Urob si raj
Mariusz Szczygieł
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417255/bmid_urob-si-raj-SZ0-417255.jpg
4
367
367
Ako dobre poznáme svojich najbližších susedov? Čo vieme o krajine, o ktorej sa v jej hymne spieva, že je pozemským rajom? Výnimočný poľský reportér Mariusz Szczygieł nám povie, čo zistil o Čechoch a Češkách, o minulosti i súčasnosti krajiny, s ktorou sme donedávna zdieľali spoločný priestor. V knihe Urob si raj stvoril Mariusz Szczygieł voľné pokračovanie fenomenálnej a mimoriadne úspešnej knihy Gottland, ktorá vyšla v dvanástich jazykoch a v Česku pripravili už viac ako dvadsať dotlačí. Zatiaľ čo v predošlej knihe Szczygieł rozprával o dobe minulej, v knihe Urob si raj skúma najmä súčasné Česko. Ponúka nám reportážne portréty známych Čechov a Češiek ako Halina Pawlowská, David Černý či Jan Saudek, a popri tom sa neustále vracia k otázke, ktorá je leitmotívom celej knihy – Ako je možné, že Česi neveria v Boha? A ako sa im bez neho žije?... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2019 , AbsyntOriginální název:
Zrób sobie raj, 2009
více info...
Přidat komentář
"V hymnách světa se jde, kráčí, pochoduje, dobývá a nese prapor. V české hymně... se pravděpodobně leží. Co jiného se také dá dělat v ráji?" (s. 196)
Novinář Mariusz Szczygiel je Polák a čechofil a má skvělý pozorovací talent, úsporný styl a smysl pro pointu. Soubor fejetonů a esejí "Udělej si ráj" o nás jako národu vypovídá mnohé, je připomínkou okamžiků a životů minulých, i toho, jak rychle zachází sláva životů ještě žitých (na výběru celebrit v knize zachycených je (bohužel) příliš vidět, jak rychle sláva okorává a zachází. Uplynulo jen osm let a... Pawlovská, Saudek nebo Černý už nikoho nevzrušují, nikomu nic moc neříkají, nejsou nijak zvlášť vidět... což mě přivádí člověka k nepříjemnému uvědomění si, že vlastně nevím, KDO by je v současné době nahradil.).
Na první dobrou zajímavý a na druhou naprosto logický je důraz kladený na absenci víry a Boha v naší společnosti (a naopak víru v hovadiny) a pro mě osobně překvapivý pocit věřících, že jsou ateistickou majoritou diskriminováni (musím se svých věřících přátel zeptat, jak to mají oni).
Konec je smutný, ale stejně jako v celé knize, i tady dokáže autor Tiegeho závětí vše zrelativizovat.
Skvělá kniha.
"Mně jde o to, abych nemusela trčet v práci. Člověk už v životě mával všelijakým stvůrám, tak proč ne papeži." (s. 122)
Skvělý národ.
"Kdysi existovala teorie, že Čechy nic nefascinuje víc než houby (protože je můžou mít zadarmo - tvrdil spisovatel Jan Burian), ale ta definitivně padla, když se v lednu roku 1998 v japonském Naganu stali olympijskými mistry v ledním hokeji." (s. 79)
Skvělí my.
Doporučila mi knihovnice se slovy: "Budete ráda, že jste z Čech." Netrefila se. Postřehy mi nepřišly až tak pozitivní, spíš mi bylo z knihy trochu smutno. Možná jí zkusím ještě jednou. Myslím, že jsem i trochu přeskakovala. Ale pocity opravdu nebyly moc pozitivní. Možná mám na spoustu věcí dost odlišný (a celkem vyhraněný) názor.
Za přečtení rozhodně stojí!! Chyba bude tentokrát na mé straně přijímače nikoli v autorově vysílači:)))
Přečetl jsem si ji díky Gottlandu. Autor se věnuje různým českým osobnostem - Egon Bondy, Karel Teige, Halina Pawlowská, David Černý. Obsahuje řadu postřehů z jeho setkání s Čechy. Český přístup k životu. Není to špatné.
Jediné, co se dá vytknout, je autorovo zaujetí urnami :-)
Knížka je pestrou sondou do života české duše. Je zajímavé vidět se očima zvenku.
