Údolie
Bernard Minier
Martin Servaz série
< 6. díl >
Martin Servaz, policajný vyšetrovateľ, momentálne postavený mimo služby, dostane uprostred noci naliehavý telefonát. Marianne, jeho dávna láska nezvestná osem rokov, ho zúfalo žiada o pomoc. Suspendovaný vyšetrovateľ nesmie konať oficiálne, začne ju teda hľadať v hlbokých lesoch Aiguesvives na vlastnú päsť. Uviazne v údolí odrezanom od sveta, kde sa náhle odohrá séria brutálnych vrážd. Obete zomierali krutou, trýznivou smrťou, rituálne znaky týchto zločinov poukazovali na pomstu. Ale za čo? Kto ich vykonal? A prečo sa uprostred tejto hrôzy ocitla Marianne, matka jeho dieťaťa? Zúfalý Servaz riskuje vlastný život, aby ju zachránil, a keď mu smrť dýchne do tváre, náhle pochopí…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2022 , LindeniOriginální název:
La Vallée, 2020
více info...
Přidat komentář
Opět naprosto skvělá kniha. Příběh je opět napínavý do posledního řádku a o překvapení tu taky není nouze. Vůbec ten zlom při označení vraha.
Autora si dávám do oblíbených a ihned sahám po dalším dílu. Již nyní věřím, že opět nezklame.
Stále stejný Martin Servaz. I když ne. Přestal kouřit. Mrzí mě, že nikde nejsou žádné záchytné taháky. V průběhu celé knihy se autor obrací zpět. A je to tak dlouho co jsem četla předcházející díl, a ty před ním. Škoda. O hvězdičku víc bych si ti určitě užila.
Tak za mě zatím nejhorší Minier. Skvělý děj a prostředí, ale těch stránek navíc a za mě zbytečných. U těchto stránek jsem se až nudila.
Na tenhle díl jsem čekala. Vynikající, návrat do prostředí Pyrenejí, perfektně vystižená atmosféra štvanice a bobtnajícího všudypřítomného strachu v uzavřeném prostoru. Nechybělo mi zde nic, o překvapivém rozuzlení nemluvě. Opravdu p. Minier dozrává. Skvělý překlad. Zhltla jsem ji za víkend, až mě to mrzí.
Za mě super! Minierovi knihy se mi hrozně skvěle čtou, je to jako shledání se starými kamarády. Děj byl moc zajímavý a ze závěru mi bylo docela nedobře...jsem zvědavá na další díl, má hodně rozporné recenze, tak uvidíme :-)
Už potřetí v této sérii dávám plný počet hvězdiček a jsem ráda, že mě dvě slabší knihy (hlavně Sestry) neodradily od dalšího čtení.
Tentokrát jsem vůbec netušila, kdo za všemi těmi vraždami stojí a příběh mě bavil do poslední věty. Doporučuji!
Původně jsem knihu hodnotila jako nejhorší, ze serie, ale nakonec jsem přehodnotila.
Není to ani nejlepší, ale zdaleka ani nejhorší.
Wow, tak to byla jízda. Další nádherné Minierovo dílo. Za me je Minier mistrem detektivky a thrilleru, knížka mě bavila od začátku do konce, měla spád, překvapivý závěr, člověk taky s napětím sleduje lidské linky jednotlivých postav, prostě celkove parádní zazitek.
Ale jo líbilo se. Minier dozrává a tato kniha je toho důkazem. U jeho prvních dvou knih jsem se rozmýšlel, zda budu v sérii pokračovat,
teď o tom nemusím vůbec přemýšlet. Ano, je občas rozvláčný, sem tam nějaká nelogičnost v jednání postav, ale vcelku skvělý zážitek se skvělou atmosférou. U Miniera se mi líbí, že ve svých knihách upozorňuje na současné sociální problémy, dělá sondu do současné politiky, uvádí zajímavé informace o francouzské společnosti, snaží se dokumentovat technologický stav a to dělá z jeho knih dobrý doklad i pro budoucí generace, jak se na začátku 21.stol. žilo. Za mě super a těším se na Lov. Audiokniha opět skvěle namluvena.
