Večerný nepokoj přehled

08.03.2025

Jelikož jsem nejprve četl “Ty moje skvostné zvířátko", tak pro mě krávy, Hitler a pindíci nebyli ničím novým, vlastně to bylo důvěrně známé prostředí. Vyprávění je křehké, intenzivní, nekompromisně, místy až krutě upřímné. Bunda je chytrá, citlivá a má úžasný vhled do své situace, ale tím víc si uvědomuje, že je ztracená a že potřebuje někoho, kdo ji zachrání. A pomoc nepřichází ani od rodičů, ani od veterináře, ani od staršovstva, ani od Boha. V podstatě je to skvělá studie traumatu, obzvláště traumatického působení temné stránky náboženství.

“Každá ztráta v sobě nese všechny předchozí pokusy udržet si něco, oč člověk nechce přijít, ale přesto se toho musí vzdát. Od pytlíku plného nádherných kuliček a vzácných skleněnek po mého bráchu. Ve ztrátě nalézáme sami sebe a jsme tím, kým jsme: bytostmi zranitelnými jako neopeřená ptáčata, která sem tam vypadnou z hnízda a doufají, že je tam zase někdo vrátí.

Pokud tíseň nepřichází s večerem, přichází s touhle knížkou. Naturalistické tak moc, že cítíte tu tíživou domácí atmosféru, bolest připínáčku, pach dobytka, který ulpívá na oblečení i ve vlasech. Ošíváte se, když dojde na "dětské hry". A přejete si, aby už spolu sakra začali mluvit. Nebo aspoň s Bundou. Celé je to vlastně nepříjemné, zneklidňující a plné hnusu, ale zároveň psané barvitým jazykem a se spoustou opravdu krásných metafor. Tahle knížka není pro každého a vlastně si nejsem jistá, jestli v rozpoložení, ve kterém se mi dostala do rukou, byla vhodná i pro mě.