U severní zdi
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509593/bmid_u-severni-zdi.jpg
5
1410
1410
Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který ho v dětství připravil o rodinu, nebyl nikdy potrestán. Časy se mění, svět kolem však zůstává hluchý, slepý a němý stejně jako kdysi. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj. Spravedlnost se nekoná, a tak musí konat on. Čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu. V léčebně dlouhodobě nemocných Ošetřovatelka umírajících pomáhá svým pacientům v posledních chvílích jejich pozemského života. S novou klientkou však do ústavu přichází i něco, co je mimo možnosti chápání zdejšího personálu. Bude nutné z léčebny nebo ze svědomí stařečků, kteří tají temnou minulost, vymítat ďábla? Přišel čas platit účty za padesátá léta........ celý text
Přidat komentář
Kniha byla skvěle napsaná, propojení historie s postavou mstitele opravdu famózní. To,že do poslední chvíle není jasné kdo je za podivnými událostmi v domově důchodců dodává knize hororový nádech.
Doba 50tých let 20.století byla opravdu strašná a bohužel nikdo za ni nebyl potrestán,jen si nejsem jistá jestli vzít spravedlnost do svých rukou je ta správná volba. Muž s dírou v srdci prožil celý život jen v čekání na pomstu. Neoženil se,dělal práci,která nebyla zrovna nejlepší, žil mezi krabicemi, nic dobrého neměl. Zatím jeho oběti až na ten hořký konec,kdy už stejně byly nemocné, si prožily normální plnohodnotný život. Neříkám,že by se mělo odpouštět a už vůbec ne zapomínat, jen by se při tom nemělo přestat myslet i na pěkné věci.
Kniha, u které je potřeba vyrovnávat se s tím, co naše plémě dokáže. Nejmrazivějším je, že je to poměrně nedávná historie. Kniha je napínavým, mrazivým a chytlavým čtením. Rozhodně doporučuji.
(SPOILER)
Byly odsouzeny k smrti ještě v maminčině bříšku. Po narození žily pár hodin, maximálně týdnů. Děti politických vězeňkyň z 50. let, které se narodily v pankrácké věznici. Některé měly větší “štěstí a jako “děti režimu byly rodičkám odebrány, aby zmizely v nenávratnu v systému černých adopcí, v náhradních rodinách členů StB, SNB nebo Vězeňské služby, tedy často přímo v rukou lidí, kteří stáli za utrpením jejich pravých rodičů. Jiným jejich svíčka dohořela předčasně a vysypali je do společného hrobu k severní zdi Ďáblického hřbitova, do velkých jam, bez ladu a skladu, bez rakve, spolu s ostatky jiných, které postihl stejný osud, jako zbytečný směsný odpad. U stejné zdi, ve stejných šachtách tam přitom končívali „političtí“ již za 2. světové války, kdy Čechoslováky vraždili Němci.
Po roce 1948 jsme vrahy rekrutovali z našich, česko-slovenských řad. Německé metody mučení ještě přitvrdily a samozvaní soudci bez škol zde pohřbili ty, co vraždili a trestali za domnělé hříchy rodičů : úplně malé děti. Někdy doopravdy, někdy jen naoko. Patří k nim i chlapeček, který vyrůstá v dětském domově. V prostředí, kde ho nikdo nemá rád, protože má špatný kádrový profil.
Narodil se mámě, kterou režim jako nespolehlivou potrestal několikaletým vězením. Jednoho dne se ale jeho osud změní. Propuštěná Maminka neuvěří, že je mrtvý, vypátrá ho a přijde si pro něj s jediným cílem: utéct za Čáru. Jenže ten, kdo je má přes hranice převézt, je agent StB. Říkají mu Strýček a dovede je k hranici jen proto, aby ji zde zastřelil. Chlapec vidí vraždu maminky na vlastní oči, její teplá dlaň mu vychladne v té jeho, a jedna z kulek projde i poblíž jeho srdce a vytvoří v něm ránu, která se nikdy nezacelí: “S ní přišlo do mého těla zlo říká Muž s dírou v srdci, který se rozhodne svůj život věnovat odplatě vrahům jeho matky a lidí s podobným osudem.
Petra Klabouchová, se kterou jsem měla tu čest se osobně potkatna její literární besedě minulý týden, vymyslela dokonalou a mrazivou pomstu. Bohužel jen na papíře. Opravdové viníky nikdy nikdo nepotrestal. Žili dlouhý a pohodlný život aniž by je hlodalo svědomí, že desítky, možná stovky jiných se kvůli nim šťastného konce nedožili. Za mě kniha roku!!!!
