Ty chladné oči
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509369/bmid_ty-chladne-oci-YZ1-509369.png
4
799
799
Mráz přichází z duše. Historický román od autorky bestselleru Až uvidíš moře. Válka hraje s lidmi krutou šachovou partii, pěšáci se promíchají, na barvě uniformy tolik nesejde. Během nacistické okupace Smolenska se setkají okouzlující ruská dívka Neonila a český mladík Emil donucený bojovat za wehrmacht. Když se spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi stigma kolaborace, a tak jim nezbývá než opatrný život ve strachu. Utají svou minulost a dokážou se po tom, co zažili, dívat na svět i jinak než chladnýma očima? A může strach ospravedlnit krutost spáchanou na jiných? Scarlett Wilková přichází s druhým románem, v němž opět otevírá citlivé a málo reflektované téma novodobých dějin.... celý text
Přidat komentář
Předchozí knihu jsem nečetla, takže žádná porovnávačka.
2. světová válka, Smolensk a život jedné ruské ženy jménem Neonila, která celý příběh působí chladně, pragmaticky, bezcitně a velmi uzavřeně.
Trošku se to ve mě pere, podstatnou část knihy jsem jí opovrhovala, ale po přečtení dalších stran jsem jí litovala a sympatizovala s ní. Líbilo se mi volba prostředí, do kterého je děj zasazen, z Ruska jsem žádný válečný příběh nečetla, zase mi to dalo jiný úhel pohledu. Skvěle je tu vykresleno chování nacistů k "běžnému obyvatelstvu" a co všechno je člověk ochoten udělat pro to, aby přežil.
No a ten konec? Masakr! Potřebuju vědět jak to dopadlo!
Kniha se četla svižně a rozhodně se k ní zase někdy vrátím. Doporučuji nejen milovníkům historických románů.
Ty chladné oči jste už asi na sítích viděli. Na tento historický román od autorky skvělé knihy Až uvidíš moře jsem byla hodně zvědavá. Hlavní hrdinové Neonila a Emil to v životě nemají jednoduché. Pořád musí skrývat, kdo skutečně jsou a co udělali. Ruská dívka původem se Smolenska a Čech, který bojoval na německé straně. Tají svoji minulost, a proto žijí neustále ve strachu. Tento silný příběh je plný emocí a já za sebe oceňuji, že jeho hrdinové nejsou černobílí. Kniha je skutečně čtivá od začátku do konce a určitě ji doporučuji k přečtení.
Neonila, ruské děvče z venkova, porodní asistentka, prošla ve čtyřicátých letech kruté chvíle jak na frontě, tak při ústupu,až se ocitla v Německu. Připadala mi ztracená v té šílené době, takže zůstala spokojená v severním koutku Moravy, ovšem silně bojující za sovětskou propagandu. Ovšem málo citu jí zbylo pro vlastní rodinu. Kdo však může hodnotit její osobu, když sám nezažil ony kruté časy. Kniha stojí za přečtení.
Kniha se mi moc líbila.
Hlavni hrdinka věděla co je dobré- co je dobré pro ní.
Člověk může těžko soudit,když tuto dobu nezažil.
Druhá kniha Scarlett Wilkové mě zastihla ve smířlivějším rozpoložení.
Podobně jako Sotiria, i Neonila mi připadá velmi odtažitá, chladná, téměř nelidská, ale tady pro to nacházím nějaké opodstatnění. Navíc válečná a vlastně i brzká poválečná léta v naší (či jiné evropské) zemi určitě nebyla idylkou.
Úžasný je začátek knihy, respektive první kapitola, ta mě dostala do kolen. A pokračování není o nic méně překvapivé a čtivé, takže určitě našim čtenářům a hlavně čtenářkám doporučím. Historie, která pro mě osobně není až tak neznámá; když máte příbuzné a předky z Prajzské (Ostravsko a Opavsko), nepřekvapí vás, že v rodině tři synové z pěti zahynuli v hitlerovské armádě. Na válečných pomnících obětem 2.světové války se ovšem tato skutečnost cudně neuvádí a tzv. volkslista, zmiňovaná v knize několikrát, taky nebývá předmětem školní výuky . . .
Každopádně úspěch prvotiny S.W. určitě nebyl dílem náhody; ve druhé knize autorka ukázala, že dokáže nejen napsat velmi čtivou a věrohodnou knihu, ale že si také umí vybírat zajímavá témata z naší historie. A totéž platí o postavách, resp. hrdinkách - Neonila určitě není typická matka ani manželka; jakou byla dcerou, o tom se v knize nedozvíme.
Děkuju především za komentář Gibis, ten bych podepsala.
