„Vedle mne jste všichni jenom básníci“ – Zlomky a skici k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi
Miloslav Topinka
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461015/bmid_vedle-mne-jste-vsichni-jenom-basnic-XuD-461015.png
4
28
28
Zlomky a skici k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi. Čtivý životopis francouzského prokletého básníka J. A. Rimbauda překvapí nepříliš známými skutečnostmi z posledních let básníkova života. Autorem Rimbaudova životopisu je básník M. Topinka. „Miloslav Topinka, který před lety (jako dvaadvacetiletý student) vyrazil na devítiměsíční expedici do Afriky, aby na vlastní oči spatřil místa, kde Rimbaud prožil druhou půli svého života, v této práci jedinečně zhodnotil svou podvojnou dispozici. Na jedné straně je ve hře estetická senzibilita, která nikdy neztrácí ze zřetele Rimbaudovy básnické texty a citlivě odkrývá a zpřítomňuje jejich existenciální fundament (Rimbaud napsal svého druhu ‚symbolickou autobiografii‘). To také zajišťuje Topinkově knize nadstandardní ‚čtivost‘. Na druhé straně zde autor plně uplatnil svůj talent esejisty, který vždy vychází z minuciózní četby textů a z akribické znalosti dokumentů (v širokém rejstříku od osobních záznamů přes rozmanitá svědectví k úředním materiálům). To zase garantuje odbornou serióznost práce, která touto cestou přináší dosud nejdetailnější a nejpreciznější rekonstrukci Rimbaudovy životní dráhy.“ (Jiří Pelán) „Jedno je naprosto zřejmé. Nejsou dva Rimbaudové, Rimbaud geniální básník do roku 1875 a Rimbaud muž činu, obchodník, vynikající vůdce karavany, ztroskotanec či zrádce poesie v dalších šestnácti letech. Jakkoli rozostřeny jsou stopy i veškerá svědectví a vzpomínky na něho z doby pobytu v Africe, je jisté, čeho si všiml již jeho životopisec Pierre Petitfils: Rimbaud v Etiopii byl stejný jako Rimbaud kdysi.“ (Miloslav Topinka) Druhé, rozšířené vydání.... celý text
Přidat komentář
Nebyť ČV, tak sa k tejto knihe vôbec nedostanem.
Osobu Rimbauda som nikdy nijako zvlášť neobdivovala. No a tento text o jeho živote mi ho vzdialil ešte viac. Normálny človek predsa nemôže chcieť "žiť čo najzhýralejšie", "zbavený morálky" pobodať len tak z roztopaše priateľov, trápiť všetkých naokolo a tváriť sa, že tým "čosi" veľkého hľadá. Ono ani nečudo, že si v takom mladom veku zničil telo a skonal, keď sa počas života vyžíval v temnote... Pre tieto odpudzujúce aspekty sa mi kniha nečítala dobre a nemôžem jej dať viac ako dve hviezdičky.
Hodnotím vydání z RR z roku 2020. Nejkrásnější kniha roku? Dobře, obálka se povedla, má to takový ten francouzský švih. Ale ten text... Totálně zprasená záležitost. Proč to měl potřebu někdo dělit do dvou sloupců na stránku, to nechápu. Vydání z Trigonu je v tomhle ohledu čtivější a navíc má pevnou vazbu, takže se v ní i lépe listuje. Jinak co do obsahu je to taková malá monstrozita v tom nejlepším slova smyslu. Vskutku vyčerpávající studie, kde už jen k dokonalosti chybí seznam Rimbaudových "latrináží". Doporučuji.
Konečně nějaká publikace o Rimbaudovi, která neupozaďuje či rovnou neopomíná jeho život po rozchodu s poezií.
Chtěl se stát vidoucím, stal se vidoucím a nesl celý život následky. V absolutní věrnosti pravdě byl schopen zničujících kroků. My však stejně nevíme, kdo to vlastně byl. Nerozumíme mu. Hledáme alespoň záblesky něčeho, co známe, abychom se měli čeho chytit. Jenomže to nejde. Kdo byl A.R.? Kde se v něm vzala poezie a co vlastně byla poezie? Proč ten absolutní sebezničující život bohéma, který jej tolik ponížil, že nebyl schopen na tu dobu ani pomyslet? Co pak jsou vlastně jeho verše? Kde se zde vzaly? Jak trefný je pak název jediné jím vydané sbírky: UNE SAISON EN ENFER.
