Večerný nepokoj
Marieke Lucas Rijneveld
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479961/bmid_vecerny-nepokoj-Ze1-479961.png
4
152
152
Románový debut Marieke Lucas Rijneveld je príbehom sedliackej rodiny, ktorú zasiahne smrť dieťaťa. Z pohľadu dospievajúcej Jas sledujeme, ako sa s touto stratou vyrovnávajú jednotliví členovia rodiny. V zármutku sa utápajúci rodičia nevnímajú, ako sa im z rúk postupne vymykajú životy dcér Hanny a Jas i syna Obbeho. Jas, ktorá sa cíti nepochopená, sa so svojimi súrodencami utieka k erotickým rituálom a túžby upiera k „druhej strane", aby aspoň vo svojich predstavách unikla tomu, čo na ňu dolieha - bezútešnému vidieckemu prostrediu, chladným rodinným vzťahom a prísnosti kalvínskej komunity.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Slovart (SK)Originální název:
De avond is ongemak, 2018
více info...
Přidat komentář
Jas sa na rodinnom statku niekde na vidieku v Holandsku snaží vyrovnať so stratou v blízkej rodine. Avšak tvrdé kalvínske vierovyznanie spolu s bohatým prežívaním hlavnej hrdinky vyúsťujú v zvláštne zvrátenosti, ktoré mi pripomínali Betónovú záhradu od McEwana.
O knihe sa popísalo mnoho. Veľakrát sa aj preložila a vyhrala rôzne ocenenia. Jazyk a hlavne metafory veľmi originálne a nevšedné, verím, že preklad bola riadna fuška. A veľmi nevšedným je aj popis a vnútorné premýšľanie Jas- na jednu stranu vycibrený opis ľudí, sveta, atmosféry. Na druhú stranu neuveriteľná naivita, čomu sa ani nečudujem, keďže má Jas len 12 rokov.
Kniha o strate, o extrémnej viere, o neschopnosti otvoriť sa v najbližšej rodine, o zverstvách a krutostiach detí, o (ne)láske v rodinách. A len sa pýtam, čo to z tých detí vyrastie?!
Na knížku jsem se moc těšila, vzhledem k tomu, co jsem četla o autorce jsem upřímně chtěla poznat, co ji v dětství ovlivnilo, že se dnes cítí nebinárni. Ovšem téměř celou dobu čtení jsem se nedokázala povznést nad pocit zhnusení. Otec, veterinář, bratr prostě bleeee. Hnus. Ta dívka Bunda byla taky extrémně divná od mala. Její fascinace prdkami mi fakt nedělala dobře. Prostě fuj. Rodina a její stav po neštěstí to bylo taky neskutečné a k tomu všemu ta faleš reformované církve a biblické verše vhodně vybrané pro každou situaci ...
Když knihu otevřete, tak ji zkrátka MUSÍTE dočíst. Nutkání knihu odložit bude mít asi kde kdo, ačkoliv je nutné vzít na zřetel, že takovéto věci se bohužel mohou dít i někde vedle nás.
Jak moc je důležité porozumění mezi rodiči a dětmi? Jaká je pravděpodobnost, že se narodíte do tak příšerné fanatické rodiny, jako je tato?
Jak nás může ovlivnit nečekaná smrt někoho blízkého a nemožnost setkat se s vřelou náručí - byť jen tou náručí bez tepla. Kniha ve mně vyvolává tisíce otázek, na které snad ani nevím, zda chci znát odpovědi.
Příběh podaný dívkou, které přezdívají Bunda, se odehrává na farmě v holandské vesnici. Před Vánoci postihne "rodinu" (dá se tomu říkat rodina, když jediné, co vám rodiče nadělili jsou chromozomy?) tragická událost, a od této doby se Bunda ocitá na prahu mezi svým vnitřním bojem, zda by neměla onen břeh navštívit i ona sama...
Dívka se v příběhu nachází ve stavu dospívání, což s sebou přináší i poznávání sebe sama, okolního světa,... ale ne tak úplně šťastným způsoben, který je v příběhu velice zevrubně obsažen...
Příběh mi přijde vcelku zamrzlý - kromě gradování nechutností ohledně poznávání sexuality, nebo způsobu vyměšování - se děj nijak neposouvá, postavy se nevyvíjejí.
