Útěk
Peter May
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295920/bmid_utek-IjZ-295920.jpg
4
497
497
Román o tom, jak nás formují naše touhy a jak rozhodující, avšak proměnlivou roli hraje v našich životech přátelství. Je rok 1965 a pětice teenagerů pod vedením sedmnáctiletého Jacka Mackaye opouští své domovy v Glasgow a míří do Londýna. Jack nemusel přátele dlouho přemlouvat, aby utekli před svými nudnými životy a násilnickými rodinami a aby jako kapela vyrazili za slávou a štěstím. Jenže chlapci brzy zjišťují, že realita nemá s jejich sny nic společného, a tři z nich se do osmi týdnů od útěku vracejí domů s nenávratně poškozenými životy. O padesát let později dojde v Londýně k brutální vraždě a tři muži, nyní téměř sedmdesátníci, se musejí vrátit do města a čelit démonům, kteří je po pět desetiletí strašili a ničili jim život.... celý text
Přidat komentář
Moje první knížka od tohoto autora a moc se mi líbila. Až do samého konce jsem byla v napětí, jak to celé dopadne.
Cekal jsem detektivku a misto toho prisla road story. Nektere casti zapletky byly lehce prekomplikovane, ale cele to docela dobre drzelo pohromady. Doporucuji si pri cteni vyhledat “Quarry Hills Leeds”, zajimavy experiment v socialnim bydleni.
Co mi mic nesedelo bylo to pofnukavani po tom, co by mohlo byt, kdyby + jak je dneska spatne oproti “tenkrat”.
Příběhy od Petra Maye mají jednu velkou nevýhodu, neskutečně rychle jste na konci. Útěk je opět kvalitním počinem, který je žánrově zase trochu jinde, ale vypravěčský styl, popisy děje, postav a jejich rozpoložení nadále fungují na jedničku. Banda hrdinů je sympatická a jejich putování tak musíte prožívat s nimi a to se počítá.
Nějak se v posledním desetiletí roztrhl literární pytel se staříky na cestách (Stoletý stařík, který vylezl z okna ... , Nepravděpodobná pouť Harolda Freye, ...). Neodolal ani Peter May a využil to cestování v čase po rodné Británii ke konfrontaci 60. let minulého a druhé dekády nového století. Díky střetům mladičkých, sedmnáctiletých výrostků a pak starých, nemocných, osamělých chlapů s realitou života (architektury, infrastruktury, sociální péče, morálky ve vztazích, elektronizace veškeré komunikace, ... ) měl v knize možnost vyslovil, co si o proměnách a stavu své země myslí. Své mladé i pak tytéž staré, nemocné až umírající hrdiny nechal zajiždět do takových měst a míst, které mu umožnily podat obraz sociálních, mravních a kulturních proměn, kterými Skotsko a Anglie za 60 let prošly. Chvílemi jsem opravdu měla pocit, že příběh dvojnásobných uprchlíků mu posloužil pouze jako věšák, na který pověsil své názory na sociální a ekonomické proměny Británie. Dobře a zajímavě rozehranou partii o hodnotách života, odpovědnosti a účtování však v mých očích naprosto shodil ten závěrečný pokus udělat z velmi lidského příběhu dramatický krvák a psychothriller, a můj původní příznivý dojem úplně pohřbilo finále natolik vykonstruované a nepravděpodobné, až působilo lacině.
Musím napsat, že je to mé první setkání s Peterem Mayem. Bylo to skvělé čtení od začátku do překvapivého konce. Ani na chvilku mi nedovolil abych se nudila. Celý příběh mě pohltil a já jsem nemohla odtrhnout oči od pětice chlapců, kteří se rozhodli uskutečnit své sny. Těším se na další knihy autora, který už teď má své místo v mojí knihovně.
Skvělé počteníčko. Velmi poutavý příběh chlapců na útěku za štěstím do světa hudby, sexu a drog v šedesátých letech, prolínající se jejich vrácením se na místo o 50 let později se snahou vše vysvětlit a uvést na správnou míru na sklonku života. Velmi dojemné a čtivé.
Skutečnost, že tuto knihu napsal Petr May lze poznat snad jen podle jeho schopnosti vždy vytáhnout z klobouku originálně barvitý a obrazný popis rozmarů počasí. I když na popis neustálých deštů na ostrově Lewis to samozřejmě nemá. A nejen na to. V případě Útěku si asi budou drbat hlavu lidi škatulkáři, protože je obtížno rozklíčovat, co to vlastně je za žánr, když ne detektivka. Nejblíže to má asi k road story, kdy hlavním poznatkem je asi to, že po Británii se nedá cestovat bez toho, aniž by vám někdo ukradl auto, peníze, nebo vás chtěl alespoň zabít. A je jedno, jestli dnes nebo v šedesátkách, jestli jste mladík nebo stařec. A musím přiznat, že tento přítlak na pilu dramatičnosti mi trochu vadil. Celková myšlenka knihy dobrá, způsob vyprávění, střídání dějů, postupné odkrývání informací skvělé. Ale proč prosím tolik dizastrů po cestě? Že by něco bylo pravdy na mém pocitu, že zápletka je vlastně poměrně jednoduchá a celou knihu čekáme, až příjde jedna z postav a odhalí nám i ostatním staré tajemství? Že by si toto uvědomoval i sám autor a snažil se proto knize uměle dodat víc napětí a dramatičnosti honičkami, krádežemi a podobně? Možná. A co teprv skutečnost, že během prvních dvou dnů v Londýně potkáte nejdřív Lenona (možná) a pak Dylana? Pěkná náhodička, ale nechci nařknout Maye z prvoplánu, hezky se to tam hodí, do té atmosféry šedesátých let. Ta, musím říct, mě bavila. Víc, než ta současná linka, která čpěla stářím, nostalgií a bilancováním. Ovšem měla v sobě i pozitivní prvek opětovné naděje a optimismu v podobě sociálního vzkříšení postavy Rickyho. Tato nenápadná postava vlastně zajímavým způsobem propojila obě roviny. Případný druhý díl by vlastně mohl být jen o něm. Shrnuto podtrženo kniha čtivá a doporučení hodná, nikoliv ale bezvýhradně skvostná.
