Velikáni a malikáni
Ota Ulč
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115914/velikani-a-malikani-115914.jpg
5
6
6
Kniha o Češích v exilu. Ota Ulč je potkával na všech kontinentech, ale nejvíc v Americe, kam se vystěhoval. Za půl století důvěrně poznal řadu zajímavých osobností (Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka, Karel Steinbach, Jaroslav Vašata, Rudolf Firkušný, Josef Škvorecký, Ivan Sviták, Evžen Balon a mnoho dalších). A protože měl boty z toulavého telete, našel krajany na tichomořských ostrovech i mezi kanibaly, v kanadské divočině, v Austrálii, Jižní Africe či Jižní Americe. Emigrací v roce 1959 se dostal do svobodného světa, kde má člověk odpovědnost za vlastní rozhodování. A to je někdy břemeno k neunesení pro malikány i velikány.... celý text
Přidat komentář
Roztomilé povídání pana Ulče, jak se na svých cestách světem potkával s krajany -emigranty.Vše je psáno netradičním způsobem, třeba rozhovory s Janem Třískou, Jiřím Voskovcem, manželským párem Z.Salivarová a J.Škvorecký, s Egonem Hostovským, členem "Táfl rundy" MUDr. K.Steinbachem - to jsou namátkou vybraní ti známí.
Ale slyšeli jste o knihkupci na ostrově Tahiti, v městě Papeete, Rudolfu Klímovi ? Jako emigrant se dostal hodně daleko. Samozřejmě Tahiti je ostrov krásných žen, jednu z nich si vzal, porodila mu krásné dcery, z nichž jedna, pokud budete v Papeete a zajdete do tamního knihkupectví vás obslouží s použitím perfektní češtiny.
Další raritou je na Nové Guinei paní Zdena Ryšavá, bývalá studentka též emigrovala. Do Austrálie. Na rozdíl od mnohých odtud odešla a usadila se mezi kanibaly. Profese ? Velice oblíbená kuchařka. Kanibalům prý nejvíce od ní chutná "vepřo, knedlo, zelo". Žije tam v pohodě a naprosto spokojená.
A takových příběhů je na 260 stránkách dostatek. Já jsem se bavil. Co vy ?
Autorovy další knížky
| 2013 |  Malá doznání okresního soudce |
| 2004 |  Čech částečným Číňanem |
| 2009 | Zašmodrchaný svět |
| 1998 |  Běženec v sametu |
| 2003 | Kam šlápne česká noha |
Velice povedené vyprávění, i když místy trošku zlomkovité a kaleidoskopické. Vyprávění o vlastním životě autora-emigranta se střídá s rozhovory se známými i méně známými našinci v zahraničí, výčtem jejich úspěchů i neúspěchů, doplněno i faktografickými údaji z různých zdrojů i autorovými postřehy. Nechybí momenty vtipné i dojemné, všední i ty těžko uvěřitelné.
Stylem psaní mi připomněl jiného "odrodilce", Luďka Frýborta.