Jelikož mou prvotinou autora/ky bylo 'Skvostné zvířátko', věděla jsem už trochu dopředu, co čekat,...
Možná, kdybych si přečetla knihy v obráceném pořadí, zanechalo by to ve mně něco jiného než jen další dávku vrásek mezi svraštěným obočím.
*****
„Mravenci unesou až pětitisícinásobek vlastní váhy. Ve srovnání s nimi jsou lidé nicotní, unesou sotva vlastní hmotnost, natožpak tíhu svého smutku.“
*****
"Jsem jako zmačkaný nákupní seznam v koši. Potřebuju, aby mě někdo vyhladil a znovu přečetl."
Autorka nám předložila hlubokou sondu do nitra traumatizovaného dítěte, syrovou, bez jakýchkoli příkras. Komorní dílo je protkáno metaforami a biblickými verši, které jej posouvají na vyšší úroveň. Líbila se mi práce s napětím - čtenář ví, že tohle nemůže dopadnout dobře, Bůh nikoho nepřijde zachránit, ale jak to tedy skončí? Oceňuji skvělý překlad do češtiny bez zbytečných kostrbatých výrazů.
"Jen kabáty našich visí na dřevěných ramínkách, která jsou zohýbaná vlhkostí z promoklých límců. Kdysi to bývala jediná spolehlivá ramena v domě, ale i ona jsou čím dál svěšenější."
Hrozne mi to pripomnelo dve knizky: Betonova zahrada a Vse,co jsme si nikdy nerekli. Precteno za dva dny, ale nejen k veceru u toho prichazela tisen. Ale i tak, fascinujici. "Teď je přece naše ztráta větší? Všechna ta hřejivá těla, která máme tak rádi, budou za nedlouho utracena. Je to stejné jako s Židy, akorát že oni byli nenávidění, a to se umírá dřív, než když vás přivede do hrobu laska a bezmoc."
„O tom, co se stalo doma, jsme se nezmínili ani jedinkrát. Neexistovala slova, která by usekla strachu hlavu, jako břitvy kombajnu stínající řepku, aby zbylo jen to, co je použitelné.´´
S večerem přichází tíseň je mimořádně napsaný román, nekompromisní a nezapomenutelný.
Tíseň přichází nejen s večerem, ale prostupuje celou knihou. Ne v prvním plánu, ale o to silněji na vás dopadne.
Jaké to je, když vám umře starší brácha a žádný z rodičů to s vámi neřeší? Místo podpory a slov útěchy se vám dostane jen odtažitosti a mlčení, do toho se potácíte mezi biblickými výroky, které vám vlivem silně náboženské komunity na mysl naskakují tak běžně, jako jiným puberťákům naskakují texty popových písniček, a podněcují vaši už tak bujnou fantazii.
Je to temné, naturalistické, je to o hledání svého místa na zemi, o dospívání a objevování sexuality, a hlavně si to vůbec na nic nehraje, autor/ka se neschovává za hezká slova.
Asi to není čtení pro každého, ale za sebe ho doporučuju moc.
Omlouvám se autorce/autorovi (je nebinární, takže dávám na výběr), ale tohle jsem dočíst nedokázala. Nepopírám, že napsaná je tato kniha dobře, ale... právě to je možná ten kámen úrazu. Protože ta plejáda všemožného hnusu, lidských výměšků a zvrhlostí, líčená s obrovskou měrou sugestivity a naturalismu, nebyla pro můj žaludek únosná. A jelikož čtu většinou večer nebo před spaním, tak i na mě s večerem přicházela tíseň a po scéně s křečkem jsem knihu musela definitivně odložit.
no to bylo divný, uff... po dlouhé době jsem četl skutečně "naturalistický" román, v němž se díváme na svět očima dítěte - raného pubescenta, který vyrůstá v bublině sociálně slabší a silně bigotní katolické rodiny; vyprávění zaujme živočišností, pudovostí, otevřeným popisem objevování rodící se sexuality, přirozené dětské agrese, sobectví a krutosti - oproti živočišnosti a přirozenosti dospívání se výrazně tematizuje tragická, nepřirozená smrt: sourozence, krav (epidemie v kraji), plánování sebevraždy + ponižované dítě si kompenzuje svou slabost na ještě slabším (zabíjí drobná zvířata, trápí mladší děti)
děj je zasazen do současné doby, a proto se pozastavujeme nad "citově chladnou" výchovou, domnívám se ale, že ještě před 20 lety by takový přístup k dětem nikdo neřešil
po celou dobu četby jsem musel pořád myslet na Betonovou zahradu
nedoporučuju slabším povahám: v textu se objevují podrobné popisy snad úplně všech (nejen) lidských tělesných výměšků a často i bizarních operací s nimi
Temná a silně stylizovaná kniha, pojednávající o konzervativní, nábožensky založené rodině, která se vyrovnaná se ztrátou jednoho z členů. Vše se odehrává v prostředí staré farmy, na které se vrší katastrofy a její obyvatelé postupně upadají do naprostého zmaru.
