U severní zdi
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533056/bmid_u-severni-zdi-65ddf097d86fa.jpg
5
1471
1471
Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který ho v dětství připravil o rodinu, nebyl nikdy potrestán. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj. A čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu. V léčebně dlouhodobě nemocných pomáhá Ošetřovatelka umírajících svým pacientům v posledních chvílích jejich pozemského života. S novou klientkou však do ústavu přichází i něco, co je mimo možnosti chápání zdejšího personálu. Bude nutné z léčebny nebo ze svědomí stařečků, kteří tají temnou minulost, vymítat ďábla?... celý text
Detektivky, krimi Romány Literatura česká
Vydáno:
2023
,
Audioteka
, Host
Interpreti: Vanda Hybnerová
více info...
Přidat komentář
Zdrvujúce životné príbehy šialenej doby. Pri ich čítaní vám bude úzko. S vedomím, že toto démonské zlo nebolo v skutočnosti nijako potrestané, to snáď žiadneho normálneho človeka nemôže nechať ľahostajným. Tento rok ma asi žiadna iná kniha nezasiahla tak veľmi ako táto.
Padesátá léta jsou mojí noční můrou, ač jsem je nezažila .
Tolik krutosti a nenávisti od vlastních lidí ...
Ta hrůza a bezmoc se vůbec nedá popsat . Knížka z níž máte husí kůži a nedostanete ji z hlavy. Výborně zpracované téma . Za mě velké doporučení.
Knihu jsem přečetla a... vyhledala si na internetu, že se "to" opravdu stalo... Nebyla jsem schopná asi 14 dní napsat cokoli do komentáře, byla jsem jako ochromená tou vší zrůdností. A jsem vlastně pořád, mohu jen napsat, že to byla síla a velká bolavá rána, která se vyčistí jen tím, že lidé nezapomenou.
Tohle byla opravdu síla a k tomuto režimu se lidé obracejí, že bylo líp, je tohle vůbec možné? Je mi líto, že se tato témata ještě stále nedostávají do podvědomí všem lidem.. děkuji za tuto knihu
Tak to byla síla! Smutná kapitola našich dějin. Slzy jsem měla v očích každou chvíli.....ta krutost, nelidskost.
Nepochopitelné, co dokáže udělat člověk člověku. Rozhodně doporučuji přečíst!
„Komu zvoní hrana? Tobě, národe český. Sotva jsi narovnal hřbet, už ho znovu k zemi ohýbáš, už zase hlavu skláníš. Slyšíš ty zvony? To pro tebe zpívají píseň pohřební, pro tebe a tvé děti. Porostou jako pokroucené borovičky z kraje lesa. Ty už nikdo nenarovná, křivé dříví zůstane navždycky zohýbané.“
Kde začít? Snad u husí kůže, kterou jsem při čtení měla? Nebo u silných záchvěvů nenávisti, co jsem cítila? Či snad u zoufalství nad pocitem nespravedlnosti, který sílil s každou otočenou stránkou? Hlavním protagonistou je Muž s dírou v srdci, jehož jméno je předzvěstí stavu srdce čtenáře po dočtení. Zvláštní odosobnění díky chybějícímu jménu jeho a druhé hlavní hrdinky Ošetřovatelky umírajících působilo až étericky, stejně jako vyprávění formou er a krátkých, úsečných a břitkých vět, kdy každá jedna tečka za nimi působila jako mrazivá facka.
Příběh si pohrává s otázkou lidskosti. Kde se v nás bere to neuvěřitelné zlo, touha páchat brutální činy a chuť trestat ostatní za neochotu se na nich podílet? Jakou cenu má pravda a kde se zastaví koloběh nenávisti a touhy po mstě? V téhle knize nehledejte žádnou naději, občas sice probleskne trocha štěstí v neštěstí, kterou ale posléze zašlápne zrůda s lidskou tváří jako obtížný hmyz. Kde by taky autorka měla naději vzít, když ji historie neposkytuje? Žádný happy-end na ženy a jejich děti v hromadných hrobech Ďáblického hřbitova nečekal.
