Tu žila Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333904/bmid_tu-zila-britt-marie-Sjm-333904.jpg
4
1695
1695
Šesťdesiattriročná Britt-Marie naozaj nie je pasívne agresívna osoba. To len špina, neporiadok, škrabance a nesprávne uložený príbor ju nútia kričať, aj to iba hlboko vo svojom vnútri. Práve teraz odchodom z domu ukončila svoje štyridsaťročné manželstvo a život ženy v domácnosti. Jediná práca, ktorú sa jej podarilo zohnať, ju zavedie do Borgu. Je to zapadnutá obec postihnutá finančnou krízou, v ktorej skrachovalo všetko okrem pizzerie páchnucej pivom. Britt-Marie odjakživa nenávidí futbal, ale Borgu nezostalo okrem neho nič. To, prirodzene, nepredznačuje ideálny začiatok nejakej vrúcnej obojstrannej náklonnosti. Lenže tunajšie mládežnícke futbalové mužstvo tak zúfalo potrebuje trénera, že je ochotné ponúknuť príležitosť komukoľvek. Športovcov z Borgu nemôže odradiť ani taká maličkosť, že Britt-Marie o tento post vôbec nestojí. No a keď ešte dostane pozvanie na rande od miestneho policajta a v soláriu si zlomí ruku, niet pre ňu cesty späť. Román Tu žila Britt-Marie je príbehom o láske a vyznaní. O žene, ktorá celý život čakala na jeho skutočný začiatok, o mnohých nenápadných obciach pri hradskej, v ktorých zlyháva všetko – až na futbal a pizzeriu, lebo tie človeka nezradia.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Z této knihy si beru jasné ponaučeníjedla soda do každé rodiny! Moc pěkně napsané, musela jsem se usmívat a chvilkama mi bylo smutno. Prostě povedené, ale zatím vede Medvědín.
Fredrik Backman je prostě láska. Má neskutečný dar slova a dar chytit za srdce a nepustit. Krásný dojemný přiběh o hledání vlastní hodnoty, přátelství a o tom, jak je duléžité de nevzdávat.
Nejde nevidět podobnosti s Ovem a Medvědínem - Britt-Marie je podobně nesnesitelná jako Ove a místo kocoura je tu krysa, místo hokeje se hraje fotbal a nechybí rebel s ryzí duší. (Jenom dodám, že Medvědín byl vydaný až po Britt-Marie, takže ta inspirace je opačná).
Oveho jsem milovala od začátku, Britt-Marie mi dost dlouho byla hrozně protivná a celkově mě začátek příliš nebavil. Konec mě naopak dojal opět až k slzám a byl nádherný
Britt-Marie dám 80%. Fredriku Backmanovi dávam ale 100%
IG: @cotaholkacte
"Když člověk dost pevně a na dost dlouho zavře oči, vybaví si téměř všechno, co mu kdy udělalo radost.
Několik málo chvilek. Člověk, úplně každý člověk, má za život mizivě málo šancí takovou chvilku prožít. Pustit z hlavy čas a jen tak padat. Bezvýhradně něco milovat. Vybuchnout vášní. Možná párkrát v dětství, máme-li to štěstí, že jsme dětmi. Ale co potom, kolikrát se nadechneme, aniž bychom pevně vězeli v sobě samých? Kolik čistých emocí nás přiměje nahlas a beze studu jásat? Kolikrát zažijeme to požehnání, že nás postihne ztráta paměti?
Vášně jsou dětinské. Banální a naivní. Nedají se naučit, jsou instinktivní a zcela nás přemohou. Zaplaví nás. Očistí nás. Všechny ostatní emoce jsou spjaty se zemí, ale vášeň sídlí ve vesmíru. A proto je vášeň cenná, ne pro to, co nám dá, ale pro to, co nás nutí riskovat. Naši důstojnost. Nepochopení ostatních a nesouhlasné kroucení hlavou."
Prvních 80 stran jsem si myslela, že Britt-Marie zabiju (a protože to samozřejmě u postavy z knihy nejde, tak že alespoň rituálně spálím knihu). Začala jsem uvažovat, proč mě štve do takové míry, že knihu uvažuju nedočíst. Nakonec jsem knize i Britt-Marie dala šanci a dobře jsem udělala. Backman nezklamal, opět vystavil skvělý příběh, kde vidíme vývoj postavy, která jen holt žila příliš mnoho let život někoho jiného a teď si hledá konečně svou cestu. Nakonec jsem jí fandila a konec knihy mě opět emočně rozsekal, jak už to tak s Backmanem mám. Díky ale za to, byl to opět zážitek a navíc mě to donutilo k většímu uvědomění a zamyšlení než jindy.
