Život Vernona Subutexa 1

31.12.2024

Po letech román, ktery jsem přečetl jedním dechem. Jede to jako teplej nůž máslem.

26.12.2024

1) Despentes fakt skvěle umí rozepsat něčí charakter. Zároveň často používá metodu, kdy popisuje postavu tak, že ukazuje, co si myslí o druhých lidech (většinou něco strašně špatného). A pak udělá to, že na tu původní postavu, která nám nabízela své postřehy, nahlíží z venku, kdy jí popisuje někdo jiný a ten si o ní zase myslí to svoje. Tímhle jsou ty postavy neuvěřitelně plastický. 2) Do toho používá metodu nechronologického vyprávění, kdy nás v další kapitole často hodí o kus dopředu a až potom se (většinou z hlediska jiné postavy) dozvíme, jak se to všechno seběhlo předtím. Přitom je schopná na scénu postupně přivádět nové a nové postavy, aniž by čtenář o příběh ztrácel zájem. 3) Mě osobně baví, že se knihou skrze pohledy různých postav line kritika současného systému (čti pozdního kapitalismu), kde ten, kdo v Paříži nezdědil po rodičích byt nebo se dobře neoženil/nevdal, tak je vlastně odsouzen k paběrkování a k věčný hořkosti vůči těm, co se mají líp anebo jsou šťastnější s málem (jako někteří bezdomovci stojící hrdě mimo ten "stroj"). Ta kniha je v podstatě takový strašně rozmanitý panoptikum postav na okraji společnosti, který hledají různé strategie, jak v tomhle systému přežít nebo z něj vymačkat něco pro sebe. Občas stojí proti sobě, často ale mezi sebou nachází solidaritu, byť by to do sebe třeba nikdy sami neřekli. 4) Bod dolu za obálku knihy, ta se k ní nehodí, vypadá jako z nějaký teenage romance.

01.12.2024

Život Vernona Subutexe není román pracující se zápletkou, protože ta je pro autorku vedlejší. Jistě, spojovací prvek celého textu v příběhu obsažen je, ovšem spíš než pro samotný závěr čtete každou kapitolu především z toho důvodu, aby vám byl odhalen další střípek skládačky zvané moderní Paříž. Virginie Despentes bez pozlátka popisuje poměry v nejšpinavější ulici i v mezi nejvyšší smetánkou, přičemž exceluje ve vykreslení jednotlivých charakterů, jež vám představuje s nonšalancí věhlasného cirkusáka. A to nemyslím nijak pejorativně, právě naopak. Protože jestli vás kniha něčím ohromí, je to autorčina schopnost zachytit jedinečné protagonisty, kteří vás poměrně nahodile provázejí vyprávěním.
Neočekávejte vývoj, zapomeňte na vyvrcholení, oželte absenci pointy. Tohle je jízda plná revolty, muziky, drog i sexu, viděná různými pohledy a nahlížená z různých úhlů. Jsou tu kapitoly, u kterých budete brečet od smíchu, stejně jako momenty, při kterých vám bude srdce pukat žalem. Zkrátka život.

16.11.2024

Kniha mě neskutečně nudí, postavy se mi pletou, zcela se s ní míjím. Dle mého manžela je to kniha zábavná a dobrá, ale tentokrát se mi svým doporučením netrefil do vkusu. Během četby jsem si odskočila s větším potěšením k Větrné hůrce, Pahorku z písku a jednomu Bryndzovi. Snad i jízdní řád v knižní podobě by mě bavil víc.

05.11.2023

Vernon Subutex sice míval legendární obchod s vinyly, jeho slávu i zbytky peněz ale odvál čas a po vyhazovu z nájmu začíná odysea zpustlého bohéma po gaučích jeho zestárlých dávných známých. Nachází se mezi lidmi, jejichž životy jsou prodchnuty toxickými vztahy, alkoholem, drogami, násilím, nejistotou v bydlení i financích, nenávistí rasovou i třídní: "Nemyslel bych tolik na podřezávání zazobanců, co si žijou jak prasata v žitě jen proto, že mi všechno sebrali. Mně a lidem jako já." Autorka dobře ví, o čem píše (sama pochází z nuzných poměrů a prošla si drogami, prostitucí i hromadným znásilněním) a podává "zprávu ze dna" o Paříži, kde nemá místo Eiffelovka ani Musée d'Orsay. Sugestivně zvedá témata jako sociální nerovnost (a z něj plynoucí frustrace chudých vrstev se všemi negativními jevy jako násilí či závislosti) nebo stárnutí (které je často prostě jen smutné, pro muže i pro ženy). Drsně ukazuje tenkou hranici mezi sice nuznou, ale relativně pohodlnou existencí na podpoře v podnájmu, a tvrdým pádem do světa bezdomovců, který "se zřetelným zlomem oddělí od světa zdravých". Nespoutaným vyprávěním, současným jazykem a mimózním příběhem s myriádou obskurních postav (jako hudební novinářka Lydia Bazooka, expertka na kybernetický lynč Hyena nebo pornohvězda Vodka Satana) mi to spíše než Houellebecqa připomínalo Výkřik techniky od Thomase Pynchona. Až konspirační zápletka s kazetami se zpovědí zesnulé rockové ikony Alexe Bleache dává Vernonovi naději na spásu, a tak je důvod se těšit na druhý díl. (8/10)

