V zajetí zimy
Naomi Novik
Mirjem pochází z rodu lichvářů, avšak její otec ve svém řemesle zrovna nevyniká. Každému rád půjčí, ale pak si neumí říct o splátky, takže se rodina nachází na pokraji chudoby — dokud Mirjem nezakročí. Obrní se před prosbami vesničanů, vydá se vymáhat dluhy a zjistí, že je pro to jako stvořená. Když jí dědeček dá měšec stříbrňáků, přinese mu ho zpátky plný zlata. Brzy se rozkřikne, že dokáže proměnit stříbro ve zlato. To ale přiláká pozornost krále Staryků — bytostí, které přicházejí s prvním záchvěvem zimy a prahnou po zlatě. Tím se dá do pohybu řada událostí, jimž spolu s Mirjem čelí vesnická dívka Wanda, která pro ni pracuje, protože její otec si nemůže dovolit zaplatit dluh, a šlechtična Irina, kterou chce otec provdat za mladého cara. Jenže ani car Mirnatius není tím, čím se zdá být.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2020
,
Host
Originální název:
Spinning Silver, 2018
více info...
Přidat komentář
Moc pěkný příběh. Líbí se mi autorčin styl psaní a zpracování slovanského folkloru. Jen mi v některých momentech přišlo střídání postav moc chaotické. Bylo hezké vidět Irinu očima někoho, kdo ji má rád, ale Magru bych s chutí vyměnila za krále Staryků. Celkově o nich bych se ráda dozvěděla něco víc.
4 hvězdičky, protože porovnávám s Ve stínu hvozdu, který se mi líbil o něco víc.
“ Skutečný příběh není ani z poloviny tak pěkný jako ten, který jste slyšeli."
Už tahle prvni věta z knížky mě přesvědčila, že se mam na co těšit. Libi se mi styl jakym autorka píše. A nezklamala jsem se. Opet nam připomněla, ze není nic takové, jak by se na prvni pohled mohlo zdát.
Nejdřív me trochu rozčilovalo, jak byl příběh střídavě vyprávěny z pohledu různých postav. Když se nad tim ale zamyslím, přijde mi to naopak skvělé. Každý vypravěč měl jiny úhel pohledu, jiný názor na události a především to, jak autorka přizpůsobila styl vyprávění každé z postav.
Některé pasáže a vyprávění bylo možná trochu tahle a nudné. A misto vzpomínání staré služky bych se radši dozvedela víc o krali Staryku a o jeho říši. Jak tu uz jiní psali, ten konec je takový rychly a mozna by si hlavni postavy zasloužily ještě chvilku vyprávění o jejich osudech... Ale i tak me knizka nadchla,
I kdyz u mě stale vede serie Scholomancie.
Nedávno přečtená Scholomancie mě utvrdila v přesvědčení, že Naomi Novik je autorka nadaná neskutečnou fantazií a hlavně schopností ji ztvárnit v poutavém příběhu. Ve stínu Hvozdu se mi paradoxně líbila doposud nejméně, ale přesto mě už v téhle knize zaujaly prvky, které evidentně pocházejí z nějakých lidových pověstí, možná dokonce z pohádek?
V zajetí zimy obsahuje těchto „lidových“ motivů ještě mnohem více, a tady mi to vysloveně sedne. Konečně se dozvídám, kde mají pravděpodobně tyto zajímavé postavy a příběhy svou kolébku: na Litvě. A souhlasím: všechny tři ženské hrdinky jsou obdivuhodné, ovšem ani panova Mandelštamová se nemá za co stydět (obecně jsou tady trefně zachycené antisemitské postoje, tak často historicky doložené právě v oněch zeměpisných šířkách).
P.S. A ještě poznámka: první, co mě na této knize zaujalo, bylo slovo krupnik. Když jsem se s ním poprvé setkala v knize Vetešník, pobavilo mě. Ovšem tady zdaleka tak humorně nevyznívá . . .
„Protože o tom ten příběh doopravdy je: jak se vyhnout placení svých dluhů. Takhle se sice nevypráví, ale já to vím. Abyste rozuměli, můj otec byl lichvář.“
Nádherné pohádkové vyprávění. Styl vyprávění autorky (se kterou jsem se touto knihou setkala poprvé) mě opravdu uchvátil. Ze začátku mi zimní atmosféra knížky trochu připomínala film Tři oříšky pro Popelku a tuhle první atmosferickou třetinu knihy jsem si užívala nejvíce. Zbytek knihy pak byl už plně zaměřený na boj se zlem. Moc se mi líbilo, že "boj" byl vedený z velké části vychytralostí za pomoci špetky magie, nikoliv jako fyzická bitva (i když i na tu v závěru došlo). S hlavní postavou, mladou židovskou dívkou Mirjem, jsem od začátku velmi sympatizovala. Byla ve správné uvěřitelné míře tvrdohlavá, vychytralá a odvážná a líbil se mi její obchodnický duch. Ostatně téma vzájemných obchodů, slibů a dluhů prostupovalo jako spojující červená nit celý příběh. Kromě Mirjem jsem si moc oblíbila i pracovitou oddanou Wandu a vlastně fajn byly i všechny další postavy, které se v průběhu celé knihy různě střídaly na pozici vypravěče. To postavám přidávalo hloubku, protože jsme měli možnost nahlédnout svět jejich očima.
