Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442137/bmid_uzkosti-a-jejich-lide-zbo-442137.png
4
2208
2208
Úzkosti a jejich lidé je naprosto bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých při prohlídce bytu. Neúspěšný bankovní lupič se uvnitř zamkne s přehnaně nadšeným realitním makléřem, dvěma morousy závislými na nákupech v IKEA, jedním potměšilým multimilionářem, smutnou starou paní, ženou v pokročilém stadiu těhotenství, otravným chlápkem a králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, ale když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni vylíčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstane klasická detektivní záhada: Jak se lupiči podařilo utéct? Proč všichni tak zuří? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?... celý text
Přidat komentář
Příjemná kniha, která dokáže dojmout i předat poselství. Jen mě tak "nepohltila" jako předchozí knihy od Backmana, které jsem přečetl.
Totálně pohodová kniha s morálními naučeními, jak je u tohoto autora zvykem. Baví mě jeho jednoduchý autorský jazyk, hodně si cením kvality překladu, protože mnohé obraty je nutno "počeštit", tedy najít ten správný ekvivalent. Při čtení jsem si skutečně oddechl, protože ač kniha je o vyloupení banky, držení rukojmích, nic krvavého se tu neděje, prostě totální čtecí po-ho-da.
Skvěle napsána kniha, ve které je ukryto spoustu životních mouder.
Cítíte se mizerně? Nebojte, hlavní postavy vás přesvědčí, že v tom rozhodně nejste sami. A občas se díky hloupé shodě náhod můžou stát ty nejnepravdepodobnejsi věci.
Knihu jsem četla i poslouchala jako audioknihu v podání Otakara Brouska a musím říct, že ji "načetl" skvěle.
Je to typická "backmanovka" jsou v ní dojemné okamžiky i vtipné pasáže. Líbil se mi popis pracovního i osobního vztahu Jima a Jacka. Ocenila jsem, že Zaru spisovatel nehodnotil jen záporně. Rozhovory mezi Zarou a psycholožkou byly brilantní. A fandila jsem individuu. Prostě všichni měli své úzkosti. Nebo úzkosti měly své lidi?
Kniha o blbcích, jednom bytě, mostu a králíkovi. Proč ne? Měla jsem náladu na něco praštěnýho, u čeho se budu smát tak moc, až mě budou bolet všechny mimické a břišní svaly. Takže jsem sáhla po Backmanovi, který tohle všechno sliboval. Co myslíte, dostál svých kvalit?
Začátek mi svým stylem připomínal černé historky. Absurdní zdánlivě nevysvětlitelná scéna je nakonec naprosto logicky vysvětlena, i když o nic méně absurdně - dává to smysl nebo si spíš protiřečím? Hm...
Řeknu vám jedno. Smála jsem se? Rozhodně! Ale není to jen o tom, že se čtenář bude smát blbcův v knize. Ony jsou tu i témata, která jsou dost vážná a k zamyšlení (to já v knihách ráda). Uznávám, že občas vyvstanou z dost bláznivé a absurdní situace, ale o tom ta kniha prostě je, to už jsme si řekli na začátku.
Objevuje se tu hodně téma rodičovství, všechny trable a pochybnosti s tím spojené. To, že i rodiče jsou jenom lidi a mají právo dělat chyby - kolikrát chyby ne o moc praštěnější než dělají jejich pubertální děti. Vlastně bych to nazvala jako takovou vtipnou sondou do lidské společnosti, do trablů a úzkostí lidí a to všechno se řeší na pozadí jedné bankovní loupeže, kterou to všechno začíná.
Jo, a taky králíkem! Na toho nesmíme zapomenout!
Příběh pojímá nejprve o zpackané bankovní loupeži, pokračuje to tak, že individuum, které toto zpackalo, tak se dostává do bytu, kde je zrovna prohlídka. A tady to všechno začíná - setkává se skupina lidí, kteří jsou sice odlišní, přesto spolu dokážou najít společné témata k hovoru.
