Ve vyšším zájmu
Alexandr Isajevič Solženicyn
Kniha je složena ze tří novel: Případ na stanici Krečetovka - tragika prvních měsíců války je znásobena tragikou lidských vztahů. Matrjonina chalupa - líčí příběh staré ženy na sovětské vesnici z poloviny padesátých let min.století. Ve vyšším zájmu - rozhořčený pamflet proti pohodlným byrokratickým metodám, některých veřejných pracovníků.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1964 , Svět sovětůOriginální název:
Slučaj na stanciji Krečetovka,Matrionin dvor,Dľa poľzy dela, 1960
více info...
Přidat komentář
Pěkně napsané, dobrý vhled do sovětského komunismu z několika odlišných perspektiv, důležitá stopa pro tuto etapu.
První povídka měla nejlepší atmosféru, druhá byla nejhezčí, třetí příjemná jednohubka s trefnou kritikou.
Klidně bych dal 4*, ale z úcty k větším dílům, které jsem tak hodnotil, nechávám jen lehký nadprůměr.
Zajímavé čtení. Bavily mě všechny tři povídky.
Knížka se mi dostala do ruky náhodou, ale myslím, že v pravý čas...
Pěkné tři povídky, o obyčejných lidech a jejich chápání světa. Povídka Ve vyšší zájmu se mi asi zaryla pod kůži nejvíc, ta bezmoc a bezpráví a stejně se to děje a svět se točí dál. Každopádně i obě další byly skvělé a knížečka stojí za přečtení.
Velmi pěkné počtení.První povídka se mi zdála taková slabší,druhá se mi líbila moc a u třetí už jsem od začátku tušila jak to dopadne.
Přiznám se, že jsem čekal něco trochu jiného – dílo, které je ostrou kritikou tehdejšího ruského (sovětského) politického systému. Je ale pravda, že tohle byly jedny z prvých Solženicynových próz, v té době jeho vztahy se státními institucemi nebyly tak vyostřené a nestál o to, aby musel opustit zemi, jak se mu to nakonec o pár let později stejně přihodilo. Proto je v těchto třech dílcích kritika zaměřena spíše na jedince, kteří systému zneužívají ve svůj prospěch nebo se – často zaštítěni komunistickými idejemi – chovají nelidsky. Pokud je tu obsažena i kritika celého systému, pak spíše zaobaleně, na pozadí, v nenápadných drobnostech. Solženicynův styl se mi ale líbí – hodně prostoru u něj dostává dialog, vyprávění je takové prosté a přímé a své postavy a prostředí dokáže velmi dobře vystihnout.
Povídky jsou přesně takové - jako jsem čekal - Solženicynovské. Kdo četl Ivana Děnisoviče či Souostroví Gulag, přijde mu to, že se opět vrací do známého sovětského světa, který autor nezaměnitelným, a přitom ve všech svých dílech identickým, stylem vykresluje. Ačkoli mi přijde, že už rozpoznám Solženicynovu ideu během četby a pointu chápu celkem brzy (ostatně autor je celkem přímočarý a nepotrpí si na žádné jinotaje) ani u jedné povídky jsem se se svým odhadem přesně netrefil do toho, jak skutečně končila.
Stručně a jasně, dostal jsem od těchto povídek přesně to, co jsem od nich čekal, a co Solženicym pokaždé ve svých dílech sděluje. Takže naprostá spokojenost.
Tri poviedky, každá iná, ale každá úžasná. Staré vydanie knihy, z ktorého cítiť dych doby. Nie je to síce ten povestný ruský smrad, ale i takýto detail pridá na autenticite literárneho zážitku. A že toto zážitok bol, a aký! Soľženicyn má krásny a pritom úplne jednoduchý, ľudový jazyk. Na krátkom priestore dokáže verne popísať dobu, v ktorej sa poviedka odohráva, dokáže skritizovať vrchnosť a celý sovietsky systém a pri tom je jadro diela nadčasové univerzálnosťou popisovaných ľudských pováh, situácií a osudov.
Čítam Krečetovku, ležiac v pyžame v posteli, no i tak cítim, ako mi chladný dážď steká po vlasoch a kvapká na podlahu z nepremokavého plášťa. Myšienkami sa vraciam do nocí prespatých na studenej zemi vakzalov a zatuchnutých, preplnených plackartných vagónov. V krásne upratanej vlastnej kuchyni vidím behať po linke a chladničke šváby, cítim smrad Matrioninej chalupy, medzi riadkami mi pred oči vystupuje obraz starej mamy, kráčajúcej cez ulicu pomôcť susedom a tetky kopajúcej repu na neúrodnej oravskej pôde. Nespravodlivosť je odporná aj Vo vyššom záujme, naštvaní priemyslováci mi pripomínajú krivdy z mojej vlastnej mladosti. A ľutujem, že ja som nemal na škole učiteľku literatúry ako mali oni, isto by mi dala čítať i toto skvostné dielo.
Jsou to tři povídky z padesátých let v Sovětském Svazu, ale postavy si klidně můžeme přejmenovat, můžeme postavy přesunout i do jiné země a můžeme je i trochu posunout v čase. Řekněme o padesát či šedesát let dopředu? Stále budou pravdivě aktuální.
Všchny 3 novely vyšly poprvé v roce 1963 nejříve časopisecky. Případ na stanici Krečetovka se odehrává roku 1941 a víc než na nesmyslnost války poukazuje na byrokratický a totalitní sovětský systém. Na to ostatně poukazují i obě další novely: Matrjonina chalupa, jejíž děj je zasazen do pol. 50. let 20. století na sovětskou vesnici a Ve vyšším zájmu, která se odehrává poč. 60. let na jednom sovětském městě. Více též komentáře u jednotlivých povídek. 75%, 2.12.12
Povídka z doby poválečné, kdy se mládež v Sovětském svazu s nadšením, ke kterému byla vedena, zapojila do výstavby nové školy. Jejich elán a důvěra v systém, ve kterém tato generace žila, byla ale postavena před realitu "vyššího zájmu", když jim byla škola odebrána a jejich ideály se rozplynuly.
Část díla
Matrjonina chalupa
Případ na stanici Krečetovka
1963
Ve vyšším zájmu
1963
Autorovy další knížky
| 2000 | Jeden den Ivana Děnisoviče |
| 2011 | Souostroví Gulag: 1918–1956 |
| 1990 | Souostroví Gulag - 1. díl |
| 1991 | Rakovina |
| 2004 | Dvě stě let pospolu. Díl 1, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 |
Opět nesmírně poutavé a zároveň smutné čtení. Povídky představují sondu do duších obyčejných lidí, kteří jsou dnes a denně konfrontováni s nedokonalostmi dokonalého světa a nespravedlností společnosti, která měří všem stejně.
Autor tu přímo, tu nepřímo poukazuje na nemožnost jít proti osudu, utrpení, jež přinese poznání, že vše není tak zlaté a dokonalé, a současně uvědomění, že Don Kichot měl v boji s větrnými mlýny větší šanci na vítězství, než běžný občan v boji s mocenskou mašinou.
Jak říkám, smutná a neveselá kniha, ale zároveň kniha, která si stále zaslouží pozornost pro svou aktuálnost.