Velká samota
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501705/bmid_velka-samota-ktK-501705.jpeg
5
855
855
Rok 1974. Ernst Allbright se z bojů ve Vietnamu vrací domů jako jiný člověk. Je neklidný, trpí nočními můrami, nedokáže si udržet práci. Když mu řízením osudu spadne do klína chata na Aljašce, rozhodne se, že se tam i s celou rodinou přestěhuje. Divoká, krásná a nezávislá země se jim má stát novým domovem, kde budou konečně spokojeně žít. Také třináctiletá dcera Leni doufá, že společný nový začátek alespoň trochu zklidní bouřlivý vztah jejích rodičů. Po příchodu na Aljašku se zprvu zdá, že se jejich nové útočiště a společenství místních drsných a silných mužů a ještě silnějších žen skutečně stane lékem na všechna jejich trápení. Když však přijde zima, Ernstův psychický stav se prudce zhorší a rodina Allbrightových se začne nezadržitelně rozpadat. Spolu s další vánicí zasáhne Leni a její matku poznání, před kterým tak dlouho zavíraly oči: v okolní divočině je nikdo nezachrání, pokud jim má někdo pomoct, musejí to být ony samy. Velká samota je úchvatný příběh o lidské křehkosti a houževnatosti, o nádherné, ale nesmiřitelné přírodě, která měří všem naprosto stejným metrem. „Hannahová opět útočí na čelo žebříčku bestsellerů – tentokrát s Velkou samotou, rodinnou ságou odehrávající se v srdci drsné, ale překrásné aljašské divočiny.“ – Entertainment Weekly „Husarský kousek – Velká samota je kombinací řecké tragédie, příběhu mladistvé lásky a la Romeo Julie a procítěného vztahového románu.“ – Kirkus Review of Books #1 New York Times bestseller! Aljaška, 1974. Nepředvídatelná. Neodpouštějící. Nezkrocená. Pro rodinu v krizi je to ultimátní test přežití.... celý text
Přidat komentář
Naprosto souhlasím s komentářem od Vladii, první polovinu knihy jsem si říkala, jak to může mít tak skvělá hodnocení, když se jedná o naprosto průměrný příběh. Vykreslení Aljašky na jedničku, ta atmosféra byla skvělá, ale pořád byl příběh na mě moc plytký, ačkoliv se tam řešily závažné věci a asi mi mělo na postavách více záležet, než skutečně záleželo. Četlo se to dobře, ale až druhou polovinu knihy jsem dokázala vyloženě vdechnout a začala se o postavy jako takové pořádně zajímat. Příběh se začal pořádně odvíjet a já jsem měla dočteno během jednoho dne.
Občas mi přišlo, že hrdinům hází osud (autorka) klacky pod nohy až moc, trošku citové vydírání čtenáře, ale pokud to funguje... Ve výsledku ale dávám 4*, pořád to bylo pěkné čtení, Aljaška mě nadchla a to místo bylo vykreslené s takovou láskou a pokorou, že bych se tam ihned vydala.
Obrovské množství překlepů bych od takového nakladatelství, jako je Argo, nikdy nečekala. Velmi to kazí dojem z jinak krásně udělané knížky.
Knihu jsem četla na doporučení ve skupině "Co čteme". Přiznám se, že první polovina mi přišla taková průměrná. Ano, četlo se to dobře, ale nechápala jsem, proč má kniha tolik pochvalných komentářů. Jenže pak najednou vzal děj spád a já se nemohla odtrhnout. A ano, i mě příběh dohnal k slzám. Po dočtení ta vysoká hodnocení tedy chápu.
Já zůstanu u 4 hvězd, protože některé věci byly těžko uvěřitelné a požitek ze čtení tím trochu kazily.
Poznámka závěrem. Nechápu, jak někdo může nechat v knize takové množství překlepů.
To je tak krásná kniha.. Nádherná. To bylo čtení, moc mě bavila.. Romantická i drsná, o lásce, o přírodě.. O Aljašce.. Byl to krásný, byť i hodně drsný a smutný příběh, kde se dějí dobré i hodně špatné věci, o pomoci přátel, o rodině, o sounáležitosti.. O naději.. Ten závěr.. Moc krásná kniha. Doporučuji.
Strašně krásně napsaná knížka snad se mi líbila i víc než slavik. Hlavně to mělo nádherný konec až slzicka ukapla.
