Vaříme zdravě, chutně a hospodárně
Juliana A. Fialová , Marie Havelková , Joza Břízová , Maryna Klimentová , Vlasta Koseová , Jana Kolaříková , Božena Krchová , Božena Šmoková , Marie Urbanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/251821/bmid_varime-zdrave-chutne-a-hospodarne-Szh-251821.jpg
5
55
55
15. vydání, 260 barevných fotografií.
Přidat komentář
Měla jsem ji, podle ní jsem se koncem 60. let učila vařit. Je nejlepší! Před lety jsme tuto knihu předala mladším ...
Knihu jsem dostala v 16 letech, v roce 1981 a byla děsně naštvaná, proč mi naši takhle zkazili Vánoce. Neměla jsem v nejmenším úmyslu se vdát a natož někomu vařit. A v roce 1985, kdy jsem se vdala jsem tuto knihu vzala na milost a stala se z ní moje největší pomocnice, de facto i kamarádka, protože co ta si chudák vyslechla ...hanba mluvit.
Za to, že troufnu si tvrdit celkem slušně vařím a kynuté buchty, knedlíky s gulášem a ve finále i svatební menu jsem zvládla , vděčím této knize a je neustále součástí mé kuchyně. Sáhnu po ní i dnes, vysvětlení, proč a jak se to či ono vaří, peče, nakládá je prostě dokonalý návod , jak začít vařit...a ta detektivka, jak to dopadne ...za mě nejlepší kuchařská kniha, co jsem kdy držela v ruce.
Podle téhle kuchařky se učila vařit moje babička, mamka, já a teď už i dcera.
Moje kuchařská bible do které se často a ráda vracím. Babička podle ní vařila až do smrti, já ji koupila v antikvariátu a nemůžu si vynachválit. Vše je jednoduše popsané, že to musí pochopit úplně každý.
Tuhle skvělou publikaci jsem si koupila v roce 1974, kdy jsem se jako novomanželka snažila chutně a hospodárně nasytit svého partnera a později i své děti. A věřte nebo ne, používám ji úspěšně dodnes.
Tuto knihu mi dala mamka s sebou, když jsem se vdala a odešla do vlastní domácnosti. Mám ji pořád.
Každý nějak začínal a devatenáct vydání hovoří samo o sobě, že je kuchařka oblíbená a jistě obstojí i vedle dnes vydávaných.
První jídlo, které jsem podle ní vařil byl rýžový nákyp se švestkami.
Tuto kuchařku jsem podědila po své drahé babičce z Moravy a mám ji stále po ruce.
Píšete, že se vydává od roku 1960. Já mam ovšem tuto kuchařku opravdu starou, vydanou v roce 1953. Obsahuje opravdu nadčasové recepty. Pokud by měl někdo zájem je k mání.
Tak tohle, to je Bible mých 19 let, kdy jsem vyměnila studia za těhotenský průkaz a svobodný a prohýřený život ( juj... byl to jeden velký flám) za svoji vlastní domácnost. Maminka mi dala tuhle kuchařku a já se tvářila nadmíru kysele. Maminko promiň. Když jsem jako namachrovaná , všeznající mladá paní poprvé stoupla ke sporáku, jakože udělám švestkové knedlíky a po neúspěšném uvaření čehosi , co jsem vyhodila do koše, abych nebyla odsouzena za vraždu novomanžela ( a stejně by si to zasloužil...) a to cosi do rána rotovalo po odpadkovém koši- věřím tomu, že tahle neurčitá hmota skáče někde určitě dodnes- jsem sáhla s vděčností po této knize. A beru ji do rukou do dnešních dnů. Jsem ji vděčná za mnoho. Za to, že moje děti jezdí domů a těší se na buchty, na svíčkovou, jsem ji vděčná za to, že jsem se přestala v masně bát, až se mě zeptají co chci a já budu za blbce ( týden po svatbě jsem udělala polévku z masa na řízky, ten řezník, co mi ho prodal se popadá smíchy za břicho ještě dnes a moje maminka tenkrát nebyla daleka infarku) , jsem ji vděčná, že mi "po lopatě" ukázala, jak to maso naporcovat, jak vykostit kuře....prostě bez této knihy by moje děti zemřeli hlady, s tehdejším manžel bychom se rozvedli okamžitě a ne až za 15 let ( to by zas taková škoda nebyla- ale to je život :-) ) a já pomalu získávala jistotu za sporákem, i když jsem v 18 letech, kdy jsem studovala prohlašovala- vařit nebudu a ponožky nelátám. Díky této knize vařím a ráda ( ale ponožky opravdu nelátám, zjistila jsem, že mám alergii na jehlu a na nit, tak neriskuji zdraví :-) )-
Moje maminka už mně bohužel nestačila naučit vařit. A tak jsem si koupila tuhle kuchařku a podle ní se učila. Koupila jsem si ji v roce 1978. Ale.. to je ta nejúúžasnější kuchařka, kterou jsem četla. Nejvíc se mi tam líbí ten postup, jak je ta kuchařka - myslím tu ženu, (popř. i muže) která se učí vařit - naváděna, jak a co má udělat. A jak je tam hezky vysvětleno, co se stane, když to neudělá - pode mnou to tu jedna paní nazvala hezky ...tak to prostě "podělá.." To se mi moc líbí - a pozor! dodnes to mám na mysli. Dodnes, když něco vařím, tak mě to připomene, že třeba tohle nesmím dělat, protože to prostě podělám.