Velmi silné téma, které není tak všeobecně známo, ale rozhodně by známo být mělo. Mám po dočtení sevřené hrdlo a nechápu (přestože vím, že to tak je), jak se z lidí dokážou stát takové bestie. Tato kniha určitě stojí za přečtení.
Hodně drsná, hodně povedená. Po předchozí knize od autorky (Anglická zahrada) jsem velmi mile překvapena perfektním čtením. Jsem opravdu ráda, že jsou autoři, kteří otvírají i toto nelehké téma. Ze kterého jasně vyplývá, že zvěrstva nepáchali jen nacisté, ale bohužel i jejich pokračovatelé. Bylo to těžké čtení, ale kniha byla výborně napsaná, čtivá, vše do sebe v závěru krásně zapadlo.
Tak tohle byla hodně silná kniha, u které mi běhal mráz po zádech. A těch slz, co jsem u knihy vyronila.
Občas ani nemám slov.
Autorka má specifický styl u této knihy, který tomu dodával na autentičnosti celého příběhu. Myslím si, že by se kniha měla dostat do většího povědomí, aby i jiní pochopili, jaké hrůzy se zde konaly. A že to není vůbec dávno...
uf. uf. uf.
To, co tady napíšu asi stejně nedokáže dost dobře popsat, jak MOC tahle knížka je. Jak moc mě rozložila na tisíc kousků, jak moc jsem u ní plakala, jak moc jsem chtěla vstoupit do příběhů našich postav a podat pomocnou ruku...když to jiní nedokázali.
Pohlcující, autentické, drsné, autorce se podařilo popsat čiré zlo v jeho nejhorší podobě. Zároveň to vyvažuje tak krásný jazyk, z toho textu je paradoxně cítit jakási jemnost.. Děkuji Petře Klabouchové za její talent vyprávět příběh žen, na které se nemělo nikdy zapomenout, příběh dětí, které ani nedostaly šanci....Tohle se mě vážně dotklo, zarylo pod kůži jako se to už dlouho žádné knize nepovedlo a půjde to se mnou asi už navždy.
Doporučuji doporučuji doporučuji! Kniha roku, na 1000% a nejspíš ji (minimálně letos) už nic jiného nepřekoná...
*je však důležité zmínit, že pokud jste velice citlivé povahy, ještě k tomu maminky, zvažte zda se do knihy pustit. Já toho snesu celkem dost, ale u této knihy jsem musela dělat několikrát pauzu, abych rozdychala ty situace, kdy byly popisovány vraždy dětí, miminek..a že jich bylo docela dost..
**až mi zase někdo bude tvrdit, že za komoušů to nebylo zase tak hrozný, tak mu dám......přečíst tuhle knížku.
Zajímavá kniha z nedávné historie, ale podle mne spíše zvláštně pospojovaný dokument o hrůzách padesátých let. Nic pro citlivější povahy, popisy některých události jsou opravdu drastické, působí více jako dokument než beletrie.
Pomstít, nebo odpustit??? Mezi stovkami nešťastných konců v tomto příběhu je alespoň jeden dobrý. Vyhraje totiž naštěstí odpuštění.
Na tuto knihu jsem zaznamenala řadu pozitivních ohlasů. Chtěla jsem tedy vyzkoušet a jsem ráda, že jsem se do čtení této knihy pustila, protože to bylo silné setkání.
Je dobře, že vznikají knihy inspirované naší nedávnou historií. Jsou věci, které by se neměly zapomínat, a třeba 2. polovina 20. století pro mne není z hlediska historie tolik známá, jak bych si přála a jak by bylo záhodno. Tak jsem vždycky ráda, když dostanu nějaký podnět, jak se o této době dozvědět něco nového a poučit se.
Nicméně byť kniha U severní zdi vychází z reálných obrazů, jedná se přesto o beletrii a k tomu je asi také třeba tak i přistupovat. Jedná se o velmi umně napsaný příběh, který člověka velmi rychle vtáhne do sebe. Zabývá s nelehkým tématem, ze kterého člověku až mrazí. Autorce se podařilo vyobrazit postavy neuvěřitelně realisticky, autenticky - člověk s nimi cítí, prožívá jejich osudy s nimi. Aspoň já to tak vnímala. Osudy jednotlivých postav byly hodně silné, bylo mi při čtení nelehko.