Velmi emotivní kniha - a s velkým emocionálním dopadem. Aljaška jako přitažlivé, protože extrémní a nezmapované prostředí je jedna věc; s nadšením si o něm budou číst všichni odchovaní Jackem Londonem, co psal realisticky, ale vyzníval jako největší romantik v Bílém Tesákovi stejně jako v Martinu Edenovi, nebo nověji praštění třeba Simmonsovým Terorem (jasně, vím, že ti dva autoři mají společný jenom sníh, led a příšery ve tmě, skutečné i metaforické - ale co už...). Budou si užívat ty sněžné, drsné pasáže o životě na hraně, který není pro každého, ale každého prověří - a odměňuje "jen" sounáležitostí s přírodou a lidmi v ní, vědomím, že právě na toto místo člověk patří a tím, že cesta rovná se cíl: přežít... Druhá věc je příběh, tak dramatický, že by vydal na tři další, kdyby se autorka nesoustředila jen na Leni a její rodiče a rozhodla se psát dál; stačilo by rozepsat osudy, jež jsou pouze naznačeny, možná verze "předtím" a "potom" (osobně by se mi líbily ty ženské, od Velké Marge po Albrightovou nejstarší). A třetí věc je, že Kristin Hannah umí psát; drží linii a nenápadně mění úhly pohledu a perspektivy, staví na přesném dávkování informací a tajemství, umí pracovat s kontrasty, aniž by to působilo schematicky, je schopna vykreslit postavy uvěřitelně a při vší jejich ambivalenci pochopitelně... A navzdory tomu, že kniha "je přece o lásce, co dopadne navzdory všem protivenstvím dobře", smysl pro temnotu v duších a schopnost vnímat a srozumitelně popisovat naprosto neromantická negativa lásky partnerské i rodičovské jsou nad rámec banální červené knihovny. Je to mainstream - ale neuráží. Užila jsem si, možná víc než při četbě Slavíka.
Bonusom pre túto knihu je hlavne atraktívne prostredie Aljašky s celkom vystížnymi opismi jej fauny, flóry a spôsobu života s rôznorodými obyvateľmi, kde sú to vo väčšine prípadov čudáci alebo skrachovalci spolu však, až na pár jedincov, tvoriacich súdržnu komunitu.
Rovnako desivá téma domáceho násilia tiahnuca sa naprieč celým príbehom prispieva k jej pomerne vysokej čitateľnosti.
Pre mňa osobne bol mínusom nedobre vystupňovaný dej príbehu, ktorý je v prvých dvoch tretinách pomerne monotónny stále dookola točiaci sa, okrem malých vsúvok, o tom istom....
Až posledná tretina knihy bola bohatá na rôzne dejové zvraty, ktoré však boli naopak vzhľadom na ich závažnosť podávané vo veľmi rýchlom slede za sebou, čo zase celému príbehu uberalo na jeho celkovej uveriteľnosti.
Veľká samota nakoniec u mňa neprekonala svojou kvalitou spracovania Slávika, a preto ju z objektívnych dôvodov nemôžem ohodnotiť plným počtom hviezdičiek.
Krásný, mrazivý, drsný, dojemný, dobrodružný, tvrdý, romantický, prostě úžasný příběh, který rozhodně stojí za přečtení... 500 stran uteklo jako nic!
Nemilosrdná Aljaška v celé svojí uhrančivé rozmanitosti... tečka. Ta sněhobílá vata okolo mi bohužel tak nějak oblemcala mysl... možná příliš předvídatelné... možná příliš málo uvěřitelné... možná... možná... možná mi prostě ze všech málem ruplo.
Je mi líto... fatálnost všech osudů jakoby klouzala prvoplánově po povrchu a ne a ne se propadnout hloubš k té mojí oblasti srdeční... holt si se slavičím popěvkem na duši počkám na příště, no.
Velká samota slovo mnohoznačného významu, samota v tomto příběhu je všudypřítomná. Píše se rok 1974 kdy se Ernt, Cora a malá Leni usadí na Aljašce. Ernt je veterán z války ve Vietnamu, jeho psychické zdraví je podlomené a utíká před civilizací. Doufá v lepší život, a Aljaška krásná, divoká s nádhernou přírodou vypadá jako idylické místo. Rodina Albrightových není připravena na žití v drsném prostředí, díky solidaritě a sousedské sounáležitosti se jim povede se připravit na příchod první zimy. Snih, mráz, dlouhotrvající tma prohlubují Erntovy psychické problémy, jeho chování ovlivní spousty životů. Příběh nám vykresluje nejen život jedné rodiny, ale každodenní život obyvatel v této drsné zemi. Ženy zde musí být velmi silné, odolné, soběstačné. Knížka se četla jedním dechem, popis aljašké přírody byl nádherný, byl to skvělý psychologický román z prostředí divoké Aljašky.