Biografia vrhajúca svetlo na často zanedbávanú časť života známeho francúzskeho básnika Jeana Nicolasa Arthura Rimabuda – vydaná tentokrát vydavateľstvom Revolver Revue (kto nepozná, ide o vydavateľstvo a magazín úzko spojený s tzv. Českým undergroundem). Táto kniha predstavuje veľmi špecifický a súčasne hlboký ponor do básnikovej osobnosti – do človeka, ktorý rezignoval na civilizáciu, na západnú – tj európsku kultúru a prestal s písaním poézie. Čas, kedy žil v Harare a v iných častiach Afriky, býva často stručne zhŕňaný, Topinka sa však po dôkladnom štúdiu materiálov a Rimbaudových biografií či listov odhodlal podať takmer autentické až poetické svedectvo, poskytnúť informácie a pretransformovať schému biografií.
Chronologicky zhrnutý život totiž tvorí celých 60 strán až v závere, knihu pri tom “zdobí” množstvo fotografií a ilustrácií – a ťažisko knihy spočíva práve v Rimbaudových cestách, pri čom ich nesledujeme v poradí, akým šiel čas, ale tak trochu po témach. Napríklad za zaujímavú považujem pasáž, ktorá sa zamerala fenomén “byť tu”, kedy básnik napísal množstvo listov s označením miesta, kde práve je, no zakaždým toto miesto považoval za väzenie a túžil po ďalších cestách. Stával sa finančným otrokom zastávok, a tak, kde ostal, tam chvíľu robil. Dozvedáme sa o takmer sociopatickom humore básnika, o jeho závislosti na adrenalíne, o jeho nekonečnej sérii plánov a ambícií, ktoré buď nevyšli alebo ani nezačali: príkladom môže byť plejáda objednávok remeselných kníh či nápad vybudovať v Somálsku železnice. Básnik – a to ho prakticky týmto pojmom urážam, ale je stručný – sa živil pašovaním zbraní a kávy. Podľa svedectiev mal cynický humor, no prehovoril málokedy – niekedy ostal ticho aj niekoľko dní. Ovládal okolo 10 – 15 jazykov, neustále sa učil nové. Bol to akoby zvláštny génius, ktorý chcel žiť naplno a spoznať čo najviac. Málokto vie o jeho ceste za polárny kruh, o jeho narukovaní do armády, s ktorou preplával do Indonézie, kde dezertoval, hnal sa pralesom, len aby našiel armádu inej krajiny a vrátil sa nazad, je tu však aj dramaticky opísaný bolestivý a temný záver jeho života.
Knihu odporúčam každému obdivovateľovi tohto básnika, dochádza tu totiž k dôležitej dezilúzii z romantizovaného hrdinu na zrejme psychicky narušenú osobu, avšak tieto okolnosti pôžitok z jeho poézie nenarušia.
Fakt, že Rimbaud napsal své básně ve své pubertě a potom už nic, mě fascinoval už když jsem jeho básně začal číst: bylo mi jako jemu, když je psal. To, že potom nic nenapsal, se mi nezdálo už tak divné, jako mnoha básníkům a teoretikům, kteří pitvali jeho život. I my jsme psali a žili "divoce", i když samozřejmě jinak, ale Rimbaudovo rozrušování vědomí pro nás bylo magické. Proniknout na druhou stranu, za myšlení, ke kořenům světa kolem nás!
Miloslav Topinka se snaží uchopit Rimbauda v jeho celistvosti a doložit, že se vlastně ničemu nezpronevěřil, když přestal s poezií, obhajuje ho ze všech básnických sil. Čerpá z publikací o Rimbaudovi a sestavuje pro nás obraz jeho života, z kterého je objevnější právě ta část po jeho definitivním rozchodu s Verlainem. Konečně si můžeme udělat obraz o jeho životě jako celku.
