Utekl jsem z Osvětimi
Rudolf Vrba
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85090/bmid_utekl-jsem-z-osvetimi.png
5
1133
1133
Hlavní hrdina Walter Rosenberg (Rudolf Vrba) byl při druhém pokusu o útěk za hranice Slovenského štátu transportován do vyhlazovacího tábora v Majdanku a posléze do Osvětimi. Podstatná část knihy je tvořena líčením jeho zážitků a pozorování z táborů. Roku 1944 s jedním ze spoluvězňů z Osvětimi uprchl. Ve zprávě, kterou s sebou přinesli, podávají první ucelené, podrobné a zároveň otřesné informace o situaci, která ve vyhlazovacích táborech panovala. Děj knihy končí ve chvíli, kdy hrdina jde poprvé do boje proti Němcům.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1998 , SeferOriginální název:
I Escaped from Auschwitz, 1963
více info...
Přidat komentář
Tato kniha dokazuje, že skutečnost může být mnohem šílenější než vymyšlené hororové příběhy. Člověku při četbě tuhne krev v žilách. A člověk si uvědomí, jak relativní může "cena života" být. Jedna z těch knih, kterou by si měl každý přečíst.
Tato kniha nejde nějak okomentovat. Nechtěla jsem si u ní připouštět ani představovat, že je to reálná pravda.. navíc která se stala pár let nazpět. Moje hlava to stejně nikdy úplně nepobere...
A v tom věku? Klobouk dolů před ním, a všemi co ty zvěrstva přežili, vydrželi, bojovali a věřili.
Ke knize jsem se dostal díky velmi pěkně natočenému dokumentárnímu filmu Kroky na hraně režiséra Viliama Bendíka. Parta slovenských ultratrailistů se v něm vydá po stopách Rudolfa Vrby a Alfreda Wetzlera a jednorázově proběhnou celou jejich trasu z Osvětimi až do Žiliny. V podobném duchu jsem očekával i knihu Rudolfa Vrby – pár stran o koncentračním táboře a většina pak o útěku. Nakonec byl ale poměr přesně opačný. Místo po cestách lesy, poli a vesnicemi nepřátelských území jsem se stále hlouběji nořil do každodenní děsivé rutiny táborů Majdanek, Osvětim a Březinka, až se mi celý ten krutý a neskutečný příběh odehrávající uprostřed civilizované Evropy zhmotnil i do noční můry. V dnešní době o tomto tématu vzniklo mnoho knih, dle recenzí různých kvalit, tato rozhodně patří k těm nejlepším z nich.
Pro mě asi jedna z nejlepších knih o holocaustu, co jsem četla. Pokaždé mě z tohoto tématu mrazí. Ale v této knize, více než v jiné, mě neskutečně zasáhla ta preciznost s jakou se prováděla masová likvidace a hlavně nevědomost s jakou šli lidé na smrt. Proč lidé mlčeli, i když postupně zrůdná pravda prosakovala na povrch...
„Zlo činí ten, kdo se zlu jakkoli poddává: ať aktivně, nebo pasivně, ať jako nástroj, nebo jako pozorovatel nebo jako oběť.“
Kniha se mi dostala do ruky tak trochu náhodou. A moc se mi do ní nechtělo, protože příběhy z doby holocaustu se v posledních letech valí v hustém proudu. Ale tohle je fakt moc dobře napsané... líbilo ...
Ano, konečně jsem tuto knihu pokořila. Již dlouho jsem se na ni chystala, ale nebyla ta správná chvíle, až najednou nadešla a tato kniha se stala mím společníkem na cestách.
Je až fascinující, co se vlastně stalo, kolik lidí muselo zemřít, a jakým způsobem, buď plyn, nebo tzv. selekce, ubití, zastřelení, ... jak hledali sebemenší chybu, za kterou mohli ve velkém trestat. Jak na pozadí takovéhle hrůzy mohl "vykvést" milostný vztah, který měl jen určitou dobu trvání. Rozhodně všem vřele doporučuji si tuto knížku přečíst, já vím určitě, že jen u této knihy nezůstane.