Vše začíná motlitbou naštvané, dvanáctileté dívky přezdívané "Bunda", která prosí boha, aby otec neporážel jejího milovaného králíka a ať si raději vezme bratra Mattiese. Chvíli poté se rodina dozvídá, že pod Mattiesem praskl led během bruslařského závodu. Tímto okamžikem padá na celou rodinu hluboká temnota, která se s dalšími stránkami stále prohlubuje.
Kniha očima "Bundy" ukazuje úpadek rodiny vzniklý disfunkčními způsoby vyrovnávání se ztrátou jednoho z členů. Oba rodiče spojuje naprostá tabuizace jakýchkoli rozhovorů o Mattiesovi. Jediný způsob útěchy shledávají ve striktně puritánské víře spojené s citováním žalmů. Děti "Bunda", Hanna a Obbe tak nedostávají prostor k pochopení a usmíření. Vzhledem k úplné absenci rodičovské péče u nich vnikají traumata, projevující se temnými fantaziemi, které přecházejí v sadistické sklony.
Hlavní síla knihy spočítá ve stylizaci, silné obrazotvornosti a poetičnosti, která naturalistickým způsobem předkládá utrpení ve formě psychické i fyzické. Tím je vytvářena bezútěšná atmosféra naprosté opuštěnosti a bezmocnosti. Mnoho scén má schopnost emočně zasáhnout a doslova uvíznout v mysli.
"S večerem přichází tíseň" řeší témata týkající se absence komunikace, náklonnosti a s tím spojenými pocity opuštěnosti. Velký důraz je také na hledání vlastní identity. Celá kniha je psaná v metaforách a symbolech, čímž autor(ka) podněcuje k zamyšlení a prohlubuje celkový zážitek.
Dlouho jsem nečetl tak fascinující a emočně zahlcující knihu. Jedna ze tří nejlepších knih, co jsem letos četl. Přesto bych byl opatrný s jejím doporučení a to především proto, že jde mnohokrát za hranu snesitelnosti a postrádá jakékoli pozitivní momenty.
Toto ma naozaj nebavilo, štýl písania strašne nudný, na postavy som sa nenapojil, nedostavil sa žiadny pocit empatie, či zdesenia, skrátka iba nuda. A v ničom mi to neprišlo originálne ani poetické. Bohužel...
S večerem přichází tíseň musíte strávit, jinak z ní budete nafouknutí jak Bunda. Silně naturalistický dílo. Víte co, občas když kniha obsahuje tolik temnoty, smrti, ropuch, hoven, sexuálního objevování, tak za tím vidím jen tu snahu co nejvíc šokovat, ale tady to není. Příběh plyne, myšlenky přichází a odchází, není to čtení na dva letní večery. Proč ty děti nikdo neviděl?
Mám rád smutné a depresivní knížky. A nestrhávám hvězdičky za drsnost nebo bezútěšnost příběhů. Pokud chcete něžné čtení, stáhněte jinam a neházejte vinu na knihu, že je taková, jaká je.
Problém, který s tímto (jinak skvělým a originálním) dílem mám, tkví někde jinde: popisovaná krutost mi od jistého okamžiku přišla samoúčelná. Postavy se v závěrečné třetině přestaly vyvíjet a autor jen vršil znepokojivé scény, které budovanému světu nepřinášely nic nového. Jazyk - jakkoliv fascinující - se začal opakovat, používané obraty začaly být předvídatelné, a proto otravné.
Kniha, která skvěle umí vyobrazit mladou holku ztracenou ve fantazii a traumatizovanou smrtí, chudobou a zanedbáváním poté, co smrt jejího bratra psychicky úplně rozvrátí rodinu.
