U severní zdi
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533056/bmid_u-severni-zdi-65ddf097d86fa.jpg
5
1466
1466
Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který ho v dětství připravil o rodinu, nebyl nikdy potrestán. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj. A čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu. V léčebně dlouhodobě nemocných pomáhá Ošetřovatelka umírajících svým pacientům v posledních chvílích jejich pozemského života. S novou klientkou však do ústavu přichází i něco, co je mimo možnosti chápání zdejšího personálu. Bude nutné z léčebny nebo ze svědomí stařečků, kteří tají temnou minulost, vymítat ďábla?... celý text
Detektivky, krimi Romány Literatura česká
Vydáno:
2023
,
Host
, Audioteka
, Host
Interpreti: Vanda Hybnerová
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem chtěla knihu odložit, ne proto, že by byla špatná, ale proto, že byla tak děsivá, pravdivá. To, co se dělo za zdmi Pankrácké věznice je něco tak neskutečného, že rozum se tomu brání uvěřit. Jak mohli být lidé tak krutí. Čtete o hrůzách z války, ale toto se dělo v míru, a proto je to něco nepochopitelného. Při příští návštěvě Prahy Ďáblický hřbitov nevynechám.
Velice silný příběh, knihu jsem musela několikrát odložit, jak moc byla smutná. Každopádně doporučuji úplně všem.
První hlavní postavou je Muž s dírou v srdci, nesoucí si od dětství jizvy na těle i na duši. I když je pro všechny kolem prakticky neviditelný, on vidí dobře. A nezapomněl. Předtím než nastane jeho vlastní konec, bere spravedlnost do vlastních rukou. Druhou hlavní postavou je Ošetřovatelka umírajících, která pomáhá pacientům v jejich posledních chvílích. Do ústavu, v němž pracuje, je přivedena nová klientka, kvůli které možná zaměstnanci začnou věřit na duchy. Stihne Muž s dírou v srdci dokonat svou pomstu? Pomůže Ošetřovatelka umírajících nové klientce vyhnat ďábla z těla?
Tuto knihu byste mohli číst jako obyčejný detektivní román zasazený do minulého století. Bohužel jak detektivní, tak historická část je krutě pravdivá. Ačkoliv autorka pro sepsání románu pozměnila jména nebo data, vycházela ze skutečných osudů politických vězeňkyň a jejich dětí v padesátých letech v Československu.
Prostřednictvím různých postav Vás při čtení mrazí z toho, jakým peklem si ženy prošly ve vazebních věznicích nebo nápravných zařízení. A za co? Co tak hrozného provedly? Nejhorší je, že vůbec nic. Neudělaly nic, za co by měly skončit ve vězení a kvůli čemu by se s nimi mělo zacházet jak s kusem hadru. A i ten kus hadru byl na tom lépe než ony. Během pár měsíců se z nich staly trosky, zestárly a do konce života si v sobě nesly bolest, která nešla smazat. Proč to všechno? Protože tehdy byla taková doba a někdo si řekl, že bude rozhodovat o životech druhých. Že má na to právo. Kdo se vzepřel, tvrdě za to zaplatil.
Tuto knihu bych dávala jako povinnou maturitní četbu. Nejen pro její čtivost, ale proto, aby se mladí lidé dozvěděli něco zásadního z historie. Co se dělo a dít se nemělo. Pro uvědomění si toho, jak se teď máme dobře a všechno, na co si stěžujeme, jsou jen malichernosti.
Stále nemohu uvěřit jak dalece je schopen člověk vůči jinému člověku v touze po moci, majetku, postavení zajít. Zrůdnost činů v poválečném období, kdy se k moci dostali komunisté a mělo být už jenom "líp" je neskutečná. Ošetřovatelka mrtvých a Muž s dírou v srdci vzali spravedlnost do svých rukou a zajistili, aby se o několika zločinech na lidskosti dozvěděla alespoň hrstka lidí. Kniha u které se vám bude během čtení doslova tajit dech!
Od autorky jsem už četl knihu ANGLICKÁ ZAHRADA, která se mi líbila. Bylo to strhující a smutné čtení.
Kniha U SEVERNÍ ZDI pojednává o politických procesech v 50. letech v Československu. Kniha je založena na skutečných událostech. Vím, že v tomto období se odehrálo hodně smutných událostí, ale tento příběh předčil asi všechny příběhy z tohoto období, které jsem četl. Někteří lidé byli doslova bestie, když se jim dostala moc do rukou a mohli si naprosto dělat cokoliv včetně týrání, vražd a obchodování s dětmi!
