Venkované

22.02.2021

Třetí kousek z Balzacových spisů a zatím nejvíce popisný, ačkoliv to na čtivosti nic neubírá. Znovu na nás autor vyrukuje s hromadou roztodivných figurek, které mají jediný společný cíl - nahrabat si co nejvíc a hlavně zabránit ostatním, aby si také nahrabali. Je nutné obsadit důležité posty administrativy členy rodiny, aby rozhodování probíhalo bez větších problémů. Všechny tyto zákulisní i veřejné intriky jdou Balzacovi skvěle.

26.11.2020

Balzac: Venkované. Pro mě jeden z lépe čtivějších, živějších a přitom nezaslouženě méně známých Balzacových románů, zasazený do problémů venkova, s vykreslením do hloubky pokřivených (jak jinak) charakterů venkovské aristokracie i sedláků, sedlaček. Další z knih, v nichž nenajdete jedinou jednoznačně pozitivní postavu. Vlastně mám takové knížky rád, jsou mi uvěřitelné. Trochu mě překvapila stylová rozbitost díla: chvíli působí jako vtipná a až selankovitá satira z venkova s postavami bodrých a sympatických vesničanů, pak přejde do líčení až cestopisného, následně přes Balzacem oblíbenou suchou analýzu majetkových a společenských vztahů (to je u B. pro mě vždy dost nezáživné) se dostanete k překvapujícímu, ale velmi ústrojně působícímu syrovému a temnému finále. Je to dobré, jen trochu slepenec. (Tradičně dementní a po bolševicku zpolitizovaný doslov v jinak standardně pěkném odeonském vydání z roku 1952 nechávám bez komentáře.)

22.01.2015

Zajímavá otázka vsazená do rozsáhlých popisů jednotlivých postav Venkovanů. Viz. Tonsardovic rodina. I přes značnou délku románu se čte výborně.