Ultramarín
Raymond Carver
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56985/bmid_ultramarin-pOK-56985.jpg
4
17
17
Výbor z poezie s doslovem a básněmi Tess Gallagherové, autorovy druhé manželky. Americký spisovatel Raymond Carver (1939–1988) proslul především jako autor povídek, s nimiž se už český čtenář měl možnost seznámit. Sám Carver si však více než povídek cenil své básnické tvorby, které se průběžně věnoval po celou svou spisovatelskou kariéru. Básně mapují vnější i vnitřní události Carverova soukromého života – rozporuplný vztah k matce, otci, první ženě a dětem, boj se závislostí na alkoholu, zážitky z cest po světě a rybářských výprav, hluboký vztah ke druhé ženě Tess, boj s rakovinou a smíření se smrtí. Podobně jako v povídkách, tak i v básních ještě ve větší zkratce dokáže povýšit banální životní okamžik na moment čehosi posvátného.... celý text
Přidat komentář
Důvěrný vzkaz básníkovi
Raymonde Carvere
Koupil jsem si tě
V pondělí 24/07/06
Na svou kreditku v Luxoru
Evi promovala
A já šel na vlak od Dvou koček
Kde seděla s kantory
Tak spokojený dítě
Už nikdy nezplodím
A zdálo se mi
Že tě budu rád číst
Doma pod Mléčnou dráhou
Hned vedle Nirvány
Však to znáš...
(Drž mi místo!)
- básně Rolanda a Tess čtu už 14 let a je to s nimi tak, jak píše Tess: Básně jsou s námi jako sousedé a příbuzní: považujeme je za samozřejmost a ani si nevšimneme, když přijdou a když odcházejí - tak moc jsme si na ně zvykli...
Mám je celou tu dobu na nočním stolku.
jedna z těch, na které nedám dopustit...připomíná mi asi to místo, "kde se lidé znají jen po svém modrém hlase"...
Pár vět; krátký, zhuštěný příběh, který nachází v maličkostech celé osudové kontinenty našeho bytí. Poezie jejíž síla je v prožitku, v tom, že se Carver nesnaží věci nějak opisovat, ale že je popisuje tak, jak jsou, jak se udály. Což samo o sobě stačí aby báseň mohla zazářit jako losos v potoce. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1996 |  Buď, prosím tě, zticha |
| 2012 | Katedrála |
| 2016 | O čem mluvíme, když mluvíme o lásce |
| 2012 | Začátečníci |
| 1994 | Katedrála a jiné povídky |
Nevím, jak přesně popsat Carverův problém (Problém s Carverem), jako absenci stylu, absenci toho, že mu vůbec na něčem sejde, nebo záleží, že má charakter, nebo osobnost, to na mě probleskne jen sporadicky, v momentech. Asi protože vím, že je toho schopen, udělat víc a lépe, proto mi tak vadí ta absence, kterou při jeho čtení spatřuji a vnímám. Zkoušel jsem už dřív jeho povídky a 'Katedrála' na mě zapůsobila, má silný motiv i konec, ale to je asi tak vše pozitivní, co můžu říct a co si pamatuju... jeho styl, obecně, je velmi popisný a tahle popisnost ve mně obvykle evokuje asi tolik, jako když studuju obsah a množství šroubků ke stolku z IKEI, který hodlám složit (nic moc) nebo když se snažím zjistit na obalu, jak dlouho mám něco vařit (chci tu informaci najít a mít to za sebou). Nepodpoří to ani fakt, že 'Ultramarín' působí jakoby Carver měl tendence popisovat pakárny, "Jednou jsem šel do obchodu na nákup a byly tam mrkve" ('my god), pocit pak postupně graduje, ta otrávenost nad čtením, nezájem o to číst, co píše. Nedává mi to moc šancí k tomu si tuhle ukecanou popisnost nějak oblíbit, protože mi přijde jednoduše o ničem, toho pocitu se pak už nedá zbavit. Carver mi byl kdysi představen jako něco na způsob Bukowského a v tomhle ohledu mi vždycky přišel spíše jako jeho lacinější napodobenina a ještě bez všeho toho, co dělá Buka cool tím, čím je, že Ray jen občas tu a tam probleskne s něčím, co má nějakou myšlenku, ale to je skoro jakoby očekáváno, že i v sebehorším textu najdete tu a tam jednu dobrou větu. Ironií je, že za nejlepší (nejzábavnější) moment sbírky považuju něco, co neřekl Carver, ale Carver popisující setkání právě s Hankem, opakujícím všem ostatním, že neví, co je láska:
"...Teďka je mi jednapadesát a sem zabouchnutej
Tadleta čůzička mi říká
Bukowski
A já na to Co je a vona
Podle mě stojíš za hovno
A já ji na to řeknu Holka ty mě chápeš..."
Tímto bych ale Raymonda asi uzavřel a nechal na pokoji - zkoušel jsem jeho povídky i poezii (která mu podle mě sedí ještě méně než jeho povídky a je opravdu velmi ukecaná) a připadá mi to bez obsahu, definitivně nic pro mě. 6/10