Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539341/bmid_uzkosti-a-jejich-lide.jpg
4
2199
2199
Buď lže jeden, nebo všichni. Někdo ví, kde se ten pachatel skrývá… Takhle by mohl znít závěr vyplývající z výpovědí osmi svědků prapodivného přepadení, které provedlo „to pako s pistolí“, přestože vlastně nic drsného neplánovalo... K politováníhodnému incidentu došlo den před silvestrem při prohlídce bytu, kam však zdaleka ne všichni zájemci dorazili s úmyslem najít si nový domov. Jakmile místní policisté podivuhodného zločince v objektu zamknou a osvobozená rukojmí odvedou k podání svědectví na služebnu, ukáže se, že pachatel mezitím zmizel. Odhalí strážci zákona Jim a Jack, kam se padouch vypařil a proč jsou všichni tak střelení a rozčilení? Detektivní groteskou se vyhledávaný švédský autor vrací ke kořenům svého psaní, především k fenomenálnímu Muži jménem Ove.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Folk med ångest, 2019
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Jak to ten Backman dělá?! Prvních asi 60str mě vůbec nebavilo, říkala sem si co na tom všichni vidí, ale pak se to rozjelo a já se začetla a moc mě to bavilo.
Příběh byl dojemný,chvílemi úplně absurdní, u autora mě vždycky překvapí jak dokáže všechny lidské osudy propojit.
Bylo to milé, smutné a v neposlední řadě i humorné čtení.
V poslední části knihy jsem měla pořád slzy v očích.
Autor píše hodně čtivě. Určitě mohu všem doporučit.
4,5*/5
Láska je, že chci, abys byl.
Příběh - nepříběh plný absurdních situací, dialogů i obrazů, dojemných i humorných momentů, jak už to Backman umí.
Oddechové čtení, které mě přes svou lehkost přivedlo k mnoha zamyšlením, ale přece nedosahuje hodnot Oveho nebo Brit-Marie.
Pro milovníky absurdního humoru ideální.
"Nic se ti nesmí stát
Ne, co to povídám
Vše se ti musí stát
A musí to být zázrak sám!"
Fantastický příběh, nádherné citáty....
"Světlo, co vidíme, je z mého domu.
Jak daleko tá malá svíčka svítí
-tak dobrý skutek září ve zlém světě!"
Jak to ten Backman dělá, že každou knížkou čtenáře trefí na komoru? Opět velmi příjemné čtení o lidských slastech i strastech.
".....nejurputněji nebojujeme s těmi, kdo jsou úplně jiní než my, nýbrž s těmi, kdo jsou téměř úplně stejní."
Úsměvný, milý, lidský, dojemný a spíše pohádkový příběh, kde nešťastné "individuum" zajme omylem několik rukojmí v bytě, který se má prodávat. Všichni, kteří se tam nacházeli, měli své komplexy, démony a úzkosti, které tak opravdově a věrně dokáže popsat snad jen Frederik. Roger se cítil ublížený, Anna-Lena toužila po domově, Lennartovi nešla sundat králičí hlava, Julie byla unavená a nejvíc nešťastné bylo "individuum" s pistolí. Nakonec ještě čtenáře napadne, že mnoho těchto démonů se týká i jeho. Při čtení se smích střídal s dojetím, bláznivé chvilky v knize střídaly vážnější myšlenky a celá kniha je velikým pohlazením duše a lékem na smutek a tzv. depky. Skvělý a poutavý styl psaní, jinak to ani Backmen neumí.
"Pravda? Ta skoro nikdy není tak složitá, jak si myslíme. Jenom doufáme, že složitá je, abychom si připadali chytřejší, když na ni přijdeme s předstihem. Tohle je příběh o blbcích, rukojmích a o prohlídce bytu. A taky je to příběh o lásce. Vlastně hned o několika."
"... po dostatečně dlouhé době přestane člověk vnímat rozdíl mezi letem a pádem."
