Veľké nádeje
Charles Dickens
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1977 , Mladé letáOriginální název:
Great Expectations, 1861
více info...
Přidat komentář


Jeden z posledních Dickensových románů v sobě snoubí všechna kouzla génia autorova, ačkoli je nutno podotknout, že je nevydá svým čtenářům zrovna lehce. U mě tak tomu je. Nadějné vyhlídky skrývají mnoho pokladů, byť jako celek vykazují i pár věcí, které - jakkoli jsem zaujat pro Dickense - dělají četbu celkem obtížnou a knihu tak řadí mezi "horší". Nicméně víte jak je to s termínem "horší" u osobně oblíbených autorů.
Pip je prazvláštní osůbka. Nemohl jsem mu propadnout tolik jako třeba Davidovi nebo Oliverovi. Dáno to může být možná trochu tím, že Pip je o něco starší. A starší "děti" dělají Dickensovi jisté potíže - stačí vzpomenout Mikuláše i přesto, že pochází z jiné autorovy epochy. U Pipa je během celého příběhu probíhající vývoj, a to dost znatelný. Hlavně v druhé polovině knihy - především od seznámení s Magwitchem - stane se z něj vyloženě vyspělá respektu hodná postava a vypravěč. Nesmí se však na scéně objevit Estella - protože tím okamžikem, kdy o ní Pip začne mluvit, stává se z něj otravný zamilovaný adolescent. Nedáš si pokoj, "chlapče zlatá", a nedáš si pokoj. Jaký kontrast je mezi Estellou a Biddy, uměle podněcovanou krásou a přirozenou prostou duší. Na Biddy, až příliš snadno přehlédnutelný květ, je po přečtení knihy lehké zapomenout, jakmile knihu vezmete do ruky znovu, světlem přesvítí Estellu.
Dobrých duší hodných paměti je v Nadějných vyhlídkách povícero. Herbert je dobrákem od kosti a živou energií. Zatímco Joe, dobrák Joe, je "mírný, dobrosrdečný, vlídný, bezstarostný, pošetilý, milý člověk - něco jako Herkules co do síly i co do slabosti" - sice není kdovíjakým intelektuálem, ale je mistrem kovářského kladiva, jemuž není rovno. A s kovářskou poctivostí buší do kovadliny i do života. V případě dobrotivých duší nesmím opomenout Wemmicka; dělal mi radost pokaždé, kdy se objevil, ať už v podobě walworthské nebo kancelářské. Jedno z nejkrásnějších míst, které Dickens kdy vytvořil, je Hrad walworthský - se všemi Wemmickovými hračičkami a , vymoženostmi, vynálezy, pohodou a v neposlední řadě Dědou. On i ten Jaggers je sympaťák, chápeme.
Dickens umí skvěle pracovat se hrou světlem. A kde je světlo, tam nutně musí být stíny. Tady jich je celkem požehnaně. Slečna Havishamová (jejíž filmovou podobu za mě nejdokonaleji ztvárnila Helena Bonham Carter a hotovo) rozhodně nepatří mezi záporné postavy. Její dům Satis, stíny, pavučiny, dialogy, klepání holí do podlahy, to je síla sama o sobě, která vrcholí ohromující nehodou s plameny.
Dobrá. Vidím, že upadám do rozvláčnosti. Jak řečeno na začátku, Nadějné vyhlídky nejsou tou nejjednodušší, čtenářsky nejsnadnější Dickensovou knihou. Navíc v době, kdy současná literatura vyžaduje spěch na děj, může být těžké se začíst. Když se to ale podaří a mysl zklidní, mistr promluví a čtenáře opět chytí vykreslením prostředí, volně plynoucího Pipova životního příběhu s morálním poučením, trochou napětí (o akční scény není nouze), hlubokými myšlenkami, o nic méně hlubokými emocemi a dramatem hodné Dickensovy velikosti doprovázené (vůči autoru) poměrně malým počtem postav, z nichž bezmála polovina zanechá dlouhodobou stopu.


Knihu jsem začala číst před rokem, ale měla jsem problém děj chápat a ponořit se do něj. Proto jsem ji odložila a teprve teď jsem se odvážila pokračovat. A přečtení považuji za úspěšné zvládnutí osobní výzvy! Trvalo mi to sice měsíc, ale přesto jsem ráda, že jsem se do ní pustila - je to příběh velmi poučný a inspirativní. Navíc jsem se dozvěděla něco o klasickém autorovi, což se taky počítá. A příště se nebudu bát vzít do ruky nějakou náročnější četbu!


