Umění být zdráv
Věra Keilová , Jan Vojáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493760/bmid_umeni-byt-zdrav-Qs9-493760.jpg
4
619
619
Vše je propojené: Jak se chovat k vlastnímu tělu a předcházet nemocem? Proč neustále roste počet chronicky nemocných lidí? A proč si s těmito chorobami současná medicína neumí poradit? Jak naslouchat signálům těla a napojit se na svou skutečnou podstatu? Jeden z nejuznávanějších představitelů funkční medicíny Jan Vojáček vám ukáže, jak ve vlastním organismu probudit schopnost samoléčby a najít ztracenou harmonii. Umění být zdráv může ovládnout kdokoli – zjistěte, jak na to!... celý text
Přidat komentář
Nikdy mě nenapadlo, že budu číst knihy tohoto typu s alternativní medicínou. Nejedná se o žádnou ezo cestu, ale spíše o zdravý životní styl, péče o své zdraví, psychickou pohodu a naslouchání svého srdce (pozdě). Ukazuje nám cestu jak se s nemocí vypořádat a nejlépe jak ji zabránit.. a je ta hodně o naši energii - kde ji plýtváme apod.
Jak už bylo zmíněno, kniha se místy opakuje a někdy mi vadilo, že Jan Vojáček neodpovídá na otázku a hlavně bere do úst kvantovou fyziku, což je bohužel problém spousty rádoby odborníků. Ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla - svému oboru rozumí. Několik myšlenek bylo inspirativních a ráda je aplikuju do svého života.
Ač s nabízeným holistickým přístupem ke zdraví velmi souhlasím, kniha mě bavila pouze zpočátku + kapitola o ženách a mužích. Pak už mi přišlo,že zbytek knihy je pořád dokola o jednom a tom samém, stejné věci tam zaznívaly opakovaně, což s postupem četby čím dál víc nudilo. Škoda, že koncept knihy nebyl uchopen trochu jinak.
Knihu jsem měla doma pár let, než jsem ji četla. Jakožto zdravotník chápu příznaky, kterými Vojáček ze začátku kariéry lékaře procházel. Jsem ráda, že jsem to četla až v době, kdy jsem měla nějaké pracovní zkušenosti a dokázala se vcítit do toho, čím si procházel. I když s některými názory jako asi každý nesouhlasím, věřím, že kniha dokáže soustu lidem pomoci.
Před započetím četby jsem se docela bála, aby to nebylo moc "ezo", ale nakonec musím říct, že jsem v knize našla spoustu zajímavých a inspirativních myšlenek a hlavně přístup ke zdraví a nemoci, který rozhodně dává smysl. Na rozdíl od běžného pojetí klade velký důraz na propojení tělesného a psychického zdraví a zodpovědnost každého z nás. Pár ezo myšlenek tam sice bylo a obdiv autora k našemu nejvyššímu ezo guru J. Duškovi taky o lecčems vypovídá, ale nakonec toho nebylo tolik, aby mě to při četbě výrazně rušilo nebo abych celý koncept funkční medicíny zavrhla.
Tohle je pro mě opravdu oči otevírající kniha. Pan Vojáček popisuje psychosomatiku s vyvážeností spirituality i racionality. Pro mě její přečtení byl opravdu životní milník, který překopal řadu mých každodenních zvyků a pohled na holistické zdraví. Kniha opravdu dala mému životu nový rozměr. Spolupráci s panem Duškem tedy moc nefandím, ale přijímám to takové jaké to je. Pan Vojáček je opravdu inspirativní, nemohu se dočkat čtení jeho dalších knih.
Zajímavá kniha k zamyšlení nad svým životem. Máme vyspělé zdravotnictví, dopřáváme si v mnohém vysokého luxusu, ale pravdou je, že na mnohé otázky nezná naše medicína odpověď a bohužel asi řada z nás se motá v začarovaném kruhu, ze kterého se našemu lékařství nedaří nás z něj vyprostit, či nasměrovat tak, abychom se vymanili. Bylo by skvělé mít praktického lékaře s rozšířeným přístupem k vnímání člověka jako celku a vzít si z každé medicíny jak západní, tak i východní to přínosné. Kéž by takový přístup byl dosažitelný pro běžnou populaci! Na knize mne trochu zklamalo, že se mnohokrát opakovaly stejné myšlenky a to podstatné se člověk dozvěděl až na konci.