Opět je velká škoda, že nemohu dát více hvězdiček. Tato spisovatelka patří mezi mé nejoblíbenější a tato kniha mezi nejlepší, které mám ve své knihovně. A hlavně opět krásný a hodně optimistický konec. Super a doporučuji všem.
Mé srdce plesá blahem. Nádherná kniha, která se řadí do řebříčku těch mých NEJ. Je jiná než autorčin ozpěvovaný Slavík, ale je krásná a taky plná emocí, naděje a lásky. Příběh odehrávající se na Aljašce Vás rychle vtáhne do děje a nepustí........
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Ta kniha má všechno a především atmosféru. Je napsaná čtivě a citlivě. Její příběh se vám dostane pod kůži a dlouho tam zůstane. Je plná emocí, lásky, strachu, bolesti.... prostě je tam vše, co dobrý příběh má mít. Příroda Aljašky vám ožívá před očima a lidé co tam žíjí také. Vím, že kniha ve mě zůstane dlouhé roky, možná navždy! A určitě se k ní vrátím. ♥ Při čtení ukápla nejedna slza. Měla jsem taky nutkání otáčet na konec a zjistit, jak tohle sakra skončí. Ale odolala jsem a stálo to za to. Konec byl výbuchem všech emocí. Leni jsem si moc oblíbila a další postavy taky. Ale jak už jsem řekla, kniha má všechno a má i postavy, které asi nebudete mít rádi. A tak je to v pořádku. Aljašku miluju a vždy jsem se tam chtěla podívat. Tahle kniha mi ji velmi přiblížila. A za to také děkuji autorce. Ta má opravdu velké nadání na psaní a další kniha od ní mě nemine. Přečtěte si tuto knihu, nebudete litovat. ♥ Byla to kniha, kterou nechcete dočíst, protože je tak dobrá a zároveň chcete vědět, jak příběh dopadne.
Tato kniha mě totálně pohltila a za víkend jsem ji jedním dechem přečetla.Všem vřele doporučuji. Dávám plný počet bodů :-)
Krásný příběh se spoustou utrpení, ale hlavně lásky. Nádherně popisovaná Aljaška bez příkras. Trochu mi vadil happy end, ale na druhou stranu jsem si ho přála. Skvělé čtení.
Další ze skvělých knih autorky. Ačkoliv mne téma života na Aljašce absolutně nelákalo, přečetla jsem knihu jedním dechem stejně jako předešlou autorčinu knihu. Myslím, že si každý v knize najde to své - napjetí, lásku, věrný popis života na Aljašce a ke všemu nakonec dobrý konec.
VELKÁ SAMOTA
Po dočtení Slavíka (miluju a milovat budu, navždy ♥) jsem si nepopsatelně moc přála, aby v Česku vyšla další knížka od Kristin Hannah. Když jsem se dozvěděla, že vyjde Velká samota, skákala jsem nadšením, opravdu.:D Kristin Hannah patří mezi mé nejmilejší - a srdcové - spisovatele, od ní si přečtu kdykoli cokoli - a moc ráda. Velká samota je jiná, než Slavík. To zjistíte již po přečtení anotace. Pro mě je Slavík (zatím) nepřekonatelný, ovšem Velká samota je také nádherná kniha, o tom není pochyb. Ovšem je to opravdu něco úplně jiného... Kristin umí psát, je úžasná vypravěčka, tato kniha to zase potvrdila. Asi to nedokážu popsat a ani správně definovat, ale její knihy jsou napsané s jistou noblesou, ale zároveň neuvěřitelně lidsky. Vtáhne Vás do děje, vše prožíváte spolu s postavami a máte pocit, jako byste i Vy byli součástí příběhu. Velká samota pro mě byla psychologickým románem, rodinným dramatem. Opravdu sonda do mezilidských vztahů a do (ne)fungování (ne)normální rodiny. Hlavní hrdinové - manželé Ernst a Cora + jejich dcera Leni - se stěhují do chaty na Aljašce a začíná jim tím úplně nový život... ovšem čím víc se blíží zima, tím více se zhoršuje Ernstův psychický stav.... Aljaška: drsná, krutá, nádherná a v knížce překrásně