Pro Petera Maye mám slabost, protože napsal geniální Ostrovní trilogii. Bohužel - stejně jako u všech dalších hodnocení - musím podotknout, že i když ostatní jeho knihy vůbec nejsou špatné, laťka je u nich holt níž.
U Útěku se mi líbilo, že se autor věnuje docela opomíjenému tématu stáří, a potěšily mě odkazy na hudbu 60. let. Akorát jsem tak nějak měla pocit, že děj netáhne, nemá nahozený motor, i když střídání časových rovin a 1. a 3. osoby tomu trochu pomohly. Ani rozuzlení nebylo nijak ohromující.
I přesto budu Maye číst dál a doufat, že v jeho tvorbě najdu další perlu typu Ostrovní trilogie.
Knížku jsem slupla jako malinu. To byla jízda! Neuvěřitelně živé vyprávění o partě naivních chlapců, kteří jeli dělat díru do světa. Odehrává se ve dvou časových rovinách a obě jsou stejně výborné. May mě nepřestává udivovat svými neotřelými nápady, prostředími i stylem. Výborný autor, skvělá kniha. Nic víc nemohu napsat, jen snad to, že je škoda si ji nepřečíst.
Jsem velice mile překvapena. May napsal román, který se neodehrává na skotských ostrovech a de facto nejde ani o detektivku a je to podle mě to nejlepší, co napsal.
Kniha se mi líbila, jako vše od Maye. Jen mě znepokojuje, že starci na konci života se narodili jen o deset let dříve než já... :-(
Peter May umí. Tak je to prosté. Je všestranný. Ať už jsem od něho četla čínské thrillery, trilogii z ostrova Lewis, nebo romány Ostrov Entry a Umrlčí cesta, vždy jsem byla nadšena. On není jen spisovatel detektivek, on je hlavně vypravěč. A tento román je toho důkazem. Detektivní zápletka zde není tím nejdůležitějším. Ta jenom doplňuje příběh o přátelství a touhách mladých kluků, které vydrží až do stáří.
Úžasné. Knihy P.Maye se nečtou, ale prožívají. Byla jsem spolu s Jackem a ostatními na útěku.
Perfektní...jako vždy. Pan May dosahuje v mých očích úrovně literárního boha :-)
Že je Peter May výborný vypravěč netřeba zdůrazňovat - dokázal skvěle propojit dvě časové linie, dobové reálie, vykreslil pěkně charaktery i celou jejich road-movie (tehdy i dnes)... Autor dokázal předat pocity tak sugestivně, až mě donutil přemýšlet, co si budu říkat já až mi bude 70 let a jestli budu litovat toho, co jsem (ne)udělala... Jen bych to žánrově nezařadila pod detektivky - vražda je tam spíše doplňkem než hlavním prvkem.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skála |
| 2014 | Muž z ostrova Lewis |
| 2015 |  Pán ohně |
| 2015 | Výjimeční lidé |
| 2014 | Šachové figurky |
Psychologický román s otřepanou zápletkou, který by mě i bavil, nebýt všeho toho moralizování. Každopádně o detektivku jde minimálně, snad jen v tom, že se na začátku stane vražda a na konci je odhalen viník. To, co je mezi tím, není vyšetřování, ale klasický roadtrip, jenž se nápaditosti zbavuje tím, že konec je čtenáři víceméně znám od prvních stran. Jistě, pár nejasností tam je, ovšem Peter May je v tomhle ohledu dost průhledný, takže jakmile se hrdinové dostanou do Londýna, člověk snadno odhadne, jakým směrem se jednotlivé tragédie budou odvíjet.
Co mě však dost otravovalo, bylo autorovo věčné rozumbradování o vztazích v rodině. Miluji rady od postav, které se po padesáti letech začnou starat, proč je jejich rodina taková a maková. Jako kdyby ji v důsledku nevytvářeli oni sami. Oproti tomu vzpomínání na mládí plné muzicírování a snů je báječné. Sice se v některých bodech dost podobá tomu, co bylo odehráno už v Šachových figurkách, ale co, ta atmosféra rebelského rocku za to stála.