Velká iluze? Esej o Evropě

15.01.2024

Velmi zajímavé pojednání o Evropě a její budoucnosti napsané v roce 1996. Autor píše, že je to dílo euroskeptické (což mě trochu odrazovalo), ale ve skutečnosti tomu tak není. První tři kapitoly jsou výborné a popisují ducha a vzájemné vnímání západní a východní Evropy. To mě opravdu chytlo a dost jsem se v tom jako východoevropan našel. Třetí kapitola o budoucnosti Evropy je dost mimo. Predikce se naštěstí nevyplnila, ale i zde jsou zajímavé signály, na které je třeba si dát v celé Evropě pozor. Prostě super esej

Neuvěřitelné plácání britského eurointelektuála, který poukazuje na nejrůznější rozdíly v Evropě a nevnímá trám ve vlastním oku a sice to, že nejoddělenějším státem Evropy je Velká Británie, která Evropu nazývá Kontinentem. Názorně se to ukázalo vystoupením Velké Británie z EU.

01.06.2022

Čteno dnes z pohledu čtenáře ze střední Evropy je to hodně zajímaví čtení. Kniha byla napsána v 90. letech. V době, kdy se EU rozšiřovala směrem na východ a na východ. Autor zde na základě historických analogií analyzuje, co to je "Evropa," kde začíná a kde končí. Kdo do ní patří a kdo už ne.
Zajímavé je, že už v roce 1996 předpokládal Judt problémy, s jakými se EU potýká a už tehdy varoval, že by se o nich nemělo mlčet a zametat je pod koberec.
Za nejcennější ovšem považuji tu část, kdy se autor drží svého kopyta. V prvních kapitolách popisuje poválečnou dobu, analyzuje hospodářský zázrak, k jakému došlo a varuje, abychom to samé neočekávali od "poválečné" (míněno po skončení studené války) Evropy 90. let.
Kniha má mnoho skvělých myšlenek.
A nebojte, opravdu není jen pro euroskeptiky. Judt sjednocené Evropě fandí. Jen v její budoucnost tak nějak nevěří.

19.03.2022

Od Tonyho Judta jsem přečetla už několik skvělých knih a ani tato mě nezklamala. Musím říct, že jsem ještě nenarazila na jiného odborníka, který by měl tak neuvěřitelný přehled! Píše nezaujatě, je precizní a srozumitelný. Rozhodně mě tato útlá knížka nalákala na jeho Poválečnou Evropu. Přála bych si, aby Judt mohl ještě žít a napsat něco o dnešním světě...

15.12.2021

Judt byl génius.

Intelektuál ve 20. století se mi moc líbil a tak jsem začal číst další knihy od Timothy Snydera. Judtovy knihy mi pořád leží v knihovně (Poválečná Evropa, Zapomenuté 20. století), asi proto, že jsem si tak nějak podvědomě říkal, že u něj se s novými knihami do skluzu nedostanu. Vybral jsem tu nejužší z Judtových knih, které mám a pustil se do ní se špetkou skepse, jestli má smysl esej o navýsost aktuálních otázkách Evropy/Evropské unie z roku 1996 číst o 25 let později.

Spoiler - má. A jak.

Vedle toho, že Judt ve dvou kapitolách shrnuje vývoj integrace západní Evropy a poválečný vývoj východní Evropy (a řeší u toho otázku, zda vůbec existuje něco jako střední Evropa), pokládá také zásadní otázky a upozorňuje na hrozby, které mohou evropský integrační proces zadrhnout nebo úplně zničit. Tyto hrozby potom pojmenovává a rozebírá, a dělá to relativně jednoduše, přímočaře a čtivě.

