U severní zdi
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509593/bmid_u-severni-zdi.jpg
5
1605
1605
Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který ho v dětství připravil o rodinu, nebyl nikdy potrestán. Časy se mění, svět kolem však zůstává hluchý, slepý a němý stejně jako kdysi. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj. Spravedlnost se nekoná, a tak musí konat on. Čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu. V léčebně dlouhodobě nemocných Ošetřovatelka umírajících pomáhá svým pacientům v posledních chvílích jejich pozemského života. S novou klientkou však do ústavu přichází i něco, co je mimo možnosti chápání zdejšího personálu. Bude nutné z léčebny nebo ze svědomí stařečků, kteří tají temnou minulost, vymítat ďábla? Přišel čas platit účty za padesátá léta........ celý text
Přidat komentář
Tak to byla síla, román založen na faktech z padesátých let se dějově protknul s léty o šedesát let později. Z knihy mrazí o to víc, že je to naše historie. A tak krutá. Smekám před paní spisovatelkou, jakou formou to podala.
Název v člověku evokuje chlad, vlhkost, opuštěnost, samotu. A ačkoliv až v samém závěru knihy se mu dostane osvětlení názvu knihy, ve jmenovaných pocitech si může být jist od prvopočátku čtení. Záhy k nim pak může ještě přihodit ještě smutek, zlobu, nenávist, násilí, bezpráví, mučení a smrt. Tohle vážně není oddechové čtení. Život ale taky není vždy jen procházka růžovou zahradou. A jestli si nebudeme připomínat hrůzy svých dějin, růžová zahrada dneška se může snadno změnit ve spáleniště. Nutno pak především ocenit poněkud netradiční přístup k zachycení osudů protagonistů hrůz komunistické zvůle 50. let a jejich obětí. Klabouchová nechává do celospolečenského dramatu nepochopitelného bezpráví tehdy i desítky let poté vstoupit anděla pomsty. Není na místě polemizovat o řešení tohoto typu, pokud člověk uznává a respektuje právní stát. Jenže k bezpráví může dojít a dochází až příliš snadno. Oceňuji taky inteligentní humor (byť dost černý), podchycení řady známých stěžejních momentů doby minulé, ale i té současné. Člověk zdravý, který není nucen využívat pohostinnosti našich nemocničních zařízení, některé nahozené udičky nechá spadnout. Já však kvitovala přesné zásahy do černého.
Skvělé spojení silných emocí a strohé historické reality. Příběhy jednotlivých aktérů podle skutečných událostí jsou provázány vypravěčem, Mužem s dírou v srdci. Dramatičnost je ještě zvýšena díky vedlejší, tak trochu detektivní zápletce.
Silný román s jednoznačným poselstvím. Ať už pomsta, nebo odpuštění může být řešením, ale nikdy se nesmí zapomentout.
Klabouchová vypráví tento bolestný příběh krásným jazykem se silnou symbolikou. Skvělé.
Jsem teď v takovém psych. rozpoložení, že knihu číst nebudu. Inu, někdy je kniha výborná, ale člověk na to prostě nemá sílu....
Moc pěkně a přímočaře napsaná kniha s mrazivým tématem. Cením autorku, že skrze své dílo připomíná hrůzy naší země, našeho národa, na které by se nikdy nemělo zapomenout... 50. léta, komunistický režim, Pankrácká věznice/Praha a osudy žen/maminek za jejími mřížemi, které zde přicházely nejen o poslední zbytek už tak osekané svobody (ve svých srdcích však nikoli) a důstojnost, ale i o své děti... Příběhy vězenkyň byly strhující, temné a autorka si nebrala servítky. Popisovala vše tak, jak bylo - bez obalu. Stejně tak v knize píše i o těch, kteří "jen dělali - bezcitně - svou práci"... Kniha je napsaná bohatou negenerickou češtinou a velmi dobře se čte. Děj je strhující a vyvolává směsici všech možných emocí, zkrátka se nejde odtrhnout.