Dočítané...zvládol som to iba preto, že moje predchádzajúce 3 stretnutia s Backmanom boli za 5 hviezd.
Toto bolo utrpenie. Britt Marie bola až neuveriteľne plochá postava, ktorá by zrejme neprešla ani prvým stupňom základnej školy.
Ja byť tá pracovníčka úradu práce, tak ju za tie neskutočne tupé telefonáty ("Takže som v Borgu. Niečo tu príšerne duní a vybuchlo mi auto. Ako ďaleko je pošta?") niekam nahlásim.
Neverím, že si Kent mohol túto osobu naozaj niekedy zobrať za manželku.
Přiznám se, že jsem váhala, zda se do této knihy vůbec pouštět. Britt-Marie si pamatuju z knihy "Babička pozdravuje a omlouvá se", kde mi zrovna tahle postava k srdci moc nepřirostla, což ale přepokládám, že byl autorův záměr. Nakonec jsem se ale pustila do audioknihy. Přeci jen mám s Backmanem dobrou zkušenost - dokáže vykreslit lidské osudy dost poutavě a já si říkala, že snad i nesympatické Britt-Marie dokáže připsat nějaké osudy, díky kterým by čtenářům nakonec mohla být bližší. A ono fakt jo.
Zpočátku je Britt-Marie taková, jak si ji pamatujeme z "Babičky, která...". Protivná, pedantská, kritická, pasivně agresivní, společensky nemotorná. V této knize se ale dostává do spousty situací, na které není vůbec zvyklá. Do situací, do kterých by se nikdy nedostala, kdyby neopustila manžela kvůli jeho nevěře... a ona se najednou musí naučit reagovat na nové podněty. A díky tomu, že je příběh zaměřen přímo na Britt-Marie, člověk ji má možnost poznávat z blízka - trávit s ní ten čas. A čím víc toho času s ní trávíte, máte možnost se jí dostat do hlavy a pochopit, nebo aspoň soucítit s tím, proč se ona chová tak, jak se chová.
Ano, Britt-Marie je možná ve styku s lidmi společensky neobratná a často nechápe, proč svým chováním ostatní lidi tolik popuzuje proti sobě. Postavy, které tu potkáváme, ji ale dokázaly přijmout mezi sebe i s jejími výstřednostmi - dali jí šanci, i když to třeba občas dost skřípalo. A to si s knihy odnáším jako přidanou hodnotu - přesah. Vědomí, že když potkáte někoho "divného", tak že to hned nemusí nutně znamenat, že je to člověk zlý nebo špatný. Třeba je jen společensky neobratný a dělá mu problém zorientovat v nuancích a zvyklostech sociálních situací.
Nakonec 4,5 hvězdy z 5. Překvapivě musím říct, že mne to dost bavilo.
Nebyl to špatný příběh, připomíná mi to Čechovův "smích skrze slzy", a konec je zbytečně kýčovitý. Na začátku mi přišla knížka vtipná, ale jako se všemi humornými knížkami - jak se ten humor opakuje, už to pak pro mě ani vtipné není. Motivu fotbalu jsem se bála, ale vlastně to je jen taková kulisa. Myslím, že příběh má pro ty, kteří mají tendenci zařizovat si svůj život podle druhých, biblioterapeutický potenciál. :-)
Nevím, no. Je to spíš takové hořko-sladké, ale rozhodně bych asi neřekla, že humorné (můj subjektivní pocit).
Nebavilo mě to, čekala jsem asi něco jiného, dle anotace. Od autora si s největší pravděpodobností už nic nekoupím a ani nepřečtu.
Britt-Marie mě chvilkama pěkně štvala, hlavně na začátku. A když se nad tím zamýšlím, vlastně tam nebyla ani jedna postava, co by mi byla sympatická nebo mi přirostla k srdci. Škoda.
Jedna hvězda jen za obálku, která je celkem pěkná (na to, že je laděná do fotbalu a ten já nijak extra nemusím - ne, ani po přečtení téhle knihy).
Ove mě nadchl, takže jsem sáhla i po další knize a opět nadšena !!! Je to podobný žánr, ale proste naprosto dokonalý krásný lidsky příběh plný emocí !!!!
Další skvělá knížka od Backmana. Ha! Zase balancování na hraně mezi smíchem a pláčem. Dojemné, lidské, skvělé.
Medvědín? Ne.
Úzkosti a jejich lidé? Ano!!
Muž jménem Ove? Babička pozdravuje a..? Sbírám odvahu.
Tady byla Britt-Marie? Jedno velké a nadšené ano!!