15.09.2023

Tak jestli je Virginie Despentes Houellebecq v sukních, to nevím. Ty dvě věci, které jsem od něj četl (Podvolení a Serotonin) mi tedy přijdou hodně jiné a rozhodně nejdou až tak na kost.
Co mi Život Vernona Subutexe připomíná víc, je jakýsi současnější a místy i drsnější Irvine Welsh. Už v tom stylu vyprávění, kdy jednotlivé postavy promlouvají v jednotlivých kapitolách za sebe a čtenář se jim může podívat hluboko do hlavy, je určitá podobnost.
Autorka nám představuje současnou Paříž jako kupu hnoje, které je každý (ať je to nácek, muslimský imigrant, transka nebo byznysmen) součástí a nemůže s tím moc dělat.

09.09.2023

To nastavování zrcadla nebylo vůbec příjemné, dost jsem při čtení trpěla. Oceňuju, jak Despentes vykresluje postavy, pěkně ze všech stran, nikomu nenadržuje, nikoho nepotápí, čtenáře nutí k vlastnímu názoru. Líbilo se mi, jak píše o sexu, není to kýčovité, trapné ani křečovité, to podle mě málokdo dovede. Ale jestli tohle mají být naturalistické scény, tak jsem asi četla něco jiného.

04.06.2023

Knih na téma Drogy, sex a rock'n'roll bylo od počátku tzv.sexuální revoluce z konce sedesátých let 20.století napsáno opravdu hodně. Autorka tento koktejl, který u čtenářů zaručeně zabírá, obohatila o další ingredience: pornografii, promuskuitu, homosexualitu, transgender a zneužívání sociálních sítí. To vše pod pláštíkem kritiky sociálních poměrů současné Francie. Kniha je považována za odvážnou či provokativní, Despentes se nebrání používání drsnějšich výrazů a naturalistickych popisů sexuálních scén.
Mně to až natolik nepohoršovalo, spíše mi vadilo, že kniha postupně ztrácela spád a vyznívala poněkud jednotvárně. Začal jsem se při četbě nudit. Dalši díly "Subutexe" si asi nechám ujít.

28.04.2023

Anotácia ma nezaujalo, ani to ako o tejto knihe písali iní čitatelia. Pretože 90.roky, sex, drogy, rock - proste v knihách nevyhľadávam. A potom som si niekde prečítala ukážku, ledva prvé dve strany, a bum, musím tú knihu prečítať!
Toto nie je o rocku, a sexe a drogách. Je to obraz našej doby, ako ľudia premýšľajú, alebo aspoň ako sa nám môže zdať, že takto premýšľajú. Vo svete, kde vládnu peniaze a moc. Virginie Despentes nastavuje spoločnosti zrkadlo a poriadnu kritiku a som veľmi rada, že Francúzi sa toho neboja. Podobne, ale slušnejšie nastavuje obraz fr. spoločnosti aj Karine Tuil, ale Despentes viac otvára ústa a fakt sa nebojí ani hustejšieho jazyka. Teším sa na 2.časť!

26.07.2021

Despentes is new Houellebecq. Táto kniha je parádna, nemá chybu, číta sa strašne dobre, a zároveň sú tam presné cynické narážky na tú našu vyprahnutú postmodernú dobu a generáciu zúfalcov. Úplne jedno, či sú medzi bezďákmi, manažérmi, transkami, pornoherečkami, modelkami, bývalými rockovými hviezdami, alebo zbohatlíkmi. Všetci žerú rovnaké hovná a Despentes evidentne tento svet dosť dobre pozná, lebo z jej bio je zrejmé, že si tiež zažila dosť krušný život, takže postavy sú plastické a fakt uveriteľné!

16.03.2021

Popravde som asi tak 95% kapiel a hudobníkov, o ktorých bola reč nepoznala. Punk rock ide mimo mňa, rovnako aj životný štýl Vernona a spol. Ale páni, mne sa to možno práve preto tak páčilo. Autorka si neberie pred ústa žiadnu servítku, nič nebalí do vaty, provokuje. A nakoniec sa z toho ešte vykľuje aj sociálna dráma. Veľmi dobré a už sa trasiem na dvojku.