Věk nevinnosti
Edith Wharton
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304740/mid_vek-nevinnosti-g25-304740.jpg
4
129
129
Poklidně plynoucí román, ve kterém skvělé večeře, návštěvy v opeře, společenské události a rodinné sešlosti tvoří rámec pro drama lidí, kteří se nedokázali postavit společenským konvencím a být sami sebou. Mladý právník, jeho žena a její krásná sestřenice jsou hlavními protagonisty románu. Právník, přestože miluje sestřenici pro její odlišnost a odvahu být jiná, zůstává žít v konvenčním manželství a přijímá pravidla své společnosti. Jeho láska rezignuje a odjíždí do Evropy a mladá manželka bojuje za své štěstí zbraněmi, které ji naučila tradice.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1933 , AventinumOriginální název:
The Age of Innocence, 1920
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Obvykle si podobnou literaturu ke čtení nevolím, ale nyní jsem dala knize šanci jako četbě na pokračování na Českém rozhlasu Dvojce. Co musím pochválit je velmi slušný styl a bohatý jazyk, které z knihy na otřepané téma dělají zajímavý čtenářský zážitek. Příběh nám představí New York v druhé polovině 19.století a život tamější smetánky, který je svázán přísnými konvencemi a běda, když je někdo poruší - okamžitě se ocitá na pomyslném pranýři a pokrytecká společnost onoho hříšníka ze svého kruhu nekompromisně vyobcuje. Postavení žen v té době také nebylo žádný med, i když v zákulisí samozřejmě oplývaly velkým vlivem. Linka příběhu je jednoduchá - jeden muž a dvě ženy, každá jiná. Jaká bude jeho volba - pohodlný a zajištěný život nebo pravá láska, vášeň a nejistota ?
Kniha popisující delší období běžného života skupiny lidí dané doby. Celkově docela nezáživné. Celou knihu zachránil styl psaní - kniha se četla dobře.
Posloucháno na ČR. Byl zde pěkně popsán New York 70.let 19.stol. tehdejší život smetánky byl okořeněn zakázaným vztahem, i když....zaujalo mě, v jakém postavení byly tehdy ženy, ale přesto to byly ony, kdo řídil běh dějin. Jako knihu bych to asi nepřečetla.
Jeden z oněch klasických románů, který je v podstatě o ničem a celé drama spočívá v tom, že situace je zuřivě nazývána dramatem. Jazyk ovšem a spisovatelské řemeslo jsou nádherné. Osobně už se k tomu nikdy nevrátím, kousek stačil.
(SPOILER)
Newland Archer je takový nudný patron, který se plácá ve vlastním životě a neví, co chce. Sestřenice jeho snoubenky Ellen je pro něj jako závan svěžího vzduchu a on se do ní zamiluje. Jejich vzájemný cit je mi trochu záhadou. Setkali se jen párkrát a když není s ní, tak říká, že se mu její tvář vytrácí z mysli. Protože je z toho nespokojený a miluje Ellen, tak tlačí na dřívější svatbu se snoubenkou May. Po svatbě zjistí, že je stejně nudná jako on a je z toho v depresi. Kouká, jak jeho tichá novomanželka opravuje lampu a sní o tom, že umře na zápal plic. Mezi tím vyznává city Ellen, která ho z lásky raději opouští a odjíždí do Paříže. Po letech má Archer dospělé děti, May je po smrti, Ellenin manžel taky a on v Paříži sní o tom, že se s ní setká a možná jejich cit dojde naplnění. Ale smůla. Na poslední chvíli odchází pryč, aniž by se Ellen setkal. Protože mu přijde, že představa té lásky je lepší než samotná láska.
Archer mi přišel jako věčně nespokojený suchar. Myslím, že Ellen by se z něj zbláznila a bylo jí lépe bez něj. Kniha je napsaná krásným jazykem, ale na dnešní dobu dost zdlouhavě. Je tam dobře vykreslená vyšší společnost se svými zákony a všechna t přetvářka. Z postav jsem fandila jen babičce.
