Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539341/bmid_uzkosti-a-jejich-lide.jpg
4
2188
2188
Buď lže jeden, nebo všichni. Někdo ví, kde se ten pachatel skrývá… Takhle by mohl znít závěr vyplývající z výpovědí osmi svědků prapodivného přepadení, které provedlo „to pako s pistolí“, přestože vlastně nic drsného neplánovalo... K politováníhodnému incidentu došlo den před silvestrem při prohlídce bytu, kam však zdaleka ne všichni zájemci dorazili s úmyslem najít si nový domov. Jakmile místní policisté podivuhodného zločince v objektu zamknou a osvobozená rukojmí odvedou k podání svědectví na služebnu, ukáže se, že pachatel mezitím zmizel. Odhalí strážci zákona Jim a Jack, kam se padouch vypařil a proč jsou všichni tak střelení a rozčilení? Detektivní groteskou se vyhledávaný švédský autor vrací ke kořenům svého psaní, především k fenomenálnímu Muži jménem Ove.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Folk med ångest, 2019
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Mám rozporuplné pocity z této knihy. Byla to moje první od autora a čekala jsem asi něco víc. Začátek mi přišel dobrý, co věta to nějaké hluboké moudro a dokonce jsem se párkrát zasmála. Potom to najednou začalo být hrozně zdlouhavé a nezáživné. Zasekla jsem se na části, kde bankéřka diskutuje s králíkem (s prominutím o ničem) a dál to nešlo, přišlo mi to jako ztráta času...
Přečtu ostatní recenze, třeba konec bude dobrý. Ale zatím nevím, zda se ke knize zvládnu vrátit...
No přes půlku knihy jsem si rikala, jestli to vubec doctu. Pak se to rozjelo. Kniha mi nepřišla vtipná, temer celou dobu jsem vubec nesympatizovala s postavami. Konec byl fajn.
Tahle kniha se mi že začátku nečetla moc dobře, po Muž jménem Ove mi přišla plná mouder, o které jsem moc nestál. Ale postupně se množství příběhů složilo do krásného velmi laskavého příběhu a všechno začalo dávat smysl.
Ona to zas tak úplně bláznivá komedie není, když se nad tím člověk zamyslí. Ale pobavila mě, jsou tam některá životní moudra, která by člověk neměl zapomenout. Jako vždy u tohoto autora..
Má ale i ještě lepší kousky
I dospělí mají své pohádky. Jedni porno, druzí červenou knihovnu a jiní zase Backmana. Vlastně ani nevím, proč jsem si od něj pustil další audioknihu. Už čtvrtou. Asi proto, že jsem si je nakradl a nějak se mi nechce je vymazat bez toho, abych je aspoň zkusil. K manuální bezmyšlenkové práci se hodí. Obzvláště když tak nějak atavisticky nesnášíte stokholmáky a blbce, i když na vědomé úrovni víte, že do těchto množin alespoň zčásti a alespoň někdy také patříte.
Fredrik má ten spletenec všeho možného promyšlený, to zase ano. I na pistoli nakonec dojde. Ale je to zároveň natolik nepravděpodobné a přeslazené, že se pepsi jen tiše krčí v koutě. I ta pizda za přepážkou banky je nakonec vlastně jen holka, které stačí projevit lásku a pizdou být přestane. Úzkosti a jejich lidé je taková rukověť pozitivní psychologie. Takže buď čtěte nebo si zobněte valium. Vyjde to zhruba na podobné peníze a kniha má asi méně vedlejších účinků.
Otakar Brousek ml. knihu hlasem a dramatizací pozvedl na úplně jiný level. Proto jsou také ty hvězdičky 3.
Na knihu jsem se moc těšila, po všech těch hororech co jsem teď četla to chtělo nějakou humornou oddychovku. Je pravda, že jsem se u knihy hodně nasmála ale oddychové čtení to rozhodně nebylo. Naopak kniha hodně nutí k zamyšlení o tom co děláme a jak naše činy ovlivňují okolní svět. Kniha je jeden velký paradox ale i přes to dává ve výsledku smysl. Zkrátka ,,je to příběh o lecčem, ale hlavně o nás blbcích."
Chtěla jsem se zasmát a sáhla po této knize. Právě jsem ji dočetla a musím říct, že takový nářez emocí jsem nečekala. Kniha je vtipná i dojemná a zároveň nutí člověka k zamyšlení. Bavilo mě spojovat všechny uzlíky souvislostí jednotlivých postav. Myslím, že každý Blbec se v tom najde :-) Byla to má první kniha od F. B. a jistě ne poslední. Děkuji.
Nejlepší na této audioknize byl přednes Otakara Brouska. Autor mě ani napodruhé nepřesvědčil o tom, že bych měl poslouchat jeho knihy. Ano, bylo tam pár humorných věci, při kterých jsem se smál, ale to nevyváží ten zbytek. Příběh o bandě pitomců v jednom bytě, ve kterém se dozvídáme jejich životní příběhy. Některé dost přitažené ta vlasy, nereálné a když už autor nevěděl kudy kam, udělal dějový kotrmelec a vše bylo úplně jinak, aby mohl zase pokračovat. Asi jsem náročnější, ale tohle nebylo tak dobré, jak se na hodnocení jeví. Za mě 70% a autora odšktávám.
