Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Buď lže jeden, nebo všichni. Někdo ví, kde se ten pachatel skrývá… Takhle by mohl znít závěr vyplývající z výpovědí osmi svědků prapodivného přepadení, které provedlo „to pako s pistolí“, přestože vlastně nic drsného neplánovalo... K politováníhodnému incidentu došlo den před silvestrem při prohlídce bytu, kam však zdaleka ne všichni zájemci dorazili s úmyslem najít si nový domov. Jakmile místní policisté podivuhodného zločince v objektu zamknou a osvobozená rukojmí odvedou k podání svědectví na služebnu, ukáže se, že pachatel mezitím zmizel. Odhalí strážci zákona Jim a Jack, kam se padouch vypařil a proč jsou všichni tak střelení a rozčilení? Detektivní groteskou se vyhledávaný švédský autor vrací ke kořenům svého psaní, především k fenomenálnímu Muži jménem Ove.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:Originální název:
Folk med ångest, 2019
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář


Hned od začátku mě kniha velmi bavila a cca první třetinu jsem z ní byla opravdu nadšená. Bylo tam spousta vtipných a výstižných postřehů z běžného života - skoro takový komediální stand up. Samotný děj byl bláznivý, ale správným způsobem. Mnohokrát jsem se dokonce nahlas smála. Věřím, že velkou zásluhu na tom má i Otakar Brousek ml., který skvěle načetl audioknihu.
Čím více jsme se nořili do hlubin této komediální scénky o přepadení, tím více se objevovala i vážná osobní témata jednotlivých postav, ale i ta byla pojatá s humorem. Dát knize plných 5 hvězdiček mi ale překazilo závěrečné rozuzlení celého toho zamotaného klubka, které nám autor záměrně rozmotává velmi pomalu a chaoticky (v tomto případě to ale není stížnost - byla to z jeho strany fajn hra se čtenářem). Rozuzlení působilo totiž trochu překombinovaně a tak nějak jednoduše - ve stylu: milé děti, všechno dobře dopadlo a žili šťastně až do smrti. Sice to vlastně k příběhu a stylu vyprávění možná i sedělo, ale čím dál jsem se v příběhu posouvala, tím víc mi tam chyběly ty WOW vtipné hlášky a momenty, které kniha měla na začátku, a bylo to spíš mírně patetické. Ale za přečtení/poslechnutí to rozhodně stojí!
"Novináři už na místě byli - nebo to možná byli jen sousedi a zvědavci - v dnešní době je těžké je odlišit, když si všichni všechno natáčejí, fotí a dokumentují jakoby každý z nás byl samostatný televizní kanál."
"Láska bolí. Možná proto jsou srdíčka špičatá, když je malujeme."


Za me genialni. Ten pocit, ze ctete same moudro, ale neni to nasilne...detektivni zapletka, kde jsem pomalejsi nez hlavni hrdinove . Peopletene klubko postav, ktere postupne rozmotavam cim dal tim neuveritelnejsimi zpusoby (a presto se rada necham unest)...


Bůh se směje těm, co plánují.
Život tě může zavést kamkoli, ale že všeho nejspíš do prdele.
Štěstí je jako peníze. Je to vymyšlená hodnota, která odpovídá něčemu, co nejsme schopni zvážit ani změřit.
Lidi se milujou tak dlouho, až už bez sebe nemůžou žít. A i když se pak na chvilku milovat přestanou, tak bez sebe stejně nemůžou žít.
Vtipné to bylo, zápletka by byla i zajímavá, ale zdálo se mi to už moc překombinované.


