Umřel jsem v sobotu
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94833/bmid_umrel-jsem-v-sobotu-1SA-94833.jpg
4
462
462
Tento mrazivý příběh se skutečně stal. Nápis, vytesaný na domě v Třebíči, vídal v dětství muž, jenž na sklonku života vyprávěl autorovi svůj příběh. Z osudu rukou a vůle boží. A zde začíná autorovo putování za tajemnou větou, za domem, který aniž by sám chtěl, ovlivňuje jeho život i život ostatních. Je to strhující příběh o lásce, osudu, ztrátě dítěte a druhých šancích, které už se nikdy nebudou opakovat. Co se stane, když se nevyrovnáme s minulostí? Přijde vůbec nějaká budoucnost? Rodina Josefa Marana žila v domě, který změnil jejich život. Mozaikové oko boží a onen nápis jej poslal na cestu, na kterou se žádný smrtelník nechce vydat. Rodina přišla rukou vraha o svou jedinou dceru. Osud k nim byl ale shovívavý. Přišlo druhé dítě. V duši Josefa Marana, ale nebyl klid. Toužil jej najít. Rozhodl se pátrat v minulosti, a tak svou druhorozenou posílal na onen svět. Do míst, kam se žádné dítě nepodívá. Její oči byly oči Josefovy, a on hledal vraha. Viděla dívka, co se v budoucnosti skutečně stane? Vrátí se k němu alespoň jeho druhá dcera? Mnohdy nás stvořitel posouvá vpřed, my se však nedokážeme vymanit ze spárů minulosti. A tak ztratíme vše, na čem nám záleží. I sami sebe. Temná kniha spojuje prvky vyprávění s básněním. Celý příběh je jako hra. Hra o naději. Mrazí z něj v zádech, v srdci i v hlavě.... celý text
Přidat komentář
Knihy Josefa Formánka a jeho styl psaní mám rád. Líbilo se mi i filmové zpracování jeho dvou knih.
Formánek je ďábel.Tohle je zkrátka síla.Připouštím,že je to místy kostrbaté, krkolomné a chaotické,ale jako celek to dává smysl.Autor jde s kůží na trh,vidíme mu do hlavy.Má strach,přemítá o smrti,chová se jako blázen?A nás to baví, protože v tom prostě nejsme sami.A příběh Josefa Marana,to nečtete, to si zkrátka prožijete až do morku kostí.
Z osudu rukou a vůle boží .... Nápis na domě, kdy nikdo netuší co znamená. Tragický osud jedné rodiny žijící v tomto domě. Jen oni věděli proč tento nápis vyvěsili na dům. Touha po pomstě, po nápravě spravedlnosti, která člověku radost nepřinese. Skutečný příběh Josefa Marana a jeho rodiny z Třebíče, který je mrazivý do morku kostí. Při četbě této knihy na mě padala těžká deka. Tolik smutku a deprese na pár stránkách knihy, už jsem dlouho nezažil. Přesto výborně napsaný příběh, kdy částečně se zde mihne i Waldemar z neméně skvělé knihy Mluviti pravdu.
"Život není, co chceme, ale to, co máme a co vydržíme."
Skvělá kniha, přečetla jsem ji za jeden den. Navíc je mi Třebíč blízká, pochází od tud část mé rodiny. Škoda, že už se na tento příběh nezeptám svého dědy, určitě by věděl. Určitě mi ale ještě dlouho bude ležet v hlavě její přesah, hloubka. těžko vyjádřit.
Kniha podle skutečné události, která se odehrála v budově, která skutečně existuje, vypráví o osudu muže, který prožil tragédii. Proložené přemýšlením o osudu, životě, přírodě, přátelství, budoucnosti a minulosti, o smrti a o Bohu. Perfektní čtení, vtáhne a nepustí.
"Jeden dům, jeden stavitel. Jedno Boží oko a jedna věta. Dům, ve kterém se staly podivné věci.
Podle čeho vybírá Bůh? Co je po smrti?"
Zajímavá kniha s ještě zajímavějším, ale dost temným motivem. Kniha působila místy docela depresivně a zvláštně. Na druhou stranu jsem ale chtěla knihu dočíst, a to možná proto, že jde o skutečný příběh, který souvisí s domem v Třebíči.
(SPOILER) Začalo to tak zvláště a ještě tak v půlce jsem nevěděla, co si mám myslet. Duchové, ztráta dítěte. Takový temný krátký příběh bez omáčky okolo se jen tak nevidí...
Kniha byla zajímavá. Víc by se mi líbilo, kdyby autor lépe propracoval hlavní příběh o Maranovi.