Libi se mi komentar @Mol378, jen s tim zaverem se neztotoznuju. Jako kritika tehdejsich pomeru fajn, sarkasmus me obcas bavil. Trvalo mi identifikovat, co mi na knize (poslouchane na CRo) tak vadi - ze TAKHLE melodramatickeho chlapa proste neznam (a ze nemam uplne maly vzorek pratel), za me proste uveritelnost nula.
Posloucháno jako audiokniha na ČRo. Docela se mi to líbilo, ale je fakt, že mám ráda tuto dobu a prostředí, tak jsem trošku míň kritická. Vlastně se tam neděje nic moc, nenaplněná láska, společnost s jejich pravidly...Ale je to psáno hezkým jazykem a poslouchalo se to dobře.
Musím uznat, že po jazykové stránce je kniha hezky napsaná. Mám obecně ráda romány z různých společenských vrstev, hlavně pak z dob 19. století a normálně mi nijak nevadí to, jinak vcelku nevýrazné, tlachání společenské smetánky a jistá faleš, kterou je protkaná. Když v tom postavy umí dobře chodit.
Ale tady jsem trpěla. Trvalo mi knihu dočíst a musela jsem se nutit. Děj je tak táhlý a o ničem...
Zdlouhavé popisky naprosto zbytečných a nezáživných detailů mě ubíjely a ze všeho nejvíc mě ubíjely samotné postavy. Jen o Archerovi dokážu něco říct a to jen to, že byl jednoduše otravný a věčně nespokojený. Ostatní postavy mi přišly tak ploché a nijaké, že skoro nestojí za řeč a nezajímaly mě. Třeba Ellen se v knize nevyskytovala moc často, ale každý o ní mluvil jako o bohyni a já marně přemýšlela proč. Absolutně prázdná figurka.
Většinu románu tvoří jen pokrytecké tlachy a pomluvy. A popisky šatů různých dam. Celé mi to zkrátka přišlo takové prázdné, absolutně bez citů a žádný sebebarvitější popisek to nevynahradil. Za mě veliké zklamání, nijak mě to neoslovilo.
Příjemné a relativně vícevrstevné počtení. Bavilo mě to. I když racionálně uvažující a po faktech toužící morous by mohl říci, že je to plkání o ničem. Já si v tom své našla a ani kousek knihy se nenudila. May i Ellen, byť zcela rozdílné osobnosti, jsou obě sympatické a nelze jim příliš vyčítat. Že společnost v té době byla jedna velká falešná herečka, je holý fakt. Archer byl trošku trubka a choval se jak puberťák, ale na druhou stranu - však jím vlastně ještě skoro byl, tak co? Za mě body plus, že to nesklouzlo do sféry infantilní červené knihovny.
Nejspíše to bylo šíleným překladem e-knihy zdarma, ale čtení bylo utrpením. Díky šroubované a nesmyslné stavbě vět (ten překlad!) jsem kolikrát vůbec nepochopila, co tím chtěl básník říci a co se mezi osobami děje. Příběh na mě tím pádem působil povrchně. Do toho mě rozčilovala spousta zbytečných řečí spořádané pokrytecké newyorské smetánky, mezi nimiž najít city bylo jako hledat jehlu v kupce smetí. Nepochopila jsem ani Newlandovu a Elleninu lásku, jak mohla vzniknout a udržet se z těch pár letmých setkání, kdy se sotva chytli za ruku? Román se mi nelíbil.
... spustil závoj zdrženlivosti. Památník módního vkusu vysoké elegance pyšných citů. Majestátní rety, co na šatech kavalírů zanechaly ornamentu. Přál si být tím nejdražším kamenem, vsazeným do jejího prstenu. Být v loďce, která pluje jejím směrem. Polibkem na špičce střevíčku. Rád by sroloval podvazkový pás až ke kotníčku, a zašel mnohem dál. Jste ten nejnedostupnější vonný, zralý květ, který opíjí můj dech. Nikdy nepřistoupím na tu roli se scénou loučení, nepřijmu ji. Rajské je milovati, srdce naplniti, však netrhat, nepleniti.
