Tuláci

24.01.2021

Knížka svým obalem, formátem i ilustracemi vnucuje dojem, že je určena dětem. To určitě není.
Obsahuje sedm povídek ruských autorů.
Nenapadá mě, kromě politického zadání v roce 1981, žádný jiný důvod pro vznik této kompilace.
Na DK kniha nepatří mezi vyhledávané, tak se v komentáři dopustím větších popisů děje.
Při první povídce jsem váhala, jestli se budu pouštět do dalších. Přečetla jsem všechny, ale jen proto, že byla každá od jiného autora.

Nikolaj S. Leskov - Očarovaný poutník (1874)

Mnich - novic Ivan Severjanyč vypráví svým spolucestujícím o svém dobrodružném životě. Od chvíle, kdy jako dítě byl pomocníkem svého otce kočího, tehdy zachránil život svému knížeti. Díky střídání štěstí a smůly se dostal do ležení Tatarů, kde prožil několik let. Dal se do služby ke koňskému handlíři, nebo narukoval do armády.
Povídka mi chvilkama připomínala Švejka, chvilkama Erbenovy balady, ale je napsaná tak nějak monotónně. Na tohoto hrdinu nejpozději zítra zapomenu. **

Vladimír G. Korolenko - Bezdomovec (1888)

Frolov je trestanec, vyhnanec na Sibiř a legendární útěkář. Je smířený se svým osudem, kdy je buď odváděn na Sibiř, nebo odtud utíká. Jen setkání s plukovníkem, se kterým se potkávají už po dvacet let ho vyvede z míry.
Povídka se čte úplně lehce. ***

Maxim Gorkij - Čelkaš

Přístavní zloděj a pašerák potřebuje pro příští práci pomocníka. A tak mladému selskému synkovi Havrylovi namluví, že je rybář. Ten sice má podezření, že s nabízenou prací nebude všechno v pořádku, ale nechá se nalákat rychlým výdělkem.
Je mi jasné, proč jméno Gorkij znám, zatímco o ostatních autorech jsem neslyšela. Povídka má od začátku náboj a já napjatě čekala a četla, kde se co zvrtne. *****

Michail Prišvin - Černý Arab (1910)

Step je území džigitů a kočovných pastevců ovcí, koz a velbloudů. Tudy putuje Černý Arab z Mekky a nikdo netuší kam cestuje. Ani dlouhé ucho, které roznese každou zvěst do všech koutů, nezná tajemství Černého Araba.
Tahle povídka byla zasněná. Kousek příběh, kousek myšlenka, kousek fata-morgana. *****

Vsevolod Ivanov - Když jsem byl fakírem (1925-26)
- Fakírovo poslední vystoupení

První povídka o tom jak se z nedostatku jiných příležitostí stane z člověka fakír samouk je krátká a docela hezká. ***
Druhá, o tom jak a proč fakír se svou živností skončil, je podivně zmatená. Děj má spíše nahodilý, než souvislý. **

Andrej Platonov - Nezbadatelný člověk (1928)

Puchov po smrti své ženy usoudí, že by měl nějak účinněji pomoci revoluci a tak se vydává k moři, kde se stane mechanikem na armádním parníku. Po zdánlivém vítězství rudé revoluce zatouží po návratu domů. Ale všude je bída a hlad, v továrnách chybějí dělníci, ani není z čeho vyrábět.
Puchov je velmi nerozhodný hrdina, nebo si autor nebyl jistý zda rudou revoluci oslavovat, nebo kritizovat. **