Ulice Záhadných tajemství

12.09.2024

Irving zase zvládol jeho obľúbené témy vyzobraziť z úplneho iného uhla pohľadu. Prepojenie minulosti s prítomnosťou sa krásne dopĺňalo. Mal som pocit, akoby som sedel na návšteve u človeka, ktorý zomrie a tak sa rozhodol zrekapitulovať celý svoj život. A aby sme sa nenudili, Irving život tohoto človeka doplnil o absurditu, magickosť a pikantné sexuálne scény. Tento autor ma nikdy neprestane baviť.
"Juan Diego by si myslel, že když je člověk mrtvý a je duch, pak jeho chování - zejména v kostele - bude jiné. Proč by ještě vzhlížel k nebesům. Cožpak už nezná všechny odpovědi?"

25.05.2022

Uf, upřímně, to bylo trápení. Ale z úcty k Irvingovi a věcem jako Modlitba za OM, Svět podle Garpa atd. jsem ji dočíst chtěla. U některejch autorů mám potřebu vědět, kam se vyvíjejí.

Kdybych měla Irvinga soudit jen podle Ulice, tak se nevyvíjí, spíše zavíjí. V knize není snad nic nového, co bych už u něj někdy nečetla. A je tam toho strašně moc. Jasnozřivé dítě, co zná budoucnost. (Owen Meany se obrací v hrobě, Lupe mu, při vší úctě, nesahá ani po kotníky.) Pár milujících homosexuálů, které zasáhne epidemie AIDS v 90. letech a chudák, který přitom přijde o spoustu drahých. Odpor ke katolické církvi a jeptiškám. Traumatizovaní vojáci a hoši vyhýbající se vojenské službě. Poznamenaný jedinec, který nemá sex. Cirkus a nebezpečné pohrávání si s velkými kočičkami. Ještě, že se tam neobjevili medvědi a zápasení.

Četla jsem to šíleně dlouho a převážně s pocitem "musím". Zlepšilo se to až po smrti Esperanzy, tehdy mě začalo zajímat, jak to bylo s Lupe. A v závěru mě překvapilo, že jsem se dozvěděla i to, jak to je s Juanem. Ale obrovskou slabinou je, že mě to vlastně celou knihu moc nezajímalo. Diego, navzdory tomu, co má za sebou, mě nezaujal, nevyvolal sympatie, bylo mi jedno, jak dopadne - hlavně když už přestane řešit ty blbé prášky a ty dvě sexuální grácie (ano, chápu, co tam nakonec dělaly, ale pak tam toho sexu bylo moc a působil nemístně a trapně). A do toho neustálé patetické výkřiky o tom, jací podle hrdinů jsou a jací mají být čtenáři. Otravnější téma aby jeden pohledal.
Nic se mnou nedělaly ani celkem kruté scény - zmrzačení chlapce při jeho plném vědomí, smrt matky, odchod jeho sestry? Nic. A to je fakt divný. Jako by čtenář byl na těch pitomejch utlumovacích prášcích s Diegem.

Takže nakonec jen 2, moje asi vůbec nejslabší hodnocení u Irvinga. Původně jsem dala 3 hvězdy, ale když jsem poté viděla, jak se dá hltat dobře napsaná a dobrými postavami obsazená kniha, které jsem pak dala "jen" 4, nedalo se nic dělat a musím tady hodnocení snížit. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, se pro to dá použít parafráze jedné věty z knížky - ty tři hvězdy byly hlavně "z úcty k zesnulým". A jen tou se člověk řídit nemůže.
Každopádně, jedno plus to má - dostala jsem strašnou chuť přečíst si znova Owena. A hodí se mi to do letošní čtenářský výzvy.