Musím se přiznat, že prvotně se mi do této knihy vůbec nechtělo a chvilku trvalo, než mě příběh chytl. Ale postupně jsem zjistila, že jde o skvělé zachycení fungování a myšlení newyorské společnosti - jejich povrchnost a úzkoprsé dodržování zažitých tradic a zvyklostí perfektně dokáže zničí lidské štěstí. Kniha ale rozhodně není jen milostným příběhem, jde totiž mnohem hlouběji a postupně odkrývá sílu a slabosti jednotlivých charakterů.
Vlastně jsem si po celou dobu přála, aby se Newland Archer a Ellen Olenska nezamotali do vztahu, který by je společensky znemožnil, protože podobné romány už tady byly - Anna Karenina, Madame Bovary apod. A nechtěla jsem pozorovat, jak je vzájemný vztah postupně vnitřně zničí. Edith Wharton je skvělá spisovatelka, která umí zaujmout a rozhodně i na závěr překvapit. Knihu opravdu doporučuji.
Nevím, jestli knihu považovat víc za román společenský nebo milostný... Je to obojí zároveň a obě tyto roviny nemohou fungovat jedna bez druhé. Tato nenaplněná láska by nemohla být prožita bez konvencí newyorské smetánky, a právě tyto konvence podmiňují romanci. Volně se rozvíjející příběh s přesvědčivou psychologií postav, kdy jsem musela některé dialogy číst několikrát, než jsem si dostatečně vychutnala všechny náznaky, které slova skrývala, byl pěkným čtením a Pullitzerovu cenu si kniha odnesla zcela zaslouženě!
Trvalo to dlouho, než jsem se knihou prokousala a ještě déle, než jsem se odhodlala ke komentáři.
V knize se snad zrcadlí charakter společnosti konce 19. století v New Yorku. Je plná pokrytectví, prázdnoty, životní marnosti a slabého charakteru Archera, který při plném vědomí si toho všeho a s velkou kritičností k ostatní společnosti snad ani neuvědomuje, jak si někdy protiřečí a jak planě jedná.
Ten "romantický příběh nenaplněné lásky" v anotaci by spíše odradil od četby. Kniha není žádný slaďák, je o pokrytectví morálky aristokratických vrstev v New Yorku, o svazujících konvencích a citové prázdnotě. Výborná kniha, výborný film.
Velmi zajmavý příběh. Rozhodně bych v té společnosti nechtěla žít, to říkám na rovinu. Ale samotný děj mě vskutku upoutal. Vše co by se o něm dalo říct, už tu bylo řečeno. Rozpolcenost postav, přísná pravidla společnosti, nenaplněná láska, závazky. Prostě život sám.
New York 19. století. Společenský život je sešněrován konvencemi, každá věta a každé gesto má v sobě zašifrované další nevyřčené poselství. V tomto prostředí se odehrává milostné drama, klasický trojúhelník postav – mladý atraktivní muž, společensky vhodná nevěsta, společensky nevhodná žena, do které se mladík zamiluje. Čekala jsem zdrcující kritiku společnosti, která milostné vášni nepřeje, ale z mého pohledu tak román nevyzněl. Vynikající vypravěčka Edith Wharton se věnuje více charakteru postav a motivům jejich jednání. A popisuje je jako skutečné lidi. To znamená, že ne vždy vědí přesně, co chtějí a co je správně, mají své chyby a občas podléhají konvencím. Archer se své lásky nakonec nevzdá jen pod tlakem okolí, ale spíš pod tlakem svého pocitu zodpovědnosti k May. Ta mu nikdy nic zlého neudělala a tak mu svědomí nedovolí utéct od oltáře, nemůže ji opustit, když s ním čeká dítě. Možná by se svou povahou jednal stejně, i kdyby se příběh odehrával v současnosti. May se až dojemně snaží svoje manželství zachránit, nikdy si otevřeně neztěžuje, netrucuje. Její rozhled je sice omezený, ale ví, co chce. A Ellen je opravdová femme fatale, o tolik odvážnější, inteligentnější a zkušenější. Natolik zkušená, že odhadne bezvýchodnost milostné romance.