"..... zasadit dnes jabloň, i kdybychom věděli, že zítra bude konec světa."
Bláznivý příběh. Vyšetřování hlavní zápletky může vypadat chaoticky a četlo se mi to hůř než ostatní Backmanovy knihy. Ale mezi těmi řádky je to opět příběh lidský. Osudy a trápení jednotlivých rukojmí se prolínají a pokud se poperete i s králičí hlavou, tak je vyhráno.
Nejlepší knížka co jsem za dlouhou dobu četla. Vtipná, smutná, zmatená, úžasná atd. Prostě si jí přečtěte, stojí to za to.
Vtipné, smutné a místy velmi zmatené čtení :)
Dějová linka je rozvětvená, skáče se v čase i prostoru a všechno nakonec vyústí v milý, ne moc překvapivý závěr. Po přečtení má člověk pocit, že všechno souvisí se vším a na světě není zas tak špatně.
Chvíli jsem byla zmatená, ale protože je to Backman, vydržela jsem a dobře udělala. Ten konec. To milé rozuzlení. Ten lidský příběh za každým příběhem. Ty prosté a přitom tak důležité myšlenky. Že s dětskou rukou v dlani, jste nejdůležitější na světě. Že láska neumře, když umře milovaná osoba. Že každý bojuje ve své vlastní bitvě, o které ostatní nemusí mít ani tušení. Že v šatně se dá kouřit, když je v ní ventilace :-)
Nic se ti nesmí stát.
Ne, co to povídám.
Vše se ti musí stát.
A musí to být zázrak sám.
Perfektní. Dřív bych si myslela, ze to není možné, ale je: kolik lidí, tolik obav, úzkosti a frustrací. A s věkem se to nelepší. To všechno v koncentrovaném příběhu, kde na ději nezáleží. Břitký humor, nutno číst s nadhledem.
Tato kniha mnou bohužel prošla bez většího zaujetí. Celkem k ní sedí výraz „neurazí, nenadchne“. Více, než samotný příběh, zaujme spíše autorovo zamýšlení se nad životem, a to i bez ohledu na to, jestli jste rodič. Nad dialogy postav jsem usínala nudou. Četla jsem v rámci letošní čtenářské výzvy a od Backmana šlo o první dílo. Nenechám se tedy odradit od poznání jeho známějších výtvorů. :)
Pro mne velké letošní zklamání. Všem pěti Backmanovým románům jsem vždy dal bez váhání pět hvězdiček, ale tato "fraškoidní absurditka" či jak to jinak vhodné označit, si mnoho hvězd opravdu nezaslouží. Z prstu vycucaný děj-neděj, plný nelogičností a všemožných přemoudřelých klišé, se značně stupidními dialogy. Jako kdyby autor text psal sjetý něčím, co mu vůbec nesedlo. Navíc když poněkolité nazval jednu z postav středorodovým slovem "individuum", muselo být každému čtenáři brzy jasné, kdo to bude, a tudíž se nekonalo žádné překvápko.
Vtipná, osvěžující, bláznivá, ale i dojemná a smutná kniha od oblíbeného autora. Srdcovkou se pro mne nestane, přesto za přečtení stojí. Zajímavá skupina lidí, propletené osudy a vtipné postřehy s vážným podtextem. Autor to se čtenářem prostě umí v každém vydaném díle.
Zpočátku jsem váhala, jestli se mi kniha líbí nebo ne. Bylo to takové praštěné, absurdní, zvláštní. Ale později, s každou další stránkou, jsem se ponořovala do příběhu o životních osudech hrdinů. Bylo v něm mnoho dojemných momentů, moudrosti, ale i humoru. Autor zkrátka umí :-)
Tentokrát jsem se do příběhu nemohla začíst, zhruba do 60. stránky jsem bojovala s nutkáním knihu odložit, kdyby to byl jiný autor, asi bych to i udělala. A pak - najednou se to zlomilo, a já jsem zjistila, že opět nemohu přestat číst, dokud nejsem úplně na konci. Skvěle popsané různé lidské nejistoty a jejich sice utopické, ale přesto neodolatelné řešení.
