Utekl jsem z Osvětimi: Nemohu odpustit
Rudolf Vrba , Alan Bestic
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493870/bmid_utekl-jsem-z-osvetimi-fSQ-493870.jpg
5
1131
1131
7. dubna 1944 Poplachové sirény oznamují útek dvou slovenských vězňů z přísně střeženého tábora v nacistickém Německu. Rudolfu Vrbovi a Alfredu Wetzlerovi se podařilo uprchnout a překonali vzdálenost 160 kilometru, aby světu podali první realistický a přesný popis toho, co se děje v Osvětimi. O událostech v tomto koncentračním tábore do té doby kolovaly jen nepotvrzené fámy. Jejich Zpráva, nejprve publikovaná ve Švýcarsku a poté v západním tisku, jednoznačně a otevřeně odhalila realitu nacistických vyhlazovacích táboru papeži Piovi XII., Winstonu Churchillovi a Franklinu D. Rooseveltovi. Kniha Nemohu odpustit je mistrovským vyobrazením lidských charakteru, které stály za první zprávou o hrůzách v Osvětimi. Jen málokdo dokáže říct o této gigantické a nelidské mašinerii smrti, kterou vybudovala německá říše, aniž by pocítil silné a hluboké emoce. Mnozí v knize najdou pozoruhodný, hluboce osobní příběh hrdinství a odhodlání, navzdory zdánlivě beznadějným vyhlídkám.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2022 , Citadela (ČR)Originální název:
I Escaped from Auschwitz, 1963
více info...
Přidat komentář
Neskutečný příběh a skvělá kniha, kterou už bohužel v knihkupectvích nelze sehnat a je to veliká škoda.
Tato kniha byla hrůza. Není to stylem psaní, ale je to obsahem. Jde o další popis hrůz fašismu. Je dobře tyto knihy existují a mělo by je číst co nejvíce lidí. Popise je se zde nejen hrůzi Osvětimi, ale ke konci knihy i politika a naivita některých lidí.
Neskutečný ikdyž skutečný příběh chlapce, který přežil peklo na zemi a řekl bych že měl vyloženě štěstí v neštěstí, když unikl mnohokrát smrti z lopaty. Ale tohle “štěstí bylo vykompenzováno neštěstím statisíců či milionů dalších.
Nebylo to ale pouze štěstí ale i odvaha, síla a vůle žít, které zachránily Rudolfa Vrbu. Oceňuji, že autor se více soustředí na popisování celkového utrpení co prožívali ostatní a ikdyž ho sám okusil tak se v knize nesnažil si nějakým způsobem stěžovat.
Člověk se při čtení zamyslí nad zlem a říká si: kde je to zlo? V člověku samotném? Pouze v určitých lidech nebo ve všech? Dělali by tohle i zvířata nebo s rostoucí inteligencí přichází i krutost? (Mluvím o vědomé krutosti). A jak pak někdo může tvrdit, že na světě je spravedlnost, když někteří tihle ne-lidi kráčeli po světě i nadále a žili si své životy v pokoji. Opravdu smutné co, někteří lidé dokáží udělat ostatním.
Knihu by jsi měli přečíst především lidé, co si neustále stěžují na dnešní dobu a na to jak se jim žije špatně. Buďme prosím vděční za to, co nyní v české zemi máme a v jakém klidu a blahobytu žijeme.
94%
Čakala som veľmi ťažkú knihu. A ona aj bola. Ale napísaná veľmi zrozumiteľne, a pútavo. Neviem, či môžem o nej vôbec takto hovoriť, keďže ide o brutálne čísla, fakty a absolútnu mašinériu. Žasnem nad tou premyslenou až priemyselnou genocídou. Nechápem.
Oceňujem však spôsob, akým to pán Vŕba v tejto knihe podal. Necítiť zatrpknutie, ani nenávisť. Snažil sa byť, pokiaľ to vôbec šlo, nad vecou. Má môj obrovský obdiv. Vedel tam opísať aj Židov, ako obyčajných, bežných ľudí, neboli stále len v pozícii obete, ale aj ako ľudia so všetkými ľudskými vlastnosťami, aj tými negatívnymi.
