne v noci sní o tom, že někam pojedou a zažijí něco jiného, ale ona sní o tom, že zůstane doma a všechno bude jako obvykle."
... předsudky, druhá šance, odhodlání, láska, pracovitost, přátelství a jedlá soda :)
.
Fotbal, nevydařený vztah, krachující vesnice a starší protivná ženská je kombinace ze které se nedá očekávat nic dobrého. Opak, přátelé. Předsudky, které máme v sobě nám občas zavírají oči, kalí mysl a vkládají zlá slova do úst. Seberte odvahu, zkuste se zastavit a poslouchat. Slyšet ty opravdové příběhy našeho života. Překvapí vás to a doufám, že změníte svůj pohled a necháte předsudky ve skříni.
.
*Tady byla Britt-Marie od Fredrika Backmana*
S touhle knihou jsem měla trochu problém - bylo to jako na houpačce.
Na jednu stranu byla kniha místy vtipná, čtivá. Oceňovala jsem, že Britt - Marii poznáváme do hloubky po charakterové stránce.
Nicméně těch ALE zde bylo více...
Kniha měla pomalý rozjezd.
A co mi vadilo ze všeho nejvíc, ba dokonce mě to až rozčilovalo, bylo vykreslení závislosti Britt-Marie na Kentovi a celkem dost situací, kdy si nevěděla rady, co má dělat a jak danou situaci řešit - vadilo mě, jak v danou chvíli přemýšlela - co by dělal Kent a co si myslí ostatní.
Tenhle román byl za mě oproti knihám Muž jménem Ove a Babička pozdravuje a omlouvám se, slabší, myslím že průměrný.
Chtěla jsem se pobavit u humoristického románu, ale tahle knížka je úplně jiná než jsem čekala. Britt-Marie na začátku působí až nesnesitelným dojmem, postupně vzbuzuje lítost a knížka mi přišla strašně smutná a dalším čtením už jenom dojemná, když jsem pochopila, že uvnitř nejsou lidi takoví, jak působí na své okolí. Všichni potřebujeme, aby nás měl někdo rád, ale hlavně, aby nás „viděl“.
Z mého pohledu asi nejslabší kniha autora. Kdybych nečetl dříve Oveho nebo Medvědín, nevím, zda bych vůbec nějakým dalším knihám Backmana dal šanci...
Fredrik Backman mě v každé své knize udivuje svými dopodrobna propracovanými postavami. Každá má svou minulost, negativní i pozitivní stránky, problémy i sny do budoucna. Při čtení jeho knih mám pocit, jako by šlo o skutečné lidi, jejichž příběhy Backman nevymyšlí, ale pouze vypráví. Ani Britt-Marie není jiná, rušily mě ale stále se opakující dialogy, kvůli kterým se dej zbytečně protahoval.
Pak Backman byl tentokrát velice ironický a ironickým zůstal celou knihu. To mu umožnilo elegantně ukázat jednu nesnesitelnou hašteřivou babiznu z jiného úhlu pohledu a zároveň čtenáře mezi řádky nenápadně dotlačil k tomu, že si mohl podumat nad jádrem pudla; to vše aniž by musel klesnout k hollywoodským klišé, moralitkám nebo rádoby duchovním serepetičkám.
Šikovnej chlapec, tenhle Fredrik.
(Dost šikovnej na to, aby napsal Medvědín o hokeji a Britt-Marii o fotbale, aniž by se opakoval.)
Velmi zdařilé. Vtipné. Ačkoli se jedná o pomyslné pokračování "Babičky", řekla bych, že tato kniha je lepší. Postava Britt-Marie působí trochu jako karikatura, ale zároveň má potřebnou hlubku co do jejích úvah o vlastním životě a jejích motivů. Role fotbalu v příběhu není nepodobná hokeji v Medvědíně od téhož autora, takže to trochu působí jako když autor vykrádá sám sebe. Stejně tak pasáže o ztrátě milované osoby jsou v dosti podobném duchu jako v jiných autorových knihách. Závěr slabší a kdyby se odprostil od té dramatičnosti, asi by to vůbec nebylo na škodyu. Doporučuji přečíst, jedná se o zdařilé a milé dílo.
Příběh o tom, že se lidé nemají soudit jenom podle toho jak se chovají navenek, občas je za tím chováním nějaký důvod, tak jako v případě Britt-Marie.
Osobně se mi tato kniha líbila o něco víc, nežli Babička pozdravuje a omlouvá se.
I toto volné pokračování Babičky pozdravuje atd. bylo posloucháno jako audiokniha (opět v podání Valerie Zawadské) a tudíž ten požitek z knihy byl dvojnásobný, jak z výborné četby, tak z vlastního děje.
"Protože když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?"
*
Snad proto, že život je souhra náhod, tak se mi tahle milá kniha dostala do rukou právě teď. Protože před půl rokem nebo za dva roky by nebyl ten pravý čas. A teď asi je. *
Kniha svádící k pohlazení je o hledání sebe sama. Ať je vám 20 nebo 50. Protože nikdy není pozdě najít své místo na světě. Nikdy není pozdě jít za svým snem, vzchopit se, postavit se světu čelem a zavolat:"Haló, já jsem tady!"
*
Kniha o lásce, naději i vášni. O lidské potřebě mít někoho vedle sebe, kdo nás vidí. O dětském světě bez kompromisů, ale naplno. O městečku Borg a jedné starší dámě, která našla, co hledala a dostala mnohem a mnohem víc.