V knize nebyla romantická linka, za což jsem spíš ráda, protože některé romantasy knížky z poslední doby jsem jen těžko rozdýchávala. Na druhou stranu nebudu tvrdit, že mi v závěru absence nějakého toho pohádkově zamilovaného happy endu trošku nechyběla. Respektive happy end tam je, ale romantika tam jaksi chybí. Každopádně knihu jsem si opravdu užila i přesto, že jsem ji četla v parném létě - za chladných, ideálně zasněžených zimních dnů to může být možná ještě o něco atmosferičtější. Určitě se co nejdříve chystám i na další autorčiny knížky, hlavně na Ve stínu hvozdu.
No co říct Naomi je úžasná spisovatelka
Po dlouhém přemýšlení jsem došla k názoru že je to o trochu lepší jak ve stínu hvozdu (ale jen o trošililinku) hodně se mi líbilo vyprávění různých postav nejlepší bylo od Mirnatiuse a Stepna (u něho šlo poznat že vypráví 9 letý kluk) ale asi bych ocenila větší love Story to mi zde chybělo a taky na konci ještě jednu část kde se lépe vysvětlí konec Mirnatiuse a Iriny(protože za mě byl Mirnatius prostě nejlepší postava) ale i tak to byla skvělá kniha :-)
Zajímavý příběh, dobře vymyšlený, řekla bych, že i nepředvídatelný. Musím říct, že jsem chvílemi měla pocit, že některé prvky jsou podobné z knížky Ve stínu hvozdu a jak už jsem jednou psala, chybí mi u Naomi Novik ta romantická linka, která by příběh obohatila a tady k tomu prostor určitě byl. Konec byl takový narychlo utnutý, což je škoda, protože nevíme konečný osud úplně všech postav. Ale i přesto řadím tuto knížku mezi své oblíbence a hltala jsem jí až do samého konce :)
Podle anotace jsem čekala celkem zajímavý příběh, možná spíše takovou pohádku. Bohužel ačkoliv kniha byla napsaná čtivým stylem, občas jsem se v rámci příběhu ztrácela. Především se jednalo o úhel mnoha postav, které se střídaly, ale bez toho, aby vždy byl daný úsek pojmenován, tudíž čtenář musel vždy hádat, z jakého úhlu postavy se nyní příběh odehrává. Za mě příběh nebyl úplně dle mého šálku čaje.
(SPOILER)
Po mnou přečtené autorčině knize "Ve stínu Hvozdu" a sérii "Scholomance" se jedná o opět parádní kousek, ke kterému se za čas ráda znovu vrátím. Předností děl NN je charakteristika postav, správná dávka fantasy a napětí, vč. inspirace nejen slovanskou mytologií, ale v tomto případě i židovskými tradicemi a zvyky.
V knize máme tři hlavní hrdinky, a to Mirjem, Wandu a Irinu. Každá pochází z trochu jiné společenské vrstvy, ale přesto se jejich osudy silně protínají. Mirjem pochází z rodu lichvářů a významnou roli zde mají i její rodiče, děda, a také její vazalové. Wanda je jediná dívka pocházející z osmi dětí z chudé rolnické rodiny, kde přežila pouze ona a její dva bratři Sergej a Stepon. Irina je dcerou vévody, i když její dětství a dospívání v malém a strohém půdním pokoji s "chůvou" Magret nebylo moc plné blahobytu a vřelosti. Další zásadní postavy jsou "bezejmenný" král Staryků a car Mirnatius vč. Černoboha. Zajímavou postavou je i Timur Karimov, která mě chvilku přivedla na scestí.
Osobně se mi asi nejvíce líbil příběh a pohled Mirjem, i když Irina s Wandou byly hned v závěsu. První dvě měly velkou dávku důvtipu a odhodlání, avšak ze začátku ani jedna z nich neoplývala nadmíru citem, i když jejich skutky si trochu protiřečily.
Odpověď na dotaz: Jaké má královna Staryků povinnosti?