Hezky napsané, dobrý příběh. Není to nic výjimečného, ani stylově či jazykově, ale pro většinového čtenáře je to nadprůměrně dobré!
81%
... Nejpodivnější na ní byly oči. Takové Emil nikdy neviděl. Vzpomněl si na pstruhy, které chytal doma v potoce. Jejich oči byly podobné, taky tak chladné. ...
_____________________________________________________________________________________________________________
Velice poutavé vyprávění. Je o krásné Rusce Neonile, která se naučila přizpůsobovat jakékoliv situaci. V Rusku se vdá a otěhotní, aby nemusela na frontu, když přijdou Němci, pomáhá v jejich polní nemocnici, Němci jí potom zatknou manžela, seznámí se s českým mladíkem Emilem, který je ve wermachtu, protože se jeho rodiče dali k Němcům, s příchodem Rudé armády nechá svou dcerku rodičům a putuje do Čech, aby našla Emila. Cestou najde při náletu miminko, pravděpodobně někoho z nuceně nasazených na práce v Německu a vydává ho za svoji dceru Světlanu. V Čechách najde Emila, vezmou se, je už po válce, Neonila se stane zapáleným členem komunistické strany, pak prožívá šedesátá léta s podstatným rokem 1968, její nevlastní dcera se provdá a Neonila se stane babičkou Karin, která je jí pořád víc podobná, přijde rok 1989 s převlékáním kabátů, nevlastní dcera i Emil umírají, Neonila se dostává do domova důchodců, Karin má přítele, který se velice zajímá o téma kolaborace s nacistickým režimem, to ho přivede až k Neonile.
Myslím, že nikdo, kdo si knihu přečetl si Neonilu neoblíbil. Ani já ne, ale v mnoha situacích jsem její chování chápala.
Knížku určitě k přečtení doporučím. Scarlett Wilková psát umí a příběh se mi dostal pod kůži. Musím ještě připomenou záložku knihy, takovou jsem ještě neviděla. A ano, půjdu si přečíst román Až uvidíš moře.
Trošku mi vadila hlavní hrdinka, polovinu knihy jsem se do čtení musela bohužel nutit... Upřímně, prvotina autorky se mi líbila daleko vice
Podle anotace jsem se těšila na román, která bude hlavně o kolaboraci s nacisty a jejích poválečných následcích. Bohužel, tohoto tématu bylo za mě v knížce strašně málo. Na to, že nemá knížka ani 300 stránek měla hodně pozvolný rozjezd, kvůli čemuž pak šla málo do hloubky.Hlavní hrdinka byla navíc tak studený psí čumák, že mě vůbec nezajímal její osud.
Poslední třetina byla ale naopak naprosto skvělá, a mě nakonci mrzelo, že příběh nepokračuje dál. Toto konečně začal být styl příběhu, který se mi tolik líbil u autorčiné prvotiny.
Historické reálie měla autorka skvěle zpracované a tu druhou polovinu minulého století v knize zpracovala neotřelým způsobem a přinesla na události zase trochu jiný úhel pohledu.
Začátek příběhu ale pokulhávál a já se do knížky vůbec nedokázala začíst. Odtažitý styl vyprávění, nesympatické postavy....hlavně jsem ale čekala, kdy konečně skončí válka a začne se řešit to, na co mě nalákala anotace a ono to pořád nepřicházelo...
Zkrátka tohle setkání se úplně nepovedlo, asi hlavně kvůli mým očekáváním.
3,5/5
Další skvělá kniha autorky. Moje Mamka pochází z Ostravy a po přečtení první knihy mi říkala, že měla hodně kamarádek z Řecka.
Tahle druhá kniha částečně s Ostravou a jejím okolím zase souvisí, jen je o dekádu jinde. Spojovala jsem si ji částečně s Životicemi. Je čtivá, mrazivá. Účelně popsané mezní situace v našich dějinách, které nám celou dobu byly zamlčovány, nebo zkreslovány. Nejde k tomu zaujmout postoj, nikdo nevíme jak by jsme se v dané chvíli zachovali. Určitě doporučuji přečíst.
Kromě toho, že Scarlett Wilková psát umí, má smysl pro dramatické situace a schopnost nacházet pozoruhodné paralely, volí témata, o kterých si člověk říká "konečně se tomu někdo věnuje!" Můj děda byl z Hlučína a ve wehrmachtu sloužil, dozvěděla jsem se o tom nedávno (protože o tom nemluvil ani on, ani nikdo další) a přimělo mě to přehodnotit leccos nejen z oficiální historie i z historie naší rodiny... V příběhu o akušerce, běženkyni a následně aktivní zastánkyni československo-sovětského "přátelství" Neonile s chladnýma očima, její cestě ze Smolenska a následném proplouvání přes několik desetiletí do polistopadového Československa se ohledávají nekomfortní témata jako kolaborace, přizpůsobivost, velké dějiny meloucí jedince, ztráta a hledání domova a mnohá další. Wow efekt se nekoná, autorka má dost rozumu, aby se nesnažila šokovat (i když obraz mrtvých snášejících se na Krétu se mi bude vracet dlouho...) a právě její věcnost je pro mne na knize to nejpoutavější.