Vidličky. Nože. Lžíce. - Kolik z vás šlo po přečtení zkontrolovat šuplík?
Pokud ve vás od mala vaši blízcí potlačují vaši osobnost a nenechají vám ani trochu prostoru, aby jste se mohli seberealizovat, pokud si neváží vaší práce ani vaší společnosti bude z vás také Britt-Marie.
Oproti ostatním knihám, které jsem od Backmana četla mě Britt-Marie tolik neoslovila. Sice se u ní člověk opět zasměje, ale opakující se fráze mi prostě lezly na nervy.
Fotbalu sice moc neholduji, ale nebylo těch dětí na fotbalový tým nějak málo?
bohužel knihu jsem několikrát odkládala a zase brala ke čtení Absolutně mě nezaujala a spíš odrazovala .Styl jakým se Britt -Marie srovnávala se svým životem zasahováním do života jiných a vlastně jim vnucovala své emoce plus všude přítomný prášek do pečiva čili soda.Po roce to nedočtené vzdávám.
Po knize Muž jménem Ove, hodnotím jako mírně slabší ženskou obdobu Ového. Líbí se mi zásady s vidličkami, jedlou sodou a čištěním oken. Jen mi tam trochu nezapadal dramatický konec. Do té doby jsem všemu dokázala uvěřit, ale jak se někde začne vraždit, přechází mě zájem.
Přiznám se, že na začátku jsem byla trochu nafrněná, že tohle asi nepřečtu, že ona je fakt divná :-). No stejně jako obyvatelé Borgu jsem si ji prostě musela oblíbit. Zasmála jsem se a vlastně to bylo zajímavé čtení, které nutí k zamyšlení se nad sebou, očekáváním, která stále čekají. Miluji ty její telefonáty na úřad práce, prášek do pečiva a jedlou sodu, prostě Britt-Marie, stojí za to číst.
Četla jsem jí hned po Babičce a tolik mne nechytla, ale i tak prima počtení. Začala jsem používat jedlou sodu snad na všechno :D
Tak pro mě toto byla těžká kniha na konec roku. Přišla ve chvíli, kdy jsem i ve svém životě měla více otázek než odpovědí a spoustu zmatku a tato kniha mě zasáhla do středu srdce. Musela jsem ji často odkládat, nebyla jsem schopná číst v kuse. Je zajímavé, že někdy se nám dostanou některé knihy do ruky v ten pravý čas...
Pro mě jedna z knih, na které nezapomenu a ke kterým se budu vracet. Je o hledání sama sebe, ať už v kterémkoliv věku, o hledání svého místa na světě a o seberealizaci a podřízení se, ale také o vášni, lásce, naději, dětském světě bez kompromisů, o potřebě mít někoho, kdo nás vidí... O malém městečku Borg, které se změnilo návštěvou starší dámy, která hledala svoje místo.
Doporučuji, pokud máte chuť na dávku emocí.
"A tak z jeho snů udělala své. A z jeho života svůj. Protože v tom byla dobrá a lidé chtějí dělat to, v čem jsou dobří. Chceme, aby někdo věděl, že tady jsme. Že na nás záleží."
"Protože život je víc než boty, ve kterých chodíte. Víc než člověk, kterým jste. Je to sounáležitost. Části vás samých v někom jiném."
"Protože když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?"
Knihu Muž jménem Ove jsem četla v létě, tedy poměrně nedávno, a tak jsem se pochopitelně ani já neubránila srovnání. Srovnávala jsem přesně do třicáté šesté strany, kde jsme si úplně dole přečetla nenápadnou větičku, která geniálně vystihuje podstatu lidské existence a vlastně všeho, co my lidé děláme. ,,Chci, aby někdo věděl, že tady jsem." Od strany třicet sedm se už žádné srovnávání nekonalo a Britt-Marie si mě nakonec úplně ochočila stejně jako Vegu, Omara, Samiho, Svena, Tutovku, Osobu a vlastně celý Borg. Je to s ní totiž stejné jako s tou větičkou. Něco velkého a unikátního podaného tak prostě, až se to na první pohled zdá banální. Kouzelný dárek zabalený v tak šedivém a nudném papíře, že se málokomu chce jej rozbalit. Taková je Britt-Marie a srovnávat ji s Ovem by bylo stejné jako tvrdit, že existuje jen jediný sociálně nekompetentní člověk, který má mustr na všechen smutek a podivínství světa.
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopanáAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
5 hvězd, jednoznačně. Téměř celou dobu jsem se při čtení usmívala. Britt-Marie je strašná ženská, jako kdyby měla citron víte kde, jenže od prvních vět taky tušíte, že se jí zhroutil celý svět a je bezradná a nejistá. Čím dál víc jsem jí ale fandila, aby dokázala setřást nánosy předchozího života, zamilovala jsem si Osobu, Tutovku, Omara, Vegu... prostě všechny, jak jí svou bezelstností a otevřeností pomáhají a jak ona pomáhá jim. Fotbalová vášeň a klub s vírou, že všechno se dá otočit, pro mne byl třešničkou na dortu. Bylo krásné vrátit se při čtení ke vzpomínce na onen nezapomenutelný zápas, kdy se nemožné stalo možným. Tak, jako v případě Britt-Marie. Bonusem je pak spousta tipů na využití sody a prášku do pečiva. Touto pro mne třetí knihou se Backman zařadil mezi moje tutovky.