Jan Vojáček je hodně inspirativní a zajímavá osobnost dnešní doby ALE, kniha vedena rozhovorem není nic moc. Lepší by byly jeho osobní myšlenky v nějaké pěkné návaznosti. Tady jsme se občas motali v kruhu. I tak dávám 4*, jelikož je to konečně něco z tohoto soudku témat. K takové knize se nedostanete denně.
Fantastický Jan Vojáček, díky Bohu za něj. V kontrastu k němu se nemožu neptat, kam to lidstvo dopracovalo.. Smutné. A zároveň nadějné, že každý může vzít zodpovědnost do svých ruk a zlepšit si kvalitu života a zdraví. Vřele dopuručuju.
Původně jsem ji koupila, že ji někomu dám jako dárek, ale to se nedalo, příliš plytké. Chápu, že starat se o sebe, kvalitně jíst, dobře spát, nezanášet mozek balastem apod je skvělé. Ale takové názory jako, že si za nemoce můžeme sami svým životním stylem a malým sepětím s přírodou, nastavením mysli...nevím, co by mu na to řeklo původní obyvatelstvo střední a jižní Ameriky, které bylo z velké části vyhubeno nemocemi přivezenými z Evropy...Asi blbě spali, jedli i žili.
Nesouhlasím zcela se vším, co je v knize psáno, ale spousta věcí se mi zde "potvrdila" a rozhodně si to potřebuje spousta lidí přečíst, aby se zamysleli nad dnešní dobou a vlastním zdravím.
nutná k pochopení toho, že zdraví je na prvním místě a souvisí s ním všechno, co se děje nám a kolem nás
vztah mediciny a psychické stránky života
skvělá příležitost k pochopení života, jeho smyslu a našich cílů
Knížka mi byla doporučená a abych pravdu řekla, tak jsem neměla nějak velká očekávání. Ale opak se stal pravdou. Už začátek knihy mě nadchnul a s chutí jsem knihu musela číst dál. Nakonec jsem knihu četla každý večer po kapitolách, abych měla možnost se nad daným tématem zamyslet. Díky knize jsem zjistila, jaké chyby v životě dělám a postupně se snažím přijít na to, jak se jim vyvarovat.
Jak už tady bylo řečeno, tak kniha dává opravdu naději na novou energii a takové nakopnutí do lepšího života. Což dalo i mně. Knihu mohu s velkou chutí jen a jen doporučit.
V knize jsem se poprvé potkal s tím, že chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění není nemoc, ale pouze projev vnitřní nerovnováhy v těle. Nejvíce povzbuzující je to, že když dnešní medicína nezná cestu, jak se této nerovnováhy zbavit neznamená to, že by byla nevyléčitelná. Kniha vám může dát naději a možná novou energii se skutečně uzdravit.
Opravdu bych chtěl za svého života zažít, že tento přístup bude standardem v našem zdravotnictví.
Kniha dokáže mnohé předat, záleží na člověku, co si z ní odnese. Je lépe ji číst v klidu, protože téměř každá kapitola vyžaduje zamyšlení. Každá kapitola nese nějakou myšlenku. Bohužel, většina témat je zde zpracována jen povrchově, což mi nestačilo, ale chápu omezený rozsah knihy. Právě toto může asi v mnohých vyvolat pocity vzdoru a nepochopení. Na takové části jsem také narazila, a hlavně zde je nutné zamyšlení, ověřování a další bádání. Nicméně jako přehled bodů vedoucí ke zdraví mi kniha přišla velmi poučná a ucelená, vyvolávající zamyšlení o životě a o zdraví. Zprvu jsem se bála rozhovorové formy, ale i ta byla dobře zpracovaná.