Rimbaud je stále fascinujícím básníkem, meteorem, který přelétl nakrátko nad zemí a zmizel kdesi v Habeši. Některé knihy o něm jsou pojmenovány podle jeho výroků (Já je někdo jiný, Neštěstí bývalo mým bohem), výrok Vedle mne jste všichni jenom básníci však z jeho úst nepochází.
Kdysi pro mne byl Jean Arthur Rimbaud jedničkou mezi básníky. Přečetla jsem od něj a o něm všechno co jsem dokázala sehnat. Nikde však nebylo nic o tom, jak prožil poslední třetinu svého života.
Belaris má pravdu - je to zjevení a ta nejlepší publikace o básníkovi. O básníkovi. který nakonec na verše zanevřel.
Výzva 2020 - 18. Kniha, jejíž název je červenou barvou
Naprosté zjevení pro všechny, kteří se opili Rimbaudem a odmítají vystřízlivět. Střípky zahuštěné myšlenkami, fakty a kresbičkami... Rozhodně nejlepší publikace o R., co jsem měla v ruce.
Štítky knihy
životopisy, biografie cestování básníci obchodování, prodej prokletí básníci Arthur Rimbaud, básník, 1854–1891
Autorovy další knížky
| 2002 |  Trhlina |
| 1995 |  Vedle mne jste všichni jenom básníci |
| 2018 | Hostům z hlubin mrazu. Antologie básní o roku 1968 |
| 2008 | Hadí kámen |
| 1993 | Vysoká hra |
Francouzský básník Arthur Rimbaud (1854 - 1891) patří k mým nejoblíbenějším, a tak jsem si moc rád konečně přečetl knihu, kterou o něm napsal český básník, esejista a editor Miloslav Topinka (*1945). Nazval ji "Vedle mne jste všichni jenom básníci", což je citát z Rogera Gilberta-Lecomta, a opatřil ji podtitulem Zlomky a skici k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi, čímž naznačuje, že nejde o úplný a souvislý životopis. Předkládá nám jakési obrazy z Rimbaudova života, který se rozpadá na dvě poloviny: Rimbaud básník, který poslední báseň napsal v 21 letech, tedy v roce 1875, a Rimbaud cestovatel a obchodník od roku 1876 až do smrti. Rimbaud, autor Opilého korábu, Iluminací, Dopisů vidoucího či Sezóny v pekle, byl však stejně neklidný a nestálý jako později, kdy už poezii nepsal, ba na ni zcela zanevřel.
Z domova utíkal Rimbaud už jako mladíček, do Paříže a jinam, za básníky a za milencem Paulem Verlainem, později mimo Evropu, když se živil jako obchodník s kávou či se zbraněmi a s karavanami putoval po Habeši (Etiopii) a Somálsku. Navštívil Londýn, Řím, Vídeň, Stockholm i Norsko, putoval pěšky do Švýcarska, Itálie a jinam; v Bruselu ho žárlivý Verlaine, dohnaný drzým Rimbaudem málem k šílenství, postřelil a strávil pak dva roky ve vězení. V Africe se Rimbaud nakazil syfilidou i morem, žil s Habešankou, měl spoustu plánů a nápadů na obchody a podnikání, ale u ničeho nevydržel nebo měl smůlu. Nakonec, s rakovinou, se vrátil do Francie, kde mu amputovali pravou nohu. Umírá v pouhých 37 letech...
Topinka se zabývá hlavně jeho "druhým" životem v Africe, hodně cituje z básní a z korespondence, knihu doplňuje o chronologii života a o bohatý obrazový doprovod. A především dospívá k závěru, že "nejsou dva Rimbaudové, Rimbaud geniální básník do roku 1875 a Rimbaud muž činu, obchodník, vynikající vůdce karavany, ztroskotanec či zrádce poesie v dalších šestnácti letech. Jakkoli rozostřeny jsou stopy i veškerá svědectví a vzpomínky na něho z doby pobytu v Africe, je jisté, čeho si všiml již jeho životopisec Pierre Petitfils: Rimbaud v Etiopii byl stejný jako Rimbaud kdysi."
Ale asi bych uvítal více o životě Rimbauda-básníka...
Četl jsem krásné druhé, rozšířené vydání z roku 2020.