Zpočátku mě to vůbec nebavilo. Marně jsem hledala nějaký děj, přišlo mi to jako jen hrátky se slovy a význam mi unikal. Pak se hlavně díky kapitolám "Černé desky" postupně ukazuje hlavní téma knihy. Hodně drsné, zatím jsem v jiné literatuře na jeho zpracování nenarazila. Proto ty čtyři hvězdičky. Ale styl, jakým je kniha napsaná, mně moc nesedl. Teprve až v samém závěru je jasná provázanost jednotlivých částí knihy.
Tohle je kniha se silným tématem a jsem ráda, že jsem ji přečetla.
Bohužel moje hodnocení půjde proti pětihvězdičkovému proudu, možná mi nesedl styl, jakým je kniha psaná. Působila na mě spíš jako soubor povídek, které nám mají ukázat to nejhorší, co se v dané době dělo. Ty měl spojit příběh ústřední postavy Muže s dírou v srdci, ale na mě to celé působilo hrozně nekonzistentně a kniha mě nezasáhla tak, jak jsem čekala (kromě posledních pár stran). V rámci dané tematiky mě mnohem více mě oslovil Lustr pro papeže.
Důležité téma, na které by se nemělo zapomínat, ale v případě této knihy se u mě žádný wow efekt nekonal. Nejzajímavější částí pro mě byly osudy uvězněných osob, ale absolutně mě minula dějová linka s Mužem a Ošetřovatelkou. Chápu, že celé to bylo třeba nějak propojit, ale mnohdy mi přišlo, že se tak děje na úkor jednotlivých příběhů.
Silné téma, mnoho otázek k zamyšlení. Poutavý příběh. Kniha krásně napsaná, byla jsem vtažena do děje, úplně mě to pohltilo.
Procesy 50. let, věznění, mučení, popravy - to všechno jsem věděla. Ale zde je to popsáno tak autenticky. Mám z toho také husí kůži, jako hrdinové na konci. Nezapomeňme...
Především bych chtěla velmi poděkovat autorce knihy, že toto téma zpracovala a věnovala mu svůj čas. Kniha v níž se snoubí fiktivní linka s tou skutečnou je velmi čtivá. Trvalo mi přečíst ji jeden večer. Nedalo se zkrátka odtrhnout. Velmi těžké a především srdcervourcí příběhy politických vězeňkyň. Jejich utrpení a utrpení jejich novorozených dětí, které si nezasloužily laskavost tohoto režimu...
Člověk až nemůže nalézt slova, která by vyjádřila to, co cítí a co by rád řekl.
Zcela jistě by tato kniha neměla nikde zapadnout a především by se nikdy nemělo zapomenout. Na nikoho. Všichni ti bezejmenní hrdinové by si zasloužili, aby svět znovu viděl jejich jména. A všichni ti, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na jejich utrpení stejně tak...
Dále bych chtěla vypíchnout i humor, který v knize nechybí. Velmi mě bavil jazyk, kterým byla kniha vyprávěna. Humor lékaře a údržbáře byl skvělým odlehčením těžkého čtení.
Doporučuji přečíst.
Politické procesy z padesátých let, Pankrác, Ďáblický hřbitov... Dost možná nejsilnější knížka, kterou jsem kdy četl. Výborné propojení fikce současnosti a reality historie. Každopádně mi toto dílo zůstane v hlavě dlouho. Hodnocení (aktuálně) 95% zcela zasloužené.
Jedna z tech knih, ktera zasahne a zustane ve vas.
Autorka je jedna z nejlepsich ceskych soucasnych autorek. Tesime se na jeji horor. At uz napise cokoliv, je to bomba.
Opravdu temné a drsné příběhy z nedávných dob. Nejhorší na tom je ta pravda. To, že je to skutečně pravda, že se to někomu skutečně stalo. A ne jednomu, ale mnohým. Tohle by si měl přečíst každý, ať se nezapomene. Opravdu doporučuji, ale je dobré se připravit na to, že to opravdu není hezké čtení.
