Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Autor bestselleru Muž jménem Ove se vrací s dosud nejvtipnější knihou Úzkosti a jejich lidé je skrznaskrz bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých den před silvestrem při prohlídce bytu. Za zamčenými dveřmi se ocitají individuum v lupičské kukle, které uteklo po neúspěšném pokusu vyloupit banku, párek důchodců závislých na nákupech v Ikee, jízlivá milionářka trpící depresemi, posmutnělá stařenka libující si v popíjení vína, dvě lesbičky čekající každým dnem narození miminka a otravný chlápek s králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, jenže když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni líčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstává přímo detektivní záhada: Jak se individuu v lupičské kukle podařilo utéct? Proč místo výkupného požadovalo ohňostroj? Jakou roli v příběhu hraje most, na nějž je vidět z balkonu prodávaného bytu? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?... celý text
Přidat komentář
Naprosto bláznivý příběh s událostmi, které se vcelku běžně stávají. Okouzlily mne různé myšlenky, které byly promítnuty do děje. Backman jak kdyby rozdával moudra. Ač chvilkami smutný příběh, ale opět překonán dalšími zdary, a o tom je prostě život. Něco přinese, a my se musím koncentrovat na to dobré, abychom z toho vyvázli...
Rozhodně chápu hlasitou hudbu, klidně hard rock, puštěnou do sluchátek. Na to nemusí člověk pracovat v bance :).
Ze začátku jsem se bála, že román bude plný příliš zdůrazněných emocí a teoretických životních mouder. Naštěstí se F.B. udržel v pro mě komfortních mezích a poznenáhlu se vyloupnul pěkný a jen přiměřeně sentimentální příběh. Styl autora prostě musí čtenář přijmout nebo nečíst.
A Ove stále zůstává nepřekonatelný.
Další přečtená kniha od Backmana. Při popisu panických úzkostí jsem brečela. Za mě se kniha nedá nazvat příběhem, ale spíš vyprávéním o všem a zároveň o ničem, kdy se snad každý v něčem v knize najde. Pasáže s psycholožkou a Zarou se mi líbily asi nejvíc. Kniha skvělá, jen něco malilinko mi tam chybělo.
Kniha za mě byla úplně úchvatná a přivedla mě do útrob kriminálních příběhů.
Vtipu bylo požehnaně a já jsem nejednou u čtení chytla záchvat smíchu.
Bylo tam i mnoho hlubokých myšlenek, které vám dají prostor nad zapojením mozkových závitů
Za mě tedy nejlepší kniha od Backmana..neskutečně vtipná, trochu krimi a plná hlubokých myšlenek. Dočetla jsem a měla chuť ji začít číst znova..tohle bylo pro mě opravdu literární pohlazení na duši..
Několik prvních a posledních stran bylo úchvatných a "nakopávacích" - a to že tyto životní moudra nemám ráda, ale Backman umí promluvit do duše tak hezky a nenásilně.