„Odvíjejí se od jejích darů, kterýžto máš pouze tento jediný,“ odpověděl. „Zabav se s ním.“
„Když nebudu mít nic pro zpestření, možná se začnu tak nudit, že s tím úplně přestanu,“ namítla jsem. „Klidně mi můžeš říct, jaké mám další povinnosti, a nechat na mně, abych se rozhodla, co zkusím.“
„Dokážeš za letního dne rozpoutat stoletou zimu nebo ze země vyvolat nové sněhové stromy?“ zeptal se uštěpačně. „Dokážeš pozvednout ruku a uzdravit zraněnou horskou stěnu? Až toho budeš schopná, tehdy budeš skutečnou královnou Staryků. Do té doby si přestaň bláhově namlouvat, že jsi něčím jiným, než ve skutečnosti jsi.“
V knize se objevují tři hrdinky, jejichž příběhy se vzájemně prolínají. Všechny byly zajímavě podané. Až na několik méně záživných pasáží zhruba uprostřed knihy, jsem se při čtení nenudil. Celkově mi V zajetí zimy přišlo lehce slabší než Ve stínu hvozdu, ale i tak to bylo super. Pokud Novik napíše další knížku inspirovanou slovanskou mytologií, tak si ji určitě rád přečtu.
Možná jsem měla od knihy až moc velká očekávání, vzhledem k nedávnému čtení Ve stíhu Hvozdu, ale bohužel to bylo docela zklamání. Pořád můžu říct, že kniha byla čtivá, se zajímavým námětem a krásným vypravováním (které však u Hvozdu vyniklo o dost víc). Příběh byl také plný zajímavých detailů, které autorka čerpala ze slovanské mytologie, což jsem si velmi užila. To bylo ale bohužel všechno.
Postavy nebyly nijak zvlášť sympatické, i když měly alespoň zajímavou backstory. Co mi ale opravdu nesedlo bylo, jak jsou nezajímavé a vlastně nejsou ani moc hezké. To zase vedlo k tomu, že od svých budoucích partnerů se dočkaly dost pochybného zacházení. Začínám si myslet, že Noviková na tomhle ujíždí - romantická linka začínající tak, že 90 % knihy mužská postava tu ženskou uráží, dívka si to nechá líbit, a pak se do sebe kdovíjak zamilují.
Obecně mi připadalo, že děj se zvláštně táhne a už není vlastně ani tak dynamický a zajímavý. Způsob řešení problémů mi někdy přišel dost nesmyslný a vlastně to vypadalo, jako by všechno vyšlo velkou náhodou.
Čekala jsem, že kniha svůj potenciál naplní mnohem lépe, ale bohužel už nemám velkou chuť od autorky další vydané knihy číst.
oproti Ve stínu hvozdu zklamání, čteno hned po sobě, takže velké posuzování. postavy pro mě nesympatické, majetku a moci chtivé, nejasný důvod prozření stejne tak citů, některé pasaže nudné a opakující se, nejsympatičtější Vanda (chudá dívka) i přes to, že ze začatku také vypadala, že její největší motivace budou peníze, chtěla jen to aby mohla svobodně žít a možná matka lichvářky.
Romantická linka u „ohně“ určitě lepší než u „ledu“ ta byla vyložene podivná, extrémní změny v pocitech a femi happy závěr už bylo dost klišé. Ale určite to není špatná kniha. Čteno v zime a krásně dokresluje zimní náladu a svou pohádkovostí se čte velmi pěkně. Vůbec mi nevadilo střídání postav, pro mne to je jedním z bonusů. Na zimní večery určitě ano, autorka je pro mne vyvážeností, fantasy s realitou, romantično, pohádkovosti a vše má vyvážené a to mě určitě baví, jen Hvozd byl prostě lepší.
Od autorky jsem už dřív četla pár dílů Temeraira a moc se mi nelíbily. Proč mě tedy napadlo číst V zajetí zimy, nevím, očekávání jsem měla hodně nízká a pak jsem jenom vejrala s otevřenou pusou, jak je tahle knížka nečekaně dobrá. :) Má pěkný styl, zajímavé a prokreslené postavy, úžasně zvládnutou atmosféru a nadpřirozeno. Zlověstné stopy ve sněhu, svět za zrcadlem, svatební tance pod měsícem na zasněženém palouku, víly z rampouchů.. no prostě krása.
Konec je typicky pohádkový a jiný by se snad ani nehodil.
V zajetí zimy se mi podařilo číst v době, kdy i počasí je zimní a připomíná pohádku. O to víc jsem si čtení o sněhu, vichřicích a ledu užila. Krásná propracovaná pohádka, ze začátku připomínající Hru o trůny (Starkové vs. Starykové), i Naslouchače mě to v lecčems připomnělo.
Každá kapitola se střídá z pohledu jiné osoby, ze začátku mě to ale dost zmátlo :) ale jak jsem si na to zvykla, šlo to samo. Nejdříve čteme příběh z pohledu 3 dívek přibližně stejného věku a pak se postupně přidávají další postavy. Moc se mi to líbilo a určitě si od autorky přečtu v budoucnu něco jiného.
