Uč jako umělec
Robert Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455280/bmid_uc-jako-umelec-DoJ-455280.jpg
4
71
71
Frontální výuka, náročná domácí příprava a hodnocení dané průměrem známek nemají podle autora v českém školství místo. Vysvětlí vám, že zdaleka nejvíce se žák naučí při tzv. činnostním učení, tedy ve chvíli, kdy si poznatky a zkušenosti osvojuje vlastní cestou. Z toho by měl vycházet i učitel, který může používat pro podporu odlišných stylů žáků řadu různých metod, od týmové spolupráce až po velmi efektivní vzájemné učení. Nikdy by naopak neměl žáky srovnávat mezi sebou nebo jim dávat špatné známky. Učitel, psycholog a didaktik Robert Čapek vám ukáže, jak žáky přitáhnout k vašemu oboru a probudit v nich nadšené přírodovědce, budoucí novináře nebo kreativní architekty. Protože moderní učitel není ve škole proto, aby naučil „látku“, je v ní proto, aby si jeho žáci hráli, tvořili a objevovali. A díky tomu se vzdělávali, aniž by je škola unudila k smrti. V knize najdete spoustu konkrétních tipů a postupů, založených na vědeckých poznatcích i praktických zkušenostech ze škol, kde už moderní výukové metody běžně používají. Inspirací je i pro rodiče, kteří váhají, kterou školu svým dětem vybrat a co od vybrané instituce můžou očekávat.... celý text
Přidat komentář
Problém některých učitelů je ten, že se dívají na školství skrze černé brýle. Problém této knihy je pohled skrze ty růžové. Neříkám, že by kniha byla špatná, Bůh chraň! Jsou v ní postupy, metody, myšlenky a nápady, které (pokud jste učitel) jste již nejspíše slyšeli, případně které aplikujete ve výuce. Výuka si zaslouží obměnu, proto pokud můžete, udělejte ji. A sakra aktivujte svoje žáky. Využívejte pracovní listy, edukační hry, a další milion věcí, který můžete stáhnout a použít. A knihu si kriticky přečtěte, vlastně stojí za to.
Co v knize chybí je učitel sám. Pokud jste učitel a svou prací (ať již přímou pedagogickou činností, ale i tou nepřímou doma) trávíte více než 50 hodin týdně, jedete na úkor sebe a své rodiny. A chyba je ve vás. Pokud neumíte říci ne - naučte se to. Pokud doma opravujete hromady písemek - redukujte je. Pokud děláte hromadu mimoškolních akcí a doma vás váš partner, či dítě skoro nevidí - zamyslete se. Pokud vám přípravy zaberou stejný čas jako přímá činnost ve škole, sakra děláte to blbě. Říká se, že "učitelství je poslání", ale v první řadě je to zaměstnání. A čas, který strávíte zaměstnáním, netrávíte s těmi, kteří jsou často v životě ti nejdůležitější. Ti jen chroupají vaše deprese, nepřítomnost, a diskuse o tom, co se stalo ve škole - a tím si postupně nasadíte černé brýle. Protože pokud budete vyčerpaní, vaše hodiny (ať tam budete předvádět jakékoli kousky) budou vopruz. Takže nejdříve psychohygiena vážení učitelé. Poté tvrdé určení priorit. A následně kniha. Pokud to neuděláte v tomto pořadí, vyhoříte jak papír.
S hrůzou vzpomínám na svá léta strávená na ZŠ a částečně i gymplu, kde ty hodiny byly často nudné, plné memorování hloupostí a hlavně stresu a tlaků ze všech možných stran. Zpětně viděno, asi ani učitelé často sami nevěděli, co a proč dělají...
Nekonečné přepisování výkladu z tabule; dějepisářka a její pětačtyřicetiminutové zaklínání hadů při převypravování textu učebnice; matikář, který rád kdykoliv ukazovákem na někoho ukázal a strhával body za neznalost vzorců a definic, čímž docílil naprostého napětí po celou dobu výuky; hodiny chemie bez pokusů či smysluplných laborek, jen memorování vzorců a pročítání učebnice; neustálé testování a zkoušení; exkurze do cukrovaru, při které musel člověk vyplnit XY pracovních listů (které nakonec jen přepisoval z internetu pak doma, protože během exkurze dané informace nezazněly)...
Pan Čapek na mě působí v mnohém jako až moc velký optimista, ale jeho zapálení pro věc a myšlenka, že učitel by škola měla být kreativní, zajímavá a hlavně, že by v žákovi měla vzbudit zájem o další vědění se mi líbí.
Jako začínající učitel se ke knize budu vracet a snad i přebírat to, co považuji za nejpřínosnější.
Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale ve výsledku jsem mile překvapená. Autor ukazuje příjemným, přátelským způsobem, jak se dá učit jiným/zábavným/originálním/moderním způsobem. Jako studentka pedagogiky to oceňuji a některé rady si vezmu k srdci a pokusím se o jejich aplikaci.
Některé myšlenky jsou fajn, jen si člověk nesmí nasadit růžové brýle a čekat, že vše půjde najednou samo.
Příjemné zopakování Líného učitele 1 v novém hezkém grafickém hávu, s trochou příběhu, i když menší hloubkou.