popsaná, popis přírody tu byl vážně moc hezký. V anotaci se dočtete, že tatínek Ernst bojoval jako voják ve válce ve Vietnamu a právě to ovlivnilo jeho psychiku. Čekala jsem, že v knížce budou "návraty" do války a že tu bude linka, která se bude věnovat této (strašlivé) části Ernstova života. Tyto pasáže tam nebyly. Neříkám, že to bylo špatně, to ne, spíš mě to překvapilo, protože jsem je čekala. Velká část knihy je věnována popisu "všedního" života na Aljašce. Posledních cca 200 stran mělo daleko víc akce a děj mě překvapoval... Celá knížka je vlastně hodně smutná. Já při čtení intenzivně pociťovala nespravedlnost a obrovskou ztrátu... a taky hodně často takový ten pocit, KDYBY to bývalo jinak, bylo by to všechno lepší... jak jeden člověk dokázal negativně ovlivnit životy druhých (a že jich bylo!) - přitom ale.. dá se vlastně považovat za negativní postavu? Z komplexního hlediska, když na to koukáme s odstupem a vnímáme i všechny okolnosti? Postavy tu nejsou černobílé... jsou rozmanité, o to věrohodněji to působí a dost pravděpodobně o to intenzivněji a silněji budete příběh vnímat.... Knížku určitě doporučuji, za mě sice slabší než Slavík, ale je to prostě jiné... ale i tak: úžasně napsané, citlivé, za srdce chytající... Doporučuji:).
Více na mém YouTube :-).
Velká samota je Velká kniha - nejen svými rozměry, ale hlavně svým příběhem. Silným, nádherným a přitom drsným, jako samotná Aljaška. Polapí vás, přitáhne jak magnet a nepustí. Ani po dočtení. Příběh o lásce, o té ryzí, ale i o toxicitě lásky, o přežití i přežívání...Příběh, ze kterého mrazí i hřeje. Dala bych i víc než 5*..nádherný čtenářský zážitek, jednoznačně doporučuji!
Kniha je zbytečně dlouhá, hodně situaci se stále opakuje dokola po většinu knihy. To je jediné negativním. Autorka skvěle vystihli atmosféru na Aljasce, která je krásná, ale hlavně hodně drsná a kde můžete zmizet tisíci způsoby. Vidím to na dobré psychologické drama. Milovaný tatínek, který je zničený po válce ve Vietnamu. Trpí nočními běsy, depresemi...Je nemocný . Je správné ho kvůli tomu opustit? Nedělá to přeci schválně. Je nemocný. Kdyby měl rakovinu, taky ho neopustíte. Na druhou stranu, nechcete žít s tyranem, který vás bije, děsí, bojíte se nadechnout, aby jste ho nenaštvali. Se zimou se vše horší. Ale on Vás miluje, potřebuje. Nechali byste v tom žít své dítě? Opustili byste svého milovaného muže? Spousta otázek.. oblíbila jsem si velmi Matthewa. O to víc bolel jeho osud.
Slavík byl úžasný. Čekala jsem, jak mě chytne Velká samota. A nejsem zklamaná. Příběh se odvíjel jinak, než jsem myslela, ale o to mě víc vtáhl. Na Aljašce musel být (a asi stále je), tvrdý život. A pro Leni ještě horší o to, co musela zažívat a s čím se vyrovnávat.
Dokážu pochopit myšlení Ernta, trpícího posttraumatickým syndromem, o kterém v té době nikdo nic nevěděl. Dokážu pochopit nekonečnost dlouhé tmavé zimy. Ale nedokážu pochopit matku, která nic neudělá pro to, aby život jejího dítěte byl šťastný a "normální". Předstírá a omlouvá. Neodsuzuju Ernta, odsuzuju Coru.
Štítky knihy
láska Aljaška příroda rodina 70. léta 20. století domácí násilí posttraumatická stresová porucha váleční veteráni
Autorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
Krásný, dojemný příběh plný emocí, zároveň tak drsný a smutný.Líbil se mi popis prostředí Aljašky, ale brrrr žít bych tam opravdu nechtěla, asi bych taky zešílela.
Moc krásná kniha!