20.12.2021

(SPOILER) jee, zapoměla jsem ohodnotit..knížka dočtená někdy v červnu v průběhu mého pracovního exilu v Oderských vrších..četla se velmi rozvláčně..ale je to Irving..takže něco snového zůstane napořád. Zafixované s místem čtení...Opět šílený mix birazních postaviček, sexu, snů, pohlaví a zvířat. A planoucí ohně skládky, všudepřítomni psi, Guadalupe a Lupe...uff. Bylo toho moc. A s odstupem si říkám, že i když jsem na začátku pochybovala, finální výsledek byl rozhodně za víc než 3...
Hlavní hrdina mi byl blízký knihomolstvím. A betablokátory :D akorát já s nimi raději neexperimentuji. A s viagrou už vůbec. A s tajemnými muži, ženami nebo gekony...s tím už na mě dvakrát vůbec nechoďte ;)
Smutné, vtipné, dojímavé a možná i trochu odpudivé. Prostě Irving. Šílený, ale skvělý. Dokonce mi u něj ani 321 pohlaví nevadí.
Doporučuji spíše pro jeho skalní fanoušky. Howgh !

16.08.2021

Knihy Johna Irvinga čtu moc ráda, ale u této jsem se nemohla začíst. Přečetla jsem přes sto stránek a chuť pokračovat mě opustila, tak jsem ji odložila. Možná, že jsem neměla tu správnou náladu, prostě jsme se tentokrát s autorem nějak nepotkali...

18.08.2020

Tohle je první kniha, kterou jsem přečetl od Johna Irvinga. V minulosti jsem se v jedné knize dočetl, že Haruki Murakami je obdivovatelem tohoto autora. V knize Ulice Záhadných tajemství se vyskytují prvky magického realismu, střídá se minulost s přítomností, vyskytují se popisy sexuálních scén. Autor se věnuje rozličným tématům jako je náboženství, homosexualita, transvestitismus, pohled na psaní knih aj. Náboženství je v knize hodně zastoupeno, ale nevadilo mi to. Příběh se odehrává v Mexiku a na Filipínách. Hlavní hrdinové – Juan Diego a Lupe se dostanou také do cirkusu. Kniha je poměrně hodně obsáhlá, ale celkově to bylo zajímavé čtení. Autor se místy opakuje. Je škoda, že kniha neobsahuje DOSLOV. Knihu hodnotím na 80 %.

Časem bych si chtěl určitě přečíst další knihy, například SVĚT PODLE GARPA, anebo PRAVIDLA MOŠTÁRNY.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

V dětství vždy nastane jeden okamžik, kdy se ty dveře otevřou a vpustí dovnitř budoucnost.

V pozadí každé cesty je nějaký důvod.

V životě každého nastane podle mě vždycky okamžik, kdy se musí rozhodnout, kam patří.

Řetězec událostí, souvislosti v našich životech – co nás vede tam, kam směřujeme, cesty, které následujeme ke svým koncům, co nevidíme přicházet a co vidíme – to vše může být záhadné nebo prostě neviděné či dokonce zřejmé.

06.02.2020

Tahle kniha ve mě vzbudila rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbil podivný příběh hlavní postavy a jeho blízkých, bavilo mě připomínat si klasická témata, která Irving cpe úplně všude, a užila jsem si autorův speciální smysl pro humor. Na druhou stranu jsem ale asi úplně nepochopila, o co v knize šlo. Kde byla nějaká pointa? Kam zmizelo vyvrcholení příběhu? Kdo byly ty ženské a proč tam byly? Těšila jsem se na velké finále, ale žádné nepřišlo. Došly stránky. Celé to vyšumělo někam do pryč, mimo mě. Bez zanechání jakýchkoli výraznějších dojmů.

02.01.2020

"Tenhle autor je mistr hrozících osudových střetů".

Řekla bych, že se jedná o román bilanční, autobiografický a plný odkazů na předchozí díla autora. Klasický Irving, (velice) pomalu vypráví bizarní příběh Juana Diega od začátku, až k nevyhnutelnému konci. Za mě slabší dílko, určitě mám od Irvinga jiné favority.

Zavřeno a nedočteno. Nejhorší Irving (přečetl jsem cca 7 knih). Zdá se mi, řemeslně odvedená práce, ale co a zda tím autor chtěl něco říci, nehodlám po více jak 150 stránkách zjišťovat. Ale někomu se líbí, takže asi je to prostě úplně z jiného světa než já.

28.10.2019

Tato kniha mne opravdu nezaujala. Přitom ten námět byl zajímavý a napsán velice dobře. Dočetla jsem protože jsem čekala nějaké vysvětlení těch tajemství, nedočkala jsem se, bylo jich na mne opravdu moc. Jinak je spisovatel můj oblíbený autor, touto knihou jsem ale byla zklamaná.