Vzhľadom na meno autora som čakal od knihy možno niečo iné. Niečo viac? Kniha sa však niesla v duchu toho, čo mi povedala jedna čitateľka o dielach Dickensa - ponurosť . Rozuzlenie bolo skutočným prekvapením, inak mi však kniha ničím neučarovala.


Nikdy jsem moc nechápal oblíbenost tohoto románu, která přispívá k opakovanému filmovému zpracovávání. Zásadním nedostatkem pro mne je iracionální, přehnaná a těžko uvěřitelná motivace obou temných postav - galejníka, co si chce vychovat svého gentlemana, a paní Havishamové...


Tato kniha mi tedy dala zabrat. Četla jsem ji tři týdny a mnohokrát uvažovala, jestli ji nemám odložit. Ale vytrvala jsem. V první polovině románu mi přišlo, že se toho děje docela málo. Teprve ve druhé polovině se děj konečně více rozjíždí, ke konci to bylo dokonce i trochu dobrodružné. Příběh mi přišel takový i trochu snový, paní Havishamová byla dost zvláštní. A musím bohužel přiznat, že u některých zásadních zvratů jsem úplně přesně nepochopila mechanismus, jak se staly. Pipa mi bylo na konci líto. Kniha jako celek se mi docela líbila.


.....ale když byla pryč, rozhlížel jsem se po koutku, kde bych si schoval obličej, a zašel jsem až za půli vrat v pivovarské uličce. Tam jsem se opřel předloktím o zeď, položil jsem si čepici na rukáv a rozplakal jsem se. A jak jsem plakal, kopal jsem do zdi a vší silou jsem se škubal za vlasy; tak hořké byly moje pocity a tak palčivá byla ona bolest beze jména, že bylo zapotřebí nějaké protiváhy.


Už to v jednu chvíli vypadalo jako červená knihovna! Autor, známý a opěvovaný klasik, řešil dlouhodobě Pipův niterný srdeční život! Náš hlavní hrdina byl totiž od dětství beznadějně zamilován a jeho citům se dostalo až až prostoru...
Naštěstí je ale ostatní děj románu tak bohatý, místy velmi napínavý, místy velmi citový - a nejde vůbec jen o záležitosti lásky, že čtenář-ka s potěšením objeví stovky stran trvající zábavu...
Charles Dickens je autor ze starých časů, kdy nebylo milion věcí této nové doby... v níž, dnes opravdu nevím, zda my, dnešní lidé, máme příliš Nadějné vyhlídky.
Mám stále pochmurnější pocit, že doba Nadějí pomalu končí...
Nesmím podléhat pesimismu! Autor nám barvitě vylíčil život v 19. století, jak Londýn, tak anglický venkov. Žilo se tehdy jinak, v některých ohledech podstatně jednodušeji, v jiných to bylo zas mnohem, mnohem složitější, ale lidé byli a jsou v zásadě pořád stejní... Všelijací.
Přese všechno, v čem se dnes tento podivný svět zmítá, Naděje v lidských srdcích pořád zůstávají.
S přáním Nadějných vyhlídek všem příštím čtenářům, opouštím Pipa, Joea, Estellu a všechny ostatní, a hýčkám svůj úmysl pustit se do nějakého dalšího Dickensova románu. Budiž mi zdrávo, krásné 19. století!


Krásný příběh z pera autora Dickense, situovaný do Anglie 19. století, ano: není žádná růže bez trní.


Asi jedna z nejslavnějších věcí od Dickense a já samozřejmě do teď netušil, o čem že to vlastně celé je. Ze školy jsem si to rozhodně nepamatoval a žádné filmové zpracování jsem neviděl. Máme tu dalšího malého hrdinu, kterému se během chvíle zcela změní život a sám vůbec netuší, kdo za tím stojí. Tedy, má podezření, ale jistotu žádnou. K tomu všemu přidává autor hromadu dalších postav se svými vlastními příběhy, krásný popis prostředí (jak už je jeho zvykem) a všechno to pěkně zamíchá dohromady.