Nevím, co přesně mi brání dát knize plný počet hvězd. Nicméně minimálně 4 hvězdy určitě jsou na místě, za sebe moc doporučuju.
Hodně zvláštní kniha. Zajímavá, šokující, překvapivá, smutná. Mám jí plnou hlavu.
Došla mi slova. A místy jsem nemohla číst dál. Zhmotnělé zlo a bestiálnost. Přesto jsem ráda, že jsem knihu dočetla, protože tyhle zrůdnosti nesmí zůstat zapomenuty.
Na DK aktuálně 95%.
Nečtěte to, pokud nejste v psychické pohodě a ani pokud vám nedělá dobře číst o vraždách miminek. (Já třeba po porodu nemůžu přečíst Porodní sestru z Osvětimi. Prostě to nedávám)
Ze začátku jsem měla problém se začíst, nedokázalo mě to vtáhnout. Ale pak to teda stálo za to. Několikrát jsem knížku odložila, protože mi bylo zle, párkrát se mi chtělo brečet a párkrát jsem to prostě nechtěla číst, ty hrůzy.
Mám načteno docela dost, o holocaustu apod. a stejně mě ta zvěrstva nepřestanou udivovat.
Fiktivní linka, která provází příběhy inspirované skutečností, také stojí za pozornost - honba za pomstou, odpuštění.
Ráda bych to uzavřela něčím vtipným, ale fakt jsem před chvílí otočila poslední stránku… se jmény mrtvých malých dětí, které se narodily na špatném místě…
Jedním slovem - neuvěřitelné, co se v těch letech dělo a spousta lidí nevědělo nebo nechtělo vědět. Snad se toto už nikdy nevrátí...
Neuvěřitelně silně a zároveň jemně napsaná kniha, které vší silou věřit nechcete, ale uvěřit prostě musíte. Pro mě kniha roku. Pro autorku hluboká poklona. Čtěte! Čtěte všichni.
Děsivé , jak na Pankráci , tak v nemocnici . Cítila jsem v tom chování na obou místech jistou podobnost .
Tak toto je vskutku hodně drsná knížka, místy jsem si musela dát pauzu.Co dokáže člověk udělat člověku, potažmo dítěti.
Tak to byla síla, román založen na faktech z padesátých let se dějově protknul s léty o šedesát let později. Z knihy mrazí o to víc, že je to naše historie. A tak krutá. Smekám před paní spisovatelkou, jakou formou to podala.
Název v člověku evokuje chlad, vlhkost, opuštěnost, samotu. A ačkoliv až v samém závěru knihy se mu dostane osvětlení názvu knihy, ve jmenovaných pocitech si může být jist od prvopočátku čtení. Záhy k nim pak může ještě přihodit ještě smutek, zlobu, nenávist, násilí, bezpráví, mučení a smrt. Tohle vážně není oddechové čtení. Život ale taky není vždy jen procházka růžovou zahradou. A jestli si nebudeme připomínat hrůzy svých dějin, růžová zahrada dneška se může snadno změnit ve spáleniště. Nutno pak především ocenit poněkud netradiční přístup k zachycení osudů protagonistů hrůz komunistické zvůle 50. let a jejich obětí. Klabouchová nechává do celospolečenského dramatu nepochopitelného bezpráví tehdy i desítky let poté vstoupit anděla pomsty. Není na místě polemizovat o řešení tohoto typu, pokud člověk uznává a respektuje právní stát. Jenže k bezpráví může dojít a dochází až příliš snadno. Oceňuji taky inteligentní humor (byť dost černý), podchycení řady známých stěžejních momentů doby minulé, ale i té současné. Člověk zdravý, který není nucen využívat pohostinnosti našich nemocničních zařízení, některé nahozené udičky nechá spadnout. Já však kvitovala přesné zásahy do černého.
Štítky knihy
vězení, věznice 50. léta 20. století tajemství pomsta hřbitovy političtí vězni oběti komunismu historické romány české rományAutorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Autorka se ujala nelehlého tématu doby 50. let, politických procesů a života politických vězňů opravdu skvěle. Jsou to příběhy, kterým se těžko věří, že se staly, že ta doba byla tak zlá. Proto je to třeba občas připomenout. Příběhy jsou vyprávěny na základě reálných podkladů, což oceňuji. Určitě to ale není odpočinková kniha s lehkým dějem. Líbilo se mi propojení se současností a motiv viny - trestu - odpuštění.