Četl jsem až po Gottland. Tato kniha mi přijde slabší. Hodně úvah se točí kolem náboženství. Chápu, že pro Poláka je to asi důležité a zajímavé téma. Přesto mě některé kapitoly zaujaly.
zajímavý pohled, často úsměvný, často až moc patetický. Rozhodně jsem nebyla "překvapena" pohledem cizince na českou společnost. Tak nějak to totiž vidím i já a nijak mě to nepobuřuje :)
Opět zajímavá sonda do duše českého a částečně polského člověka, opírající se o příběhy lidí z politického, kulturního a především náboženského hlediska. Povedené zobecnění individuální povahy jednoho národa
Je zajímavé pozorovat svůj odraz v zrcadle. A autor nás Čechy odráží s láskou, s neuvěřitelnou znalostí kultury a prostředí a také se spisovatelskou bravurou.
Autor mi ukázal fascinující pohled na českou povahu. Je to jako pohled mimozemšťana. Tím že se tolik lišíme od Poláků a podíváme se na sebe jejich očima, spatříme se jako nesmírně zajímavé bytosti. To co nám připadá úplně přirozené je pro ně nepochopitelné. Většina těchto objevených odlišností nás navíc může tak nějak vnitřně hřát, protože autor nás má rád a za to jsem mu vděčná. Vyznění díla je díky tomu moc milé.
Musím také ocenit autorův přehled o nedávné české historii a osobnostech, z nichž hlavně informace Egon Bondy + Jana Krejcarová mi přišly jako velice zajímavé. Fekalistické básně mě pobavily. Také všechny instalace Davida Černého jsem neznala.
Styl knihy je osobitý, jako by byl autor detektiv a sbíral drobné střípky v rozhovorech s obyčejnými lidmi i celebritami a pátrá po nějaké podstatě.
Ještě chci pochválit polské umělce, že můžeme být také v oblasti filmu v poslední době dost vděčí, díky jejich režisérkám vznikly dva filmy Hořící keř a Bratříček Karel. Jakoby z Polska bylo na nás vidět lépe než mi sami dokážeme.
Díky za tuto knížku čtu pomalu, ale četla jsem ji dnem nocí 3 dny.
Doporučeno kolegou, který jakožto Čech žije a pracuje v Polsku. Odhalila se mi neskutečná skutečnost, jak to jako mezi námi je. Dost mi to otevřelo oči neb o Polácích jsem měla jiné představy. Báječně sepsané s vtipným podtextem. Co víc si přát - něco se dozvědět a ještě lehkou a vtipnou formou.
Gottland se mi líbil víc, ale pořád je to hodně zajímavé. Ani bych nevěřil, jak se víra v rámci národů může měnit.
Na cestu do duše Čecha v období ČSSR jsem neměl žaludek, proto jsem odložil rozečtený Gottland a vrhnul se rovnou na Udělej si ráj, kterážto kniha pro mě byla tematicky mnohem zajímavější.
Fascinující pohled Poláka na současné Čechy je zcela brilantním literárním i faktickým počinem a titul doporučuji všem, kdo chce alespoň částečně pochopit českou náturu. Autor se chytl oblasti, která zřejmě Poláky zneklidňuje, rozzuřuje i fascinuje nejvíc - uvědomělý ateismus. Toto téma je rozebíráno hned v několika kapitolách, návštěvou papeže Benedikta počínaje snahou ušetřit za pohřeb konče.
Čemu v knize příliš nerozumím, je kapitola o Janu Saudkovi a Davidu Černém. Mariusz Sczygiel se netají svým záměrem - dobrat se k tomu, proč jsou Češi takoví, jací jsou. Volba výše zmíněných autorů je však dle mého krokem vedle, protože ani Saudek, ani Černý nijak nereprezentují ani český holubičí klídek, ani českou švejkovskou sebeironii. Místo nich bych spíše rozebral fenomén Járy Cimrmana; ten například v knize není zmíněný vůbec.
Život Jana Saudka je v jistém ohledu extrémní. Fotografa se osobně dotkla hrůza holocaustu, během normalizace nesměl umělecky tvořit. Tyto i další faktory se samozřejmě promítly do jeho tvorby a vznikl tak zajímavý příběh plný bohémství, ale i nejistoty. S česku náturou má však společného málo. David Černý je pro změnu reprezentant performačního umění. Ani tento obor však (i přes určité kořeny v undergroundu) není českou veřejností příliš adaptovaný a David Černý je českým publikem brán v lepším případě za vandala.
I přes nejasnou motivaci autora jsou však i tyto dvě kapitoly nesmírně zajímavé a kniha je tak mnohem plastičtější. Pět hvězdiček je tedy zcela zasloužených.