Za mňa by to malo patriť medzi povinnú literatúru. Aj napriek tomu, že k povinnej literatúre je z princípu prirodzený odpor. Ale práve z úcty k autorovi a k celému tomuto čiernemu obdobiu ľudských dejín.
Ale prečítať by si to mal naozaj každý mladý človek, ktorý sa stáva dospelým a začína byť aktívnym tvorcom spoločenských pravidiel a spoločnosti vôbec.
Neuvěřitelný příběh člověka a svědectví o vyhlazovacího táborech. Pro mnohé nepředstavitelné co ani ne 20-letý musel zažít a nakonec se mu povedlo společně s Alfredem Wetzlerem uniknout z pekla Osvětimi.
Otázka kdo páchá zlo?
Jeho odpověď je možná tvrdá, ale ručí za ní svým životem.
"Na zlu se podílí i oběť, pokud se nebrání".
A proto se rozhodl uniknout zlu a podat světu Zprávu a varovat ostatní před utajovaným zlem za ostnatým drátem.
O tématu holokaustu jsem už několik knih přečetl. Svědkové z továrny na smrt, Lékárník z Osvětimi, Půl penny, Sophiina Volba. Nyní Vrbův útěk z Osvětimi. Bohužel se zdá, že každá další kniha na toto téma, mě stále dokáže překvapit.
Když jsem četl Půl penny, byl to první kontakt s tím, jak se žilo za ostnatým drátem Osvětimi. Je to něco jiného, než o tom číst na wikipedii. Tehdy jsem se pár týdnů na to sebral, a jel Auschwitz I a II navštívit. Osobní návštěva vás zasáhne jinak, než kniha. Tím spíše, že se mi při procházení baráky v původním táboře, vybavovaly příběhy z knihy. Za místem vidíte najednou skutečné příběhy skutečných lidí a baráky, které mají často i přes popisky a exponáty jistou anonymitu, na vás začnou daleko více mluvit a smutně žalovat tragédii lidských osudů. O šoku, když přijedete do tábora II a uvědomíte si rozsah páchaného zla, vyjádřený zbytky baráků kam oko dohlédne, je zbytečné mluvit.
Přemýšlím, jak Vrbův příběh zhodnotit, protože myšlenek je příliš. Zásadní je pro mne ale asi osobní rovina, do které kniha čtenáře staví. Co byla Osvětim? Tragédie? Zločin? Hrůza? Továrna? Chamtivost? Zvěrstvo? Ukázka lidského hnusu? Všechno z toho, řekl bych. Ale taky kontrast. Složitost lidského jednání, které na místě, jako byla Osvětim, každý den podroboval brutální syrové zkoušce. A které se dralo na povrch v rozličných formách, často pro mě tak rozporuplných, že se člověk přes všechen smutek a zlobu, kterou cítí, skoro zdráhá hodnotit některé z lidí, o kterých Vrba píše. Bylo to místo lásky. Člověk žasne nad vůlí žít a přežít...vůlí milovat, obětovat se, chránit, riskovat...na místě, které bylo bez nadsázky peklem.
Nečinnost, na kterou Vrba a Wetzler po útěku a spravení o hrůzách narazili, do vás hlodá. A říkáte si proboha, jak mohli být lidé tak slepí? Naivní? Hloupí? Zlí? Máte dojem, že v poválečném světě, kdy mělo být spravedlnosti učiněno za dost, byla pomyslná postava Spravedlnosti nejen se šátkem na očích, ale hlavně s rukama svázanýma za zády.
Tragédie není záznam. Tragédie není historický anál. Tragédie je vždy příběhem lidské bytosti. Věřím, že pro její úplné pochopení a vyvarování se jejího opakování, je vždy nutný osobní rozměr. A proto, nejen proto, je pro mne tato kniha tak cenná. O čtivosti knihy snad svědčí to, že jsem ji zhltnul za jeden týden.
