Tu žila Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333904/bmid_tu-zila-britt-marie-Sjm-333904.jpg
4
1701
1701
Šesťdesiattriročná Britt-Marie naozaj nie je pasívne agresívna osoba. To len špina, neporiadok, škrabance a nesprávne uložený príbor ju nútia kričať, aj to iba hlboko vo svojom vnútri. Práve teraz odchodom z domu ukončila svoje štyridsaťročné manželstvo a život ženy v domácnosti. Jediná práca, ktorú sa jej podarilo zohnať, ju zavedie do Borgu. Je to zapadnutá obec postihnutá finančnou krízou, v ktorej skrachovalo všetko okrem pizzerie páchnucej pivom. Britt-Marie odjakživa nenávidí futbal, ale Borgu nezostalo okrem neho nič. To, prirodzene, nepredznačuje ideálny začiatok nejakej vrúcnej obojstrannej náklonnosti. Lenže tunajšie mládežnícke futbalové mužstvo tak zúfalo potrebuje trénera, že je ochotné ponúknuť príležitosť komukoľvek. Športovcov z Borgu nemôže odradiť ani taká maličkosť, že Britt-Marie o tento post vôbec nestojí. No a keď ešte dostane pozvanie na rande od miestneho policajta a v soláriu si zlomí ruku, niet pre ňu cesty späť. Román Tu žila Britt-Marie je príbehom o láske a vyznaní. O žene, ktorá celý život čakala na jeho skutočný začiatok, o mnohých nenápadných obciach pri hradskej, v ktorých zlyháva všetko – až na futbal a pizzeriu, lebo tie človeka nezradia.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Krásná knížka. Nevím, jestli mě dokáže Backman zklamat, asi ne. Britt-Marie mi připadala trošku jednodušší než série Medvědín, myslím to tak, že byla emočně trošku míň náročná. I když Backmanovi knížky takové jsou, vyvolávají celou škálu pocitů. Britt-Marie je trošičku takový Ove v ženském provedení. Je to příšerná, otravná baba a dovedu si představit, že ji nesnáším. Ale pak člověk čte a čte a najednou zjistí, že ji chápe a že ji vlastně má rád, a že ty její otravné zvyky nejsou otravné, ale vtipné a třeba i dojemné.
Tuhle knížku jsem si zamilovala, i když je Britt-Marie příšerná bába, která si myslí, že všechno ví nejlíp. Že nejdůležitější na světě je nablýskaná domácnost a spousta jedlé sody. Když ale opustí svůj zaběhaný život, zjistí, že ten špinavý a zlý svět tam venku je neskutečně skutečný. A zajímavý.
Má čtvrtá backmanovka a už se mi ten švédskej grafoman začíná pomalu zajídat. Chrlí jednu knihu za druhou a stále víceméně totéž, jen v jiném balení. Asi je ta jeho perská buchta náročná na prachy nebo co a Fredrik se musí hodně otáčet, aby zarobil. Pořádně uklidit koupelnu prostě nestačí. A my mu na tu jeho limonádu pořád skáčeme. Nebo ne? No asi jo, když se to prodává.
Britt-Marie je Ove v sukních. Asperger nebo co, společensky obratná jako gibbon ve vaně, ale autor ji prostě musí vmanévrovat do situací, ve kterých bude užitečná a svůj promarněný život přece jen jakž takž naplní, čímž způsobí čtenářům hřejivý pocit v podbřišku. První polovinu jsem z ní fakt nemohl. Pizza na ntou. Pak se to trochu spravilo, za což asi může i hlas Valerie Zavadské.
Něco málo o kulisách knihy. Jsou stejně jako hrdinové zaměnitelné s jinými autorovými kousky. Fotbal x hokej, Borg x Medvědín. Medvědín je ale lepší, i díky námětu. Také je novější. Vždycky říkám, že Fredrik psát umí. Naštěstí. Díky tomu se i Britt-Marie a stopa, kterou v Borgu zanechá, dá číst (poslouchat). Díky jemným životním moudrům o jedlé sodě, fotbale a krysách. Ale jsem rád, že v novějších knihách trochu mění schéma. Protože číst znovu o tom samém je zívačka. I od autora, který umí psát.
Kdo četl nějakou jinou knihu od autora, tak zhruba ví, co má očekávat. Smutné a vtipné pasáže, trocha filozofie, to vše velmi čtivé a kniha velice rychle utíká. Jak už tu párkrát zaznělo, hlavní hrdinka je velmi podobná Oveovi. Ale ani já jsem si ji nezamiloval. Navíc fotbalu rozumím asi stejně jako ona. Dávám 4 hvězdy, ale na mém žebříčku kraluje Medvědín a Úzkosti.
