V tomto domě straší
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306931/bmid_v-tomto-dome-strasi-A9q-306931.jpg
4
241
241
Strhující pocta duchařským příběhům z 19. století Román V tomto domě straší od irského spisovatele Johna Boynea, který proslul celosvětově knížkou pro děti Chlapec v pruhovaném pyžamu, je strhující poctou duchařským příběhům z devatenáctého století. Boyne mistrně využívá prostředky dickensovského stylu i klasické duchařské motivy. Je rok 1867 a Eliza Cainová se po smrti otce, jehož stála život návštěva přednášky Charlese Dickense, ocitne bez prostředků a přijme místo guvernantky na odlehlém norfolkském sídle Gaudlin Hall. Řada neblahých zážitků, které jí otřásly už cestou tam, pokračuje, když ke svému překvapení zjistí, že jsou v celém domě jen dvě děti: Isabella a Eustace. Kdo je její tajuplný zaměstnavatel, se od nich nedozví a večer, když uléhá, ji vyděsí další nevysvětlitelná událost, jež ještě posílí čím dál neodbytnější dojem, že se tu děje něco zlého. Od příštího rána jako by na každém kroku narážela na přítomnost čehosi velmi zlověstného, co spolu s ní a dětmi obývá zdi Gualdlinu... Má-li sebe i děti zachránit, bude muset přijít na kloub dávno pohřbenému tajemství domu a čelit démonům z minulosti.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno:
2016
,
Plus
Originální název:
This House Is Haunted, 2013
více info...
Přidat komentář
Duchársky pribeh od autora ,,Clapca v pruhovanom pyžame,,...Mladá guvernantka sa príde starať o dve malé deti do honosného ale zároveň rozpadajúceho sa sídla...V celom dome žijú iba malý chlapec a jeho o niečo staršia sestra...,,Láska,,smrťou nekončí....
Upřímně jsem od téhle knihy moc neočekávala. Tušila jsem lehce béčkový hororový příběh, ale dostalo se mi milého překvapení v podobě klasické duchařiny. Žádná přehnaná monstra, nelogické lekačky nebo podobně. Pouze starý, strašidelný dům a jeho trochu zvláštní obyvatelé. Prostě nic, co by Vám způsobilo bezesné noci. Já si to překvapivě docela užila.
Tentokrát to není chlapec v pruhovaném pyžamu, ani na vrcholu hory, ale chlapec v domě, ve kterém straší. Děsivé setkání s nadpřirozenem nicméně čtenář nahlíží pohledem mladičké učitelky - guvernantky, která se v tajemném domě ocitne v podstatě náhodou, ale navzdory situaci se vší té hrůze postaví s neochvějným odhodlání.
Musím ocenit styl, který natolik připomíná klasické romány 19. století, že jsem se několikrát musela ujistit, že se jedná o dílo soudobé. Začátek je nicméně poněkud zdlouhavý, a i když už čtenář dávno tuší, co přijde, trvá skoro polovinu knihy, než děj nabere patřičné tempo. Naopak v závěru se autor dostatečně akčně vydováděl a nejednou jsem si říkala, že tohle by asi lépe fungovalo na filmovém plátně. Včetně závěrečné "lekačky".
Překvapivě víc, než ta duchařina mě bavily postřehy o životě žen v 2. polovině 19. století, jejich podřazenost mužům, zažité představy o jejich křehké duši a sklonech k hysterii. Skoro bych řekla, že se kniha mohla jmenovat Guvernantka.
Příběh je vsazen do historické Anglie a starého sídla, ve kterém zůstanou samotné dvě děti čekající na novou guvernantku.
V celém domě není nikdo, ani kuchařka, ani žádná služka, což bylo hodně zvláštní...
Jinak takový horůrek, ze kterého nikdo nepoleze pod peřinu, ale okořeněný duchařinou.
Opravdu horrorová klasika. Dívka v domě s podivnými dětmi a někým nebo něčím - húúúúú. Ano, je to čistá duchařina, ale kdo rozhodl, že naše vnímání světa je to jediné a všeobsahující?
Hlavně že byl příběh čtivý a poutavý a víc toho vědět nepotřebuji.
Boyne se může snažit, jak chce, ale autora knih pro děti a mládež v sobě nezapře ani v tomhle domě, v němž straší. Být mi 15, budu nadšená a určitě nebudu váhat s vyšším hodnocením. Takhle, byť byla ta duchařská pohádka pro dospělé příjemná, nemůžu dát víc. A to ani přesto, že pomalý poněkud nezáživný nástup vystřídala úžasně čtivá a napínavá delší pasáž. Ta ale bohužel ke konci, namísto vyvrcholení té příjemné tenze a udržení atmosféry neuchopitelného tajemna, explodovala v přehnaném finále hodném akčních filmů a rozmělnila se v klasických klišé.
Témata o domech, ve kterých straší, jsem už četla víckrát... Ze začátku jsem se moc nechytala, ale jakmile se hlavní postava ocitla v daném domě ... Už se začalo něco dít... A konec příběhu byl dost zajímavý...