Oceňuji také, že kniha není psána formou "všechno děláte blbě a budete nemocní až nakonec v bolestech umřete" ale naopak na mě působí povzbudivě a pozitivně.
Knihu bych všem vřele doporučovala, ovšem myslím si, že k ní každý musí dospět a být otevřený netradičním názorům a myšlenkám.
Skvělá kniha k zamyšlení o chronických nemocech, tedy spíše o tom, proč vznikají a jak jim předcházet psaná zajímavou formou otázek a odpovědí.
Nevím jistě, ale asi u nikoho jiného mi zatím tak nepřipadalo, že by papouškoval jen názory někoho jiného a nepřidal k tomu něco svého navíc.
Hodně citovaných knih jsem sama četla, takže informace, které byly v nich a které J. Vojáček zmiňuje, pro mě nejsou nové. Přestože s mnoha myšlenkami souzním, z úst Petra Gelnara (poslouchala jsem audio) slovy autora jsem tomu moc nevěřila.
Mluví o pravohemisférových věcech levohemisférovým jazykem a proto mi kniha nesedí, je pro mě těžko stravitelná.
Mluvit s chladnou věcností o otázkách duše a pocitů na mě působí odtažitě a tak se mi kniha jako celek zkrátka nelíbí, i když obsahuje třeba informace, nad kterými by stálo za to se zamyslet.
Kniha může být pro nemocného motivaci, pro zdravého zamýšlením. Oceňuji odvahu k některým názorům. Ze začátku byly dotazy takové podivné,
Zhruba před sedmi lety jsem seděla v maloměstském kulturáku na představení Čtyři dohody. Moje kroky v knihkupectví v tomto životním období také obvykle mířily mimo jiné i do seberozvojové ezosekce. Zpracovala jsem tehdy určité množství literatury v tomto duchu a moje analytická mysl začala posléze v těchto zdrojích rozpoznávat určité opakující se vzorce v různých obdobách. Nutno dodat, že jsem nepátrala v tradičních dílech starých mystiků, ale spíše v ezoliteratuře psané pro tuto dobu. Zprvu objevný mindset po poměrně krátké vystřídal pocit, že mě to všechno vlastně jen utvrzuje v určitém světonázoru, který se tváří jako uvědomělý, ale já v něm začala rozpoznávat spíše plytkost a točení se v kruhu, ze kterého buď člověk vystoupí, nebo do toho všeho zabředává víc a víc s pocitem, že on přece tak nějak přirozeně ze srdce ví, jak se věci mají, přičemž tento pocit se zvyšuje na úkor schopnosti kriticky se zamyslet nad věcmi. Já z kruhu vystoupila a zaměřila jsem se na studium vysoké školy.
Tato kniha čekala dva roky v knihovničce se statusem "dárek k Vánocům", než nadešel její čas. A já nevím, jestli se mi víc zajídala ta řídká omáčka o duši, žití srdcem, a o tom, jak si děti vybírají svoje rodiče, která od dob, kdy jsem ji jedla dobrovolně získala nechutnou nakvašenou chuť, nebo masitá a tučná porce nepodložených pseudolékařských informací podávaných dohromady s životním příběhem H. Vojáčka. Speciální přílohou pak byla kapitola u mužích a ženách, při které se struktury vody v mé sklenici poblíž knihy musely seskupovat do zvláště hněvivých obrazců (např. tvrzení, že muž má být ženě oporou, ale není prostě uzpůsoben na to vstávat v noci k malému dítěti).
Základ je jasný: pro zdraví je klíčová strava, spánek, přiměřený pohyb a určitá míra sebepoznání, která nám umožňuje znát naše potřeby a zpracovávat problémy. O těchto jednotlivých tématech lze ale najít daleko kvalitnější a objevnější literaturu, ozdrojovanou a jdoucí do hloubky.
Poznámka na závěr: Věda založená na důkazech se může jevit jako striktně racionální a odtržená od proudu života, ale v jejím základu je také srdce a touha po pravdě. Většinou je však ohraničena tvrdými daty a ty zkrátka neprodávají tak dobře jako ezožvásty.
Dobrý za 3 :-). . .