Krásná klasika. Pan Charles Dickens je opravdový mistr vypravěč. Příběh je spletitý a na postavy bohatý, dokonalý je ve vývoji postav a změnou jejich charakterů. Krásný je překlad, ve kterém se podařilo udržet duch vzdělané a sprosté mluvy. Staré obraty mi nevadily, naopak příjemně navozovaly duch té doby. Klasicky jsem se zarazil na výrazu "vochle" (Tickler), což jsem si musel dohledat. Ale musím pochválit i podařené dialogy a spoustu úsměvných pasáží a dovedně používanou ironii. V příběhu je všechno, dobrodružství, láska, přátelství, drama i odlehčení. Je to kniha, která rozhodně neurazí a nabídne i témata k zamyšlení.


Pamatuji si, že ve škole mě tento román nutili číst a nic jsem z toho neměl. Prostě k tomuto románu se musíte dožít, protože v mladém věku plno částí příběhu nechápete nebo si jej vykládáte špatně. Jsem rád, že jsem si tuto knihu našel hodně starou. Výtisk byl v roce 1965. Jsem rád, že jsem se k této knížce vrátil. Příběh stojí za to.


Paráda, klasický Dickens, po dlhých rokoch som si ho opäť doprial a zapôsobil na mňa rovnako ako v mladosti. Klasické rozprávanie z pohľadu hlavného hrdinu Pipa, číta sa to krásne, príbeh je zaujímavý a pútavý, samozrejme, s typickým dickensovským záverečným rozuzlením vzťahov. Čítal som preklad z roku 1965, takže tam bolo ešte plno archaizmov, ale to mi príliš nevadilo. Bolo by zaujímavé prečítať si súčasnejší preklad.


Moc krásný příběh, hořkosladký, sladkobolný.
Je úžasné, jak autor dokáže vytvořit prostředí a postavy pomocí složitých souvětí a metafor.


Za mě poctivé dílo se vším všudy - autor dal čtenářovi vše, co si tak intuitivně mohl přát /a to i dobrý ale zároveň nepředpovídatelný závěr/. Je vidět, že Dickens čerpal ze svých vlastních zkušeností.
Oceňuji vykreslenost charakterů a celkově styl psaní.
Když někdo umí, tak prostě umí - to se jen tak neschová:)


Inu, cílová skupina už nebudu, on asi celkem nikdo, ale pořád mi vrtalo hlavou, kdože je ten pan Pip? Jak mají Angličané tak ve zvyku ve svých knihách odkazovat na jiné své knihy a literární postavy. Takže jsem na pana Pipa párkrát narazila a bylo potřeba si to nějak zasadit do hlavy. Celkem by se asi nic nestalo, kdyby mi to zůstalo utajeno, ale čte se to pěkně a je to vlastně i napínavé!


Knihu jsem četla coby povinnou četbu do školy. Kniha mě nijak zvlášť nenadchla, celkově mi přišlo, že děj knihy začal být zajímavý, poutavý až tak v půlce.
Jinak si ale velice vážím, prostředí, do kterého je kniha zasažena.Dickens psal o Viktoriánské Anglii, kterou osobně zažil, a mohl tak čtenáři zprostředkovat autentičnost této doby.
Autorovy další knížky
1966 | ![]() |
2010 | ![]() |
1960 | ![]() |
2015 | ![]() |
1961 | ![]() |
Nadějné vyhlídky... na co? Na ženy? Na tabák? Na peníze? Určitě vás překvapím když řeknu... všechno dohromady! A k tomu slibná budoucnost. No o čem teda vlastně knížka je?
Pip, malej pidižvík se jaksi taksi vyučuje na kováře když v tom...! Jakási babizna po něm chce aby k ní přišel :/ Pip to jaksi strpí zejména ale kvůli dívce Estelle na kterou neuvěřitelně simpuje! Pár let to vydrží ale co to! Dostává hromady peněz od neznámého dárce! A tak začíná jeho budoucnost v Londýně... dál už nepůjdu abych nic důležitého nevyzradil ;)
Takže, je hlavní postava dobrá? Eeeeee… ale jo docela fajn. Nejvíce se mi líbily vedlejší jako kovář Joe, písař Wemmick a další tajuplné osobnosti. Kniha obsahuje dost zvratů, které jsem upřímně vůbec nečekal a překvapí! Každopádně pořád, hlavní postava je průměrná. Má sice svoje chvilky, ale pořád se mi zdál třeba takový Oliver Twist mnohem zajímavější, natožpak Pickwick.
Co se mi ale na knize nejméně líbilo? Romantická část. Vztah s Estellou byl takový suchý neslaný, polovina toho byla matoucí a druhá vyloženě frustrující :(
Za mně jedna ze slabších knih Charlese Pinďíka, i tak ale může pobavit.
Hodnotím 75/100 :-)