Ale upřímně, samotný příběh mě nijak zvlášť nezaujal. Autor napsal rozhodně lepší knihy... i vtipnější. 3,5*
Kniha je krom již zmiňovaného, také plná citátů a různých moudrostí:
„Na úzkosti je zvláštní, že vytloukáme chaos chaosem. Člověk, který se dostane do katastrofální situace, málokdy couvne, většinou se naopak rozběhne vpřed ještě vyšší rychlostí";
„Život tě může zavést kamkoli, ale ze všeho nejspíš do prdele“;
„Láska bolí, a "opička" dodala, že možná proto jsou srdíčka špičatá";
„Láska znamená být zamilovaný… občas";
„Štěstí je jako peníze. Je to vymyšlená hodnota, která odpovídá něčemu, co nejsme schopní zvážit ani změřit";
„Lidi se milujou tak dlouho, až už bez sebe nemůžou žít. A i když se pak na chvilku milovat přestanou, tak… bez sebe stejně nemůžou žít“;
„Vytvořili jsme život, ve kterém se díváme, jak ostatní narážejí do zdi, ale přitom doufáme, že zrovna my tou zdí nějak projdeme. Čím víc se k ní blížíme, tím víc v nás roste jistota, že nás zázračně zachrání čím dál nepravděpodobnější řešení, zatímco všichni, kdo nás pozorují, jen čekají na… srážku“;
„Po dostatečně dlouhé době přestane člověk vnímat rozdíl mezi letem a pádem“;
„Nikoho nezruinuje prohra, lidi zruinují pokusy vyhrát peníze zpátky";
„Jenom s krásnými se dlouho žít nedá. Ale s vtipnými, jéminánku, s těmi člověk vydrží celý život.";
„Dítě nepotřebuje nejlepší rodiče na světě, stačí mu jeho rodiče";
„Člověk si pořád vybírá a je ostatními vybírán, neustále, každou vteřinu";
Možná najdete i další.
Nemám slov, další skvělá kniha od Backmana, která vás pohltí a od které se nemůžete odtrhnout, nejen díky tomu, že se opět skvěle čte, ale i díky příběhu. Krásné, dojemné, upřímné, některé momenty a části trefné a upřímné. K některým se budu vracet. Doporučuji.
Milý lidský, tak trochu absurdní příběh. Ráda jsem jej četla, ale bohužel vzápětí po Brit-Marii a to byla chyba, Britt-Marii a Oveho mám tak nějak radši. Jinak ale určitě doporučuji, Backman má cosi do sebe.
Moje první kniha od Backmana. Budu muset dát šanci i těm dalším, kterým jsem se poněkud vyhýbal díky velkému humbuku kolem nich. Kniha má zvláštní druh humoru. Odkazuje na lidi, co trpí různými formami úzkosti. A i když v knize působí náhoda místy mírně našroubovaně, líbilo se mi, jakým směrem se román ubírá. Pobavení, poučení, zajímavé myšlenky.
Na knihu jsem se neskutečně těšila a užila si ji moc! Mám prostě knihy pana Backmana ráda. Nacházím v nich opravdu vše, co potřebuji. Klid a naději.
Top nadále zůstavá Ove a Medvědín. Ale i k této se časem ráda vrátím.
Nejprve jsem se nemohla začít, dokonce uvažovala, zda knihu dočtu, pokus o vtip byl snad v každé druhé větě. Jakmile však se však objevilo několik vazeb na nedaleký most sebevrahů, bylo jasné, že nepůjde jen o humoristický román. A pokud si přečtete i poděkování autora na konci knihy, vše do sebe dokonale zapadá.
Asi budu kritická, ale mám pocit, že pan spisovatel už trochu přehrává, že už se snaží být vtipný za každou cenu..v knize jsem našla i pár milých momentů...ale celkově mně Backman na svou stranu nezískal (v tomto případě)
Zpočátku jsem si říkala, že tak bizarní příběh snad nemohl zrovna Backman vyplodit. Postupným rozvíjením příběhu ale vycházely najevo skutečnosti, které celý příběh povznášely na úplně novou úroveň. U knihy jsem se několikrát od srdce zasmála a s hlavní protagonistkou jsem soucítila. Knihu hodnotím jako příjemnou odpočinkovou záležitost.
Nejlepší kniha, kterou jsem letos četla! Zábavná, dojemná, napínavá a sakra pravdivá. Kniha o nás blbcích...
Tenhle ztřeštěný, veselý, úsměvný, ale i hluboce lidský román Fredrika Backmana byl příjemným čtením, ale určitě nepředčil mého oblíbeného Oveho, či nezapomenutelnou uklízečku Britt - Marii. Tito dva hrdinové totiž již navždy zůstaly v mé mysli, v mém srdci.