Z knihy jsem nadšená. Čtení mě bavilo po celou dobu, je to vtipné, dojemné, moudré prostě klasický Backman. Třetí jeho kniha u mě a zatím nejlepší.
Ta Britt-Marie! Zprvu by ji člověk nejradši vzal pánví po hlavě, ale postupně...prostě jsem si ji zamilovala. Životní moudra vetkaná do příběhu jemně jako pavučinka. Backmanovský styl vyjadřování a humor, který humorem je a zároveň není. Paní Zawadská dílo svým hlasem a interpretací korunuje.
Tento týden moc na čtení nejsem naladěná, ale sáhla jsem po Backmanovi jako po jistotě a tento autor mě opět nezklamal. Nevím, jak to dělá, jeho knihy se na první pohled tváří, jako vtipné, ale přitom je v nich spousta každodenních myšlenek většiny z nás a velká porce životní pravdy. Možná je to tím, že se autor nebojí zmínit věci, o kterých často přemýšlíme, jen je nemáme potřebu sdělovat nahlas. Příběh je ve své podstatě smutný, ale vše je líčeno s lehkostí a nadhledem, takže se kniha čte výborně a já ji můžu jen doporučit.
"Musíš pochopit, že když tam tak stojíš nahoře, v jednu vteřinu jsi skutečně připravena skočit. A když si v tu chvíli troufneš, tak skočíš. Ale když budeš čekat, nikdy na to nedojde."
"Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství."
"Vesnice u silnice mají tu zvláštní vlastnost, že vždycky vymyslíte stejný počet důvodů, proč odjet, jako výmluv, proč zůstat."
Nie príliš záživná postava. Ove bol síce protivný, ale človek si k nemu cestu našiel. Britt-Marie mi bola v podstate ukradnutá počas celej knihy, a síce mám rád futbal, knihou som sa "dral" ťahšie než obvykle. Backmanovi dám ale opäť šancu..
Třetí kniha od Backmana, kterou jsem četla a zatím nejslabší. Podobně jako u Ovea jste pak pochopili, proč je Britt-Marie taková, jaká je, ale chybělo mi tam to kouzlo a lidskost, které jsem u Muže jménem Ove cítila.
Tedy ze začátku čtení mi byla hlavní hrdinka protivná a říkala jsem si, co od knihy čekat. Ale jak jsem postupovala ve čtení, postupně si mě Britt-Marie získávala a nakonec jsem ji nemohla neobdivovat za to, jaké změny ve svém životě dokázala udělat i když byla tak svázaná svými zásadami a předsudky. Od autora to byla moje první kniha a myslím, že si na jeho styl psaní asi člověk musí trochu zvyknout, ale to se dá celkem rychle a docela ho obdivuju, že dokáže psát o vlastně obyčejných věcech, ale vlastně vytvoří příběh, který má hloubku.
O co později jsem tohoto švédského autora objevila, o to více jeho knihy miluju. Ano, je ždímač emocí, ale dokáže to jen tak mimochodem, žádná urputnost a snaha zalíbit se, a přece to tak dokonale funguje. A je znát, že byl sportovec, tu fair play má prostě v sobě a svým osobitým, nenapodobitelným stylem jí obdařuje i své hrdiny. V této knize tedy zdánlivě nesnesitelnou Britt - Marii, ženu pevných zásad, která ve vás bude vzbuzovat spoustu emocí, ale budete ji milovat. A i ty další o(O)soby z Borgu, stejně jako předtím postavy z vesničky Medvědín (na podzim slovenský Ikar vydává třetí pokračování Vítězové). A tak nakonec už snad jen doporučení. Tento laskavě dojemný, originálně napsaný příběh vás bude bavit. Já si ho užila maximálně.
Podľa mňa si aj Britt-Marie zaslúži 5 hviezdičiek. Pomaličky, ale isto sa mi dostávala pod kožu a celý Borg s ňou. Backman je pre mňa v tomto skvelý autor, v tom ako zobrazuje ľudí a ich rôzne životné príbehy, s nadhľadom, s humorom, s láskavosťou.
S časti čítaná ako ekniha, ale vo väčšej časti počúvaná ako audiokniha a tu musím jednoznačne vyzdvihnúť a oceniť Valeriu Zawadskú, ktorej jedinečný hlas skvele zapasoval k tomuto príbehu.
Backman je pre mňa jeden z mojich naj autorov, ktorého odpurúčam všetkými desiatimi.