Silný příběh. Prvky nadpřirozena mi v kontextu děje nevadily. Proč by to nemohla být pravda. Touha po pomstě, spravedlnosti za prožité neskutečné zlo a utrpení.
Přečetla jsem mnoho knih o holocaustu, takže hrůzy, které je člověk schopen páchat na jiném člověku mě už moc "nepřekvapí". Na této knize mi ale přišel nejstrašlivější a nejsmutnější závěr. Nechuť a neochota státu/společnosti postavit se ke své vlastní minulosti čelem a přijmout za ni odpovědnost.
To byla tedy "jízda"... Emočně velmi náročná, k tomu až děsivá svou historickou pravdivostí. Velké díky autorce za zpracování tak náročného tématu, je důležité si ho připomínat a nezapomínat, ideálně jako povinná četba. Neb lidská paměť bývá ošidná. Doporučuji.
Velmi intenzivní zážitek. Většinu času jsem poslouchal se sevřenými rty a zaťatými pěstmi. Draly se mi do očí slzy nad osudy lidí, kterým komunistická zlovůle vzala jejich životy. Klabouchová umně proplétá se zavilostí detektiva v nelineární lince postavy, které nesoudí, ale empaticky vykresluje.
Ano, odpustit je možné, ale míra satisfakce musí být úměrná úctě k sobě samému.
Mrazivé čtení to bylo, neveselé a velmi potřebné.
“Já už jsem sice stará osoba, ale ta moje nenávist, ta je tak krásně neopotřebená."
Tuto knihu jsem dlouho odkládala, protože jsem věděla, že to nebude lehké čtení. Pak jsem se přeci jen odhodlala a nelituji toho. Paní Klabouchová vytvořila mimořádné dílo, které je ovšem naplněno takovou hromadou smutku a beznaděje, že jsem během čtení častokrát brečela. Téma knihy je nesmírně důležité připomínat, aby se nezapomněly a nebagatelizovaly zločiny komunismu. U severní zdi odpočívají tisíce umlčených svědků a obětí komunistických zvěrstev. Mezi odpadky a plevelem. Kultura civilizací se leckdy posuzovala podle způsobu pohřbívání. Civilizace tohoto období by se asi nazývala lidé bez úcty k životu a smrti.
Tedy, tato kniha je za mě jeden z literárních pokladů a řadím ji mezi těch pár pro mě nejlepších přečtených knih v životě. Měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale tolik mě zasáhla a oslovila, že ji chci mít ve své knihovně. Vše podstatné už bylo řečeno v komentářích níže, za sebe bych dala hvězd klidně více. Je to kniha, kterou by si měl přečíst každý Čech a dávala bych ji číst povinně obzvlášť těm, kteří (ještě dnes!) velebí dobu komunismu - plivla bych jim do tváře za všechny ty umučené oběti režimu, zde žen a dětí - a to bolí opravdu hodně! Čtení je to nelehké, po formální stránce topka (krásná práce s jazykem), po obsahové je to horší v tom smyslu, že je to čtení bolavé, smutné, srdcervoucí. Několikrát jsem u knihy plakala a to hodně. Čest všem zapomenutým hrdinům, hrdinkám i těm malým nevinným dětem. Hluboce smekám před autorkou (kolik toho musela nastudovat) a jak obdivuhodně vše zakomponovala do tohoto nezapomenutelného literárního díla.
Prosím, pokud budete mít možnost, přečtěte si tuto knihu a nezapomeňte.
Štítky knihy
vězení, věznice 50. léta 20. století tajemství pomsta hřbitovy političtí vězni oběti komunismu historické romány české rományAutorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Tak toto je vskutku hodně drsná knížka, místy jsem si musela dát pauzu.Co dokáže člověk udělat člověku, potažmo dítěti.