27.02.2018

Irving opět nezklamal. Výborná kniha, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Vřele doporučuji. :)

26.01.2018

vyjádřím se expresivně: Tohle jsem teda nepobrala. Kniha je příliš mystická, rozvleklá, bizardní, v celku nudná a nezajímavá.
Autor je prý poměrně dobrý, asi jsem začala špatnou knihou, protože mě od ostatních jeho děl odradila. Příliš si vážím času členů databáze knih, abych knihu mohla doporučit k přečtení.

05.12.2017

Znovu převařený guláš jeho úspěšných děl - stejně jako jeho předchozí 2- 3 romány. Všechny postavy rekapitulují dokola to stejné a většinou se ani nedá říci, že situace komentují z jiného úhlu. Kdo je tajemná matka s dcerou bylo příliš průhledné a konec vyzněl jaksi naprázdno - katarze se nedostavila.

11.11.2017

John Irving. Mám ho ráda. Mám ráda jeho způsob psaní. Miluju jeho zvláštní, tajemné, často až bizarní postavy. Je skvělý pozorovatel se smyslem pro detail. Díky jeho hrdinům si uvědomuju, že lidi kolem mě, že všichni, jsme nějakým způsobem "ulítlí", jen si to musíme připustit a dobře se dívat.
Ulice Záhadných tajemství nebyla tak strhující jako Pravidla moštárny nebo Modlitba za Owena Meanyho, ale rozhodně mě nezklamala.
Souhlasím s komentářem, který napsal někdo přede mnou: Pokud Irvinga rádi nemáte, nebudete mít rádi ani tuto knihu.
Je moc dobrá :-)

15.09.2017

Bohužel musím souhlasit s ostatními komentáři - tohle je asi jedna z nejslabších Irvingových knih. Neustálé opakování toho, co už bylo (i několikrát) řečeno, motání se v kruzích, tak trochu upocená snaha o magický realismus (ten umí jenom Márquez) nebo co to proboha mělo být. Nemohu říct, že by mě kniha vyloženě nudila, to ne, ale taky mě nenadchla. Dočetla jsem, fajn, ale asi se ke knize, na rozdíl od ostatních Irvingových děl , nebudu vracet.

15.08.2017

Irving - u mě téměř vždy spokojenost, nezklame, nemůže :)

31.07.2017

Ani mému oblíbenému Irvingovi se nepodařilo mě nadchnout pro mysteriózní příběh, dokonce ani postavy mi tentokrát nepřirostly k srdci a jejich osud mi byl celkem lhostejný. V mých očích jedna z Irvingových nejslabších knih. Od dějové linky na Filipínách jsem raději utíkala do minulosti a snů do Mexika. Nejzajímavější pro mne byly pasáže o psaní a profesi spisovatele.

Co je to za debilni modu koncit kazdou desatou vetu zavorkou, ktera vysvetluje uplne zjevnou skutecnost typu Byla tam dve zvirata, jedno melo kridla (to s kridly byl ptak). Mam pocit, ze nekteri soucasni autori predpokladaji, ze jejich ctenari jsou retardovani. Knihu nehodnotim, nepodarilo se mi dostat pres 200 stranek.

05.06.2017

O něco déle mi trvalo než jsem se chytnul. Přeci jen životy hlavních postav jsou od mého běžného života natolik vzdálené, že musela představivost zapnout ne na 100 ale na 200 procent. Ale poté co jsem "konečně" vklouznul do kůže Johna Irvinga, už jsem byl doma a kniha mi začala dávat smysl. Pak se stala opět báječným a neobvyklým příběhem plným kuriózních postav... přesně tak jak to má Irving rád a jak to mám rád i já. Protože všední jsou všude kolem nás, ale ti DRUZÍ, o těch píše jen Irving. A píše zatraceně dobře!

07.05.2017

Doposud nejslabší dílo, které jsem od oblíbeného autora četl. Neměl jsem problémy s postavami, přeci jen je to Irving, ale asi mi unikla pointa a závěr byl takový nijaký.