Člověk vůbec nechápe, jak se něco takového mohlo stát. Je to strašné. Myslím si, že by si tuhle knihu měl přečíst každý i když ne každý by to zvládl.
Četba memoárové literatury vztahující se k holokaustu je vždy náročná. Čtenář je téměř pokaždé otřesen nepředstavitelnou zrůdností a brutalitou, zdrcen nedozírným množstvím lidské bídy a utrpení. Četba takovýchto knih proto vyžaduje jistou dávku čtenářovy odvahy, kterou by podle mého názoru měl v sobě občas najít každý.
Z hlediska výše uvedených pocitů se kniha Rudolfa Vrby ničím nevymyká. Autorův příběh začíná pokusem o útěk do Maďarska a následným zadržením, pokračuje pobytem v táboře v Novákách, v Majdanku a poté v Osvětimi - Březince. S autorovým příběhem tak úzce souvisí posledně jmenovaná „továrna na smrt“, jejíž organizaci a fungování autor viděl na vlastní oči a prožil na vlastní kůži. Proto se rozhodl z tábora za každou cenu utéct a informovat svět o nepředstavitelných zvěrstvech, která se zde odehrávala.
Navzdory náročnému tématu je kniha velmi dobře napsaná, podrobná, ale zároveň úžasně čtivá. Čte se opravdu jedním dechem. Je skutečně obtížné z knihy vybrat něco konkrétního, mě asi nejvíce zasáhlo autorovo svědectví o likvidaci „terezínského rodinného tábora“ a také plánování a provedení útěku, které knihu ještě více posouvalo do sféry neskutečně napínavého thrilleru (pokud to lze v tomto případě takto napsat).
Kniha také obsahuje samotnou Vrbovu a Wetzlerovu zprávu o fungování Osvětimi – Březinky, jeden z nejdůležitějších dokumentů 20. století. Jedná se vlastně o sumarizaci toho, co je popsáno v knize. Ve zprávě obsažená statistika o počtech transportů a obětí je zdrcující. Z tisíců jsou desetitisíce, z desetitisíců statisíce, ze statisíců miliony a člověk se v koutku duše stydí, že je člověkem…
Kniha Rudolfa Vrby bývá v rámci literatury o holokaustu řazena mezi nejzákladnější a nejlepší. Já se k tomuto názoru svým hodnocením jednoznačně připojuji.
Na závěr chci vyjádřit politování nad tím, že tato kniha není dlouhodobě k sehnání. Mně se ji podařilo zakoupit v loňském roce, kdy se z ničeho nic objevil dotisk druhého vydání z roku 2007, který byl za několik dní znovu vyprodán. Proto bych ocenil, kdyby kniha brzy vyšla znovu, aby si ji mohlo přečíst a zařadit do své knihovny co nejvíce lidí.
Zatím nejpodrobnější, nejotřesnější svědectví o Druhé válce.
Absolutně nedoporučuji slabším povahám, protože autor se nevyhnul popisů zacházení s mrtvými těly a barvité charakteristice života v Osvětimi. Praktik nácků a popisu hierarchie vězňů, plus smutných konců některých z nich.
Jeho příběh začíná poměrně idilicky. Chce prchnout do Anglie, tak se přes Maďarsko vydá pryč, ale hned na začátku je chycen, málem zabit a dostane se zpět na Slovensko. A odtamtud putuje přes kárný tábor do Majdanku. Konec "tohoto zařízení" líčí prostřednictvím jakýchsi zápisků jistého SSáka, přítomného u likvidace tábora. Z toho mi bylo dost šoufl.
Autor se odtamtud dostal díky náhodě ještě dřív, než tento tábor zanikl a skončil v Osvětimi...