Tisíce Čechů, hlavně z Hlučínska a Těšínska, bojovaly za 2. sv. války v německé armádě. Nejednalo se však o kolaboranty, ale často o oběti nátlaku z německé strany, aby dotyční podepsali tzv. volkslisty, kterými se stali příslušníky německé říše. Osudy těchto Čechů byly ale po válce zamlčovány a dějepisci se s tímto značně kontroverzním faktem vyrovnali nejjednodušším možným způsobem - ignorovali to, v učebnicích dějepisu se o tom nepsalo. Kniha Scarlett Wilkové opět popisuje jedno z bílých míst české historie a dělá to způsobem sobě vlastním krátce a úderně popisuje mnoho mezních situací. A čtenáři, ty se s tím poper podle svých možností. Dost často bylo obtížné zaujmout nějaký jednoznačný postoj (např. hlavní hrdinka mi byla krajně nesympatická, ale na druhou stranu si zasloužila obdiv za schopnost přežit kdykoliv a kdekoliv). Alekdo jsme my, abychom soudili? Vždyť zkušenost je nepřenosná a Bůh ví, jak bychom se tenkrát chovali my.
Tohle byl mrazivy pribeh. Neonila a Emil. Jeji prace zdravotnice byla narocna. Bylo mi ji lito, ze prisla o muže, o dceru a celkove to mladí nemela jednoduché. Celou dobu vychovávala cizi dite, jako sve vlastni a pote se starala o vnučku. Opravdu zvláštní pribeh, ktery me nutí premyslet. Jaka vlastne byla Neonila? Je to záporná postava, nebo kladna, ktera se umela skvele přizpůsobit situaci. A je to tedy dobre? Kam vitr, tam plast .. Celý pribeh byl ctivy, kapitoly byly kratke a četlo se to jedním dechem, i kdyz prvni polovina knihy nebyla pro me tak atraktivni. Zaver byl zajimavy. Urcite doporucuji precist.
Krásně napsané. Hlavní hrdinka byla protivná, nesympatická. Snažila jsem se ji pochopit, protože těžko soudit dobu a okolnosti, ale přesto jsem jí nedokázala přijít na chuť. Nevadilo to při čtení, autorka umí postavy skvěle vykreslit, že baví i ti protivní. Příběh je zamotaný, nedá se od něj odtrhnout. Předchozí kniha mě bavila o chloupek víc, proto tuto hodnotím "jen" na 4,5/5*.
Opět výborné čtení. Hlavně závěr byl strhující. Těším se na další knihu od autorky.
Když jsem četla Až uvidíš moře, do Scarlett Wilkové jsem se zamilovala. A po dočtení románu Ty chladné oči se moje láska jen prohloubila. Opět se připravte na poněkud strohý styl vyprávění, zvraty přichází ráz naráz bez varování. Možná budete nějakou dobu mít pocit, že jen kloužete po povrchu, ale pak najednou začne všechno zapadat dohromady a u posledních stránek už jsem měla vyloženě husí kůži. Neonila rozhodně není kladná hlavní postava, vlastně jsem ji většinu času nenáviděla, jenže čím dál víc jsem si uvědomovala, že odsoudit ji je strašně jednoduché. Jak bych se na jejím místě zachovala já? Dokázala bych vůbec přežít a ještě ochránit své nejbližší? Knížka vás donutí přemýšlet a zároveň vám přinese informace z historie, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Velké doporučení pro všechny milovníky historie a nelehkých lidských příběhů.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) tajemství Sovětský svaz rodinná tajemství komunistický režim přežití
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2024 | Když přišli psi |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2024 | Srdcová desítka |
Po předešlé knížce od autorky, i když je na počet stránek útlejší, tak nic neubýrá na kvalitě. Opět svižné čtení, kdy řešíme lidské postoje, hodnoty, chování člověka. . . .,kdy se zase ukazuje, že nic není černé nebo bílé, kdy nemůžeme a ani nám nepřísluší soudit. Nehodnoťme, když neznáme historii nejen člověka samotného, ale historii samotnou. Všechno má své " A "a "B" a já jsem ráda, že jsem další stránky poznala. Doporučuji k přečení!