Čtení bylo depresivní, nepříjemné a mrazivé.
Při četbě se můžeme také zamyslet nad tím, jestli je POMSTA správná, pokud nám nebo našim nejbližším někdo ublíží a dotyční jedinci nejsou potrestáni a žijí si spokojenými životy. Řada zločinů, která se odehrála v 50. letech, byla po roce 1989 promlčena nebo nebyla ochota potrestat lidi, kterých se jich dopustili. Říká se, že boží mlýny melou a všechno špatné, co v životě provedeme jiným lidem, se nám nebo našim blízkým vrátí. Častokrát je to pravda, ale někdy tomu tak být nemusí a člověk, který vidí křivku a bytostně se ho to dotýká, chce vzít spravedlnost do svých rukou a potrestat všechny, kteří nemilosrdně ubližovali. Při čtení románu se můžeme také zamyslet nad ODPUŠTĚNÍM.
Kniha U SEVERNÍ ZDI rozhodně stojí za přečtení, i když je to čtení velmi smutné a bolestné, ale pravdivé.
No ty vole! Pardon, omlouvám se, ale mám ještě jiný slova pro tuto dobu. K.y komunistický. Je to jako dnes, když slyším jako holka tuto větu od tatínka u nás doma. Maminka mu domlouvala, aby to neříkal před námi dětmi, že to někde řekneme ve škole, jeho zavřou a ona bude na 4 děti doma sama. Ano i naše rodina měla politického vězně. Můj prastrýc.
Tato kniha je surová, upřímná, napsaná tak, že cítíte tu nenávist, úderně až na dřeň. Mně bylo místy fakticky špatně. Kam se hrabe kdejaký thriller nebo horor. Autorka vystihla a bravurně napsala atmosféru toho vězení a těch žen. Cítila jsem vše, co ty ženy a měla husinu.
Zkrz černé spisy, které vypátral po revoluci Tajemný muž s dírou v srdci, se dozvídáme minulost některých žen a dětí. Muž byl jednou obětí a vykonává svou mstu za maminku. Všechny ty lidi, kteří plný nenávisti mohli za to, jak celý život prožil. Vzali mu oba rodiče.
"Neodpouštěj, odpouští jenom Bůh." Jedna věta z desatera, kterou měl s maminkou než je od sebe krutě oddělili maminčinou smrtí. A tak se stane, že pátrá a postará se, aby si stařečci vzpomněli a alespoň část své nenávisti se jim vrátila zpátky. Zlo se vrací.
Příběh se střídá s vyprávěním ze spisů ( minulost) a přítomnost dům důchodců, kdy jedna z ošetřovatelek umírajících rozjíždí svou hru na spravedlnost. Kniha je plná emocí, asi není pro měkčí povahy, ale já Vás chci poprosit, kdo to zvládne, přečtěte si to jako poctu za všechny hrdiny naší historie. Na konci knihy je soupis dětí, který naházeli do společné jámy na hřbitově u severní zdi. Je jich brutálně moc. Předávejte příběh dál, aby se nezapomnělo. Děkuju Petře Klabouchové, mám slzy v očích.
Uf,drsné.Čtivé,smutné,k uzoufání při vcítění do postižených.Inspirováno skutečnými osudy.Znal jsem člověka,jehož bratr tam leží taky.
Jedna z nejlepších knih, co jsem letos přečetla! A kdybyste mě teď viděli; vždy něco napíšu a vzápětí vymažu, protože všechny ty věty knihu ani zdaleka nevystihují. Asi hold nemám slov
Hodně smutná kniha, která není tradiční detektivkou. Je to dost chmurné čtení, které vás zasáhne.
A pořád se najdou lidé co budou tvrdit, že za komunistů bylo líp...
Snad první kniha, kterou jsem si musela dávkovat a odkládat.
Do teď jsem nevěděla, že čtení může i bolet.. Tolik zloby, tolik bolesti! Pro mě kniha roku 2023!
Sqělé! Už "Prameny Vltavy" byly za mě jedna z Knih roku 2022 a tento román si zaslouží dtto. za letošek. Čtení je to smutné, drsné. A hlavně české - to že si ty nejhorší zvěrstva a nelidskosti dokázali (rádi a dobrovolně) dělat Češi sami sobě je mrazivé, znepokojující a bohužel smutně pravdivé. Posloucháno jako audikniha, výborná Vanda Hybnerová, nedalo se to prakticky vypnout, přerušit. Pocity při poslechu a pak po něm neskutečně silné. Sqělé!
