Utekl jsem z Osvětimi
Rudolf Vrba
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85090/bmid_utekl-jsem-z-osvetimi.png
5
1134
1134
Hlavní hrdina Walter Rosenberg (Rudolf Vrba) byl při druhém pokusu o útěk za hranice Slovenského štátu transportován do vyhlazovacího tábora v Majdanku a posléze do Osvětimi. Podstatná část knihy je tvořena líčením jeho zážitků a pozorování z táborů. Roku 1944 s jedním ze spoluvězňů z Osvětimi uprchl. Ve zprávě, kterou s sebou přinesli, podávají první ucelené, podrobné a zároveň otřesné informace o situaci, která ve vyhlazovacích táborech panovala. Děj knihy končí ve chvíli, kdy hrdina jde poprvé do boje proti Němcům.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1998 , SeferOriginální název:
I Escaped from Auschwitz, 1963
více info...
Přidat komentář
Slova pořádně nedokáží vystihnout, co se mi během čtení honilo hlavou, a jaké pocity se mě zmocňovaly. Věřte mi, že mluvím pravdu, když řeknu, že jsem četla s otevřenou pusou. Byl to naprosto nový zážitek!
Zkrátka si při čtení pořádně uvědomíte, že jedna věc je číst o té době fikci, a druhá věc je číst skutečný svědectví z té doby. Během čtení neustále přemýšlíte a uvědomujete si, že všechno, co jste přečetli, je skutečné a opravdu se to stalo.
Dle mého názoru si nestačí o tom jen přečíst v učebnicích, maximálně se podívat na dobové fotografie (i když ty v mnohých případech také stačí), neboť člověk si uvědomí váhu těch zvěrstev, co byly během druhé světové války napáchány, teprve když si o nich přečte nějakou tu knihu. Je to něco úplně jiného, než si to unaveně pročítat v učebnicích a sem tam si udělat nějakou poznámku.
A musím pochválit skvělé podání pana Vrby. Krásně píše, líbí se mi ten jeho nadnesený humor. A hlavně jej obrovsky obdivuji, že se tak rychle a dobře naučil chodit ve hře o přežití, kterou s ním a dalšími miliony Židy nacisté hráli, až se mu nakonec povedlo uprchnout a otevřít oči celému světu. Klobouk dolů!
Knihu doporucuji precist, i kdyz me pri prvnich strankach nenadchla potom jsem se zacetla a nemohla se odtrnout, velmi silny pribeh a pan Vrba ma muj obrovsky obdiv.
Hrůzy holocaustu, silný příběh a šťastný konec. Útěk se nakonec podařil. Výborná knížka ;)
Človek si po prečítaní takejto knihy viacej váži hodnoty, ktoré boli týmto ľudom odopreté. Všetky generácie by mali vedieť o týchto hrozných činoch, aby sa už viacej nezopakovali.
Obyčejně bych takto obsáhlou knihu četla daleko déle. Ale tohle se mi podařilo sfouknout za tři dny. Nádhera, nekompromisně, upřímně vyjádřený příběh.
Četla jsem, když mi bylo 17 let. Pravdivý příběh jsem přečetla jedním dechem, děj byl velice zajímavý a napínavý, nutil mě číst dál a dál. Pan Vrba má můj hluboký obdiv, jak za knihu, tak za své činy. Určitě si ji ještě někdy přečtu znovu. Doporučuji všem!!!
Četla jsem asi asi ve 22 letech a velmi, velmi mě oslovila. Zajímalo mě a stále zajímá válečné téma a kniha pro mě byla velmi zajímavá. Jednou si rozhodně přečtu znovu a všem doporučuji. Vyprávění opravdu autentické, uvěřitelné a bohužel děsivé.
Strhující příběh o tom, jak to tehdy chodilo v koncentračních táborech, neskutečné odvaze, štěstí a touze přežít. Upřímně smekám před autorem a lidmi, kteří se odhodlali k tomu, aby utekli a informovali tak svět o tom, co se zde dělo a několikrát jsem si při čtení uvědomil, že nebýt štěstí či ostražitosti autora v situacích v jakých se ocitl, tak vlastně tato kniha ani nemusela vzniknout. Příběhy podle skutečných událostí mám snad úplně nejraději a jak již bylo zmíněno - tohle by měla být povinná četba pro střední školy a měl by si ji přečíst každý!
Pan Vrba i pan Weiss mají můj neskonalý obdiv, z knihy místy až mrazí a chvílemi brečíte a nemůžete přestat, nejsmutnější je že taková je naše historie a je třeba jí připomínat mladším generacím .