Zcela brilantní kniha, jemně utkané pavučiny souvislostí nenápadně se pnoucí od začátku, až do dechberoucího závěru, kdy vše zapadne v euforickém a nečekaném rozuzlení. Autorce se povedlo něco dokonalého, například propašovat do příběhu černý humor a sarkasmus doktora Brože, kdy jsem občas vyprskla smíchy jen proto, abych vzápětí cítila hanbu a nepatřičnost. Nebo zakomponování problému stáří a nechtěnosti umírajících lidí, často odložených do tzv. odkladiště staroušků, kde mnohdy žijí v otřesných podmínkách.
U severní zdi se vám zavrtá pod kůži jako zákožka svrabová a rozhodně jen tak nezmizí. A to je dobře, protože na ohavné zločiny takových rozměrů by se nemělo zapomínat! Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy. 5/5*
Hodně silné vyprávění, až se nám nechtělo věřit, čeho je lidská krutost schopna. Bohužel zločiny tohoto režimu jsou z většiny nepotrestány. Na rozdíl od těch nacistických. Přitom si v krutosti nezadají.
[četba ČRo]
Nedozírné hlubiny lidské krutosti, které ukryté za ideologii a stádnost, pokračovaly ve válečných hrůzách i v dobách míru.
To jsou dlouhodobé plody každé války a totality . . .
Msta na nejslabších - ženách a dětech, kvůli nimž je potřeba takové knihy psát a číst !
Jenom se nechci srovnat s linkou pomsty, (stejně jako SlamLenka) kterou lidsky chápu, ale právě pro lepší budoucnost, bych za sebe chtěla mít odvahu ji nepřijmout a přála bych si, aby i spisovatelé měli odvahu i talent nelaciným způsobem ukazovat směrem k odpuštění ...
Rozhodně není pravda, že odpouští jenom Bůh! Taky člověk, když chce zůstat člověkem, (nebo být obrazem Boha) musí trestat zvěrstva, ale bez odpuštění se neposune ani o milimetr dál.
Navíc platí, že "chceš-li být něčím otrokem, nenáviď ho".
A ano, měli by to číst všichni vzpomínači na zlaté komunistické časy, co nadávají na současnost !
Tak to bylo hustý. A já blázen jsem si myslel, ze jen nacisté byli takový hovada.
Tohle by mělo být zařazeno do povinné četby, aby i dnešní mládež poznala svoji minulost, aby jim někdo sundal ty růžové brýle, aby zjistili, že když teď nadávají, tak je to vlastně v pořádku. Dnes nadávat mohou.
Fakt síla a víc nemám slov.
Právě jsem doposlouchala jako audioknihu čtenou úžasnou Vandou Hybnerovou a jsem z toho naprosto vyřízená. Knih o zrůdnostech a zrůdách komunismu je spousta, všechny jsou děsivé, ale toto je opravdu moc.
Tušila jsem něco málo i o ženách a dětech, ale tyto podrobnosti by člověk nevymyslel ani v nejhorších představách! Nejhorší snad je, že se to dělo u nás v Praze na Pankráci a dělali to naši našim a v mnohém překonali Němce, kteří tam řádili před nimi. Smutná je i ta skutečnost, že nikdo nebyl řádně potrestán, a za další, spousta lidí ani netuší, že rodina, která je vychovala ani není jejich. Objevuje se i Zdena Mašínová, jejíž maminka skončila právě tam.
O tomhle by měl vědět každý. Měla by to být povinná literatura. Mělo by to být v televizi v hlavním vysílacím čase. A hlavně komunisti už by měli konečně pochopit, že tu už dávno nemají co dělat!
Kniha je opravdu hluboká, krásně napsaná, snad ani slovíčko není navíc. Pro mě je toto kniha roku. Doporučuji!