Předkladaný román je jeden z těch, nad nímž se snad i slzy stydí ukázat slabost a zastoupí je skutečná závrať... emoce, jež nelze vlastně ani popsat, se chtějí valit ven zcela elementárně, mnohem fyzičtěji, animálně. Obrovskou službu této mnohdy ignorantské společnosti (nechť mi výjimky s laskavostí prominou) prokázala autorka vyzbrojena skvělou češtinou, promyšlenou stylistickou i sofistikovanými jinotaji. A především šestým smyslem podtrhnout morální aspekty veškerého toho "jánicvlastněnedělalství". Tento soubor ukrutných zločinů a zničených osudů by se měl dostat nejen mezi tituly doporučené maturitní četby, ale i do úplně každé (nejen) české domácnosti jako pokud možno věčné memento zla. Ano, bolí to, bolí to neskutečně a bude ještě dlouho po přečtení... ale daleko víc drásají vědomé i nevědomé pokusy zapomenout. Váháte-li, prosím, čtěte...
4,5/5*
Úryvek o pravdě:
“Čím víc je pošlapávána, tím více se pozdvihuje. Čím více je zastiňována, tím jasněji září. I když ji zabili a do hrobu položili, ona všecky přemohla."
Velice silné příběhy obětí režimu s občasnou příměsí hodně černého humoru - viz zejména doktor Brož (perverzní sarkasmus - skvěle pojmenováno).
Ztráta lidskosti a důstojnosti. Čtení této knihy bych nedoporučila slabším povahám, jelikož některé pasáže jsou jen velmi těžko stravitelné. Zároveň se mi líbilo, že autorka nepopisuje dnešní dobu jako dokonalou, ale poselství toho, že svoboda není samozřejmá prostupuje celý text.
Někdy až hororová atmosféra z domova důchodců byla velmi zdařile podaná a rozuzlení celé “paranormální situace" je povedené. Existuje ale ještě po všech těch letech spravedlnost?
Občas mi vibe knihy připomněl film Dluh z roku 2010.
Tuhle knížku jsem si musela rozdělit na úseky. Tolik zla a zrůdnosti jsem nebyla schopná zvládnout najednou. Zacházení s politickými vězenkyněmi v pankrácké věznici (a jistě i jinde) bylo strašné. Těžko se popisuje pocit, který ve mě příběh zanechal. Pohybuje se mezi totálním zhnusením, odporem a obrovským soucitem s týranými ženami, dětmi, které bachařské zrůdy nechaly zemřít nebo je prostě ukradly, s rodinami, které se nikdy nedozvěděly, co se s jejich drahými stalo.
Neumím si představit, že těm netvorům (bachařům, bachařkám, sadistickým estébákům a dalším posluhovačům komunismu) někdo z přeživších či pozůstalých mohl odpustit. Je příšerné, že taková doba je součástí naší historie a někdo na ni vzpomíná jako na lepší časy.
Na tuhle knížku potřebujete odhodlání a nebude vám pak dobře. Autorka to napsala v doslovu naprosto přesně: "Jakákoliv narážka na spravedlnost a šťastný konec je pouze literární fikcí."
Emoční jízda. Silná. Totálně. Já se omlouvám, ale asi k této knize nedokážu víc říct. Tohle musíte číst. A i když to tu již několikrát zaznělo - přidávám se. Fakt povinně. Na střední, nejideálněji v povinný četbě. U některých pasáží jsem cítila mráz po zádech
Autorčinu knihu s názvem Prameny Vltavy mám v podvědomí od jejího vydání, ale ještě jsem se k ní nedostala. Po tomto zážitku s knihou U severní zdi vím, že to budu muset brzy napravit!
„Člověk prostě někdy musí v té úplné tmě všude kolem alespoň na chviličku zažehnout světlo. I docela malý plamínek, třeba jenom jednu zápalku. Aby viděl, že svět tam ještě pořád je, jen ho přes tu temnotu není vidět. Aby mohl v černé nicotě zase najít sám sebe. Zahnat strach, vše je jako kdysi dávno, nic se nezměnilo, jen přišla tma. A jak přišla, tak jednou zase odejde.“
Knihu doporučuji, povinně všem! A dávám 4*/5*.
Štítky knihy
vězení, věznice 50. léta 20. století tajemství pomsta hřbitovy političtí vězni oběti komunismu historické romány české rományAutorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Udělané jako audiokniha na rádiu bohužel trochu nešťastně 4 díly tápete o čem to vlastně je