Úvod mě chytnul ale do nějaké cca poloviny, jsem si říkal, že už tak nějak tuším kam to celé povede. A taky že jo, jenže je to celé pěkně vymyšlené, tak nějak hřejivě lidské, trpce pozitivní a dojemně vtipné, že mi to vlastně celé strašně rychle uteklo.
Vtipná, veselá, ale i smutná a nutící k zamyšlení. Kniha se mi velmi líbila, dokázala mě rozesmát, ale i zasáhnout.
Velká nuda, vzdala jsem to asi po 50 stránkách. A to, o čem si autor zřejmě myslí, že je humor, mi připadá hodně ubohé. Možná bych se prokousala až na konec, ale je mi líto toho času. Asi jsem apriori zaujatá proti skandinávské literatuře.
Powered by Kleenex. Řvete smíchy, řvete dojetím, žasnete a to poslední, co chcete, je odložit tuhle knížku.
Pohádka pro dospělé, která potěší a zahřeje na duši. A to je hlavně o blbcích! Ale téměř každý blbec mi byl sympatický!
"psychologa člověk potřebuje, když si třeba myslí, že je delfín. Psychiatra potřebuje, pokud všechny delfíny pozabíjel."
"nikdy se pořádně nedozvíme, co děláme jeden pro druhého, jeden s druhým, jeden pro druhého."
"pokud pro někoho něco uděláte tak, že zvládl všechno sám, tak jste odvedli dobrou práci."
"nic se ti nesmí stát
Ne, co to povídám
Vše se ti musí stát
A musí to být zázrak sám"
Ešte než som čítala čokoľvek od Backmana, začala som toto raz pozerať na Netflixe. Začiatok ma nezaujal, pustila som si niečo iné. LENŽE teraz mi prišla do rúk knižka a BOŽE MÔJ! Ten človek ma raz zabije! Mám sa smiať? Mám byť dojatá, smutná, napätá? Každá Backmanova kniha je pre mňa jazdou na horskej dráhe pocitov. Ja sa z neho asi zbláznim. Nemôžem pozerať na jeho diela vo sfilmovanej podobe. Aj keď sú nominované na Oscara, žiadny obraz nedokáže plne povedať to, čo napísané slová. Teším sa na ďaľšiu dávku.
Jak tu kdosi napsal - když miluješ, není co řešit - a já miluji. Miluji ten vyvážený balanc mezi smíchem a pláčem, miluji ten nadhled, tu spoustu životní moudrosti, to pohlazení po duši, které přetrvává. A v neposlední řadě šťastné konce.
Od tohoto autora jsem četla už sérii o Medvědínu a jeho styl psaní je velmi specifický. Někdy mi přijde i trochu otravný - nevím jak to úplně popsat. Napíše třeba dva dlouhé odstavce plné životního moudra a pak to celé rozseká jedinou samostatnou větou. Většinou to dodá grády, ale občas už je toho moc.
Anebo možná ne tak úplně.
(Už chápete? :-D ).
Každopádně přímo ke knize: bylo to vlastně něco úplně jiného než bych čekala, ale stejně jsem nebyla zklamaná. Typicky kniha pohladila po duši, tak jak to autor umí. Zároveň to bylo lehce napínavé, nemohla jsem přestat číst dokud jsem nevěděla, jak to dopadne. Je to příběh hlavně o vztazích, dětech, rodičích, životě. Opravdu super kniha, přečetla jsem ji za dva dny. Nic náročného, ale přesto to mělo hloubku a dojemný konec, stejně jako asi u každé autorovy knihy :-)
Tahle knížka má být asi vtipná, ale mně přijde sakra nabitá životními moudry. Jakoby se autor na chvíli ztratil v příběhu a zatoulal se ve svojí mysli. Jakoby tam bylo všechno co si každý myslí, ale třeba o tom neví nebo spíš neví jak by to řekl. Jakoby mezi dvěma řádky byl ještě ten jeden, který vidí jen autor a pár lidí, kteří ho vidět chtějí.
"Vedla jste někdy tříleté dítě za ruku ze školky domů?"
"Ne"
"Nikdy jindy není člověk důležitější"
Já se tedy na závěr nedostal, vzdal jsem to někdy ze začátku. Přišlo mi to jako ztráta času.
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřování
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha mě nadchla. Je velmi čtivá a není banální. Skvěle balancuje mezi komikou a mrazením v zádech. Moc se mi líbily drobné postřehy o postavách, které dokázaly tak zhuštěně vyjádřit jejich specifickou poetiku. Není lehké mě knihou dojmout, protože často to, co ostatní vnímají jako dojemné, už je pro mě nepravděpodobné nebo kýčovité. Ale když jsem tady četla třeba o tom, jak se Ro radí s tátou i ohledně koupě vajíček v supermarketu, a teď se cítí ztraceně, rozbrečelo mě to.
Je to moje první kniha od Backmana a toužím po dalších. Přečíst tuto knihu není těžké, protože se čte dobře a rychle, není to žádná kláda. Ale plně ji ocení asi jen určité typy lidí.