Kniha se mi líbila.. Je to úplně něco jiného než jsem kdy četla.. A musím uznat, že jsem byla velmi překvapená, co náš spisovatel dovede.. Pak jsem tedy zjistila, že jsem Úsměvy smutných mužů viděla zfilmované a také se nám moc líbil.. Tak za mě super.. Občas trocha poezie, brilantní pohrávání si s jazykem.. Čeština je v tomhle nádherná.. Prostě jsem se v této jedné knize do autora zamilovala a jsem moc zvědavá na další díla.. I když si úplně nejsem jistá věrohodnosti některých částí, přece jen Tatobity mám kousek od domova a tady je nějak nepoznávám :-)
Zvláštní kniha,až se vám z toho naježí chlupy na těle.
Jsou věci mezi zemí a nebem...... .
Mé první setkání s tímto autorem a už se těším na jeho další knihy.Přesně takovéto "osudové" knihy mám rád.A není to jen tím,že i já mám na Třebíč svou nezapomenutelnou vzpomínku.80%.
Musím říct, že snad nikdy jsem neměla z knihy tak rozporuplné pocity jako z této. Nedokážu ani říct, jestli se mi kniha líbila nebo ne... A to se mi stává opravdu málokdy, jinak dokážu na knihu najít správná slova. I přes tyhle pocity ale musím říct, že se kniha dobře četla. I přesto ale u této knihy pro mě platí pravidlo JEDNOU A DOST. Je to škoda, kniha má jistě potenciál zaujmout široký okruh a Josef Formánek si už našel své věrné čtenáře. Rozhodně ale skládám obdiv nad odvahou a pílí, s jakou se pustil do pátrání a odhalení pravdy...
Tak tohle byla největší deka za poslední dobu. Mám Josefa Formánka ráda, ale tohle bylo zkrátka moc. Ještěže je kniha tak krátká a čtivá, že jsem se v tom nemusela koupat moc dlouho. Také stylisticky bych měla mnohé výhrady. Často pocit jako při četbě špatného překladu, nevyladěný slovosled, nejasný podmět, někdy ne ideálně zvolená slova. Vysvětluji si to autorovým těžkým obdobím. Ale i tak dobré.
Temná kniha, která zamrazí nejednoho čtenáře. Navíc (pokud budeme věřit autorovi) se jedná o skutečný příběh což vás nenechá usnout. Umělecky napsané s krátkými kapitolami, svižně se čte. Ze začátku narazíte na problém s orientací v ději, ale jakmile se tenhle vlak rozjede, tak si budete přát vyskočit za jízdy.
Tak to jsem nečekala. Mísily se ve mně pocity strachu z úryvků z více než sto let staré knihy o spiritismu, zvědavosti, jaký bude Maranův život. Hltala jsem stránky a poznamenávala si zajímavé myšlenky. Určitě sáhnu po dalším Formánkovi. Zítra? Děkuji za Pavla a Lustiga.
Mám jedinou výtku. Některé rýmované pasáže mi do textu prostě neseděly.
"Kromě pytlů pod očima neměl jiných zavazadel."
"Roztříštěni na kousky, hledáme se. Děláme cosi, aby to tak nekřičelo.
Ale prázdnota přece nemůže křičet."
Kniha je veľmi osobitá - spôsob podania príbehu je dosť neobvyklý a to, že sa jedná o skutočnú udalosť, je trochu desivé. Prečítala som ju za deň, ešteže bol víkend - dej čitateľa vtiahne a nepustí. Časti o rodine pôsobili s ohľadom na dostupné informácie celkom pravdivo, autorské časti knihy typu osobného denníku boli väčšinou fajn, miestami príliš veľa alkoholu. Teda to, že niekto pije trochu viac, je osobná vec, ale na môj vkus to bolo príliš často zdôrazňované. Mala som pocit, že je to na úkor príbehu, možno keby má kniha viac strán, ani by som si to nevšimla :-) V každom prípade je "Z osudu rukou a vůle boží" nezabudnuteľná veta z knihy (a z priečelia domu). Rada si od autora ešte niečo prečítam.
Jedna z nejvíce inspirativních knih. Ovšem ne inspirativní produktivním směrem, ale tím destruktivním.
Taková odpolední chuťovka. No chuťovka... trochu depresivní a tajemná a místy morbidní chuťovka. Ale to by nebyl Formánek, aby se zde (někdy možná až pateticky přehnaně) neřešily otázky menší než smysl života, nepromlouval zde Bůh a vše to neprolínal neuvěřitelný příběh, o kterém se můžeme jen dohadovat, jestli je pravdivý či nikoli či nakolik je pravdivý a nepravdivý zároveň... Možná že to nezaslouží plný počet, ale pro mě to byl opět zážitek - Formánka mám rád a rozhodně se těším na jakoukoli další jeho knížku.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
V sobotu jsem dočetla Umřel jsem v sobotu :) Od autora je to moje první kniha a ze začátku jsem bojovala se stylem. Postupně jsem se ale do knihy dostala a příběh mě zaujal. Je založen na skutečných událostech, osudu jedné rodiny. Trochu duchařiny, více deprese, smutné, ale zajímavé čtení. (3,75*)