Třeba problém legitimity spojené s tím, že evropská integrace je vnímaná jako projekt vzdělaných a bohatých a v protikladu k ní proto vzrůstají nacionalistické tendence: "(...) kdo potom mluví za poražené, tedy za "jih", za chudé, jazykově, vzdělanostně nebo kulturně znevýhodněné, neprivilegované či pohrdáním stíhané Evropany? (...) Riziko tkví v tom, že jediné, co těmto Evropanům zbývá, je "národ", přesněji řečeno nacionalismus. (...) Jedná se o zachování státu v té podobě, již získal v 19. století, coby obrany proti změně." Takhle formulačně precizní a přitom řízně přímou knihu bez kudrlinek jsem dlouho nečetl. Stejně tak adresuje problémy imigrace, ekonomického růstu nebo demokratického deficitu. Odstupu 25 let od napsání eseje si ani moc nebylo kde všimnout, snad jen v tom, že Evropská unie byla v té době mnohem menší. Ale snad žádné z témat, jimž se Judt věnoval, se dosud nepodařilo (uspokojivě) vyřešit a ani to nevypadá, že by se to podařilo v blízké budoucnosti. U některých dokonce sám Judt konstatoval, že změna možné není (vnímání demokratického deficitu). To nezní jako úplně povzbudivá zpráva. Moc by mě zajímalo, jak by Judt hodnotil vývoj EU od přijetí Eura, změny ve formě rozhodování k větší flexibilitě a nakonec i odchod Velké Británie.

Jako přesvědčenému eurofederalistovi mi přišla úžasně trefná definice toho, jak nesnadné je být "Evropanem" ve východní Evropě: "Populisté vás obviňují z nedostatku vlasteneckého a národního uvědomění (...), jste nevítanou připomínkou nedávné minulosti a tedy nepříjemnou příčinou rozpaků. Pro Západoevropany (...) zase zůstáváte v optimálním případě obdivuhodnou "výjimkou" a možná také jen exotickou kuriozitou." Přesto setrvávám na tom, že členství v Evropské unii je to nejlepší, co nás v porevoluční době mohlo potkat a doufám, že skončí čecháčkovské kupecké počty ohledně toho, z čeho kouká nějaká výhoda, jak z Unie něco vytřískat a hlavně se k ničemu nezavazovat, že skončí více či méně nápadné odstředivé snahy od jádra EU a že se, byť ne možná s nadšením, ale s vědomím, že je to pro politický i ekonomický růst České republiky potřeba, více zapojíme do integračního procesu. Třeba přijetím Eura.

23.01.2021

Velmi poučné, zároveň čtivé a především srozumitelné. Přehledně a bez zbytečných příkras je vylíčena historie sjednocování Evropy ve 20. století, následuje zamyšlení nad dějinnou úlohou nadnárodního celku, nad jeho limity a nedostatky, mimo jiné i nad tím, proč idea Evropy v očích některých skupin obyvatel devalvuje. Celou knihou se také vine linka úvah nad dělením Evropy, přičemž dominantní dělení na Západ a Východ je jedním z východisek pro závěrečné doporučení, proč by EU neměla spěchat s přijetím zemí bývalého východního bloku a s rychlým rozšiřováním obecně.

Při ohlížení do historie nejde o dějepravný výklad plný dat a událostí, důraz klade Judt na okolnosti a na motivaci jednotlivých států. Jeho úvahy – nejen o EU, ale mimo jiné též o pragmatickém přístupu k projektu, o úloze národních států a politické inteligence, o problémech, kterým státy čelily, čelí a budou čelit aj. – jsou univerzální a ani s časovým odstupem čtvrtstoletí neztrácí na aktuálnosti, byť některé skutečnosti, které v knize komentuje, již dnes mohou vypadat trochu jinak. Z mého pohledu povinná četba k tématu EU.

19.06.2020

Vlastně nevím zda je projekt sjednocené Evropy iluze. Autor taky ne. Dobře popsal začátky - pragmatické, bez ideálů a hodnot. Cenné je pojednání o evropských dotacích do zemědělství. A pak úvahy nad tím zda je lidem milejší žít v říši, nebo v národním státě. Škoda, že se autor nedožil současnosti a nemohl vlastní esej komentovat.