Oproti Gottlandu živější a aktuálnější, protože se Szczygieł zaměřuje na Čechy současné a nám samozřejmě bližší i když výlet za stavitelem Stalinova pomníku byl v minulé knize fajn. Nicméně začít takovým těžkým kalibrem jako byl Egon Bondy a vykřičet do světa jeho fekalismus chce opravdu odvahu, protože neznám nikoho tak těžkotonážního, pokud jde o literaturu a názory na lidstvo. Dalšími zajímavostmi jsou určitě postoje k náboženství a víře jako takové, příběh osamělého katolíka u policie byl supr a další společenské zvyky jako zdravení se sousedy. Konkluze, proč je český národ tak ateistický a zapšklý, je označena dost přesvědčivě. Líbilo se mi samozřejmé srovnání autora s dosavadními zkušenostmi z Čech a pak s i Poláky. Otázkou, která nicméně neustále visí ve vzduchu je - Proč Poláci k nám tak vzhlížejí a mají tak rádi českou literaturu, když my vlastně o polské kultuře nevíme skoro nic (až na námi označovaný náboženský fanatismus) a o jejich literaturu až na Sapkowskiho se nezajímáme? A to i přesto, že jsou nám tak blízcí. Momentálně neznám knihu o nás, která by byla tak přesvědčivá jako Udělej si ráj.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem od stejného autora četla před pár lety Gottland a z toho jsem byla unesena. Bohužel, Udělej si ráj mě nenadchl ani zdaleka. Bylo to zapříčiněno především výběrem osobností, Saudka ani Pawlovskou vážně nemusím, ale autor si musel dát speciální práci, aby sesbíral snůšku takových pošuků, o kterých se sice mluví kratší dobu, o to větší trauma mi ale zanechali. Musím ale pochválit část o Egonu Bondym, Davidu Černém, kapitolu o české hymně a poslední větu celé knížky - u těchto úseků jsem měla pocit, že čtu pokračování Gottlandu.
Druhá kniha, která vyšla v Česku, první, která se mi dostala do rukou.
Od té doby jsem jen čekala a zase čekám kdy vyjde další. Každou jsem četla několikrát. Dala jsem přečíst i nejbližším přátelům. Chci víc !!! :-)
Druhá kniha od Mariusze Szczygieła, která vyšla v Česku. Je dost podobná předchozímu Gottlandu a v zásadě bych o této knize napsal, skoro to samé co o předchozí. Mariusz je prostě fascinován Čechy, a tak o nich píše různé statě v různé formě. Vybere si nějaké téma, v téhle knize je velký prostor věnován křesťanství/ateismu (to mě moc nebavilo), nebo smrt, nebo smích. Nebo píše o zajímavých českých osobnostech jako Egon Bondy, Karel Teige, Halina Pawlowská, David Černý atd. Styl jakým píše bych pojmenoval artový bulvár. Někdy věci vytrhává z kontextu a zjednodušuje, někdy je vidět, že trochu látce nerozumí, ale celkově píše pro mě čtivě, zábavně, a je vidět, že ho to baví.
Poláci nás, Čechy, prý mají docela rádi. Kniha je sbírkou subjektivních postřehů, historek a úvah, které podává polský novinář - čechofil v nesourodém uspořádání. Píše o české povaze a jejím nejvýraznějším atributu, od kterého se odvíjí plno dalších věcí, totiž o ateismu. Prý o sobě rádi tvrdíme, že jsme nejateističtější země světa a říkáme, že "věříme v ateismus." Poláci se ptají, jak se nám žije bez boha a hrstka vybraných Čechu odpovídá: "Normálně." - "Bezva." - "Příjemně." nebo "Snáz než s bohem." Jsme tak považováni za pragmatiky a individualisty, možná za cyniky, přesto se zdá, že to autorovi nějak imponuje. Dále autor vyzdvihuje "touhu po pohodě" jako další rys české povahy. Čech se musí cítit dobře a to je pro něj důležitější než kdejaká ctnost. .... No myslím, že osobně se s tímhle popisem dokážu ztotožnit :-)
Kniha polského autora pro polské čtenáře o Češích je napsána čtivě, o Češích ovšem (s několika drobnými výjimkami) vlastně moc neříká. Bondy, Saudek, Pawlovská, Hrabal či Černý rozhodně nejsou představiteli typických Čechů, ať už si pod tímto pojmem budeme představovat cokoliv. Nicméně to nic nemění na faktu, že mě kniha - podobně jako Gottland - bavila a v řadě témat je pohled polského čechofila zvenku vcelku inspirativní či alespoň osvěžující.
Štítky knihy
Česko, Česká republika polská literatura kultura ateismus česko-polské vztahy Češi
Čekal jsem trošku něco jiného, a dostal to, co by mě nenapadlo :-) Milé překvapení, tak uvidíme, jak to půjde s jeho dalšími tituly ;-)