V mnohém je to hodně přikrášlené, tak jak to bylo by ve skutečnosti nešlo. Nicméně to vůbec nemění nic na tom, že se u toho nasmějete - místy jen usmějete pod vousy, ale někdy prostě vyprsknete, jak jsou některé situace trefné a sedí i na váš život.
Příběh se odehrává v několika časových rovinách, dozvídáme se minulosti některých postav z bytu, zároveň minulost i současnost policajtů Jima a Jacka, který tento případ řeší, ale i jsou zde pohledy, co se dělo, když všichni opustili byt. Je to krásně propletené a vymyšlené.
Jsem příběhem unešená. A vřele vám ho doporučuji. ️
Nebolo to zlé, ale to poučovanie a humor mi tu prišli veľmi násilné. Všetkého veľa škodí. Keby to bolo trošku zjednodušené, nebolo tam toho toľko nad čím sa "máme" zamyslieť a zasmiať, myslím, že by to bolo lepšie. Otravoval ma sposob ako to bolo písané. Celý príbeh a hlavne koniec mi prišiel zbytočne zdĺhavý. Všetci sme už vedeli kto je lupič a čo sa s ním stalo, ale ešte sme si museli prečítať 50 strán ďalších morálných múdrostí, ktoré do nás autor aj tak vštepuje počas celej knihy. Tak načo to ešte predlžovať?? Oveho som hodnotila na 5 hviezdičiek, určite si ešte prečítam Britt-Marie, ale do ostatných kníh od autora sa asi púš'tať nebudem.
Backman píše primárně o lidech a příběh je v podstatě jen nástroj. Tahle knížka není výjimkou, ale z mého pohledu je to asi první kniha, kterou jsem od něj četl, kde ten příběh přece jenom to výborné zpracování postav a poselství, které kniha má, stahuje trochu dolů. I tak je to ale podle mě dobrá kniha a koupě rozhodně nelituji.
Velmi vtipná, humorná, zábavná bejkarna, s pěkným poselstvím a hlubokými myšlenkami. Není to tak výborné jako Ove nebo Britt, ale i tak je to dobré a vtipné.
První kniha od Backmana a rozhodně ne poslední.
Autorův styl psaní mi hodně sedl a proto mi v knize docházely stránky poměrně rychle.
Ale jinak je to kniha o blbcích, tedy o nás, lidech, všichni jsme strašná hovada se svými osobními, ať už uvěřitelnými nebo neuvěřitelnými příběhy, které jsou sice tak nepravděpodobné, ale přesto si říkáte.. sakra, to jsem celý já..
Tohle se autorovi povedlo a nebýt záseku příběhu uprostřed knihy nešetřil bych a dával bych plný počet. Tak třeba příště
Tato knížka má velmi netradiční a neotřelý námět a ten se mi tedy líbil velmi, velmi povrchně musím říct, že i obálka knihy je velmi vtipně vymyšlena a přitom při čtení dostane jasný smysl. Ze začátku jsem knihu četla na jeden nádech, v polovině jsem měla pocit, že bych klidně pár stran mohla postrádat a ke konci už to zase dostalo švih. Autor umí absolutně bravurně popsat charakteristiky jednotlivých postav včetně pocitů a emocí. Dovedu si úplně živě představit, že by kniha byla přenesena na filmové plátno nebo divadelní prkna. Za mě můžu určitě doporučit (ale Medvědín u mě zatím vede).
Byla to milá knížka, ale rozhodně jsem z ní nebyla unesená tak, jak někteří popisují. Půjčila jsem si, vrátila jsem a byla jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale znovu se k ní nevrátím.
Já vám nějak nevím….. od F. B. Jsem přečetla všechny jeho knihy, miluju ho!! a tahle mi přijde nejslabší, pěkné myšlenky, řekněme i zajímavý příběh, no znova už tuhle slátaninu číst nemusím. Ale Oveho si ve své knihovně nechám navždy na nejčestnejsim místě!!