Silný příběh, silného člověka o slabé době...
*Poznámka pod čarou...
Mám podezření, že A. Lustig napsal knihu, dle které se natočil film Colette:dívka z Antverp, právě na motivy Utekl jsem z Osvětimi od Rudolfa Vrby :)
Viděl jsem nejdříve Colette, než četl Útěk, ale při přečtení pár stran jsem věděl, že je to totožný příběh
Nechce se mi věřit, že se tato zvěrstva vůbec děla. Zcela na očích, zcela beztrestně. Nemohu uvěřit, že se něco takového stalo a utéct se z tohoto pekla podařilo. Určitě doporučuji.
Tohle by měli číst děti ve školách, povinně!! Aby se už nikdy nedopustilo něco podobného.
Knížka super, jen musím říct, že mi nebyl "hlavní hrdina"úplně sympatický, nedokážu říct proč..Místy až k nevíře, že se opravdu něco takového dělo a že někdo mohl mít ,neuražte se, v některých chvílích takovou "zpredelekliku"...
Knížka, kterou budu číst určitě ještě jednou. A nejen kvůli tomu, že jsem přelouskala nějaké mizerně opsané PDF v mobilu. Doteď si pamatuju, jak před asi pětadvaceti lety ji pouštěli v rozhlase jako četbu na pokračování... Na tuto knížku nejde zapomenout.
Strhující příběh, nezapomenutelný, přečetla jsem spousty knih na toto téma, ale tuto knihu nelze vymazat z paměti
Knihu jsem povýšil na ve svém portfoliu do seznamu doporučených knih pro 9. ročníky. Zakomponoval jsem ji s dokumentem na youtube do projektu, který končí exkurzí do Osvětimi a Březinky. je to jedna z prvních knih, kdy mě žáci vybízeli; prosím, ještě nám o knize vypravujte! Co více si dnes můžete u dětí (puberťáků) přát? Snad aby se ji sami přečetli.
knihu by si mal precitat povinbe kazdy! Nevedela som prestat citat..pacili sa mi detailne cisla a datumy, neskutocna kniha
Strhující výpověď jednoho z mála uprchlíků z největšího střediska masového vyhlazování. Důležité svědectví Vrby a Wetzlera, které v roce 1944 prolomila zdi mlčení o rozsahu nacistických zvěrstev.
"Němců se neboj. Je jich hodně, každý jednotlivě je však malý. Tady v Osvětimi se tě snaží zlomit, psychicky i fyzicky. Snaží se tě přesvědčit, že jsou nadlidé, neporazitelní. Já však vím, že můžou umřít stejně rychle jako kdokoli jiný."
Velice silný příběh, často jsem „nedávala“ víc jak jednu kapitolu najednou. Walter/Rudolf měl ale velké štěstí, že vždy našel způsob jak přežít. Určitě doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět více o chodu Osvětimi a Březinky, ale místy je to hodně drsné. Existovala hierarchie vězňů a ti, kteří přišli nejdříve a přežili tvrdé začátky, se měli výrazně lépe než ti na nejspodnější úrovni. Díky této knize jsem pochopila hodně souvislostí z knihy Tatér z Osvětimi, u které jsem si při jejím čtení myslela, že román má hodně „obroušené hrany“. Ale asi opravdu byla taková realita. Milióny lidí v koncentračních táborech neskutečně trpěly, ale podle Vrbovo slov „elita si tu žila na vysoké noze, daleko lépe než většina lidí v Evropě“.
Člověk se ptá, jak mohli Němci tak slepě jít za svým vůdcem a přihlížet zvěrstvům, která se páchala. Trochu to objasňuje Vrbovo vysvětlení: „Byla to psychologická válka na vlastní frontě. Dítě v Berlíně potřebovalo boty. Hitler je našel v Osvětimi. A máma napsala tátovi na ruskou frontu dopis, v kterém velebila spasitele s malým černým knírkem.“