Po dlouhé době jsem se pustila do 6. dílu Servaze. Úplně jsem zapomněla jak dlouhé jeho knihy jsou. Pro mne zatím jeden ze slabších dílů, ztrácela jsem se v postavách, ale linka s Marianne mne donutila vydržet až do konce, který mne hodně překvapil. Děj byl napínavý, ale těch stránek navíc ..... Nicméně jedu dál v sérii :o)
Pěkný další díl od Miniera. Knížka se četla dobře, byla napínavá a konec tak z půlky překvapivý.
Jednoduše plynoucí děj - jednoduché hodnocení. Líbilo se mi to. Jen nevím, zda do thrillerů/detektivek tohoto typu patří něco jako “vyšší poselství” týkající se sociálních problémů dané země. Mě to vytrhovalo ze stísněné atmosféry, rušilo kradmo šířící se napětí a odvádělo od děje, Proto o jednu míň *.
Nevím, nějak jsem téhle knížce nepřišla na chuť, dočetla jsem, ale spíš z "povinnosti"...
Úplně převratná detektivka to zrovna není. Už od 3/4 jsem tak nějak tušil, kdo za tím je. Nechybí ani napínavé finále, které je už tak trochu detektivní klišé.
Závislost na Minierovi začala knihou Mráz. Takže další díly nemůžu vynechat. Prostředí kláštera už od začátku nahání hrůzu. Oba hlavní protagonisté mě pořád baví. Čekala jsem trochu jiný konec, ale proč ne...
Výborný thriller, ač hodně drsný, ale ostatně jako každý od tohoto autora. Za mě velká spokojenost.
Štítky knihy
francouzská literatura thrillery napětí sérioví vrazi Pyreneje (Evropa)
Tohle byl první díl, který jsem si koupila. Prostě byl v tý polici, kam už většina lidí nedosáhne a v té úrovni mám já oči :D
Levnější jsem měla Noc, protože byl potrhaný obal. Takže to prostě chceš. O Noci jsem psala na svém IG Z_te_lepsi_stranky, takže tam si dočtěte zbytek.
Co se týče Kruhu, byl hodně našlapanej. Líbí se mi víc dějových linií. Taky rozhovory s psycholožkou jsou super, jen moc nevidím záměr, že se s každou nějakou postavou Servaz vyspí, což mu samozřejmě mění úsudek, ale nejsem polda, neupouštím páru tímto způsobem, takže asi to tak prostě má.
Ale o čem to teda je? Jedno městečko v Pyrenejích je odříznutý od světa. Zával. No a kdo tam neskončí, že? Náš drahý Martin. Takže to, k čemu se pak schyluje, prostě nemá kdo zbrzdit. Ale kdo ty kluky ponoukal? Tak to si prostě musíte přečíst v Údolí, kde je to zkrátka nebezpečný úplně všude.
Díky této knize jsem se k Bernardovi dostala. A teď mám za sebou i Noc a Lov. Líbí se mi ty jednoslovné názvy a temné obálky. A taky to, že prostě něco o Martinovi víme, že nežijeme jen v terénu, že má i osobní život. Zrovna v jeho případě dost propletený osobní i pracovní život, ale to už je asi na další recenzi u jiné knihy.
Kdo tvrdí, že je Minier zdlouhavý, nudný, že je zatěžkán situací v současné Francii, pak ano. Chápu, že řešit afroameričany, covid a další současný témata je vopruz v knihách, ale autoři zkrátka používají knihy k tomu, aby se z toho vypsali, aby z hlavy vyhnaly všechny ty myšlenky. Jako třeba Patrik Hartl, jeho knihy nejsou vůbec optimistický, až na moje oblíbený Okamžiky štěstí a proč? Protože píše o tom, čeho se nejvíc bojí. Tím se se svými strachy vyrovnává.
Navíc oceňuju to, že tyto knihy nemají 300 stran, ale i 2x tolik. Nemám to pak jako půl sousta ke kávě, ale třeba na tři dny. A když to mě trvá tři dny přečíst, čest autorovi, který se s tím píše asi dýl, než tři dny, že?
Závěrem prostě to, že na Miniera mi nesahejte :D
Čau