Jsem ráda, že jsem narazila na rozhovor s Robertem Čapkem na základě kterého jsem si zakoupila tuto knihu. Nejsem pedagog, proto jsem nehledala návody, co a jak v práci dělat. Z knihy jsem načerpala ideu vzdělávání a moc se mi líbila. Celkově jsem měla pocit, že jde spíše o předání myšlenky, než o tom, že by kniha šla do hloubky ve smyslu popisu metod. Nechala ve mně jistou zvědavost, chtěla bych se dozvědět více o implementaci tohoto stylu výuky. Kniha určitě stojí za přečtení.
Pokud máte za sebou Líné učitele, můžete na knihu pohlížet ze dvou úhlů. Buď podle rčení “Opakování matka moudrosti” nebo očima “Autor recykluje sám sebe”. Nové věci, nové poznatky se zde nedozvíte. Pokud je to vaše první Čapkova kniha, seznámíte se tu s jeho filozofií a buď s ní souzníte a to vám bránu k dalším jeho knihám pootevře, nebo ne a pak vám ji zabouchne navždy.
Knížka je určitě přínosná. Pana Čapka jsem měla na seminář pedagogiky na vysoké škole v prváku, bylo to s ním fajn. Jen mi vadí jeho černobílý pohled a vše tak vyhrocuje. Každopádně jeho metody si přidám k těm svým stávajícím.
Velmi inspirativní rychlovka pro učitele, kteří neví, že existuje i něco jiného než diktování do sešitu. Nicméně Čapek v této publikaci pouze recykluje již dříve zveřejněné teze. Je to takový mix Čapkova blogu, série Líný učitel a knihy Moderní didaktika. Pro ty, co Čapka již četli, nic nového.
zážitková výuka má teď zelenou, dokonce i na VŠ; v průběhu posledních pěti let jsem absolvoval mnoho školení, protože se nebráním žádné inovaci, a značnou část rad a doporučení jsem v praxi vyzkoušel, proto jsem pro zlatou střední cestu - kombinovat "zážitek" s klasickou "frontální" výukou
kritizovat musím Čapkův přístup především pro jeho nekompromisní přístup a odsudek (všechno dosavadní je špatně, všechno nové je správně; všechny výklady jsou nudné a špatné a přednášející je hlupák nebo kašpar) a absenci objektivního hodnocení zážitkové výuky (v knize není ani jedna zmínka o nedostatcích zážitkové výuky) - každoročně se setkávám s širokým spektrem negativních důsledků zážitkové výuky u většiny gymnazistů přicházejících na VŠ, a to už u přijímaček...
Po grafické stránce povedené, myšlenkově inspirativní, ale já v tomhle ohledu neuznávám smrt autora. Publikacím RČ prostě nevěřím, když vím, jak se prezentuje na sociálních sítích, jak komunikuje s názorovými oponenty a jakým způsobem podává kritiku a "dobře míněné ‚rady ‘".
Naprosto skvělá kniha! Určitě se k ní v rámci pedagogické praxe budu obracet. Velmi moderní pohled na vzdělávání. Došlo mi, jak zastaralé je naše školství a v některých případech jsem bohužel sama zavzpomínala na základní a střední školu, na které učitelé upřednostňovali frontální výuku a pouhé memorování dat, autorů, děl apod.
“Dobré vzdělávaní neznamená,že si žáci zapamatují látkou, kterou se doma naučili. Dobré vzdělávaní je to, při němž si žáci zapamatují, co v hodině objevili a vytvořili.”
Knihu som ako "laik" - nie učiteľ prečítala a musím povedať, že vďaka nej som presvedčená že je možné učiť deti tak, aby ich to bavilo a aby "chceli" nie "museli", že je možné nelámať palicu nad žiakom ktorému to pomalšie myslí, ale ukázať mu cestu a jeho výnimočnosť, ktorá ho posunie a namotivuje. Ak by sa takýmto učiteľom dostalo viac priestoru a podpory, stojím prvá v rade aby som si zopakovala základku s najväčšou radostou :D
Naprosto úžasná kniha! Klidně mohla být delší, ale věřím, že autor chtěl nalákat spíše k jinému přemýšlení nad vzděláváním a prozřetelně na konci knihy nabídl čtenáři rozšiřující literaturu. Samozřejmě jsem si hned koupil jeho Moderní didaktiku (i když vážně nebyla levná!).
Nejvíce mě zaujala myšlenka, že učitelé jsou propagátoři svého vědního oboru a na ZŠ mají nabídnout žákům to nejlepší z jejich oborů, pokud možno zajímavou a zábavnou cestou.
Bylo zde ale mnoho myšlenek, o kterých musím ještě popřemýšlet - například kuchař-pětkař.
Určitě doporučuji každému učiteli!
Skvělá kniha, díky které jsem měla možnost nahlédnout do světa moderní didaktiky. A hlavně, že lze učit i tak aby to bavilo obě strany, jak mě tak děti.
Skvělá kniha skvělého člověka, který vidí věci ve velké hloubce a široké perspektivě. Je to vlastně praktický návod činnostního učení, tedy principy skutečné školy hrou. Která má být opakem mařkotereziánských zvěrstev, co 99% našich pedagogů v současnosti na dětech činí. Autorovi mnohokrát děkuji.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Líný učitel – Jak učit dobře a efektivně |
| 2015 | Moderní didaktika |
| 2020 | Uč jako umělec |
| 2010 |  Třídní klima a školní klima |
| 2008 |  Odměny a tresty ve školní praxi |
Určitě dobrá kuchařka na zlepšování metod a forem práce s dětmi.