(SPOILER) Z románu Ve stínu hvozdu jsem měla daleko lepší pocit. Připadal mi více originální než Vichry zimy. Evokovaly mi hodně jiné fantasy, které už jsem četla. Hlavně jsem měla takový pocit, že kniha hodně špatně vykrádá Martinovu Hru o trůny. Originální byla jen postava lichvářky Mirjem. Změna stříbra ve zlato mi přišla taky tuctová. Milostný vztah raději nechci komentovat vůbec. Za mne hodně velké NE.
Bylo to skvěle. Tak nějak přiměřeně od všeho trochu - romantika, pohádka, nadpřirozeno tak akorát, aby to dávalo smysl… Ja jsem nadsena a musím přiznat ze se mi to líbilo i podstatně více než třeba V zajetí hvozdu nebo Trilogie zimní noci. Postavy byly skvěle propojené a styl napsání byl genialni. Dokonce i to, ze části malého Stepona byly psány takovým více dětským stylem. Nevím, jestli to byla hlavně práce překladu nebo autorky, každopádně dohromady to fungovalo skvěle.
Jenom mi tam chybelo ještě par stránek. Když už přišel konec, jak jsem si ho prala, klidně bych si ho ještě na par stránkách vychutnala. Stejně tak i dalších par stran o Irine by mi nevadilo.:)
Knihu jsem četla dlouho, ale ne proto, že by mi připadala nudná. Příběh byl poutavý a velmi promyšlený. Určitě si od autorky přečtu i něco dalšího.
Nádherný příběh s užasnou atmosférou a stylem vyprávění. Musím pochválit originalitu. A ty postavy! Racionálně uvažující a nejsou otravné! Ze začátku trochu trvá než se příběh rozjede, ale pak knihu nejde odložit.
Je to taková ta kniha, jak vám je líto, že jste jí dočetli. Krásný příběh, líbí se mi vyprávění vícero postav, líbí se mi hlavní hrdinky, všechny. Líbí se mi, že postavy nejsou ani kladné ani záporné, prostě žijí svůj život tak, jak nelépe dovedou a je tedy možné se do jejich situace vžít, ačkoli se jim dějí fantastické věci.
V zajetí zimy se mi rozhodně líbilo víc než Ve stínu hvozdu a to jsem si myslela, že je nemožné. Nezbývá se jen těšit na další knihu od autorky.
Kniha se mi líbila, ale hodně jsem se s ní natrapila a mockrát ji odložila. Ale jsem ráda že dopadla tak jak dopadla. Věděla jsem že to tak nějak bude. Příběh je zdlouhavý a v určitých částech jsem se hrozně nudila. Přesto mám tuto spisovatelka moc ráda a Ve stínu hvozdu miluji. Doufám že zase napíše něco tak roztomileho. Určitě stojí za přečtení ale se Stínem hvozdu se srovnat nedá.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Ve stínu Hvozdu |
| 2020 | V zajetí zimy |
| 2021 | Smrtící vzdělání |
| 2007 | Drak Jeho Veličenstva |
| 2022 | Poslední absolvent |
Pohádková fantasy inspirovaná slovanským folklorem? Tak to je V zajetí zimy. Naomi Novik se musí nechat, že psát opravdu umí. Musíte se jenom obrnit tím, že její knížky jsou z mého pohledu více postavené na daném světě a pohnutkách hlavních postav. Málo tam pak dochází k přímé konverzaci a může Vám pak někdy připadat, že děj neutíká. Mě hodně ze začátku zarazilo, že byl příběh vyprávěn z více pohledů různých postav. Bylo to pro mě dost zmatené a těžko jsem se orientovala, kdo zrovna příběh vypráví. Nicméně jsem si postupně na to zvykla a byla za to ráda, že nám autorka nabízí jiné úhly pohledu. Určitě bych ale uvítala pohled krále Staryků, protože zrovna jeho svět a příběh mě ke konci zajímal nejvíce. Zároveň mě hodně mrzelo, že autorka v knížce nerozvíjí žádnou romantickou linku, prostory k tomu měla, ale nevyužila je. Příběh byl dle mého hlavně zaměřen na odhodlání žen, na jejich těžká rozhodnutí, ať už pro dobro rodiny nebo celé země.
Mě se příběh v zásadě líbil. Asi bych nesouhlasila se všemi rozhodnutími, které musely hlavní postavy učinit, ale já nikdy nebyla a nebudu v jejich kůži. Zároveň musím ocenit autorčin styl vyprávění, i když je místy zdlouhavý a nudný opravdu Vás dokáže přenést do jiného světa.
Moc děkuji za poskytnutí knížky @hostbrno