Tam je úúplně - ale úplně - všechno, co potřebujete vědět, jak uvařit tohle, nebo tohle. Jmenovat to všechno nebudu, to bych tu zabrala dvacet stránek. Možná, i více.
Ale.. promiňte.. ono tam není všechno.. Nejsou tam třeba ty dnešní, moderní a rychlé recepty, které každý den připravujeme, když přijdeme z práce. Třeba recept na pizzu, nebo vůbec na italská jídla, nebo indická jídla a jiné dobroty.
Jsou tam recepty na ta úúžasná jídla, která dělaly naše maminky, babičky a prababičky. To jsou recepty, k vůli kterým občas i zarytí dietáři (jako já) poruší vše. Tak je to dobré.
Já se z téhle kuchařky naučila všechno.
Výborné koláče. Knedlíky. Jak kynuté, tak bramborové.
Z těch knedlíků mohu skládat státnici.
O té to knize se dá napsat komentář příliš krátký nebo příliš dlouhý. Zdědila jsem exemplář prvního nezkráceného vydání a nemůžu si ho vynachválit. Kuchařka respektuje tradiční kuchyňské vážení v dkg (jak já nenávidím ty recepty s frontama nesmyslných nul a časté chyby v nich). Dále se můžete spolehnout, že recept je na množství pro běžnou rodinu 2 + 2-3 (nestane se vám, že navaříte pro regiment nebo pro sýkorky). Recepty jsou důsledné a neponechávají nic náhodě. Najdete tam však i vše o stolování, prostírání, skladování potravin – od rozklepnutí vajíčka po stahování uhoře.
V dětství jsem hledávala klasické recepty na makovou nádivku nebo moravské zelí, až později jsem si povšimla, že tam jsou i recepty na úpravu kvíčal, sluk, humrů, šneků, obskurních zelenin, ...co si jen vzpomenete. Velmi příjemné je i ztrojování receptur – např. třené těsto ve třech variantách – jemné, běžné a levné. Každé je s přepočtem surovin a uděláte si dobrou povšechnou představu, co která ingredience pokrmu dodává a co se tedy dá nahradit čím a v jakém poměru.
A ta nepřeberná množství omáček, nádivek, pomazánek, bylinkových čajů, moučníků, cukrového, polévek. A samozřejmě veškerou klasiku, na niž si vzpomenete.
V sekci hromadné stravování pak naleznete recepty upravené pro větší množství osob, a ačkoliv se vám třeba jen párkrát za život stane, že budete muset nakrmit 20 lidí najednou, budete vděčni, když vám někdo propočte ingredience a potvrdí odhady a řekne třeba jak velké nádoby si připravit. Takže na rodinné sešlosti bez obav uvaříte hovězí vývar s játrovými knedlíčky a dančí guláš s knedlíkem, aniž by vám zbylo nebo pochybělo.
Pakliže toužíte mít doma kuchařku, na niž se můžete spolehnout, tak s touto nesáhnete vedle.
Kniha, kterou jsem našla po babičce v hodně mizerném stavu, čerpám z ní recepty, které nám babička nestihla předat a je to skoro jako od ní, díky této kuchařce jsme nepřišly o ty největší dobroty, co nám babička podstrojovala, i když to není 100% ono. Miluju popisy k tomu, jak se správně co dělá a připravuje, například kynuté těsto se jeví prakticky jako alchymie, ale výsledek stojí za to :) Sehnala jsem i to první vydání (jako měla babička) z roku 1954 a jsem moooc spokojená, děkuji :)
Knížka, kterou dostala moje máma od své mámy, a já (další vydání) od své mámy. Prostě kniha knih každé hospodyňky a kuchařky.
Asi mám trošku novější vydání ale tuto kuchařku mohu jen doporučit, je dělána přesně pro lidi jako jsem já čili pro ty, kteří nevědí o vaření vůbec nic :D
Mám po mamince tuto kuchařku - první vydání z r. 1960. Je super je tam všechno. A recepty, které fungují. Sice lovím i na internetu a kuchařek mám víc, ale tohle je prostě základ, na kterém stavím.
Kuchařka staršího vydání obsahující recepty klasické české kuchyně.