-

Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky

Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455943/mid_ustavni-pravo-a-statoveda-ii-dil-us-zC3-455943.jpg 4 3 3

Druhý díl učebnice od autorů z katedry ústavního práva Právnické fakulty UK v Praze spojuje v jednom svazku celou ústavněprávní materii. Vedle kapitol o vývoji československé státnosti obsahuje zejména výklad jednotlivých institutů platného ústavního práva. Hlavním tématem je Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Jádro práce tvoří rozbor všech ústavních orgánů s důrazem na jejich vzájemné vztahy. Zvláštní pozornost je věnována volbám, zákonodárnému procesu i řízení před Ústavním soudem, analyzovány jsou též ústavní základy vztahu vnitrostátního a mezinárodního práva a s tím související ústavněprávní aspekty členství České republiky v Evropské unii. Současně je podán ucelený výklad práv, svobod a povinností občanů, tedy vztahu občana a státu v České republice, jak je obsažen v ústavních normách a prováděcím zákonodárství, včetně jejich reflexe v judikatuře soudů. Čtenář ocení zejména komplexní přístup ke zpracování jednotlivých témat, jehož součástí je kritická analýza jejich uplatňování v politické praxi. Třetí vydání učebnice je rozšířeno o kapitolu shrnující významné změny v pramenech ústavního práva mezi lety 2015 a 2020. Učebnice je určena nejen studentům práva, ale i širokému okruhu zájemců o ústavní právo z řad právníků, politiků, politologů i historiků.... celý text

Přidat komentář

Set123
09.10.2022 4 z 5

Zpětně, po trošičku hlubším prozkoumání odborné publikační činnosti v oblasti ústavněprávní problematiky, musím knihu hodnotit lépe a vzít zpět některé mnou dříve publikované názory. Jednak se omlouvám za impertinenci - "nerozumí ústavnímu právu". To byla očividně nadsázka, ale něco na tom fakt je. Pochopte, oni perfektně rozumí organické složce ústavního práva, ostatně k ní mají ze všech nejblíže. Zdá se mi, mají větší potíže s interpretací a lidskými právy, či hodnotami ústavního práva vůbec.

Musím zpětně uznat, že kniha je zkrátka obsahově nejlepší v této naší zemičce. Po přečtení Klímovy publikace oceňuji Pavlíčkovu jako takřka zázračnou a musím uznat, že obsahuje vlastně opravdu hodně potřebných a zajímavých informací a její přečtení rozhodně stojí za námahu.

To že v ní chybí teorie (a na zkoušku z ústavka na PRF MU tak zkrátka nestačí), je prostě fakt, stejně jako absence názorové vyhraněnosti, de lege ferenda koncepcí, a filosofie práva. Což je velká škoda, ale alespoň je její vydání aktuální, obsáhle a informačně funkční, takže... takže hej, jděte do toho.

Set123
03.09.2022 4 z 5

Inu… Krom komentářů se jedná o patrně nejdelší učebnici ústavního práva v České republice, už proto je třeba ji ocenit a uznat ji jisté místo na poli ústavněprávní publikace.

Přes to… nemohu se zbavit pocitu… pardon! Ale… No jak bych to… nemohu se zkrátka zbavit pocitu, že Pražáci moc (lidé z Karlovky, přiznejme si to…) úplně nerozumí ústavnímu právu. Uznávám, doktora Hřebejka mám rád, některé další také (ostatně v autorském kolektivu jsou i ústavní soudci), ale nemohu si pomoci…

Učebnice obsahuje nějakých 300 stran o ústavním vývoji na našem území. A to je jistě milé, při učení na zkoušku z českých právních dějiny mi pomohla více, než samotná učebnice dějin. Problematika je vyložena příjemně, stručně, ale stále podrobně. To v jiných učebnicích ústavního práva nenajdete a je to škoda. V tomto ohledu má tedy kniha velký přínos.

Ovšem… neobsahuje ani náznak podrobné teorie ústavního práva, či filosofie ústavního práva. Že neobsahuje teorii, to beru, to je jistá úchylka pana profesora Filipa (v tomto ohledu doporučuji jeho knihy), ale neobsažení jistých filosofických pasáží je po mém soudu naprosto chybné. Klauzule věčnosti, ideologické prvky ústavy a tak dále pak naprosto ztrácejí na obsahu a učebnice se tak zdá takřka jen polovičatou.

Drobné výhrady bych měl i k aktuální právní úpravě v knize popsané. Jistě, je obsáhlá, je poměrně podrobná (ačkoliv považte, že obsahuje pouhých 800 stran (300 šlo do dějin) a 300 stran jde do základních práv (což je, pravda, očividně nedostačující), čili 500 stran zbývá pro organickou část ústavka, bezpečnost, EU atd.), ale (po mém soudu) nezdá se zajímavá, postrádá totiž jakoukoliv vyhraněnost. Když už je učebnice názorově vyhraněná, je to vůči teorii, není progresivní (což bych, Derridovky, ocenil), ale konzervativní. Při úvaze, o čl. 9. odst. 2 Ústavy například odmítá označení „materiální ohnisko ústavy“ a preferuje „klauzuli věčnosti“ zkrátka proto, že „materiální ohnisko“ terminologicky Ústava neobsahuje. A klauzuli věčnosti ano? Autoři odmítají teoretickou úvahu proto, že ji ti různí Havlové a Klauzové v ústavě neobsáhli, ačkoliv v době tvorby Ústavy toto teoretické dělení ani neexistovalo? Ale notak…

A propos, prohlášení "Všeobecná branná povinnost je výrazem demokratických principů státního zřízení ve vztahu k obraně a vnější bezpečnosti státu." mne docela pobavilo. Buď jsem jej nepochopil (což je dost dobře možné), nebo je natolik absurdní, že mě k tomu ani nenapadají slova.


Petr Mlsna
česká, 1978
Vladimír Sládeček
česká, 1954
Radovan Suchánek
česká, 1972
Jindřiška Syllová
česká, 1956