Silný příběh.. Při pomyšlení, jakou museli ti lidé prožít hrůzu mi jde mráz po zádech..
Dopodrobna popísaný útek dvoch slovenských židov, ktorí ani v najneľudskejších podmienkach aké môžu nastať, nestratili chuť do života, a robili všetko preto, aby sa o zločinoch proti ľudskosti, ktoré boli vykonávané nacistickými vojakmi, dozvedel celý svet (len keby svet reagoval oveľa, oveľa skôr). Kniha sa v niektorých pasážach čítala veľmi ťažko. Odporúčam prečítať každému, koho zaujíma táto tématika.
Kniha, která nezklamala. Poučení v přímém přenosu. Doporučuji všem, kdo si chtějí nebo potřebují osvěžit dobu, kterou zažili naší předci.
Ačkoliv je to poměrně tenká kniha tak se to nečetlo moc rychle a dobře , rozhodně za to ale nemůže autor.
Spolu s knihou Co Dante neviděl. To napsal ten druhý účastník pravdivého příběhu.
Tohle by měla být povinná četba na základní škole, střední škole i na vysoké škole. Nejlepší a zároveň nejhorší kniha v mě bibliotéce.
Dle hodnocení velká očekávání a opravdu naplněna. Přečetl jsem mnoho knih na toto téma a tohle je jeden z nejhlubších vhledů do této tématiky, navíc napsaný tak čtivě, že ihned po dočtení jsem ji četl znovu.
Konečně kniha znovu vydána. Neuvěřitelné, že v ČR byla vydána až r.1998!! poté r.2007 a pak nesehnatelná…. Co jsme to za národ??
Nejen děti, ani dospělí často neví alespoň základ o r.1968 nebo 1989, natož 1939-48. Vždyť TEHDY nešlo jen o přežití, útěk, ale dva naši!! chtěli varovat svět…. Máme za VIP herce, zpěváky a kdekoho, ale opravdové hrdiny o těch ani zmínka, a pokud ano tak na „vybraných kanálech“. Čemu se tedy DNES divit, když ani jim nikdo ty hrůzy nevěřil a ještě zjistili, že se už dost ví, jenže tam kde se rozhoduje o krocích války není bolest obyčejných lidí tak důležitá jako moc….
Musím říci, že 17 kapitol příběhu bylo opravdových tak, že se vědomí, že to někdo prožil hlásilo vždy úlekem „co dalšího hrozivějšího“ (např. Na smrt od Kariky je dost síla). Co teprve přílohy – děkuji, že tam jsou – to bylo tedy něco !! V nich zjistíte reálné reakce, kulisy doby, získáte náhled z mnoha úhlů pohledu. Nebudete se divit, budete se děsit, aby se nestal nějaký konflikt, protože je otázka na čí straně bude naše země a my. Jak aktuální....
PS: Děkuji človíčkovi, co sem do „zajímavosti“ dal odkaz na dokument :o)
Netřeba psát dlouhý komentář k této knize. Kniha je jedinečná svou autenticitou a hlavně odvahou autora. Četlo se to ne zrovna lehko. Tyto typy knihy jsou plné krutosti, bolesti a utrpení.
Za mě jedna z nejlepších knih o holocaustu.
Další popis toho jak to chodilo v koncentračních táborech Majdanek, Osvětim a Brzezinka a proč se vlastně miliony Židů nechali vést do plynových komor jako ovce na porážku. Na skutečném příběhu člověka, který přežil, je ukázaná všechna ta hrůza kolem. Připojeny dokumenty upozorňující na holocaust vlády ještě během války a také něco o dalším životě našeho hrdiny po válce. Není to četba pro každého a mladí knihy vlastně skoro nečtou a to je hodně špatné.
Kniha vyšla aj v slovenčine:https://www.martinus.sk/742163-utiekol-som-z-osviencimu/kniha