S každou Fredrikovou knihou si říkám, že už to nemůže být lepší, ale on to pokaždé dokáže. Vím, že je geniální, ale tady jsem zase viděla, že je ještě víc boží. Buď je to tím, že mu tak rozumím, nebo že rozumí on mně, anebo obojí, ale rychle se v literatuře stává mým číslem jedna, ve vší úctě k mým oblíbeným spisovatelům, jenže Fredrik je fenomenální a tahle kniha to jen povyšuje.
Postavit příběh na loupežném přepadení, které vlastně ani tak není loupežným přepadením, ani ničím jiným, ve kterém se ve skutečnosti skrývá problematika duševních nemocí a úzkostí, to může a umí jen on. Dokonalé. To celé s citelným, detailním a opravdově lidským vykreslením postav, jejich emocí a duše a životů na několika málo stranách - jsem zcela ohromena. Nemám slov. Sedím tu s otevřenou pusou a nemůžu se z toho vzpamatovat. Jsi vůbec člověk, Fredriku, nebo nějaké stvoření z jiného vesmíru? Ty víš, jak na mě. Člověk přečte tolik odborných knih a článků, hledá terapie, a pak se objeví Fredrik a rázem všechno toto předčí jedním naprosto bláznivým, ale duchaplným příběhem. Já nevím jo, ale tak nějak tady předčil v psaní a vůbec ve všem všechny autory, on má fakt dar.
Skvělá propletená humorná zápletka s psychologickým a duševním podtextem, unikátní. Opět musím vyzdvihnout jeho humor, který je jedinečný a dává smysl, a také jeho znalosti duše, které sem mistrně dokázal promítnout, a neplácá jen tak něco, aby byl zajímavý. Netváří se, že sežral všechen humor světa, na nic si nehraje, nechává to přirozeně plynout, a tím víc to obdivuju.
Po všech stránkách super, nemám, co bych vytkla. Pro mě jeho nejlepší kniha. Miluju, smekám, děkuju. TOP 2020 a TOP FREDRIK. Jestli brzo nebude nějaká nová kniha, tak mě omejou.
Naprosto bláznivý příběh s událostmi, které se vcelku běžně stávají. Okouzlily mne různé myšlenky, které byly promítnuty do děje. Backman jak kdyby rozdával moudra. Ač chvilkami smutný příběh, ale opět překonán dalšími zdary, a o tom je prostě život. Něco přinese, a my se musím koncentrovat na to dobré, abychom z toho vyvázli...
Rozhodně chápu hlasitou hudbu, klidně hard rock, puštěnou do sluchátek. Na to nemusí člověk pracovat v bance :).
Ze začátku jsem se bála, že román bude plný příliš zdůrazněných emocí a teoretických životních mouder. Naštěstí se F.B. udržel v pro mě komfortních mezích a poznenáhlu se vyloupnul pěkný a jen přiměřeně sentimentální příběh. Styl autora prostě musí čtenář přijmout nebo nečíst.
A Ove stále zůstává nepřekonatelný.
Další přečtená kniha od Backmana. Při popisu panických úzkostí jsem brečela. Za mě se kniha nedá nazvat příběhem, ale spíš vyprávéním o všem a zároveň o ničem, kdy se snad každý v něčem v knize najde. Pasáže s psycholožkou a Zarou se mi líbily asi nejvíc. Kniha skvělá, jen něco malilinko mi tam chybělo.
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřování
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Nenadchlo tolik jako ostatní autorovy knihy. Ne moc vtipný humor, plytké filozofické úvahy, příliš vykonstruovaný příběh. Číst se to dalo, ale nadšení se nekoná. Jako nejpřínosnejší část knihy hodnotím závěrečný odkaz na krizová centra a linky důvěry. Třeba to někomu pomůže neskočit.