Od autora jsem již četl některé knihy a po delší době jsem se rozhodl, že si přečtu knihu ÚZKOSTI A JEJICH LIDÉ. Kniha se mi líbila.
Jedná se o bláznivou komedii, při které jsou při prohlídce bytu zajati různí lidé jedním individuem v lupičské kukle. Původně chtělo vyloupit banku, ale nakonec se ocitlo v tomto bytě.
Mezi přepadenými se nachází manželský pár, který je v důchodu a rád nakupuje v Ikei, milionářka trpícími depresemi, stařenka, která ráda pije víno, 2 lesby čekající na narození miminka a muž s králičí hlavou.
Postavy byly zajímavé, a když se vyskytla tato událost, dali se postupně do řeči a my jsme měli tak možnost dozvědět se o nich více informací.
Případ přepadení řeší policie, respektive dvojice policistů JIM a JACK, což jsou táta a syn. Mají se rádi, přestože jsou často odlišného názoru. Líbily se mi části, při kterých policisté vyslýchali rukojmí.
Je to hořkosladký příběh a autor má všechno dobře promyšlené. Autor mě překvapil určitým zvratem, i když podvědomě jsem si pokládal otázku vztahující se k tomu.
Autor tímto románem chtěl upozornit na úzkosti, které můžou postihnout každého člověka ať už z jakéhokoliv důvodu. Někteří lidé úzkosti skrývají a vnitřně se trápí a mnohdy nejbližší lidé si toho vůbec nevšimnou. Určitě je důležité o tom mluvit, a pokud nemáme nikoho, s kým bychom to probrali, můžeme se obrátit na psychologa, psychiatra nebo nějakou bezplatnou instituci.
Překvapilo mě, když jsem se v kapitole DĚKUJI: dočetl, že autor měl záchvaty panické úzkosti.
V závěru knihy se nachází kapitola, KDYBYSTE NĚKOHO POTŘEBOVALI, ve které nalezneme odkazy v Česku na případnou pomoc. V závěru nalezneme, také kapitoly DĚKUJI: a EDIČNÍ POZNÁMKA.
Kniha má pěkný přebal.


Příjemná kniha, která pohladí, možná se k ní někdy vrátím. Dost z toho byl cítit spisovatelský kalkul a tlak, snaha o humor (vcelku úspěšná), společenský přesah pro čtenáře ke ztotožnění a samozřejmě dobrý dojemný konec. Ale fungovalo to. Vlastně mi nejvíc vadilo opakování děje pohledem různých lidí, to se pak táhlo.


Knihu jsem si koupila na doporučení prodavačky v knihkupectví. Četla se sice dobře, je to velmi jednoduchá literatura, ale nelíbil se mi ani příběh a ani rádoby vtipná přirovnání, která autor neustále používá. Nesedl mi jeho humor. Kniha mě zatím odradila od čtení Muž jménem Ove, na které jsem se chystala.


Cetla jsem to den pred Silvestrem.
Za me je to to nejlepsi od autora.
Budete se smat, budete se dojimat, treba i brecet a budete nad tim premyslet.


Z knihy mám smíšené pocity. Tak 100 stránek mi to trvalo, než jsem se do ní začetla, pak jsem se ztrácela v ději, ale na konci se vše vysvětlilo. Děj sám o sobě takový táhlý, ale ne zas tak nudný. Pointa tam nějaká je, jen mě to asi nezasáhlo tolik, jak bych čekala. Dávám tomu 7/10


Den před silvestrem probíhá prohlídka bytu určeného k prodeji. Do bytu vtrhne neúspěšný bankovní lupič a dotyčné zájemce vezme jako rukojmí. Tento případ vyšetřují dva policisté...
Ze začátku velmi vtipné, ale postupně se humor vytrácí a děj působí místy poněkud posmutněle. Příběh je celkově čtivý s náhledem do křižovatek života jednotlivých postav. Doporučuji.


Po chvíli čtení jsem pochopila, že každá postava v bytě představuje nějakou emoci, kterou si všichni nosíme v sobě. Zara je typická úzkost, a asi proto jsem jí měla nejraději. Ten krásný příklad toho, jak se deset let bojíme udělat rozhodnutí, protože by nás mohlo zničit...a mezitím se ničíme tím strachem. Protože když tu obálku otevřeme, teprve pak se můžeme v životě posunout dál.
Každá kniha od Backmana mě zatím dostala, a každá úplně jinak.


Je to krásná kniha, jen nemůžu souhlasit s anotací. "Naprosto bláznivá komedie" to tedy opravdu není. Je to příběh plný smutku, lásky, porozumění, životních mouder a úsměvů, prostě Backman.
"Humor je poslední obranná linie duše, dokud se smějeme, ještě jsme neumřeli."