Newland Archer mě nevýslovně okouzlil; a zbylé dva vrcholy trojúhelníku, milá May a hraběnka Olenská, stejně tak. Podařilo se jim to jejich lidskostí. Ovšemže nevědí, co vlastně doopravdy chtějí! Copak to o sobě někdo může s klidným svědomím říci? Ovšemže mají špatné vlastnosti! Lze-li to ovšem takto jednoduše říci, neboť dobro a zlo se v nich nerozpoznatelně mísí.
Směry, kterými se ubírají životní vandry hrdinů Věku nevinnosti, jsou navíc výslednicí bezpočtu tlaků - od vlivu jejich vlastních povah, přes výchovu, konvence, tlak společnosti, názory přátel a příbuzných... Mnohá rozhodnutí, která dělají jsou asi chybná, ale kdoví? Jiné pěšiny by možná vedly ještě k větším tragédiím a dost možná to celé dopadlo úplně nejlépe, jak mohlo! Nebo také nikoliv: na takové otázky vám tenhle román odpověď nedá. Jen ukáže jednu z mnoha možných cest - a co podél ní bylo k vidění.
To úplně nejdůležitější možná je, že velké smutky života nemusejí nutně spočívat ve smrti, sebevraždě, bolesti a rozlámaných kostech; nutnost udělat kompromis (a nejen v lásce) může být za určitých okolností úplně stejně závažným neštěstím, byť mnohem nenápadnějším. Nicméně dost možná o to působivějším, když se příběh zpracuje správně. Edith Wharton každopádně umí obojí, velká romantická gesta i tiché psychologizované umírání duše - byť se tedy ve Věku nevinnosti soustředila spíš jen na to, co bublá pod povrchem a z čeho nejsou velké a skandální fotografie v novinách.
Je to geniální a je to mistrovské a nedokážu vlastně úplně podchytit proč; což dává celé věci ještě velkolepější rozměry. Wharton nějakým způsobem dokáže kombinací několika slov zachytit bezmála nekonečně ubíhající vrásy lidské povahy. A činí tak znovu a znovu, dokud nenabudete dojmu, že o cizím životě nečtete, nýbrž že ho opravdu prožíváte - a to dovede (navzdory častému přehánění a bombastickým proklamacím) pouze několik málo těch nejskvělejších spisovatelských duchů.
Edith je prostě mistryní nenápadného psaní. Trochu mi připomíná různé asijské mistry bojových umění, kteří se zlehka dotknou správného svalu na vašem malíčku, a složí vás tak k zemi a způsobí nekonečné bolesti a přetrhnou vám sval na zádech. Totiž, ne, že bych snad někdy něco takového někdy zažil - on to bude asi pouze komiksový a filmový stereotyp. Ale Edith Wharton je opravdová a každý si od ní ten zádový sval může nechat přetrhnout. Vřele to doporučuji!
Štítky knihy
New York 19. století zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) Pulitzerova cena rozhlasové zpracování milostný trojúhelník
Autorovy další knížky
| 1994 |  Věk nevinnosti |
| 1995 | Léto / Zima |
| 2013 | Triumf noci |
| 1928 |  Dům radovánek |
| 1948 | Ethan Frome |
Já vím, že to má Pulitzera, já vím, že je to klasika, já vím, já vím, JÁ VÍM! Ale asi jsem to četla v nevhodnou dobu či co, nějak mi to nesedlo. Přitom literaturu z tohoto období miluju, ale tímhle jsem se nemohla prokousat. Ani v audioverzi! Zachránil mě film, kde jsem si alespoň uvědomila kdo je kdo. Díky, Ms. Wharton, za všechno a odpusť nám, nuzným literárním konzumentům.