Sinuhet
Vojtech Zamarovský
Přenesme se přes tisícileté a tisícikilometrové dálky do starověkého Egypta. Do doby, kdy začínalo v pořadí už druhé slavné období jeho dějin, jemuž se říká Střední říše, a sledujme Sinuhetovy osudy. Sinuhet, dědičný velmož a králův skutečný přítel, správce královských držav v zemi Asijců, představený králova harému, králem milovaný společník a průvodce, vypravuje.. 13-275-KMČ-85... celý text
Přidat komentář
Mika Waltari a Vojtech Zamarovský. Dva pánové, oba znamenití spisovatelé, které spojilo jedno jméno: ,,SINUHET - dědičný velmož a králův skutečný přítel, správce králových držav v zemi Asijců, představený králova harému, králem milovaný společník a průvodce..."
Každý z autorů, příběh tohoto Egypťana pojal, zapsal po svém.
Avšak tentokrát musím za sebe uznat, že kniha v podání pana Zamarovského, se mi líbila víc. Je to tak nějak jiný Sinuhet, který mi přijde větší měrou reálný a čtivý. Konfrontovaný se vším, co mu život postaví do cesty, co z něj udělá toho, kým je...
Knihu k mé spokojenosti krásně ilustroval Zdeněk Kudělka a graficky upravil Oldřich Hlavsa. Víc není co dodat.
Tohle — bylo — absolutně — skvělé. Nejlepší kniha, která se mi za poslední dobu dostala do ruky. Překvapuje mě to o to víc, že původní, tedy nepřevyprávěné znění Sinuhetova životopisu z 20. století př. n. l. jsem už před lety četla v antologii staroegyptské literatury („Beletristická literatura staroegyptská“ od Františka Lexy). Ta je brilantní a mimochodem ji vřele doporučuji, ale „Sinuhet“ v ní představoval — nebo si ho tak alespoň pamatuji — nejslabší část. Takže buď jsem se od té doby naučila doceňovat určitý typ textů, nebo je Zamarovský génius, případně obojí.
Sinuhetův příběh mě bavil od začátku do konce, ale za suverénně nejpoutavější pasáže považuji ty, kde vysoký hodnostář, stavší se z hodiny na hodinu utečencem, prchá z Egypta. Je tu tolik živých, napínavých scén: Sinuhet celý den čeká na setmění v keřích u Královy zdi. Sinuhet se pokouší při plazení po kolenou a loktech nevyplašit kobru. Sinuhet se na ostrůvku zděsí člověka nebo spatří vodní nádrž po pochodu pouští... Musím dát za pravdu Zamarovskému, že i kdyby bylo tohle dílko biografickou fikcí, pořád se musí opírat o určitou autopsii, jelikož je naprosto realistické.
Autorův/hrdinův „nacionalismus“ a „imperialismus“ (v uvozovkách, ale přece) jsem si dost užívala. Ostatně stejně jako jeho hodnostářskou nadutost, dotvářející kolorit. Musím se podívat do původní verze, jestli opravdu vedle nadpřirozeného působení tak zdůrazňuje vlastní, lidskou iniciativu; jestli ano, je to fascinující. V dílku se projevuje i typická egyptská meritokracie. Nadaný Sinuhet se dokáže vypracovat z exulanta, jenž na začátku svojí cesty neměl „ani sandály“, zpátky k bohatství a moci — stává se tedy „selfmademanem“ (což je obrat, který Jacques Le Goff používá pro středověké kupce, a sem se hodí stejně dobře). Ačkoli by mě zajímalo, jak by náš exulant zahájil druhou kariéru, kdyby beduínské kmeny měly o maličko propracovanější (tedy, ehm, vůbec nějakou) techniku války, takže by jim nemohl dát objevné rady typu „při útoku se semkněte“... :D
Zamarovského doslov opět výborný.
Je zaujimavé si prečítať niečo, čo bolo napísané 2000 rokov pred naším letopočtom... Pre toho, kto mal možnosť držať v rukach originál textu napísaného na papyruse v hieroglyfickom písme, pracovať s ním a prekladať ho, bola určite zaujímavá práca. Pán Zamarovský knihu v úvode a závere okomentoval, takže okrem iného sa čitateľ dozvie aj to, do ktorého časového úseku v dejinach starého Egypta tento príbeh o Sinuhetovi patrí.
Autor toto dílko sice nazývá životopisem a dobrodružným románem, porovnání s Homérem nebo eposem o Gilgamešovi ale pokulhává na obě nohy. Jedná se o pohřební chvalozpěv na sebe sama a faraona Senvosreta. Děj je prostinký. Sinuhet někam přijde, stane se rádcem náčelníka a obdrží jeho přízeň a dary, pořád dokola.
Na titul jsem narazil v domácí knihovně vlastně docela náhodou. Když jsem zjistil, o co se jedná, hned mě to zaujalo. Popravdě mě hned ze začátku docela vykolejilo vyvrácení (lépe řečeno – uvedení na pravou míru) některých skutečností Waltariho románu (který jsem sice nečetl, ale měl jsem to v budoucnu v plánu). No tak nějak už se mi ta fikce bude číst jinak, že jo. No ale zpátky k Zamarovského vydání – je to moc pěkné, včetně ilustrací. Je to vlastně faktografická literatura. Přes čtyři tisíce let stará. Neuvěřitelná věc. Čte se jedním dechem.
Velmi zajímavé...nejzábavnější povinná četba (pokud nepočítám dobrodružnou literaturu atd.)...
Tento ediční počin je sám o sobě velmi záslužný. Zajímavý text spolu s úvodem a závěrem, které osvětlují jeho vznik a další okolnosti, tvoří dohromady úžasnou knihu, která, byť je určena primárně mládeži, přinese velké poučení a radost i dospělému.
Egypťan Sinuhet je oblíbené téma historiků a beletristů. I V. Zamarovského zaujal a přispěl svou troškou do mlýnice názorů.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Bohové a hrdinové antických bájí |
| 1972 | Řecký zázrak |
| 1962 | Objevení Tróje |
| 1964 | Za tajemstvím říše Chetitů |
| 1986 | Jejich veličenstva pyramidy |
Je dobré si připomínat, že s původním staroegyptským Sinuhetem se seznamujeme v této knize, nikoliv v románu Miky Waltariho. Jedná se o skutečně původní staroegyptský příběh. Pozoruhodné je to, že se nám zachoval kompletně celý, do posledního slova. Pan Zamarovský nám ho zde vypráví s maximálním možným ohledem jak k autentičnosti příběhu, tak k nám. Jak sám ve vysvětlení píše - kompletně přeložený originál bychom asi těžko snesli, v původním textu když je vysloveno jméno faraóna, tak se musely uvést hned všechny jeho plné tituly, ochranná božstva apod.. My starší něco podobného známe - vzpomeňte si, co zabralo novinářům místa na papíru vypsání všech funkcí než uvedli jméno šéfa jistého státu, se kterým jsme měli být na věčné časy a nikdy jinak.