Knížku jsem chvíli odkládala, četla ji jako poslední z těch, co jsem si půjčila. Ze začátku na mě působila chaoticky, roztěkaně, trhle. Zlom přišel ve chvíli, kdy do sebe začaly zapadat pomyslné střípky. A najednou tu byl krásný, dojemný příběh. Ano, většina z nás žije své životy a někteří zapomínáme, že ti okolo mají taky své radosti, trápení a osudy. Je velice jednoduché někoho odsoudit a přitom o něm nevědět víc.
Dobře napsaná kniha, nečetla se mi úplně jednoduše, ale to jsou zase ty "moje úzkosti" :-)


To je tak strašně ztřeštěná a zároveň nádherná kniha. Naprosto jsem netušila, co se chystám číst a byla jsem nadšená. Byly chvíle, kdy jsem se smála, jako blázen, ale i ty, kdy mi ukápla slza. 5/5*


Nevěděla jsem, do čeho jdu,a bylo to skvělé, vtipné, odpočinkové, ale i moudré..lze doporučit na dovolenou i na upršené odpoledne.
,,Maminka měla pravdu, kdo vás umí rozesmát, ten vám vydrží na celý život "
Víte, jak se jí slon? Kousek po kousku!


Nedokážeme změnit svět, často nedokážeme změnit ani lidi. Jedině kousek po kousku. A tak pomáháme, kdekoli máme příležitost. Zachraňujeme, koho můžeme. Snažíme se, co to jde. A pak hledáme způsoby, jak přesvědčit sami sebe, že to...
...stačí...
Krásný, smutný, člověčí příběh, který je právě tak bláznivý, jako svět, ve kterém žijeme.
...všichni lidé mají v životě vteřiny, které prozrazují, kým doopravdy jsou, drobné okamžiky, do nichž lze zabalit celou jejich duši...
Příběh o jednom nepovedeném přepadení banky, jednom individuu s pistolí, jednom kadícím králíkovi, osamělé staré ženě, bankéřce a muži, který skočil. I o dívce, která neskočila...
...a proto se musíme k lidem chovat hezky, i k blbcům, protože nikdy nevíme, jak těžké břímě si nesou...
Příběh o dvou policajtech, rukojmích, ohňostroji, balkónech a lásce. Hlavně o lásce. O té, která má mnoho podob a vždycky nás nakonec zachrání...
Z lásky se člověk dopouští spousty pitomostí...
Příběh o dvou princeznách a dvou královstvích. O bolesti, něze, všednosti, chybách, pochybnostech, naději i smrti.
Nikdo nedokáže přesně vysvětlit, předem ani zpětně, co vede člověka na prahu dospělosti k rozhodnutí přestat být člověkem. Jsou zkrátka období, kdy bytí příšerně bolí. Člověk se v sobě nevyzná, nemá rád tělo, ve kterém žije...
Příběh opičky, žabky a losa. Krásný, bolavý, s křehkou nadějí.
Vy za to nemůžete...
Tohle mě vážně rozsekalo. Brečela jsem jako želva.
Naše srdce připomínají mýdla, vyklouznou nám pokaždé, když na vteřinku povolíme stisk, někam si odletí a hned se zamilují a nechají se zlomit, prostě jen tak. Nic nemáme pod kontrolou...
Humor je poslední obranná linie duše...
Nic se ti nesmí stát
Ne, co to povídám
Vše se ti musí stát
A musí to být zázrak sám...
Tak se, zázraku, staň!
(prosím)
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřováníAutorovy další knížky
2014 | ![]() |
2017 | ![]() |
2020 | ![]() |
2015 | ![]() |
2016 | ![]() |
Co mají společného praštěná makléřka, ředitelka banky, postarší pár, těhotná žena, chlap s plyšovou králičí hlavou a individuum v lupičské kukle ? :-D Jeden byt na prodej a nepovedená bankovní loupež. To je všechny spojuje :-)
Je neuvěřitelné, jak málo stačí někdy k tomu, aby se člověk ocitnul na úplném dně. Jak málo stačí, aby se celý váš život během pár vteřin obrátil vzhůru nohama.
Když jsem si přečetla knížku Muž jménem Ove, tak jsem se zamilovala do stylu psaní autora :-) A musím říct, že nezklamal ani teď.
Knížka vypráví o tom, jak jsou někdy lidské osudy zamotané a propletené a jak málo stačí, aby se to všechno totálně podělalo...a naopak jak málo stačí k tomu, aby se vše obrátilo k lepšímu :-)
Bavila mě zápletka, bavily mě charaktery jednotlivých postav a bavila mě kniha jako celek :-) Opět zde dostaneme i nálož sarkastického humoru, ale také nejednu ukázku mezigenerační propasti, z čehož opět vznikají velmi zábavné konverzace :-D Doteď jsem třeba netušila, že je něco špatného na tom být ze Stockholmu :-D
Fredrik Backman je jedním z mých oblíbených autorů a každou další jeho přečtenou knihou, mě v tom utvrzuje :-)