Text psaný tvrdě, bez obalu - vyobrazuje lidský hnus, smrt, špínu, tělesné výměšky a sexualitu v její nejošklivější podobě. Jako kdyby tam, kam přijde smrt, zbyl akorát smrdící kravinec a hniloba. Kniha nebude na pohodové čtení na večer, na někoho může působit stísněně.
Co napsat? Že jsem knihu mnohokrát chtěla odložit a přesto dočetla, že na mne byla drsná, že chudáci všichni hlavní protagonisté (včetně zvířat), že je těžké přijmout osud a že je i přes všechno nutné mluvit. Nelíbila se mi a i líbila. A navíc oceňuji styl psaní. Číst však nedoporučuji při tísnivých večerech.
Kniha mi dala zabrat. Nakonec jsem se ale všemi těmi chmurami, traumaty, zvrácenostmi a hnusem úspěšně prosekala, byť jsem měla pocit, že moje mačeta je příliš tupá. Asi mi scházela empatie k tomuto (mimochodem skvěle napsanému) syrovému, smutnému příběhu, kde je absolutní nedostatek lásky, děti si nemají jak vytvořit normální vzorce chování a kde víra v Boha je akorát dalším zdrojem frustrace, nikoli útěchou. Prostředí farmy zajímavé, bohužel mě krávy občas zajímaly víc než hlavní postavy, které působily dojmem, že už to mají spočítané. Přesto jsem knihu nemohla nedočíst, atmosféru to mělo, jak název napovídá, tísnivou. Otázkou zůstává, jak se taková bezútěšná záležitost může stát bestsellerem (jak stojí na obálce), rozhodně to není pro každého.
O Večernom nepokoji ste už zrejme čo-to počuli - o strate a smútku, ktoré kúsok po kúsku nahlodávali a rozkladali rodinu, o nechutnosti či priam zvátenosti prameniacej zo snahy detskej dušičky vyrovnať sa so srdcervúcou situáciou, o nekonečnej samote, postupnom uzatváraní sa pred svetom či hľadaní úniku.
Nuž, počuli ste dobre - Večerný nepokoj v sebe na pozadí farbistého hnusu skutočne ukrýva poriadne pestrú paletu beznádeje, bezmocnosti a zúfalstva. Ak by ste si mysleli, že smrťou sa všetko končí, boli by ste na omyle. Smrťou sa to práveže len začína... Otupenosť, zmätok, utiekanie sa do bezpečných zákutí vlastnej imaginácie či detsky naivná (i keď nesmierne pochybná) snaha vrátiť všetko do starých koľají.
Strata súrodenca (a syna) príbehom cupitá ruka v ruke so stratou blízkosti (ochladnutím citových väzieb medzi preživšími) i viery. Viery v lásku, rodinu a spolupatričnosť, viery v cirkev či dokonca v samotného Boha. Družné rozhovory sú postupne nahrádzané krvavými "obradmi" a čas strávený v kruhu rodiny zase ustupuje sexuálnym hrátkam či nechutnej tyranii.
Chradnú rodičia. Chradnú deti. Každý po svojom. No najmä každý osamote.
"Nechutné, drsné" či "znepokojivé" sú prívlastky, ktoré si kniha celkom isto osvojí, no hoci je Večerný nepokoj mrzkosťou priam prešpikovaný, prináša viac než len to. Ukrýva v sebe nemalé množstvo psychologických i existenciálnych otázok a dotýka sa problematiky sociálnych väzieb aj náboženstva.
Čas od času som aj ja ohŕňala nos hnusom, no aj napriek tomu hlásim spokojnosť. Miestami sa nečíta ľahko, no zároveň vás úplne pohltí. A záver? Klinec do rakvy! Alebo skôr pripináčik do pupku?
Strašně divná kniha. Přes svou surovost a nechutnost jsem měla nutkání ji přesto dál číst. Minimálně musím říct, že nic podobného snad kromě Betonové zahrady jsem nikdy nečetla.
Štítky knihy
psychologie erotika nizozemská literatura svědomí vina smrt sourozence Bookerova cena
Silná, traumatizující témata podaná velmi barvitým jazykem. Snaha šokovat a jít až na hranu (nebo spíš za ni) je zjevná, chtěná a znepokojující. Proto je čtení místy dost psychicky namáhavé.