Britt-Marie je pro mne takový Ove v sukni. Líbí se mi oba, i když upřímně řečeno Ove o mnoho víc. Možná protože Ove je přes všechny své podivnůstky muž z tohoto světa a z tohoto století. Kdežto Britt-Marie jakoby přišla z jiné doby, nebo dokonce z jiné planety. Ale třeba je to jen tím, že autor, jako muž, líp rozumí mužům než ženám, natož těm stárnoucím... :-)
Ove je uvěřitelný ve všem, co dělá, Britt-Marie ne. Nemyslím tím např. její posedlost umytými okny, nevadilo mi věčné drhnutí podlahy ani přesvědčení, že se nepije z láhve, protože nejsme zvířata, nebo že pod skleničku patří podšálek. Tomu vcelku rozumím.
Vadily mi jiné věci. Tak třeba to, s jakou rychlostí dokáže podle autora vyprat a usušit dresy, že je mají děti v podstatě vzápětí k dispozici - a to jako jak bez pračky a sušičky a jen s jedlou sodou? Hodně mě štvalo i její (nebo spíš autorovo) neustálé připomínání manžela a toho, co by on a kdy by on a jak by on. Také mi vadila schematičnost v rozložení postav a jejich charakterů.
Co mi naopak vůbec nevadilo, byla pro Backmana typická poetika, laskavost a stálé hledání lásky a přátelství mezi lidmi. Tak to vůbec ne! Vždyť právě pro tuto poetiku mám autora Frederika Backmana a jeho knížky ráda.
"Samota je totiž mrhání krysami i lidmi."
To byla zase tak milá knížka, jako to umí jen Backman :-) Tak jako si člověk oblíbí Oveho, tak si musí oblíbit i Britt-Marii :-)
Paráda! Postupně si musítě Britt-Marii prostě zamilovat, i když konec jsem jí přála jiný, než si zvolila. Čtivá kniha. Silná, hořkosladká, nešla číst najednou, chvílemi jsem si ji musela dávkovat. Za mě druhá od Backmana (Úzkosti a jejich lidé) a pro mě byla Britt-Marie určitě lepší.
Nedám. Tuhle knížku si nechám. Protože je tak trochu o mně. Protože je tak trochu o každé ženuši, kterou znám :) ... a protože je tak trochu o fotbale. A fotbal moji kluci milují. Fotbal totiž milují nakonec všichni ... protože i já jsem byla tak trochu Britt Marie ... a o míči jsem věděla jen to, že je kulatý. S touto knížkou jsem pochopila, že je středobodem všeho ... a možná to po přečtení této knížky pochopíte i vy :) ... i když příběh je zcela a jistě spíše pro ženy ... ale to nevadí ... nic není perfektní ... ani míč, ani fotbal, ani tento příběh ... a už vůbec ne život.
Posloucháno jako audiokniha v podání Valérie Zawadské, jejíž hlas se podle mého názoru k Brit i k babičce nesmírně hodil.
Má v pořadí už šestá kniha od pana Backmana a jsem opět spokojená. Vtipné, milé, místy dojemné, plné skvělých hlášek a moudrostí; přesně tak, jak jsem zvyklá a jak už, jakožto jeho věrná fanynka/čtenářka, rozmazlená Úzkostmi a Ovem, od jeho knih očekávám.
Fredrick Backman má svůj osobitý styl, hodně dlouhé rozjezdy, kdy si říkám, že kniha je i ničem. Nicméně vím, že pokud vydržím, bude to fajn a kniha se mi bude líbit. A byla fajn a líbila se mi. Nejvíc se mi líbila ta část, kde Britt-Marie odhaluje svoji minulost a naprosto jsem si zamilovala Samiho.
"Člověk si nevybírá okolnosti, ale vybírá si své činy ... Britt-Marie přemýšlí, jestli jsme, jací jsme, v důsledku našich rozhodnutí, anebo okolností."
(ekniha)
Taková další varianta Oveho, ale Ove se mi líbil o hodně víc. Mám pocit, že se Backman ve svých knihách drží často stejného schématu. Z bručouna se časem vyklube člověk se zlatým srdcem. Z drsného fracka zastánce slabých. A jediný zlý bývá nějaký podnikatel, co na tom, že jen provinčního charakteru.
Přesto se mi knížka docela líbila, hlavně v momentech, kdy se Britt-Marie chová jako slon v porcelánu (úřad práce) nebo kdy se v retrospektivách pomalu odhaluje její bývalý život. Ale při její obsedantně kompulzivní poruše mi připadá za vlasy přitažené její krmení krysy. Ledaže by ji předtím vydrhla jedlou sodou....
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopanáAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Všechny krásné komentáře zde již byly napsány, tak mi zbývá jen napsat - bože, prosím víc takových knih.