(Nerada to dělám, ale pokud se nechci dopustit plagiátorství, nebudu se pokoušet konkurovat komentáři tygřík2. Nedokázala bych dojem z téhle knížky stručně vystihnout líp).
Autor je pro mě jedna velká záhada. Jeden - bezpochyby výborný - spisovatel, a moje zaujetí? Koukám na ostatní knížky a komentáře k nim, a očividně nejsem sama, čí škála hodnocení se dá shrnout pod sofistikovaný pojem "kam kerý" :))
Co zbývá? Zkoušet číst dál.
Nádherná knížka, která připomíná, že život není peříčko a každou vteřinu se může náš život zvrtnout a jít úplně jiným směrem, než bychom si, kdy vůbec pomysleli. Často se ohlížeme, "co by tomu řekli lidé" a pak nežijeme tak jak bychom si přáli my, neuděláme to co chceme my a život je děsně krátký... Britt - Marii a vesničku Borg se super lidičkama a dětičkama, jsem si zamilovala. Tak si říkám, že v každé z nás je kousek té, pro mě úžasné ženské Britt - Marie... Opět kniha a autor, kterého jsem objevila až teď a tady. Tak opět mé díky patří mým oblíbeným lidičkám, zde na databázi knih. Kniha má mé velké doporučení.
Po knize jsem sáhla hned po dočtení Oveho. Tak nevím, zda to bylo brzy na dalšího Backmana nebo kniha byla slabá.
Začátek mě bavil, pak mě to nudilo a konec vyloženě mučil. Za mě bohužel nic moc.
Mám přečtenou další knížku od Fredrika Backmana a opět byla skvělá. U čtení jsem se často smála, často se mi chtělo brečet a často obojí současně. A takhle to mám u všech jeho knih. Na začátku jsem nevěřila, že bych si mohla hlavní postavu Britt-Marii oblíbit, protože mě hrozně štvala už v knížce Babička pozdravuje a omlouvá se, ale na konci jsem ji milovala. Pokud jste od tohoto autora ještě nic nečetli, moc doporučuju. Ať si vyberete cokoliv, určitě nebudete zklamaní.
Vtipné a smutné, pravdivé a plné emocí a životních myšlenek + úžasné fotbalové prostředí. Britt-Marie je starší dáma, která vám není vůbec sympatická a pěkně vás štve, ale postupně zjistíte, že se někdy chováte jako ona :(:) a nakonec ji budete obdivovat a fandit jí. Konec jsem si přála jiný, ale i tak SUPER !!!
Když zavřete oči. Vybaví se vám všechna vaše životní rozhodnutí. A dojde vám , že jste se při nich vždycky ohliželi na někoho jiného nebo ....co by tomu řekli lidi ??
Všechno musí mít smysl. A když nemá, je nutné najit hned řešení
"Když zavřete oči, vybaví se vám všechna vaše životní rozhodnutí. A dojde vám, že jste se při nich vždycky ohlíželi na někoho jiného."
Jasně Britt-Marie je protivná ženská a potkat byste ji asi nechtěli - i když, možná nakonec jen nevidíte, jak moc má ráda. Jen to neumí dát najevo.
Tohle byla pro mě jedna z první Backmanových knih a rozhodně ne poslední.
2,5* Mám Backmana docela načteného, takže jsem zhruba věděl, co bude. Ale že to bude až tak šablonovité, jsem nečekal. Backman jako vždy krouží a krouží, kydá patos plnými hrstmi, aby pak přistál s údernou pointou. Jenže my jsme tohle už viděli stokrát. A lépe. Naprosto nejhorším záporem je samotná Britt-Marie. Je to neskutečně nesympatická postava, která ano, má mentální postižení, ale sledovat ji je vyloženě utrpení. Dokud je v knize sama, nedá se to číst. Až když se zapojí i vedlejší postavičky, začne jít o snesitelné čtení. Ale to už jste za polovinou knihy. Celkově jsem se nebavil, Britt jsem nefandil, šokující zvraty jsem čekal. Škoda.
Dala jsem panu Backmannovi i třetí šanci, ale je to pořád stejné.. bohužel nejsem cílový čtenář.. Další knihy už číst nebudu, anebo budu, ale až nebudu mít co číst (což se asi nikdy nestane).
Bylo fajn seznámit se s Britt-Marií z jejího pohledu a pochopit, proč se tak chovala v díle předchozím díle v knize Babička pozdravuje a omlouvá se.
Ale nijak zvlášť mě kniha u srdce nechytla. Neurazí, nenadchne.. už si na ni ani nevzpomenu..
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopanáAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Úžasná kniha. Myslím že od tohoto spisovateľa som inú knihu ako úžasnú asi ani necitala.