Tato kniha by se měla dát do povinné četby. Nikdy by se nemělo zapomenout jak hrůzný byl komunistický režim a jaké lidské zrůdy byly v jeho službách. Myslím, že tato kniha by to dokázala.Drsné příběhy,až se tají dech. Poslechnuto na Českém rozhlasu a děkuji za to. Ke knize bych se asi nedostala.
Strašlivé. Když si o tom chci pokecat, proboha, proč to čteš nebo posloucháš, mně by to dělalo zle..Ne já se u toho asi směju, mám chuť řvát a mlčím s pocitem,že aspoň něco vím o našem národě, zrůdné ideologii a odpouštění. Nikomu neodpouštěj, odpouští jen Bůh.
Drsné, pro mě až nečekaně drsné, a to přitom z nedávné minulosti. Rozhodně stojí za přečtení.
Tak to byla čtenářská paráda. Skvěle napsané, skvělý příběh, silný, ... nutí to člověka přemýšlet.. proč my lidi dokážeme být tak krutí?! A proč člověk zasažený tou krutostí ji většinou posílám dál?
Velmi těžko se mi hodnotí bez silných slov. Bez sprostých slov. O lidstvu nemám žádné iluze, přesto mě zas a znovu překvapí, jak krutí k sobě dokážeme být. Jak to nejodpornější chování k lidské bytosti, k ženě, k dítěti, v sobě takový člověk dokáže ospravedlnit. Jak se vůbec dokázala zkoncentrovat brutalita a nenávist v takovém měřítku. Byl to důsledek války? Nebo je to v nás stále a jen čeká na svojí příležitost? Odpouští jenom Bůh. Nevěřím, že něco takového odpustit lze.
Tohle byla za hodně dlouhou dobu nejlepší, nejsilnější a zároveň nejbolestivější kniha, co jsem četla (poslouchala). Hodně krát jsem musela audioknihu stopnout a rozdýchat, co jsem slyšela. Když autorka vzpomněla i věznici v Hradišti, kterou jsem osobně navštívila, kde politické vězně mučili a týrali elektrickým proudem, chtělo se mi ještě víc plakat. Tolik nevinných životů a osudů bylo zničeno mávnutím prstu.
Na tuhle knihu jen tak nezapomenu.
Brilantně napsané téma, o kterém se až tolik nemluví a válečná literatura je přebíjí. Ovšem takovéhle knihy by měly být povinnou četbou.
Tolik mrtvých. Dětí a nevinných. A proč. Kvůli slepé ideologii a lidské malosti.
Lidé se totiž nemění a my můžeme každý den děkovat, že v dnešní době a zde vládne největší zlo jenom v nenavistných komentářích na sociálních sítích.
Zatím.
" Komu zvoní hrana? Tobě, národe český. Sotva jsi narovnal hřbet, už ho znovu k zemi ohýbáš, už zase hlavu skláníš. Slyšíš ty zvony? To pro tebe zpívají píseň pohřební, pro tebe a tvé děti. Porostou jak pokroucené borovičky z kraje lesa. Ty už nikdo nenarovná, křivé dříví zůstane navždycky zohýbané. "
Síla!!! Čtení je to skutečně náročné a děsivé zejména proto, že se opírá o reálné vzpomínky. Nutí nás zamyslet se, proč je pohodlné zapomínat. Po dočtení ty příběhy máte ještě dlouho v hlavě......
Štítky knihy
vězení, věznice 50. léta 20. století tajemství pomsta hřbitovy političtí vězni oběti komunismu historické romány české rományAutorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
" Rudej hnus !!! "
Ne snad ta kniha, ale to téma, kterému se věnuje. Tato kniha je naopak výborná a budiš připomínkou toho, jaké bezpráví a zvěrstva se u nás v padesátých letech páchaly. A bohužel to dělali Češi Čechům, lidi lidem, lidské bytosti jiným lidským bytostem... Lidské zrůdy vždy byly a vždy budou, čekají na svou šanci a tu jim nesmíme dát.