(SPOILER)
Za mě prostě perfektní klasická duchařina. Bavilo mě to číst od začátku až do úplného konce, doopravdy tam pro mě nebylo ani jedno hluché místo. Opravdu velmi mi sedl autorův styl psaní, dokáže krásně vystihnout atmosféru a popsat dané místo. Navíc mu není cizí psát poutavě a dokázal stvořit velmi živé postavy, a to nejen co se týká hlavní hrdinky, ale i postav vedlejších...je to jedna z těch mála knížek kdy cítíte, že v té vesničce opravdu žijí lidé a působí to velmi realisticky...ty postavy nemají jen jednu dimenzi, ale hned několik, a nebojí se odhalovat i své chyby.
Upřímně já knize nemám vůbec co vytknout. Opravdu strašně moc mi sedla, samozřejmě to tak nemusí mít každý....přeci jen se jedná o dílo, které není příliš originální, nebo něco o čem jste v životě už nečetli...ale mně je to úplně fuk. Ta kniha je prostě úžasná, skvělá a jako milovnice mysteriozní a tajemné literatury jí prostě chci doporučit. Přijde mi opravdu hodně komplexní, neuvěřitelně čtivá a hlavně velmi atmosferická. Darcy Coates mám ráda, ale tahle kniha je za mě určitě v lepší než všechny její knihy dohromady...Prostě to nemá chybu, a já jsem z knihy opravdu nadšená.
Toto čtení jsem si užila!
Moc pěkný příběh, napínavý a místy i velmi dojemný.
A ten konec... Určitě doporučuji
80%
...."Vy tam nejste otče!" zvolala jsem. "Budím se na Gaudlin Hall, trávím tam většinu dne a spím tam každou noc. A po celou tu dobu mi běží hlavou jediná myšlenka."
"A to je?"
"V tomto domě straší."
Nevím, proč jsem se této knížce tak dlouho vyhýbala. Bylo to příjemné čtení s výbornou ponurou atmosférou. Stylem mi tento román připomínal Janu Eyrovou. I když je to duchařina, nebála jsem se. To se určitě nedá říct o guvernantce Elize Cainové, která si toho v domě s duchy užila až až. Moc jsem si ji oblíbila. Ještě štěstí, že všechno dobře dopadlo. Nebo ne?
Knížku ráda doporučím, i když většina čtenářů teď spíš sáhne po knihách od Darcy Coates.
Moc, moc, moc se mi to líbilo, mělo to správnou atmosféru, i když jsem se nebála, ale já se u knížek skoro nikdy nebojím.
Rok 1867, Anglie, mlhy a déšť, staré odlehlé sídlo kde straší. Další z knih mého oblíbeného autora mě nezklamala. Je to duchařský příběh, nic při čem by mi drkotaly zuby, ale v pozici Elizy, která je guvernantkou dvěma podivným dětem, bych být nechtěla :-)
Po vleklém a ne úplně čtivém začátku mne příběh začal bavit. Dobře se četl, zprvu byly některé scény s duchy jako blesk z čistého nebe a opravdu jsem se lekla stejně jako hlavní hrdinka, ale postupem času duchařiny ubývalo a v závěru jí bylo až přespříliš. Zklamala mne vztahová linka mezi advokátem a guvernantkou, vůbec jsem nepochopila, proč autor advokáta oženil, proč otec hrdinky nenašel posmrtného klidu, a také mi nebyla vůbec jasná úloha Isabelly v samotném závěru. Knížka je v mých očích lepším průměrem, jistě se najdou horší, ale výraznou stopu po sobě nezanechá.
Začátek knihy byl velmi dobrý, bohužel příběh si nedokázal udržet kvalitu až do konce. Ale strašidla a viktoriánskou Anglii mám ráda. Tak proto 3 hvězdičky
Já se na tuhle knihu tak moc těšila.... říkala jsem si, hurá, našla jsem další duchařinu, které se hledají na dnešním knižním trhu těžko. Začátek vypadal velmi slibně, viktoriánská éra, skvělé, ale poté mé nadšení začalo upadat, až se vytratilo, sugesce nulová a žádné mrazení ani strach nebylo.
Štítky knihy
19. století irská literatura tajemství duchové a přízraky strašidelné domy guvernantka duchařské rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
Dickens & duchařina, přesněji duchařina po Dickensovsku. Bavilo mě to moc. Rozjezd je pomalejší, ale má své opodstatnění, jak se v závěru ukáže. A také díky němu ještě víc vynikne postupná proměna hlavní postavy z nevýrazné puťky v energickou ženu a krotitelku duchů. Nebo, odhlédneme-li od nadpřirozené stránky, v emancipovanou ženu, která má zdravý rozum a nebojí se ho používat. Jak příběh postupuje, lecos tušíte dřív než Eliza, ale možná je to záměr, aby s ní čtenář držel krok. A při poslední větě mě stejně zamrazilo, jakkoli jsem měla tušení.