Tak nevím. Pro mě to byla sbírka nepravděpodobností, klišé, autorského tlačení na pilu, předsudků i stereotypů, předvídatelnosti, lidské otravnosti a samozřejmě úzkostí i jiných lidských potíží (to pravda titulek pravdivě slibuje v míře nikoli malé). Ano, potěšilo mě, že nezůstalo u jednoho zvratu, ale i když tento vývoj ke konci ubral míru předvídatelnosti, dostal naopak čtenář zase nášup nepravděpodobnosti. Nu, dobrá. Ani tady se mi Backman netrefil do chuti...
Autor velice chytře (neváhám říct až moudře) formuloval své životní postřehy týkající se mezilidských vztahů a pohnutek na pohled leckdy nepochopitelného člověčího chování; v tom spatřuji jeho mistrovství a zároveň těžiště knihy. Možná ale měl být spíš psychologem než spisovatelem, protože samotný děj je neskutečná, do nekonečna natahovaná slátanina: zhruba od poloviny jsem si po každé další přečtené stránce (obzvláště při pohledu na množství, které jsem měl ještě před sebou) povzdechl a čekal, jakého dalšího králíka z klobouku ještě vytáhne. Po slibném začátku přichází nuda, čtivosti by napomohl razantní prostřih, ale taková je holt doba.
Fredrik Backman má úžasnou schopnost napsat vtipný, ale zároveň dojemný příběh plný hlubokých myšlenek. Tohle bylo tak bláznivé, vtipné a trochu přitažené za vlasy, ale zároveň tak milé Příběh, který by se v reálném životě rozhodně neodehrál takto, přesto plný lidskosti, ohleduplnosti, porozumění a obětování Smekám před autorem a vřele doporučuji.
Chaotické, vtipné, dojímavé, prehľadné, smutné, poučné, absurdné, ľudské...nádherné! Ďakujem za skvelý zážitok, pán Backman!
První kniha od autora,na knihu jsem se hodně těšila,ale asi jsem čekala něco jiného.Občas je to vtipné.
Má první kniha od Backmana. Hlavně začátek pro mě byl dost trápení a způsob psaní mi pro mě nový, ale po chvilce tak jednotvárný. Pozitivem je, že chvílemi je kniha velmi hluboká i velmi humorná, to mi dodávalo to, abych knihu neodložila. Byla jsem zvědavá na rozuzlení zápletky. Některé postavy mi přišly velmi přitažené za vlasy.
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřováníAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Moje prvé stretnutie s autorom... a som nadšená.
Zo začiatku sa knižka tvári ako streštená detektívka plná absurdných dialógov. Autor sa však s čitateľom hrá a postupne mu servíruje jedno prekvapenie za druhým.
Nakoniec som sa pristihla, že čítam dojemný, duchaplný príbeh plný krásnych myšlienok. Knižka odľahčeným spôsobom reflektuje závažné témy ako samovražda, osamelosť, úzkostné stavy, ...
A chcete vedieť, ako píše štokholmský spisovateľ o štokholmskom syndróme? Čítajte:).
Ja si rozhodne nedám ujsť ďalšie knižky tohto autora.
"Víš, co je na rodičovství nejhorší?
Že tě budou soudit podle tvých nejslabších chvilek.
Milionkrát uděláš něco správně, ale pak stačí jeden špatný krok a už navždycky budeš tátou, který se koukal do mobilu, když se jeho dítě v parku praštilo hlavou o houpačku."
"Pravda je, že kdyby lidé byli opravdu tak šťastní, jak to vypadá na internetu, netrávili by na něm sakra tolik času, protože ten, kdo prožívá krásný den, ho z poloviny nevyplácá na focení sebe sama. Pěstovat mýtus kolem své osoby umí každý, pokud na to má dost hnojiva, takže jestli tráva na druhé straně plotu vypadá zeleněji, asi bude plná sraček. Ale to je jedno, my už jsme se totiž naučili, že každý den musí být jedinečný. Každý den."
"Říká se, že osobnost člověka je součtem jeho zkušeností. Ale není to pravda, nebo přinejmenším ne celá, protože kdyby nás definovala pouze naše minulost, tak bychom sami se sebou nevydrželi. Musíme mít možnost si připomínat, že jsme něco víc než chyby, jichž jsme se dopustili včera. Že jsme i všemi našimi budoucími volbami, všemi našimi zítřky."