Úzkosti a jejich lidé je opravdu bláznivá komedie, která má v sobě kromě lidskosti také poselství. Jen mu musíme naslouchat a porozumět. Rozumět tomu, co nám pan Backman sděluje mezi řádky, cítit a vnímat jeho slova. Stará paní Estelle v knize podtrhla:
Láska je, že chci, abys byl.
Na tuhle knížku je asi potřeba správně se naladit. Chce to nechat jen tak zvolna plynout slova, kterých je víc, než by bylo zapotřebí, mnohem víc! Všechna ta slovní nálož má asi působit humorně. Výsledek je maximálně úsměvný, místy spíše nudný až vysloveně otravný. Tolik populární psychologie a rádoby filozofických úvah, to se jen tak nevidí.
Střídání dějových linií a časté retrospektivy jsou na mnoha místech samoúčelné. Pro vypointování příběhu jich stačil zlomek.
Zajímalo mě jenom, jak se autor vypořádá s načrtnutým příběhem; to byl asi důvod, proč jsem v polovině knihu nevzdal. Nicméně samotný děj je chudičký a zápletka vysoce nepravděpodobná, to ostatně sám autor v knize přiznává. Dojem trochu vylepšilo dojemné finále, ale stejně bych si Úzkosti a jejich lidi raději přečetl jako humorný příběh na dvacet stránek v nějaké sbírce povídek. Na román to fakt není.
Skvělé počtení, které jsem nečekala! Výborně jsem se bavila od začátku až do konce, mnohokrát jsem se smála nahlas. Vztahy mezi postavami byly příliš překombinované, ale vše mělo svůj důvod a své místo. V hlubších pasážích jsem cítila trochu sentimentu, ale autor ho dokáže obdivuhodně vybalancovat. Chystám se knížku koupit i jako dárek kamarádce k narozeninám:-)
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřováníAutorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
S každou Fredrikovou knihou si říkám, že už to nemůže být lepší, ale on to pokaždé dokáže. Vím, že je geniální, ale tady jsem zase viděla, že je ještě víc boží. Buď je to tím, že mu tak rozumím, nebo že rozumí on mně, anebo obojí, ale rychle se v literatuře stává mým číslem jedna, ve vší úctě k mým oblíbeným spisovatelům, jenže Fredrik je fenomenální a tahle kniha to jen povyšuje.
Postavit příběh na loupežném přepadení, které vlastně ani tak není loupežným přepadením, ani ničím jiným, ve kterém se ve skutečnosti skrývá problematika duševních nemocí a úzkostí, to může a umí jen on. Dokonalé. To celé s citelným, detailním a opravdově lidským vykreslením postav, jejich emocí a duše a životů na několika málo stranách - jsem zcela ohromena. Nemám slov. Sedím tu s otevřenou pusou a nemůžu se z toho vzpamatovat. Jsi vůbec člověk, Fredriku, nebo nějaké stvoření z jiného vesmíru? Ty víš, jak na mě. Člověk přečte tolik odborných knih a článků, hledá terapie, a pak se objeví Fredrik a rázem všechno toto předčí jedním naprosto bláznivým, ale duchaplným příběhem. Já nevím jo, ale tak nějak tady předčil v psaní a vůbec ve všem všechny autory, on má fakt dar.
Skvělá propletená humorná zápletka s psychologickým a duševním podtextem, unikátní. Opět musím vyzdvihnout jeho humor, který je jedinečný a dává smysl, a také jeho znalosti duše, které sem mistrně dokázal promítnout, a neplácá jen tak něco, aby byl zajímavý. Netváří se, že sežral všechen humor světa, na nic si nehraje, nechává to přirozeně plynout, a tím víc to obdivuju.
Po všech stránkách super, nemám, co bych vytkla. Pro mě jeho nejlepší kniha. Miluju, smekám, děkuju. TOP 2020 a TOP FREDRIK. Jestli brzo nebude nějaká nová kniha, tak mě omejou.