Vyjadřuji svůj obrovský obdiv Rudolfu Vrbovi a všem židovským i ostatním vězňům koncentračního tábora Osvětim i všech dalších příšerných táborů. Můj mozek jen těžko dokáže pochopit, jak se taková ohavná zvěrstva mohla dít. Často si stěžujeme na to jak se máme Co dělají politici, že máme nedostatek financí a podobné, Ve srovnání s holocaustem maličkosti. Přála bych si setkat se alespoň s jedním člověkem který prošel období války a dosud žije. Tak ráda bych mu, nebo jí vyjádřila svůj obrovský obdiv a účtu. Četla jsem už více knih Na toto téma a nikdy se nepřestanu divit, Jak se to mohlo stát. Obdivuji obrovskou odvahu Rudolfa Vrby i jeho přítele. A je mi líto, že mu to nemohu říci osobně.
Už nikdy se nic takového nesmí stát ! Niky !
Nestává se často, aby někdo kdo něco takového prožil, dokázal i své zážitky poutavě popsat. Spolu se Smrt je mým řemeslem, tato knížka patří k mým top 2, věnujícím se tomuto tématu.
Jeste doporucuji Utek z Treblinky. Ty dve knihy z hlavy uz nikdy nevymazu. Hruzne dejiny.
Dobra kniha. Neuveritelny pribeh (jaky mel ten clovek skoro celou dobu strasne stesti... a jake veci se tam lidem dely jako kdyby to bylo naprosto normalni) ... ze kdyby se o koncentracich nevedelo vubec nic.. tak bych si po precteni knihy rekl, ze je to dobre vymysleny pribeh, ale neco takoveho se prece ve svete nemuze stat.
Proste nechapu.
Budme radi za dnesni dobu
Veľmi dobra kniha, kde z úst Rudolfa Vŕbu presne opisuje pobyt v Osvienčime a útek na Slovensko. Kniha sa veľmi dobre čítala, nemohol som sa od nej odlepiť. Spolu s autorom som prežíval tie strašné momenty.
Človek sa potom zamýšľa ako môžu byť ľudia takí krutí - veď to bolo len pred pár rokmi.
Pokud se nepoučíme z minulosti, budeme nuceni ji opakovat. Je moc důležité aby se k této knize popisující jedno z nejčernějších období našich dějin dostávali stále další čtenáři. Z knih na toto téma se mi spolu se Smrt je mým řemesel zapsala do srdce nejhlouběji.
Právě ležím doma nemocný a tak jsem si říkal co by asi se mnou bylo kdybych tak za popisovaných podmínek měl chřipku.No asi by to se mnou dopadlo velice špatně.Horečka,zimnice a ještě tvrdá otrocká práce k tomu rovná se plynová komora a nebo smrt vyčerpáním.Jen některé pasáže mi docela připadali jako kdyby hlavní hrdina měl na lidi neuvěřitelné štěstí a vždy vyvázl ze všeho kličkováním a že by byli kápové a dozorkyně tak nevšímaví?!
Po tolikáté čtu o holocaustu a pokaždé si říkám – nechápu…
Ano, utrpení, mučení, zabíjení to se odehrávalo a bohužel odehrává stále – ale tady ta dokonalá organizace, ta preciznost, ta masovost, plánovaná likvidace milionů lidí v továrním měřítku a do detailů vymyšlená kamufláž k tomu… to je ta největší hrůza.
Pro mě nové informace – o Vrbově a Wetzlerově zprávě a její pomalé a často nepochopitelně mařené cestě na veřejnost, to bylo hodně depresivní, smutné podrobnosti o likvidaci českého rodinného tábora a taky o až neuvěřitelné vztahové hierarchii mezi vlastními vězni.
Tahle kniha se mi hrozně těžko hodnotí. Obsahově byla vynikající (doufám, že můžu použít zrovna tohle přirovnání, ačkoliv ty hrůzy, opravdu vynikající nebyly), ale narazila jsem na tak příšerný překlad, že se kniha nedala skoro číst. Poslední stránky jsem musela už jen zběžně prolistovat, protože jinak by se mi dlouho do jiné knihy ani nechtělo.
Příběh už jsem ze začátku znala a to z knihy Osvětimská knihovnice, ale zažít ho opravdu z pohledu, který si to sám zažil, bylo úplně něco jiného. Vždy mě na příbězích tohoto typu udivuje, jak se to mohlo stát a jak to mohlo vůbec procházet.